J-18-1

„Celibidache mně hlavně otevřel oči. Pochopil jsem, že to, co jsem dosud považoval za pilnou studentskou práci, je vlastně jen sladké nicnedělání.“

„První místo v soutěži byla samozřejmě ohromná vzpruha, začal jsem dostávat nabídky nejen tuzemské, ale už i do ciziny.“

„Obě nabídky přišly oficiálně na Pragokoncert, ale ten je obě z politických důvodů bojkotoval.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Tentokrát jde o další část vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek, a to především o zásadním vlivu, který na něj měl během pražských seminářů a pak během stáží ve Švédsku světoznámý dirigent a vášnivý pedagog Sergiu Celibidache.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
JB-17-1

"Byl jsem jak vojínem základní služby, tak i řádným studentem AMU a kromě toho jsem už od září 1966 dirigoval v Divadle na Vinohradech."

"V březnu 1969 jsem vyjel na čtrnáctidenní turné po Západním Německu s dívčím smyčcovým orchestrem Puellarum Pragensis. To bylo skutečně neuvěřitelné, co tehdy bylo možné."

"O  půl roku později mně bez vysvětlení sebrali všechny doklady, obdržel jsem zákaz a nikam nemohl. To už spadla klec."

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Tentokrát jde o další část vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek, a to o letech strávených při povinné vojenské službě v Armádním uměleckém souboru.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
503

„Riccardo uměl v osmi letech zahrát na housle úryvky z Vivaldiho, ale nikoho v rodině nenapadlo, že by se hudbou mohl jednou živit.“

„V milánské La Scale šéfoval Muti plných devatenáct let. Pak ale došlo roku 2005 v proslulém operním domě ke konfliktu.“

„Do letoška vkročil Riccardo Muti poselstvím: ‚Tělesné zdraví je důležité. Ale stejně důležitá je zdravá mysl. A pro ni je kultura nepostradatelná.‘“

Dneškem se legenda mezi dirigenty dožívá osmdesáti let. Stále aktivní a vitální umělec oslnil jako mladý talent a téměř čtvrtinu svého života strávil v čele operní Mekky: milánské La Scaly. Kromě toho stanul s taktovkou před nejslavnějšími orchestry světa, v díle symfonickém i operním, a dodnes působí u Chicagského symfonického orchestru.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
sobota, 24 červenec 2021 16:36

Slunce a hvězdy
Giuseppe di Stefano v Tosce

Tosca-Callas-prvn

„Jeho kariéra se rozvinula do celosvětového měřítka. Často se protínala s dráhou Marie Callas. Natočili spolu nejméně desítku oper.“

„Kritici oceňovali, jak měl zpěv pod kontrolou, i jeho pěveckou inteligenci, zmiňovali jeho sladká piana a dokonalé frázování i srozumitelnost zpívaného textu.“

„V roce 1963 neplánovaně pomohl Pavarottimu, když odřekl londýnské představení Pucciniho Bohémy.“

Legendární Pucciniho Tosca, jak ji v padesátých letech natočili pěvci Maria Callas, Giuseppe di Stefano a Tito Gobbi, je ještě stále životná nahrávka. Připomínáme ji nyní především kvůli tenoristovi, který zpívá malíře Cavaradossiho. Di Stefano se narodil přesně před sto lety a mnozí na něj dodnes vzpomínají jako na umělce s nejkrásnějším lyrickým hlasem. S velkým uznáním se na jeho adresu vyjádřil i Luciano Pavarotti. Hovořil o něm jako o svém idolu: jeho muzikalita byla přirozená a krásná tak, jak byl podle něj fenomenální jeho hlas, plný slunce, otevřený, neuvěřitelný…

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
1003

„Roku 1972 byla založena Nadace pro udělování Hudební ceny Ernsta von Siemense s cílem pravidelně oceňovat špičkové osobnosti světové klasické hudby.“

