neděle, 20 říjen 2019 10:34

Varhany pro katedrálu

Autor:

„Nástroj pro Svatovítskou katedrálu poprvé zazněl ve varhanářské dílně ve Španělsku. V Praze se oficiálně rozezní v červnu 2020.“

„Varhany umístěné na západní kruchtě nad hlavním vchodem mají mít na 6500 píšťal, čtyři manuály a 97 rejstříků.“

„Budou stát 80 milionů korun. Nejčastější formou financování je adopce píšťaly. Na 27. října je ohlášen třetí benefiční koncert.“

 

1

 

Nové varhany ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě se poprvé oficiálně rozezní zřejmě až 15. června příštího roku. V dílně varhanáře Gerharda Grenzinga v městečku El Papiol nedaleko od Barcelony už jsou však částečně hotovy a dómský varhaník Josef Kšica je tam byl před týdnem vyzkoušet.

Na 27. října ohlásil Nadační fond Svatovítské varhany spolu s Akademií klasické hudby a Českou televizí třetí ročník benefičního koncertu. Vystoupit mají Hudba Hradní Stráže, Symfonický orchestr Pražské konzervatoře, houslista Václav Hudeček, violoncellista Jiří Bárta, trumpetista Marek Zvolánek, Clarinet Factory, 4TET, Epoque Quartet, pěvci Anna Gálisová a Robert Kuizenga a samozřejmě i varhaník Josef Kšica. Během koncertu má zaznít také úryvek z jeho kolaudačního koncertu, kdy varhany poprvé zazněly ve varhanářské dílně.

 

5

 

Za dobu trvání firmy už Gerhard Grenzing zrestauroval na sedm desítek nástrojů a postavil na třech kontinentech 180 nových. Původem německý varhanář, který se zamiloval do specifik varhanních nástrojů iberského kulturního okruhu, má dílnu v Katalánsku od poloviny sedmdesátých let.

Varhany pro pražskou katedrálu mají na 6500 píšťal, čtyři manuály a 97 rejstříků. Tónová traktura je mechanická, rejstříková traktura elektrická. Varhany budou stát v západní části chrámu a měly by – na rozdíl od těch současných na kůru v příčné lodi – zvukově ovládnout opravdu celý monumentální prostor. Přirozené umístění varhan na kruchtě nad hlavním vstupem umožní plné rozvinutí zvuku nástroje. Design varhanního prospektu s křišťálovými prvky učiní z nástroje při pohledu z chrámové lodi náhrdelník, který se vznáší pod rozetovým oknem.

Nástroj má stát 80 milionů korun a katolická církev na něj peníze získává postupně, už čtvrtým rokem, v celonárodní sbírce, jejímž iniciátorem byl kardinál Dominik Duka. Konají se také benefiční akce. Od lidí se už vybrala skoro celá částka, chybí asi jeden a půl milionu. Nejvhodnější a nejčastější formou financování je „adopce píšťaly“. Výše příspěvku záleží na její velikosti. Ty největší píšťaly, sedmimetrové, jsou až za 300.000 korun. Nejmenší píšťaly mají délku pod jeden centimetr.

 

2

 

Do projektu nových varhan se zapojil i Český rozhlas. Radioservis vyhlásil soutěž pro skladatele. Skladba by měla mít trvání do 10 minut. Porota bude soutěžní skladby posuzovat anonymně, a to pouze na základě notového materiálu. Poté vybraná díla umístí Český rozhlas na web a veřejnost na základě poslechu a hlasování určí jednu vítěznou skladbu, která bude pak oficiálně provedena jako první skladba.

V katedrále na Pražském hradě byly od středověku postupně desatery varhany. S její postupující dostavbou počátkem 20. let 20. století se uvažovalo o pořízení nových „důstojných“ varhan. Návrh varhaníka Bedřicha Antonína Wiedermanna směřoval k postavení gigantického nástroje, umístěného na čtyřech různých místech kostela, s centrálním hracím stolem, pěti manuály a 229 rejstříky. Z finančních důvodů vznikla i varianta menšího nástroje se čtyřmi manuály a 130 rejstříky. Po neshodách mezi zadavateli v roce 1931 vznikl však nakonec ještě menší „provizorní“ nástroj varhanáře Melzera, stojící na Wohlmuthově kruchtě v akustickém stínu, pod nízkou klenbou. Má tři manuály a 58 rejstříků a pneumatickou trakturu. Varhany nevyhovují ani umístěním, ani nevyrovnanou dispozicí, která už proti předpokladům nebyla nikdy rozšířena. Navíc musejí být často opravovány, protože firma při stavbě použila podřadný materiál.

 

PrahaKatedralakruchta

 

Foto: Bohemian Heritage Fund, Nadační fond Svatovítské varhany, cirkev.cz, archiv KlasikaPlus 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.