Zemlinsky333

„Zemlinsky vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla.“

„Ve Wagnerově odkazu zdůrazňoval jeho jedinečnost a novátorství, nikoli manifestaci velkoněmeckých idejí.“

„Patřil svého času, podobně jako Gustav Klimt nebo Max Burckhard, mezi ctitele vídeňské krásky Almy Schindlerové, která se však provdala za Gustava Mahlera.“

Na domě s číslem popisným 1043 v Havlíčkově ulici, naproti Masarykovu nádraží, nenápadná pamětní deska oznamuje, že tam v letech 1911 až 1927, tedy po celých šestnáct let svého pražského působení, bydlel skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky. Byl šéfem operního souboru Nového německého divadla, což je dnes budova Státní opery. Jeho život se pak uzavřel za války v americkém exilu, když mu bylo jedenasedmdesát. Narodil se před 150 lety, 14. října 1871 ve Vídni.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
515522989673d9bf0d28fk

„Baladická opera ihned vyvolala velkou pozornost. Nejen jako první nová anglická opera, ale jako mezinárodně srozumitelné, nadčasové, mimořádně působivé hudební divadlo.“

„Brittenova opera je sociálním dramatem, ale ne v prvním plánu. Víc je básní. O lidských osudech, o těžkosti žití… a hodně o moři.“

„Sympatické je, že se David Radok noblesně vyhnul možným náznakům, že rybář své učedníky zneužíval.“

Brittenova opera Peter Grimes se hrála v Brně hned dva roky po světové premiéře. Příští rok to bude už pětasedmdesát let. V Praze byla na programu před čtyřiceti lety. Do třetice teď její návrat před české publikum dostal tu nejlepší možnou podobu. Jednu z nejúžasnějších oper dvacátého století, temný příběh z rybářského městečka na anglickém pobřeží, vypravil režijně a scénograficky David Radok a hudebně Marko Ivanović. Exkluzivní inscenace, která měla v sobotu premiéru, se bude hrát jen několikrát; ale tím spíše je to počin, který svou ojedinělostí i vydařeností může vejít do tuzemské divadelní historie.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
105

Ve Sládkově podání byl s nadhledem udržen nejen hudební celek, ale v barevném provedení připomínal místy až orchestrální zvuk!

„Jeho hra obecně zaujme samozřejmostí v plastičnosti zvukového vedení hlasů v pravé i levé ruce, pohrává a noří se do hudebního textu bez sebemenšího zaváhání.“ 

„Sládek je typem interpreta, který nestrhává pozornost na svoji osobnost, což je vzácný a obdivuhodný jev.“

První týden festivalu Moravský podzim uzavřel recitálem klavírista Jakub Sládek. Ve čtvrtek 7. října rozezněl brněnský Besední dům díly Martinů, Nováka, Metnera, Rachmaninova a díky přídavku, vyžádanému nadšeným publikem, také Janáčka.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
558

„Dôležitými atribútmi boli jednoduchosť a vlastne aj funkčnosť scény.“

„Najväčšiu pozornosť na seba pútal práve prvý menovaný, Adam Plachetka.“

„Rosina Arnheiður Eiríksdóttir bola šibalským dievčaťom, zároveň ale aj rozhodnou ženou, ktorá k príkoriam pristupuje s odzbrojujúcim nadhľadom.“

Stálica repertoárov operných domov, Rossiniho opera Barbier zo Sevilly, sa dočkala ďalšej inscenácie na doskách pražského Národného divadla. Prvá česká scéna pritom stavila na renomovaných hlavných protagonistov a na svieže režijné pojatie Magdaleny Švecovej. Diváci sa s výsledkom mohli po prvýkrát zoznámiť vo štvrtok 7. októbra.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
veb-Aldeburgh-PB040738

„Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci.“

„V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost.“

„Většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží.“

Místo, kde tvořil a s Peterem Pearsem žil Benjamin Britten, se jmenuje Aldeburgh. Leží na východním pobřeží Anglie. A dějiště Brittenovy opery Peter Grimes, jejíž nová inscenace má v sobotu premiéru v Janáčkově divadle v Brně? Jako by mu z oka vypadlo. Není divu. George Crabbe, autor básnické knihy The Borough, předlohy k tomuto hudebnímu dramatu, tam žil také.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
LUDICRA

