Aleš Bluma

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik. 

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 

neděle, 14 červenec 2019 10:04

Wendy Holen: Sto zázraků Zuzany Růžičkové

Wendy-Holden1

„Z dětství jsem měla Čechy zafixované jako velmi hodné a vděčné lidi.“

„Pracovali jsme skoro deset hodin denně, Zuzana byla naprosto neúnavná.“

„Díky ní jsem se seznámila s cembalem, které jsem předtím neznala.“

Wendy Holden (58), píšící také pod pseudonymem Taylor Holden, je původním povoláním novinářka, zahraniční a válečná korespondentka. Pracovala pro několikery britské noviny, nakonec jako editorka v Daily Telegraph. V roce 1997 vydala první knížku, která měla takový úspěch, že od roku 2000 mohla přejít na volnou nohu. Od té doby napsala více než třicet knih – a řada z nich se stala mezinárodními bestsellery. Jejím oborem jsou biografie a knihy pro ženy, nepíše ovšem žádné limonády, ale velmi seriózní literaturu, v níž se nevyhýbá ani tak vážným tématům, jako je holokaust. V češtině jí vyšly tři knihy: světový bestseller Narodili se, aby přežili (v originále Born for Survivor; Mladá fronta 2015), I krása může zabíjet (v originále Cruelty of beauty; Mladá fronta 2019) a životopis české cembalistky Zuzany Růžičkové Sto zázraků (v originále One Hundred Miracles; Mladá fronta 2019).

 
000

„Milan Al-Ashhab získal titul laureáta a 6. místo v houslové soutěži.“

„Fagotistka Michaela Špačková skončila mezi 16 nejlepšími ze 48 účastníků.“

„Celkovým vítězem a laureátem Grand Prix je ruský klavírista Alexandr Kantorow.“

Slavnostním galakoncertem v sobotu 29. června v petrohradském novém Mariinském divadle II skončila jedna z nejvýznamnějších světových hudebních soutěží – XVI. Čajkovského mezinárodní konkurs. Jeho první ročník zorganizoval v roce 1958 Dmitrij Šostakovič a měl pouze dvě sekce – klavír a housle. Porota byla jen jedna a čítala deset porotců, mezi nimi taková jména jako Emil Gilels, Svjatoslav Richter, Heinrich Neuhaus, George Georgescu nebo Carlo Zecchi. Vítězem se stal pianista Van Cliburn a vítězství odstartovalo jeho světovou proslulost. Od té doby se soutěž koná každé 4 roky v druhé půlce června v Moskvě a od roku 2011 také v Petrohradu.

 
0

„Štefan Kocán je ve věku, který je pro basisty nejplodnější.“

„Slávku Zámečníkovou zná daleko vice německé publikum než publikum české nebo slovenské.“

„Árie Assura z opery Semiramis od Giocchina Rossiniho to byl neuvěřitelný gejzír.“

Staří latiníci mívali úsloví „finis coronat opus“. Našinci si je přetvořili na „nakonec to nejlepší“. Tím se zcela jistě řídila dramaturgie koncertů Pražského komorního orchestru, když na závěr úspěšné koncertní sezóny připravila mimořádný koncert dvou slovenských umělců, špičkového basisty Štefana Kocána a mladé sopranistky Slávky Zámečníkové. Když se k tomu přidal program, sestavený z Mozartových árií a také trochu Rossiniho, pak nelze říci nic jiného, než že to byl skutečný vrchol sezóny.

 
DSC0013

„V rámci koncertu byli vyhlášeni vítězové skladatelské soutěže duchovní hudby.“

„Nešporní zpěvy jsou mimořádné tím, že je Ryba skládal na české texty.“

„Dílo bylo provedeno jako celek, což dalo vyniknout Rybovu skladatelskému mistrovství.“

Poslední koncert letošního ročníku Festivalu Jakuba Jana Ryby se konal v nádherném barokním kostele sv. Mikuláše na Malé Straně, kam chodíval Jakub Jan Ryba během svých pražských studií poslouchat chrámovou hudbu pod taktovkou Jana Antonína Koželuha, Václava Josefa Bartoloměje Praupnera, Jana Josefa Strobacha a Kajetána Vogla. Každý koncert festivalu byl věnován jinému druhu Rybovy hudby: festival začal hudbou symfonickou, pokračoval komorní a vyvrcholil hudbou duchovní. Závěrečný koncert představil Jakuba Jana Rybu tak, jak ho známe úplně všichni z jeho nejslavnější skladby, jako autora vokálně instrumentální hudby.

 
středa, 19 červen 2019 20:52

PKO nabídl světovou premiéru v Rudolfinu

190618BartaRozen35cPetraHajska

„Pro skladatelský styl Lukáše Hurníka je typická stylová syntéza.“

„Byl to klasicky pojatý Schubert, bez tempového nebo harmonického experimentování, který plně odpovídal náladě publika.“

„Jiří Bárta je violoncellista velmi emotivní, rád tvoří přímo na koncertě.“

Jedno ze čtyř nejstarších komorních těles v Evropě, Pražský komorní orchestr, kromě běžného klasického repertoáru už několik let uvádí díla soudobých skladatelů. Zatím premiéroval přes stovku děl českých i zahraničních autorů a dokonce si skladby přímo objednává. Jednu světovou premiéru slyšeli i posluchači v Rudolfinu 18. června. Jako sólistka vystoupila Barbora Řeřichová.