„Druhá z cen se postupně vyprofilovala jako speciální podpora významným skladatelům soudobé hudby.“

„Slavnostní večer se letos uskuteční 15. června v mnichovském Divadle prince regenta, poprvé skoro za padesát let bez diváků v sále.“

Průmyslový gigant Siemens, jehož centrála sídlí v Mnichově, zaměstnává po celém světě kolem tří set tisíc lidí. Plná desetina z nich se věnuje výzkumu a vývoji. Před pandemií se roční obrat šplhal k osmdesáti miliardám eur, čistý zisk činil 5,6 miliard v téže měně. Ne, nespletl jsem se, pro které médium tento článek píši… Řeč je totiž o firmě, která od roku 1974 stojí za každoročním udělováním ceny v klasice, která je – díky své finanční odměně i společenské prestiži – přezdívána „Nobelova cena v hudbě“. Kromě hlavního ocenění, věnovaného významné osobnosti, se ovšem udělují ještě další. V roce 2020 se tak mezi vítěze rozdělilo 5,6 miliónů eur. Neboli pro nás, přivyklým domácím poměrům v hudební kultuře, nepředstavitelná částka 140 miliónů korun. A to vše díky jednomu jedinému muži, který se kdysi zároveň nudil i styděl.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
2000

„Tosanini proslul tím, že odmítal tolerovat do té doby běžné manýry pěvců. Na přelomu století dirigent nastupující moderní doby.“

„Vytýkat Puccinimu, že ´nadbíhá diváckému vkusu´, už se nenosí.“

„Jeho melodie jsou vemlouvavé, směřují přímo pod kůži.“

Bez kterých děl si nelze představit repertoár žádného operního domu na světě? Podle dostupných statistik se divadla na prvních třech místech neobejdou bez Traviaty, Carmen a Kouzelné flétny. Tedy bez Verdiho, Bizeta a Mozarta. Každá z těchto oper mívá po světě v sezóně mezi šesti až devíti sty představení. Do první desítky patří ještě dva další skladatelé, Puccini a Rossini – totiž opery Tosca, Lazebník sevillský, Rigoletto, Figarova svatba, Don Giovanni a Madama Butterfly. Všechny mezi čtyřmi až šesti sty večerů za rok. Zvláštní pozornost však věnujme Pucciniho Bohémě, uváděné na čtvrté pozici. Právě dnes si totiž připomínáme 125 let od jejího prvního uvedení.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
TOSCA-74

„Nepamatuji svět, ve kterém by Plácido Domingo nebyl jednou z největších tenorových hvězd současnosti.“

„Opera a Domingo jsou v podstatě synonyma.“

„Pravé kvality operního umělce by měl posluchač ocenit někde jinde než v hokejové hale s umělou zvukovou amplifikací.“

Kompilace s bohatě faktograficky a obrazově vybaveným bookletem, nazvaná „Plácido Domingo: Live Recordings 1967–1999“, zachycuje světoznámého tenoristu prostřednictvím jeho vídeňských kreací z doby tří desítek let, během nichž si vybudoval bezprecedentní uměleckou pověst. Album podrobně přibližujeme přesně v den, kdy pěvec slaví osmdesátiny.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
203

„Zázračné záběry jsou podkresleny tuctovou sterilní pseudoromantickou kulisou.“

„Posluchači jsou nějak moc často spokojeni. V posledních letech jim v hudbě stačí čím dál méně.“

„Měli bychom si být jisti kvalitou produktu, který necháváme vstoupit do našeho nejniternějšího světa.“

Každý vlastník televize je příjemcem obrovského množství hudby, ať si to uvědomuje, nebo ne. Jaká je však kvalita hudby, která se k nám dostává skrze televizní reproduktory? Je srovnatelná s kvalitou vizuálu? A co hudba linoucí se z rádií? Právě tomu se ve svém SeriáluPlus věnuje Lukáš Hurník.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
254