„Široký intelektuální záběr, láska k životu, svobodomyslná povaha a úžasný umělecký odkaz Jana Nováka je pro mě velkou inspirací!“

„Sbírka latinských básní je napsána humornou, mírně vulgární a ´pobrněnštěnou´ latinou.“

„Po sovětské okupaci odmítl zůstat v Československu. Žil v Dánsku, Itálii a v Německu.“

V rámci víkendového maratonu věnovaného v Brně na festivalu Moravský podzim hudebnímu odkazu Jana Nováka, od jehož narození letos uplynulo sto let, uvede violoncellista Štěpán Filípek spolu se souborem Brno Contemporary Orchestra pět světových premiér z pera pěti autorů. Všech pět skladeb, které zazní dnes večer v Besedním domě, je inspirováno latinskými verši z pera skladatele – autobiografickou básnickou sbírkou Ludicra. Jejich autory jsou Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová. Štěpán Filípek nevylučuje, že tato nová díla zazní i na dalších místech a že je rovněž natočí.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
P1390623

„V kontextu duchovní hudby jsme vyslechli meditativní i výrazově proměnlivé a zvukově velmi dynamické kusy.“

„Sedláčkovo kvarteto s Radkou Hanákovou vydalo ze sebe při Gemrotově kvintetu to nejlepší a významně přispělo k úspěšnému a umělecky krásnému vyznění večera.“

„Nesmírně bohatý svět byzantské hudby zjevně nabízí velikou studnici inspirace k hudební tvorbě spolu s dotekem duchovního působení.“

Festival pravoslavné hudby Archaion Kallos ani letos nevynechal koncert soudobé hudby inspirované pravoslavnou spiritualitou, tentokrát v podání Sedláčkova kvarteta a pianistky Radky Hanákové. Na programu byly dvě světové premiéry dvou českých skladatelů, Jiřího Gemrota a Jana Ryanta Dřízala, a jedna česká premiéra díla Philipa Glasse. V případě koncertů, které nesou v podtitulu název Filokalie dneška, jde o unikátní spojení tradičního s novým. V galerii HAMU se mohli posluchači pohroužit do dramaturgicky velmi šikovně postaveného programu, který navíc naplnil očekávání duchovního zážitku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2444289075298511483993746466802972571990358n

Nová koncepce sborových koncertů, spolupráce s PKF–Prague Philharmonia, Janáčkova Glagolská mše v Elbphilharmonie, tradiční letní festivaly a v neposlední řadě sice dočasné, ale nové sídlo s vyhovující zkušebnou, které sbor získal v historických prostorách v centru Prahy - to jsou v bodech hlavní novinky 87. sezóny, do které právě vstupuje Pražský filharmonický sbor. A jak nám potvrdil David Mareček, který k České filharmonii převzal i jeho vedení, úkolem do budoucna je i rozšíření zahraničních příležitostí.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
99

„Sobotní valtická premiéra Jakuba Józefa Orlińského s respektovaným Ensemble Matheus Jeana-Christopha Spinosiho je začátkem na společné cestě, která má vyvrcholit provedením Vivaldiho opery L´Olimpiade v rámci LOH 2024 v Paříži.“

„Zvuk Orlińského hlasu je nesmírně kultivovaný, hladce přecházející z pianissima do forte, z nízkých tónů do výšek.“

„Komorní polohu Vivaldiho tvorby připomněl v neděli podvečerní koncert souboru Concerto Aventino Jakuba Kydlíčka; ještě předtím připravil ředitel festivalu Jiří Partyka přednášku muzikologa Václava Kapsy o vlivu Vivaldiho na české země.“

