„Štosy katalogů gramofonových firem byly v dřevně predinternetové době takřka jediná možnost, jak se dozvědět, co je v této oblasti na trhu k mání.“

„Záznam On the Town byl inzerován jako obzvlášť významný hold nedávno zesnulému skladateli.“

„Muzikálový debut teprve šestadvacetiletého skladatele je hudebně nápaditým, energickým a na první poslech strhujícím dílem.“

„Standardního není na On the Town (ostatně ani na žádném jiném Bernsteinově muzikalovém opusu) vůbec nic.“

„V podstatě jednoduché zadání “Twenty four hours in New York” vyplnil Bernstein směsí hudby, která má šanci uchvátit svou invencí i ortodoxní milovníky klasiky.“

Leonard Bernstein (25. srpna 1918, Lawrence, Massachusetts, USA – 14. října 1990, The Dakota, New York, USA)
CD: On the Town, Deutsche Grammophon, 1993

Když mě přátelé z redakce KlasikaPlus.cz požádali o článek, který by připomněl sté výročí narození Leonarda Bernsteina (1918-1990) představením nějaké opravdu “referenční Bernsteinovy nahrávky”, dlouho jsem přemýšlel, jak a čím bych takové zadání vlastně naplnil nejlépe. Mám vybrat nějaký nepřekonatelný záznam Bernsteinovy vlastní hudby? A pokud ano, tak jaké? Symfonie, orchestrálního díla, baletu, muzikálu či dokonce opery? Nebo by snad byla lepší nějaká Mistrova dirigentská kreace? Beethoven, Brahms, nebo některé z fenomenálních provedení Mahlerových symfonii? Nakonec jsem se rozhodl, že to vyřeším jednoduše, a – snad mi dámy a pánové prominou drsnější výraz – dokonce subjektivně. Představil jsem si totiž situaci, že chci jen tak bez dlouhého přemýšlení sáhnout po prvním cédéčku se jménem Bernstein na hřbetě a pro radost si ho pustit. Volba to byla překvapivě snadná. Takže: Hurá do měst

Nahrávku vůbec prvního Bernsteinova broadwayského muzikálu z roku 1944, kterou vydala společnost Deutsche Grammophon v roce 1993, mám rád z mnoha důvodů… Při svých prvních porevolučních návštěvách západních metropolí jsem si odtamtud vozil štosy katalogů gramofonových firem, což byla v oné dřevně predinternetové době takřka jediná možnost, jak se dozvědět, co je v této oblasti na trhu k mání. Dodnes si vzpomínám na speciální úlovek – brožuru firmy Deutsche Grammophon, která prezentovala jen své bernsteinovské nahrávky. A právě záznam On the Town v ní byl inzerován jako horká novinka a obzvlášť významný hold nedávno zesnulému skladateli. Přiznávám: atraktivní titulní grafika, odkazující snad až příliš okatě ke slavnému logu West Side Story, a plejáda hvězd, které se na projektu podílely, měly tenkrát za následek, že jsem se do tohoto cédéčka zamiloval ještě dřív, než se mi vůbec dostalo do ruky.

Jenže když jsem ho pak i slyšel, dostala ta iracionální láska konečně i pevné kontury. Zjistil jsem totiž, že muzikálový debut teprve šestadvacetiletého skladatele je tak hudebně nápaditým, energickým a na první poslech strhujícím dílem, že odkázat ho jen do kategorie “standardní hudební show čtyřicátých let dvacátého století” by byla hrubá nespravedlnost.

Standardního totiž není na On the Town (ostatně ani na žádném jiném Bernsteinově muzikalovém opusu) vůbec nic. Už jen příběh na námět legendárního choreografa Jeroma Robbinse od textařů a libretistů Betty Comden a Adolfa Greena dává muzikálu netuctový drive díky následující premise. Trojice námořníků US Navy – Chip, Ozzie a Gabey – má přesně čtyřiadvacetihodinový opušťák, aby si užila všech krás New Yorku. Za tu dobu se všichni tři stihnou i osudově zamilovat, což je v Gabeyho případě poněkud komplikované faktem, že dívku svých snů si vyhlédl na plakátě s nápisem “Miss metro pro měsíc červen”. Zběsilý závod s časem nakonec vyhraje i on, a tak se v závěru s pláčem a s naději na budoucí shledání loučí s námořníky Chipova rázná taxikářka Hildy, Ozzieho vědecká pracovnice Claire i Gabeyho “Miss metro”, tanečnice Ivy.