Česká televize v tomto týdnu opět připomene dvousté padesáté výročí narození Ludwiga van Beethovena, a to dnešním večerním dokumentem o norském klavíristovi Leifu Ove Andsnesovi z dílny režiséra Phila Grabskyho s názvem Concerto – A Beethoven Journey. Hned poté odvysílá ČT art v podání Andsnese a Mahlerova komorního orchestru Beethovenův První klavírní koncert, ve středu večer pak ještě Třetí a Pátý koncert, vše rovněž v režii Phila Grabskyho. Natáčelo se v roce 2015 v pražském Rudolfinu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
001

Česká televize na programu ČT art chystá na sobotní večer 12. prosince premiéru hudebního dokumentu německého režiséra Christiana Bergera o nejslavnější symfonii všech dob, Deváté Ludwiga van Beethovena, jejíž Óda na radost se stala hymnou Evropské unie. Hned potom dojde k vysílání záznamu symfonie, a to v provedení Berlínských filharmoniků pod taktovkou Herberta von Karajana z roku 1986. Programem chce televize připomenout dvě stě padesáté výročí hudebního génia narozeného v německém Bonnu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0010

„Dnes jsou Novoroční koncerty přenášeny do devadesáti zemí světa a sleduje je padesát milionů diváků. Včetně těch, kteří si v 11 hodin a 15 minut naladí ČT2.“

„Při vší úctě k tomu, co Johann Strauss a jeho synové zkomponovali, si podoba Novoročních koncertů žádala osvěžení. Každý rok bude tento koncert dirigovat někdo jiný!“

„V závěru roku 2019 byl k záskoku do Vídně přizván Jakub Hrůša. Zanechal u filharmoniků výtečný dojem. Bude mu za pár let svěřen i „píárově“ neocenitelný Novoroční koncert z Vídně?“

Po rozporuplné předpremiéře s datem 31. 12. 1939 se první skutečně Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků uskutečnil 1. ledna 1941. Blíží se tudíž jeho osmdesátiny. Osm dekád lze rozdělit do čtyř etap. První zahrnuje období druhé světové války a po něm hledání morálně přijatelného dirigenta. Druhé vévodí nedostižný výkon prvního houslisty tohoto orchestru, který se v rámci Novoročních koncertů chopil taktovky na celé čtvrtstoletí. Po něm – coby intermezzo – stanul na dirigentském stupínku „muž od vedle“, tehdejší umělecký šéf Vídeňské státní opery. A ve druhé polovině osmdesátých let 20. století se z lokální vídeňské atrakce vyklubal projekt globální slávy. Včetně divácky lákavého střídání špičkových dirigentů světa, kteří se od té doby ve Vídni pokaždé na Nový rok mění. Jak rozhlasové, tak především televizní přenosy či záznamy putující do celého světa potvrzují skutečnost, že Novoroční koncert z Vídně už dávno není jen svátkem hudby, ale také prestižní společenskou záležitostí. Že se na Nový rok ještě nikdy nechopil taktovky český dirigent, se může do několika let změnit. Vždyť jeden ze současných má k tomu, myslím, slibně našlápnuto.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
2800

Sobotní večer na ČT art bude patřit italské sopranistce Mirelle Freni. Německý dokument v režii Marity Stockerové o jedné z nejvýznamnějších operních pěvkyň druhé poloviny dvacátého století, která přes půlstoletí vládla na scéně milánské La Scaly, uvede kulturní program České televize v premiéře od 20:15 hodin. Poté na něj naváže záznam opery Fedora Umberta Giordana z roku 1993. Mirella Freni v něm vystoupí v titulní postavě ruské šlechtičny, která se osudově zaplete do vyšetřování vraždy svého snoubence, a to po boku neméně slavného tenoristy Plácida Dominga. Režie se tenkrát zhostil Lamberto Puggelli a orchestr a sbor Teatro alla Scala řídil Gianandrea Gavazzeni. Celoživotní přítelkyně tenoristy Luciana Pavarottiho a manželka bulharského basisty Nikolaje Gjaurova se narodila 27. února 1935 v Modeně, kde také letos 9. února ve věku nedožitých pětaosmdesáti let zemřela.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