Na kalendáři byl 24. červen letošního roku, když na jižní Moravu vtrhlo naprosto nečekaně a s ničivou silou tornádo. Živel, který bral domkům střechy, pohazoval auty jako hračkami a smetl vše, co mu stálo v cestě. Vzpomínka na tuto hrůznou událost zdejší obyvatele dodnes pronásleduje. Náhoda tomu chtěla, že rovných sto dnů od této tragédie, 2. října 2021, bylo město Valtice – přesněji jeho zámecká jízdárna – svědkem tornáda naštěstí zcela odlišného. Barokního. Obohacujícího. Sobotním večerem byl zde naostro odstartován šestý ročník Lednicko-Valtického hudebního festivalu, věnovaný tvorbě Antonia Vivaldiho – instrumentální i operní, orchestrální i komorní, světské i duchovní. A hned úvodní koncert s hvězdným protagonistou Jakubem Józefem Orlińským bral divákům dech, pohazoval si s jejich emocemi a smetl vše, co jsme tu dosud v kontratenorovém oboru zažili. Vzpomínka na výkon pěvce, ale i doprovázejícího souboru Ensemble Matheus nás bude provázet ještě velmi dlouho.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
JB-19-1

„Já jako kandrdas jsem byl pro něj vítanou potravou a užil si od něj lecjakých ústrků. Pořád mě zkoušel, hrál naschvál špatné noty, nebo nehrál, když měl, a koukal, jestli to poznám.“

„Oni věděli, jak to má přesně být, já jsem třeba měl jiný názor a musel o něj úporně usilovat, opravdu bojovat.“

„Dali mi tam i lůžko a nějakou skříň, na chodbě byla umývárna, toaleta, bylo to sparťanské, nicméně jsem tam dva roky takhle žil.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Dnešní část vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek, je o jeho prvním dirigentském působení, a to ve Státní filharmonii Brno. Text je doplněn relevantními stránkami z anglické fotoknihy.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1144

„Mám v sobě více osobností a jedna nemusí nutně souviset s druhou.“

„Kdyby mi tohle někdo řekl v roce 2013, považoval bych ho za velkého snílka.“

„Za nejdůležitější pro vývoj mladých hráčů považuji otevřenost – čím více vlivů, směrů a perspektiv, tím bohatší umělecká osobnost.“

Festival Prague Music Performance má za sebou další mistrovský kurz vedený pianistou Alfredem Brendelem a před sebou v říjnu trojici koncertů, které budou ohmatávat hudební prostor nových souvislostí, experimentu a improvizace. Klavírista Jan Bartoš, který za Prague Music Performance stojí jako ředitel a dramaturg, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje hudební světy, kterými se zaobírá. Jak říká, jako interpret nejvíce tíhne ke klasickému repertoáru, jako posluchače ho ale velmi zajímá hudba na pomezí současného jazzu a současné vážné hudby. A na Alfredu Brendelovi obdivuje nejen klavírní umění, ale i jeho knihy… a také vkus filmového znalce.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus

Adam Plachetka se ve čtvrtek 7. října představí jako Figaro v Rossiniho Lazebníku sevillském. Novou inscenaci pro Národní divadlo v Praze nastudovali režisérka Magdalena Švecová a dirigent Jaroslav Kyzlink na scéně Davida Janoška, psali jsme ZDE Jak je na tom Adam Plachetka s Rossinim, Verdim, Wagnerem nebo soudobou hudbou? Co pro něj znamená návrat do Metropolitní opery v letošní sezóně a jak vzpomíná na Vídeňskou státní operu? Proč už netrvá na označení basbaryton a jaké role by si do budoucna přál? Co pro něj znamenají muzikály a proč se nechce hned tak vracet do O2 arény? Proč je v první řadě Smetanovec a co pro něj znamená Dvořák, Janáček nebo Martinů? Odpoví v rubrice AudioPus.
Plnou verzi rozhovoru si můžete poslechnout v pořadu Na návštěvě, kterou vysílá Český rozhlas D-dur v sobotu a v neděli 2. a 3. října 2021 a v reprízách vždy od následující půlnoci.