V podstatě jednoduché zadání “Twenty four hours in New York” vyplnil Bernstein směsí hudby, která má podle mého názoru šanci uchvátit svou invencí i ortodoxní milovníky klasiky, kteří se jinak muzikálu jako žánru raději vyhýbají. Ostatně některé z baletních čísel (které zde mají snad ještě významnější podíl, než je tomu v pozdější West Side Story) už dávno zdomácněly v koncertních síních pod názvem “Tři baletní epizody z On the Town”. A není divu; je to opravdu mistrovská, vtipně i melancholicky laděná hudba, doprovázející často pasáže, jež choreograficky posunovaly děj vpřed. Doslova geniální je vstupní “opening number” muzikálu: přístavní dělník zpívá před šestou ranní ospalou píseň o tom, jak rád by ještě ležel s manželkou ve vyhřáté posteli, zatímco mezi jednotlivými slokami se jeho kolegové ptají, kolik je hodin. Ve chvíli, kdy zazní “Aw, six o’clock, will ya!” vybíhá trojice námořníků z lodi a rtuťovitá předehra uvede neomylně melodicky vlezlou píseň New York, New York. Jen za čtyři minuty jejího trvání stihnou nadšení přátelé poznat většinu turistických krás města, takže  jim ve zbytku muzikálu už nic nebrání věnovat se pouze svým dobrodružným milostným záležitostem… Ty pak provázejí Bernsteinovy písně – hudebně invenční odpovědi na dobové šlágry, překvapivě vážné a kompozičně propracované songy, určené zejména pro poněkud osamělého idealistu Gabeyho, nebo témeř operní dueta, tria a další čísla, prozrazující autorovo zevrubné hudební vzdělání. A last but not least: je tu také v pravdě legendární duet “Taxi Number: Come up to My Place”, který dodnes uctívají muzikáloví znalci jako jedno z novátorských řešení v dějinách žánru. Chip touží po tom, aby ho taxikářka Hildy dovezla podle jeho půl století starého průvodce městem na některá dnes již neexistující místa, zatímco mladá dáma každou chvíli zabrzdí, vysvětlí mládenci jeho pošetilost a navrhuje, aby se jelo raději k ní domů. Jakkoliv to zní naivně, je to neobyčejně vtipný a dokonale fungující výstup, který – a v tom je právě ten převratný moment – posouvá pouze hudební firmou děj o notný kus dál. V době, kdy se v muzikálech zpívalo jen o lásce nebo o tom, jak je venku hezky a příběh se klopotně odvíjel pouze mezi jednotlivými písněmi, to bylo opravdu něco téměř revolučního…

V živé nahrávce z poloscénického provedení z londýnského Barbican Centre z června 1992 (existuje z něj i dnes už obtížné sehnatelná videonahrávka na DVD, již jsem si sám opatřil až na trhu ve městě Changsha v čínské provincii Hunan v roce 2003) účinkují umělci, které by tomuto projektu záviděl i nejeden operní projekt. Vlastně možná skoro každý: stylově dokonalou a vokálně nesmírně uvolněnou kreaci tu předvádí barytonista Thomas Hampson v asi nejvýraznější roli Gabeyho. Nijak za ním ale nezaostává ani Bernsteinův oblíbený baryton Kurt Ollmann jako Chip a muzikálový profesionál David Garrison coby Ozzie. Kromě jeho broadwayské kolegyně, zcela fenomenální Tyne Daly v roli Hildy, je tu úžasná plejáda dalších operních hvězd: Frederica von Stade (Claire), Marie McLaughlin (Ivy), Evelyn Lear (Madame Dilly) a konečně Samuel Ramey hned ve třech menších rolích včetně onoho úvodního ospalého dělníka. V téměř dadaistické roličce pouťové atrakce jménem Rádža Bimmy účinkuje jeden z libretistů díla Adolph Green; lze jen litovat, že jeho kolegyně Betty Comden, která zde ztvárnila pouze mluvenou roli Lucy Schmeeler, se na tuto nahrávku nedostala.

Hraje London Symphony Orchestra, zpívá sbor London Voices, diriguje Maestro, jehož Bernstein několikrát označil za svého nástupce: Michael Tilson Thomas. Co si přát víc? Nahrávka je zkrátka výjimečná po všech stránkách, a podle mého názoru plným právem. On the Town je dílem, které předznamenává budoucí velkou kariéru velkého hudebníka, a zaslouží si pozornost přinejmenším už jen z tohoto důvodu. Zároveň je ale uvedená nahrávka důkazem, že je tento titul dodnes dokonale životaschopný. České muzikálové scéně by jen přispělo, kdyby se s ním naše publikum, navyklé zejména nejrůznějším instantním Kleopatrám, Angelikám a Mužům se železnou maskou, mohlo konečně seznámit i scénicky. To už je ale spekulace pro jiný typ článku, než je tato pocta skvěle nahrávce skvělého díla.