„Každoroční Evropský koncert Berlínských filharmoniků se uskutečnil v Praze hned třikrát.“

„Hrůšovi viditelně i slyšitelně bohatý a mnohovrstevnatý zvuk berlínského orchestru sedí.“

„Pelléas a Mélisanda Clauda Debussyho z prosince 2015 je dokonalou ukázkou specifického scénického provedení, jež Simon Rattle v Berlíně uváděl.“

Hudba českých skladatelů má u Berlínských filharmoniků důležité místo. Z její pokladnice pravidelně vybírají jak stálí šéfdirigenti, tak i ti, co u tohoto slavného orchestru jen hostují. A nejde jen o Novosvětskou nebo o předehru z Prodané nevěsty. Stále častěji jsou uváděna méně populární díla jako třeba Symfonie Asrael Josefa Suka. A pak jsou tu čeští umělci, co jsou do Berlína zváni. Digital Concert Hall je stále zdarma, a protože koronavirová krize nadále trvá, přináším další výběr zajímavých interpretačních počinů z berlínského sálu Filharmonie. Tentokrát s českou stopou.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
neděle, 12 duben 2020 15:00

Mozartova Velká mše

0

„Mozartova Mše c moll se podle všeho měla stát skutečně velkým, monumentálním slavnostním dílem, v chrámové hudbě označovaným „missa solemnis.“

„Vezme-li se v úvahu, jaký významný mezník představuje Mše c moll v Mozartově skladatelském vývoji, pak v tomto smyslu, i přes její nedokončenost a určitou stylovou nesourodost, jí označení „Velká mše“ náleží plným právem.“

„Prozatím asi k nejodvážnějším (a současně i do jisté míry velmi kontroverzním) náleží rekonstrukce „plně dokončené“ verze díla z pera muzikologa Roberta D. Levina. Prvně zazněla v lednu 2005 v nastudování Helmutha Rillinga.“

Od jedné z nejstarších nahrávek z roku 1955 až po ty nedávné, včetně mnoha historicky poučených s dobovými nástroji, je diskografie Mozartovy Mše c moll mimořádně rozsáhlá. Stejně nepřehledná jako nesčetné pokusy dílo dokomponovat či rekonstruovat. Autorem nedokončenou skladbu popisuje Libor Dřevikovský podrobně z hlediska stylu i okolností. Z nahrávek nevybírá jen jednu, rozhodnutí nechává na uměleckých preferencích posluchače. Z mnoha obalů existujících desek nicméně přece jen jeden zvolil nakonec jako důležitý - ten s nahrávkou Helmutha Rillinga.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
1

„Na konci padesátých let zapůsobil Milan Munclinger na celou tuzemskou hudební veřejnost jako zjevení.“

„Hudbu období baroka a raného klasicismu, doposud tehdy prezentovanou jako každá jiná partitura i z jiných období, zvláště pak romantismu, interpretoval zcela jinak.“

„Je to působivý Bach, důsledně zakotvený v promyšleném rytmickém programu, v oblasti melodické a výrazové naprosto nezatěžkaný, strhující svým energickým nábojem.“

Nahráno v pražském studiu Domovina v měsících únoru až září 1965, čteme v údajích doprovázejících opakovaná vydání dnes už legendárního tuzemského gramofonového snímku Braniborských koncertů, pod nímž je u svého souboru Ars rediviva podepsán Milan Munclinger. Narozeniny Johanna Sebastiana Bacha jsme si připomínali už v sobotu 21. března, ale můžeme znovu i dnes: záleží na tom, podle kterého kalendáře počítáme 335 let od jeho dne narození – jestli podle toho, který platil v roce 1685, nebo podle toho dnešního. Bohuslav Vítek tak v reflexi Munclingerových aktivit činí právě nyní, 31. března.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
0

