neděle, 02 únor 2020 15:47

Opravu významných varhan podpoří Svatojakubský ples

Autor:

„První Svatojakubský ples se skuteční v Lucemburském sále kláštera minoritů.“

„Historie svatojakubských varhan sahá k varhanáři Abrahamu Starkovi z Lokte a k roku 1705.“

„Na podporu varhan, které jsou kulturní památkou, byl zřízen Nadační fond Sancti Jacobi Organum.“

 

3

 

Svatojakubské varhany jsou největšími v Praze a po nástroji u sv. Mořice v Olomouci druhými největšími v republice. Jejich základ se váže k počátku osmnáctého století. Prošly několikerou přestavbou, ale vzhledem ke stavu některých částí potřebují další rekonstrukci. Nejbližší akcí z těch, které už několik let napomáhají získat potřebné peníze, možná až deset milionů korun, je První Svatojakubský ples ohlášený na 14. února.

Uskuteční se v Lucemburském sále kláštera minoritů, v jehož komplexu v Praze na Starém Městě katolický chrám sv. Jakuba stojí. Dar ve výši osmi set korun, cena vstupného, bude použit na chystanou rekonstrukci nástroje. Podle Ireny Chřibkové, titulární varhanice u v. Jakuba, která od roku 2010 stojí i za Nadačním fondem Sancti Jacobi Organum, se jako dosluhující jeví celé vzduchové hospodářství nástroje. Vzdušnice v hlavní skříni jsou z nekvalitního dřeva, zastaralý je způsob provedení. Dochází proto k různým závadám a únikům vzduchu. Vlivem častého ladění jsou také poškozeny některé píšťaly. Z varhan se proto někdy ozývají rušivé pazvuky a potřebují důkladnou opravu.

 

4

 

V roce 2011 se uskutečnila technologická modernizace hracího stolu, která přinesla instalaci optoelektronických kontaktů pro manuálové klaviatury a instalaci paměťového datového zařízení se čtyřmi tisíci kombinací. Ukazuje se však, že je potřeba víc. Ve Svatovítské katedrále se mají letos rozeznít úplně nové varhany. U Jakuba mají ty historické samozřejmě svou nenahraditelnou hodnotu a o nových vůbec nikdo nehovoří. Ale neznamená to, že není možné uvažovat o vylepšení zvuku a spolehlivosti, a ani to neznamená, že náklady budou zanedbatelné.

Historie svatojakubských varhan sahá k varhanáři Abrahamu Starkovi z Lokte a k roku 1705. Mají svou jedinečnost: široký fundament, velmi znělý horní stroj, mohutné mixtury. První přestavba se uskutečnila roku 1754, další v druhé polovině 19. století. Romantizační proces pokračoval v roce 1906. Zásadní zásah do stále ještě hodně barokních varhan nastal v roce 1941 podle návrhu varhaníka Bedřicha Antonína Wiedermanna. V roce 1956 začal nicméně dalšími úpravami opětovný návrat k baroknímu schématu. A na počátku 80. let pak závod Varhany Krnov obnovil původní Starkovy hlasy, ale ponechal i mnohé zajímavé romantické barvy. Nástroj tak má dnes čtyři manuály, 91 znějících rejstříků a 8277 píšťal.

 

2

 

Před třiceti lety, v roce 1990, se po pádu komunistického režimu do Prahy spolu s dalšími řeholními řády vrátili i minorité. Od počátku zachovávají a rozvíjejí jedinečnost prostoru a tradice baziliky sv. Jakuba, k nimž patří i varhanní hudba. Vzniklo společenství „Svatojakubské Audite Organum“. Irena Chřibková se jako varhanice chrámu věnuje s jeho podporou vedle hraní také dramaturgii a organizaci koncertů. Založila a vede letní Mezinárodní varhanní festival, pořádá velikonoční a vánoční koncerty a minifestival Svatojakubský podzim. Svatojakubské Audite Organum zahrnuje i Klub přátel Audite Organum. A na podporu varhan, které jsou kulturní památkou, byl zřízen Nadační fond Sancti Jacobi Organum. Shromáždil finanční prostředky nutné k úhradě modernizace hracího stolu a nyní získává finanční rezervu pro větší opravy.

 

1

 

Na pravé tribuně kůru jsou ještě jedny menší varhany – chórové, díky mechanické traktuře a původním zásuvkovým vzdušnicím vhodné ke stylové interpretaci barokních skladeb.

 

10

 

Foto: archivy Audite Organum a KlasikyPlus

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Více z této rubriky: « Beethoven jako titán? Být spolu »