Tvůrčí žena jako problém lidského společenství
„Skladatelka je tvůrčí žena. Je tedy logické, že jí zaujalo téma Boženy Němcové.“
„Oběma autorkám šlo hlavně o vyjádření poklony životu talentované ženy. To se povedlo.“
„Jsem zvědavá na další operní počin Lenky Noty. Bude to už opera?“
Tento titulek mě napadl po vyslechnutí opery Jsem kněžna bláznů české skladatelky Lenky Noty. Autorka dnes bydlí ve Vídni a podle jejích vlastních slov žije tak, jak jí umožňuje její profese hudební vědkyně, varhanice, editorky hudebního nakladatelství, skladatelky a matky.
Je to život na mnoha židlích, velmi pestrý a vyžadující pevné nervy obzvlášť, je-li na nějakou práci stanoven termín. Rozhodně se neslučuje s výhledem na slávu, či zajímavý výdělek. Skladatelka je tvůrčí žena. Je tedy logické, že jí zaujalo téma Boženy Němcové a že požádala o libreto právě Olgu Sommerovou. Shodou okolností se nakonec na přípravě opery podílel ženský tým, počínaje dirigentkou, přes režisérku, scenáristku a kostymérku až samozřejmě po hlavní představitelku Jarmilu Balážovou. Všechny ženy odvedly skvělou práci podle svých schopností a v daných možnostech.
Tak vznikl projekt, který je patrně možno nazvat operou, ale dle mého názoru jde o zajímavý dokument, nápaditě inscenovaný a podložený hudbou s použitím slova mluveného a zpívaného. Je libretistkou dobře sestavený z dostupných pramenů a výborně interpretačně uchopený. (Nelze totiž očekávat, že posluchač bude dokonale rozumět textu, dokonce ani při slově mluveném vedle plného orchestrálního zvuku.) Hudba plyne bez návratů, bez motivické práce a bez jakékoli snahy o tektoniku tak, jak jsme zvyklí při podkresu dokumentů. Jsem přesvědčena, že obě autorky si ani nedělaly ambice na stavbu dramatu. Šlo jim hlavně o vyjádření poklony životu talentované ženy. To se povedlo.
Němcová si dovolila nevzdat se žádné své potřeby. Totiž potřeby manželství, lásky erotické – jako inspiračního zdroje, lásky mateřské, společenského života a konečně i potřeby vyjadřovat svůj politický názor. Její manželství bylo v kulisách doby společenskou nutností. Myslím, že tento „problém“ je možná dnes méně palčivý, než byl kolem roku 1848, ale vlastně přetrvává. Proto byl také inscenován v kulisách zhruba 70. let minulého století. Je tedy zcela logické, jak plynul a jak se předčasně ukončil život Barunky Němcové. Je také dle mého názoru logické, s jakou náruživostí se Lenka Nota i Olga Sommerová pustily do téhle práce bez ohledu na její výsledný efekt a dopad. Velmi tomu rozumím. Rozumím i tvrdé práci dirigentky a celého Ensemblu Opera Diversa.
Také jsem velmi zvědavá na další operní počin Lenky Noty, o kterém sama říká, že bude k tomuto projektu kontrastní. Bude to už opera? Tvůrčí žena totiž bude potřebovat žít vždy naplno a současně bude chtít být posuzována jako člověk-autor, nikoli jako exotická zvláštnost. To jistě platí od dob Barunky Němcové až po dnešek. Nebo je to opravdu problém?
Foto: archiv L. Noty
Olga Ježková
Skladatelka
Vysokoškolské tituly a zahraniční stáže jistě pomohou komponovat, ale někdy nestačí. Možná je spolehlivější znalost řemesla, zkušenosti z praxe a sezení nad partiturami od historie až po současníky. Také je patrně potřeba puzení k tvorbě a konečně i inspirace. Je tedy jednou z těch, které se pokoušejí už víc než 40 let na poli vážné hudby něco vytvořit. Nezpronevěřit se přitom ani sobě, ani kráse, ani řemeslu. Dokud bylo třeba přispívat do rodinného rozpočtu, učila na konzervatoři a ZUŠ, dirigovala sbory, pracovala ve vydavatelství Supraphon a hlavně korigovala notografii budoucích publikací a orchestrálních materiálů v Nakladatelství Český rozhlas. Pracovala tedy jako odborný redaktor při vydávání partitur. Kromě toho se 6 let snažila, jako zvolený předseda Společnosti českých skladatelů, podílet se každoročně na odeznění festivalu Dny soudobé hudby. Dnes vymýšlí a natáčí bloky pro stanici D dur a z přemíry energie hraje jako stálý člen uměleckého salónu divadla Kámen.