 

 

Zveřejněno v AudioPlus
sobota, 02 říjen 2021 16:39

Petr Popelka, dirigentský úkaz

202110016340

„Čajkovského zahrála s mužskou zvukovou razancí, mohutně, robustně, nekompromisně.“

„Rachmaninovovy Symfonické tance vyzněly jako skutečný koncert pro orchestr.“

„Aniž by o to usiloval, krásně pomáhá v orientaci i naslouchajícímu publiku.“

Zahájení sezóny se Symfonickému orchestru Českého rozhlasu málem nepovedlo, šéfdirigent Alexander Liebreich pár dní před koncertem onemocněl. Pohotový záskok designovaného šéfdirigenta Petra Popelky však páteční večer v Rudolfinu zachránil. Nutnost částečné změny programu byla logická. Zůstal Čajkovskij, odnesli to Dvořák a Stravinskij, ale místo nich zazněl Rachmaninov. Díky způsobu, jakým provedení dvou velkých děl ruského i světového repertoáru vedl a řídil, učinil Petr Popelka z koncertu hudební událost.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
210930CFByckovzahajovacikoncerthires29cPetraHajska

„Na Šostakovičovi je nejlepší, že když se ‚naštve‘, vydrží mu to dlouho.“

„Pan dirigent Byčkov v úvodním videu představil dílo jako globální bitvu humanity proti násilí, je to ale, myslím, i dílo rusky silácké a sebestředné.“

„Bez souvislosti s tímto koncertem mě před časem napadlo, že by někdo mohl vyvinout softwarový produkt s obchodním názvem SimSym©.“

Další z glos Lukáše Hurníka se ohlíží za zahajovacím koncertem České filharmonie, který uvedl Šostakovičovu Leningradskou symfonii. Ohlíží se za naturelem tohoto díla, ale také se zamýšlí nad „soubojem“ mezi dramaturgem a dirigentovým přáním a zabývá se prozatím neuskutečněným nápadem na nový hudební software, který by tento „souboj“ mnohdy vyřešil… Co z tohoto spojení asi vznikne..?

 
Zveřejněno v SeriálPlus
143

„Někteří bývalí spolupracovníci Richarda Nováka přijeli i ze vzdálenějších kulturních center, aby dali najevo svoji úctu k jeho celoživotní umělecké činnosti.“

„Richard Novák absolutně přesvědčil o svých kvalitách, o pevném, krásně znějícím basu, o svých messa di voce, a především o hloubce sdělení jak básnického, tak hudebního.“

„Ideálním spolupracovníkem Richarda Nováka byl v tomto večeru pianista Ivan Klánský. Perfektní, sledující každou nuanci pěvcova projevu.“

Pěvec Richard Novák je už po více než půlstoletí magnetem a ozdobou brněnského hudebního dění: poprvé v tomto městě, v němž vystudoval na konzervatoři obory zpěv a kompozice, vystoupil 8. května 1960 a od 1. února 1962 se stal sólistou operního souboru, v němž pak působil až do přelomu tisíciletí a odzpíval více než tři tisíce představení, jichž byl jednoznačnou oporou. A kromě řečeného má Richard Novák má ještě další stránku osobnosti, kterou reprezentují jeho koncertní vystoupení, ať kantátová či oratorní (těžko si například v Brně představit Glagolskou mši bez něj), nebo písňová. Písňový večer si také zvolil jako první z plánovaných vystoupení připomínajících jeho neuvěřitelné jubileum devadesáti let. Konal se v pátek 24. září v sále Reduty a nadchl všechny přítomné.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
J-18-1

„Celibidache mně hlavně otevřel oči. Pochopil jsem, že to, co jsem dosud považoval za pilnou studentskou práci, je vlastně jen sladké nicnedělání.“

„První místo v soutěži byla samozřejmě ohromná vzpruha, začal jsem dostávat nabídky nejen tuzemské, ale už i do ciziny.“

„Obě nabídky přišly oficiálně na Pragokoncert, ale ten je obě z politických důvodů bojkotoval.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává podrobně nahlížet. Tentokrát jde o další část vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek, a to především o zásadním vlivu, který na něj měl během pražských seminářů a pak během stáží ve Švédsku světoznámý dirigent a vášnivý pedagog Sergiu Celibidache.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Matthias-Ziegler

„Smetanu a Dvořáka vnímám jako méně pražské skladatele než Zemlinského. Jsou hodně ´čeští´, ale on je opravdu ´pražský´.“