„Podle vzpomínek doprovázela koncert elektrizující atmosféra.“

„Právě operní repertoár pod Abbadovou taktovou dostává opravdu grády.“

„Murray Perahia se v interpretaci nepodobá žádnému jinému.“

Digital Concert Hall je z důvodu koronavirové pandemie zdarma. Nabízí hodiny a hodiny kvalitní hudby napříč hudební historií, dirigenty i sólisty. Je plná nejrůznějších perliček, dokumentů, výpovědí a vzdělávacích programů. Já předkládám svůj osobní playlist, ke kterému se pravidelně vracím. Snad udělá radost i vám.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
úterý, 24 březen 2020 11:15

Tři festivaly v Salcburku v roce pandemie

1

„Umělecké vedení Velikonočního festivalu zůstane v rukou dirigenta Christiana Thielemanna až do roku 2022.“

„Od roku 2012, s příchodem Cecilie Bartoli, se začaly uvádět hlavní produkce Svatodušního festivalu i na velkém letním Salcburském festivalu.“

„Koncertní program Salzburger Festspiele zahrnuje 91 vystoupení s důrazem na tvorbu Ludwiga van Beethovena.“

Velikonoční festival v Mozartově rodišti Salcburku je pro letošek zrušen. Salzburger Festspiele, které v létě oslaví sté výročí založení, i Svatodušní festival na přelomu května a června si zatím plánované produkce snaží udržet. Odkládá se však zemská výstava Velké světové divadlo – 100 let Salcburského festivalu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
neděle, 09 únor 2020 21:49

Zemřela Mirella Freni

193250783-fb2aa67b-5044-44d3-ba90-614d486b6dd5

Dnes odešla další legenda, italská sopranistka Mirella Freni. Na konci února by oslavila 85 let. Zemřela ve svém domě v rodné Modeně po dlouhé nemoci a několika prodělaných mrtvicích, jak potvrdila její dlouholetá manažerka J. F. Mastroianni. Její repertoár zahrnoval hlavně postavy z Verdiho, Pucciniho, Mozartových a Čajkovského oper. Po mnoho let byla vdaná za bulharského basistu Nikolaje Ghiaurova, se kterým také společně vystupovali a nahrávali.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
pondělí, 27 leden 2020 18:38

Zauberflöte, Magic Flute, Kouzelná flétna

00

„Zřejmě i proto mohla vyjít nahrávka Sira Colina Davise také pod hlavičkou Supraphonu.“

„Mezinárodní obsazení korunuje německý basista Kurt Moll, skutečný basso profondo.“

„Nahrávka připomíná rolí Tamina umění tenoristy Petera Schreiera, umělce se světovou kariérou, který byl doma právě v Drážďanech.“

Premiéra Kouzelné flétny v Divadle Na Vídeňce v září 1791 vnesla díky velkému úspěchu do života pětatřicetiletého Wolfganga Amadea Mozarta příjemné rozjasnění. Že necelé tři měsíce poté už nebyl mezi živými, je z mnoha důvodů paradoxem, který nás dodnes nenechává lhostejnými. Kompletních nahrávek jeho poslední opery existuje řada. Krásné místo mezi nimi zaujímá ta, kterou v první polovině osmdesátých let dvacátého století pořídil v Drážďanech Sir Colin Davis. Dnešní Mozartovy 264. narozeniny byly dobrou příležitostí si album a také dirigentovu dlouholetou vazbu na Staatskapelle Dresden připomenout.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
3

Letošní Salcburský festival, připomínající si sto let, bude mimo jiné věnován 250. výročí Ludwiga van Beethovena. Vedle desítek koncertů a operních představení a mnoha doprovodných akcí je s ním spojena také dirigentská soutěž nesoucí jméno Herberta von Karajana.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Strana 1 z 2