pondělí, 27 leden 2020 18:38

Zauberflöte, Magic Flute, Kouzelná flétna

Autor:

„Zřejmě i proto mohla vyjít nahrávka Sira Colina Davise také pod hlavičkou Supraphonu.“

„Mezinárodní obsazení korunuje německý basista Kurt Moll, skutečný basso profondo.“

„Nahrávka připomíná rolí Tamina umění tenoristy Petera Schreiera, umělce se světovou kariérou, který byl doma právě v Drážďanech.“

 

00

 

Premiéra Kouzelné flétny v Divadle Na Vídeňce v září 1791 vnesla díky velkému úspěchu do života pětatřicetiletého Wolfganga Amadea Mozarta příjemné rozjasnění. Že necelé tři měsíce poté už nebyl mezi živými, je z mnoha důvodů paradoxem, který nás dodnes nenechává lhostejnými. Kompletních nahrávek jeho poslední opery existuje řada. Krásné místo mezi nimi zaujímá ta, kterou v první polovině osmdesátých let dvacátého století pořídil v Drážďanech Sir Colin Davis. Dnešní Mozartovy 264. narozeniny byly dobrou příležitostí si album a také dirigentovu dlouholetou vazbu na Staatskapelle Dresden připomenout.

Britský umělec, v té době hudební šéf londýnské Královské opery Covent Garden, dirigoval slavné těleso sídlící v saské metropoli celkem snad až třistakrát. Poprvé přijel v roce 1981, aby společně natočili Mozartovy poslední symfonie. Nahrávalo se tehdy v prostoru s proslavenou akustikou – v Lukaskirche na jihu města, v novorenesančním evangelickém kostele z roku 1903 nesoucím jméno evangelisty Lukáše. Luterský chrám, v únoru 1945 při bombardování Drážďan poškozený, byl v letech 1964 a 1972 uzpůsoben na nahrávací studio monopolního státního podniku VEB Deutsche Schallplatten Berlin, sídlícího v tehdejším východním Berlíně a vydávajícího desky se značkami Eterna a Amiga. V Lukaskirche vznikaly špičkové snímky, natáčeli tam nejrůznější umělci, včetně Herberta von Karajana nebo Karla Böhma.

 

1

 

Od osmdesátých let tam vznikaly už i digitální nahrávky, které ovšem zpočátku Německá demokratická republika nechávala na CD vyrábět v Československu. Loděnická linka byla totiž v roce 1988 první ve střední Evropě. Zřejmě i proto mohla vyjít nahrávka Mozartovy opery – koprodukce VEB Deutsche Schallplatten Berlin a Phonogram-International B.V. – nejen jako Zauberflöte a Magic Flute, ale rovněž jako Kouzelná flétna. Tedy nejen s etiketou Eterny a na nizozemském labelu Philips, ale i pod hlavičkou Supraphonu.

Dirigent Colin Davis je spojován s London Symphony Orchestra, který poprvé řídil už v roce 1959, a s tělesy BBC Scottish Orchestra a BBC Symphony Orchestra. Šéfoval Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově, vracel se k Boston Symphony Orchestra a k New York Philharmonic Orchestra… V jeho širokém repertoáru měli zvláštní místo Elgar, Sibelius, Berlioz, Stravinskij, Tippett… a Mozart.

 

2

 

Kompletu s Kouzelnou flétnou dal perfekci mozartovské interpretace, v níž je všechno průzračně a dokonale slyšet, aniž by bylo potřeba se za cokoli stydět. O Mozartově hudbě se říkává, že je interpretačně choulostivá. V této nahrávce je i přes celkově větší obsazení a zvuk orchestru průzračně čistá, hladká, krásně dýchající a vymodelovaná do vzorových frází. Colin Davis podtrhl rozvážnějšími tempy ušlechtilou a vážnou vznešenost pohádkové předlohy, kterou ovlivnily osvícenské ideály i ideje zednářského hnutí. I když jsou zde mluvené pasáže natočeny německými činoherci, nejde v celkovém dojmu o rozpohybované lidové divadlo, jaké se asi v Theater an der Wien za Emanuela Schikanedera provozovalo a jaké se pokusil zachytit ve scénách z Kouzelné flétny zachytit ve filmu Amadeus Miloš Forman. Toto je nahrávka, která není sice akademická, ale se všemi charakteristickými znaky je nahrávkou studiovou.

Královnu noci na tomto albu zpívá víc než dostatečně virtuózním způsobem sopranistka Luciana Serra, Paminu krásně zbarveným sopránem Margaret Price (1941–2011), Papagenu Maria Venuti a Papagena vynikající dánský barytonista Mikael Melbye, tehdy třicetiletý, dnes známý spíše jako portrétní malíř. A na snímku je slyšet i Theo Adam a vedle řady dalších rolí také tři chlapci, členové drážďanského Kreuzchoru. Mezinárodní obsazení korunuje německý basista Kurt Moll (1938–2017), skutečný basso profondo, který postavě Sarastra nejen dává nádherně znělým způsobem i ty nejhlubší tóny, ale obdařuje ji – díky barvě hlasu a způsobu zacházení s ním – skutečně věrohodnou, nehranou moudrou vážností.

 

Moll

 

Samostatnou kapitolou nahrávky je tenorista Peter Schreier v roli prince Tamina. Život pěvce, který byl doma právě v Drážďanech, se uzavřel ve čtyřiaosmdesáti letech loni na Vánoce. Byl umělcem se světovou kariérou, žijícím v době rozdělení v Německé demokratické republice, lyrickým tenoristou počítaným v druhé polovině dvacátého století díky pečlivé intonaci a charakteristicky dokonalé dikci mezi nejlepší interprety písní německých romantiků a Bachovy a Mozartovy hudby. I jeho umění si můžeme při poslechu Kouzelné flétny z roku 1984 připomenout a tím nejlepším způsobem zpřítomnit.

 

Schreier1

 

Sir Colin Davis (1927–2013) se Staatskapelle Dresden natočil nejen zmíněné Mozartovy pozdní symfonie a Kouzelnou flétnu, ale například rovněž Weberova Čarostřelce nebo Humperdinckovu Perníkovou chaloupku (v originále Hänsel und Gretel) nebo třeba Schubertovy symfonie či díla Hectora Berlioze, Jeana Sibelia a Edwarda Elgara. Mozartova Zauberflöte mezi všemi jeho snímky, LP deskami, CD a alby zůstane však skutečnou klasikou – nahrávkou blížící se symfonickému repertoáru, rozhodně ne historicky poučeným projektům užívajícím dobové nástroje a další znaky dobové interpretace, ale přesto nahrávkou zdařilou, muzikální a stylovou, kterou si lze s chutí poslechnout i po tolika letech.

 

4

 

Foto: Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Wikipedia, archiv KlasikyPlus 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.