„Když zblízka člověk vnímá zdejší přírodu, tak potom víc chápe ideje, které stojí za Smetanovou Vltavou a za českou hudbou vůbec.“

„V Praze jsem se docela hodně stavěl za objednávky nových děl u současných skladatelů.“

Šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu je Alexander Liebreich od roku 2018. V pátek 1. října v Rudolfinu řídí zahajovací koncert abonentních programů. Rozhodnutí rozhlasu, že tato sezóna bude v Praze jeho poslední, bylo v zimě překvapivé, i proto, že vzhledem ke koronakrizi nemohl zatím ze svých představ uskutečnit zdaleka vše… Německý umělec, jehož prarodiče žili v Brně, tím pádem sice kývl na nabídku z Valencie, ale jak říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, s Českou republikou má spojenu ještě řadu snů, které by chtěl naplnit.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
99

„Vivaldiho hudba je přístupná, vděčná a mnohotvárná, takže si v ní každý může najít svůj oblíbený repertoár, říká umělecký vedoucí Collegia 1704 a Collegia Vocale 1704 Václav Luks.“

„Z pódia Herkulova sálu Jiří Partyka zdůraznil, že nadcházející Lednicko-Valtický hudební festival bude tak obsáhlou přehlídkou Vivaldiho tvorby, jaká se v celoevropském měřítku nekonala padesát let.“

„Festivalový program představuje Vivaldiho dílo i ve skladbách méně známých, a to jak instrumentálních a duchovních, tak také operních, říká dramaturg Eduardo García Salas.“

Předzvěst letošního ročníku Lednicko-Valtického hudebního festivalu zazněla ve čtvrtek 23. září ve Vídni. Zavítaly sem spolu s Václavem Luksem jeho soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, aby oživily hudby Vivaldiho i jeho mladšího současníka Pichlera.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
DP2121-9HrusaMracekBambergwebres35cPetraHajska

„Houslový koncert se vcelku nevýbojně drží ducha pozdního romantismu, ale není třeba hned mluvit o eklekticismu. Je svůj, je Korngoldův.“

„Jan Mráček už není žádný ´mladý příslib´, ale vůdčí osobnost své generace.“

„Posluchači se ´chytli´ i tentokrát, ale nevadilo. Interpretace celého setu Slovanských tanců si tento předčasný aplaus zasloužila.“

Druhý koncert Bamberských symfoniků na festivalu Dvořákova Praha se nesl v lehčím duchu než ten nedělní s Mahlerovou, Straussovou a Foersterovou hudbou. Tentokrát zněla díla Vítězslava Nováka, Ericha Wolfganga Korngolda a Antonína Dvořáka. Šéfdirigent tělesa Jakub Hrůša potvrdil, že spolu mají vzácné detailní porozumění. Bavorskému orchestru to umožňuje i přímo v Praze – v „jámě lvové“ – zahrát i tak speciální záležitost světového repertoáru, jakou jsou Slovanské tance. S výsledkem, za který by se nemusel stydět žádný český orchestr.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
středa, 22 září 2021 09:40

Triumf pištců v České Kamenici

LMP2602

„Přestože hráli na nástroje, které dnešní publikum není zvyklé běžně slýchat, nešlo o žádnou studenou akademickou záležitost.“

„Šest hudebníků bylo po celý večer naladěno na stejnou vlnu, jejich souhra byla dokonalá a individuální instrumentální výkony obdivuhodné.“

„Capella de la Torre čerpá z hluboké studnice evropské hudební kultury, ale svobodně vytváří hudbu pro současné posluchače.“

V neděli 19. září se goticko-renesanční kostel svatého Jakuba v České Kamenici rozezněl tóny hudby, která skvěle ladila s jeho architektonickým tvaroslovím. Hudebníci německého ansámblu Capella de la Torre se na koncertě vydali na cestu raně novověkou Evropou a ze zrnek dávných zápisů, které řízením osudu prošly sítem času a byly pečlivě restaurovány moderními badateli, vytvářeli plnokrevnou muziku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 26