 
čtvrtek, 20 červen 2019 10:28

Mistři mistrům mistrovsky

00

„Kahánkův Chopin byl jedinečný.“

„Hudečkova hra má v sobě ušlechtilost a lahodnost, cosi, co okouzlí posluchače.“

„Ve finále Cikánských melodií předvedli Václav Hudeček, Jan Mráček a Dalibor Karvay výkon na hranici lidských možností.“

Český olympijský výbor slaví 120 let trvání. Díky Jiřímu Stanislavu Guth-Jarkovskému, příteli barona Coubertina, byli Češi členy Mezinárodního olympijského výboru a účastnili se i olympiády dříve, než měli vlastní stát. Špičkoví sportovci mají se špičkovými hudebníky mnoho společného. Již 120 let reprezentují nejlepší sportovci naši zemi v mezinárodní konkurenci. To nejlepší hudebníci naši zemi reprezentují dvojnásobně dlouho, od dob, kdy byly Čechy konzervatoří Evropy. Ale mají i olympijskou medaili. Na prvních olympiádách se soutěžilo také v umění, na X. olympiádě v Los Angeles obdržel Josef Suk stříbrnou medaili za sokolský pochod V nový život a na XI. olympiádě v Berlíně Jaroslav Křička bronz za Horáckou suitu. Byla to medaile poslední, na poválečných olympiádách bylo soutěžení v uměleckých disciplínách zrušeno. V pondělí 17. června 2019 se v Rudolfinu nesoutěžilo. K jejich výročí přišli mistrům sportu blahopřát mistři hudby.

 
středa, 12 červen 2019 16:11

Ivo Kahánek: Od baroka po modernu, skvěle!

2

Program svého recitálu charakterizoval Ivo Kahánek jako harmonii protikladů.

Miloslav Kabeláč usiloval o nové užití starých technik a vzorů namísto jejich přebírání.

Byl to tak trochu jiný Janáček, ale byl to krásný Janáček. Naopak Beethovena interpretoval v duchu těch nejlepších tradic.

Každé vystoupení Ivo Kahánka je svátkem pro milovníky klavírní hry. Řada posluchačů i expertů ho považuje za našeho nejlepšího současného klavíristu. Není to jen tím, že je ověnčen celou řadou cen a úspěchů, ale především proto, že jeho hra posluchače emotivně vtáhne. Naposledy se tak stalo při zakončení cyklu Hybatelé rezonance v klášteru sv. Anežky České 10. června.

 
pátek, 07 červen 2019 16:56

Arturo Sandoval jazzoval s FOK

DSC7491

„Coplandova Fanfára pro obyčejného člověka měla oslavovat válečné úsilí amerických vojáků.“

„Gershwinova Kubánská předehra vychází z kubánské hudby, ale je harmonicky sofistikovaná.“

„Vrcholem první půle byl Koncert pro trubku a orchestr č. 2 od Arturo Sandovala.“

Středeční večer v Obecním domě patřil Akademii věd ČR. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK udržuje již několik let spolupráci s našimi špičkovými vědci, a tak se každý rok sejdou  badatelé s hudebníky na koncertě ve Smetanově síni. Že by ale večer patřil jim? Kdepak. Večer plně ovládl famózní trumpetista Arturo Sandoval. Ať už hrál v klasickém koncertu pro trubku a orchestr, nebo si na pódiu „zajamoval“, ať už hrál na činely a bubínky, či na klavír anebo zpíval, svým mistrovstvím i temperamentem obecenstvo neskutečně nadchl.

 
pondělí, 03 červen 2019 09:10

V Dobříši zazněla světová premiéra

6136796123114261322808191089791837612277760o

„Jana Boušková hrála Händela s mimořádnou chutí i nasazením.“

„Za Debussyho Tance pro harfu a orchestr vděčíme konkurenčnímu boji výrobců harf.“

„Petr Koronthály vykročil úspěšně svou skladbou na trochu jinou cestu než dosud.“

Bohatý kulturní život se neodehrává pouze v Praze nebo Brně. V Čechách i na Moravě jsou desítky festivalů, které přinášejí klasickou hudbu i do malých městeček. Jedním z nich je i Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram, jehož 51. ročník se široko rozkročil do okolí. Jeden z koncertů proběhl 30. května na zámku v Dobříši a pro návštěvníky si připravil dokonce mimořádnou lahůdku – světovou premiéru. Napsal ji Petr Koronthály. Interprety byli Jana Boušková, Komorní orchestr Quattro a dirigent Marek Štilec.

 
00

„Louis Langrée má teorii, že francouzská hudba je na rozdíl od jiných vysoce barevná. Měli jsme možnost slyšet červeného Berlioze, modrého Ravela a žlutého Francka.“

„Ke klavíru usedl španělský virtuóz Javier Perianes. Předcházela ho výtečná pověst, kterou bezezbytku potvrdil.“

„V přídavku Javiera Perianese sál objala Griegova melancholie, snové tóny hladily po duši.“

Letošní Pražské jaro je zasvěceno francouzské hudbě. Dramaturgie chtějí velice často po dirigentech hudbu jejich vlasti. Po českých dirigentech je to Dvořák a Janáček, snad občas i Martinů. Těžko se z této škatulky vystupuje. Nicméně něco na tom je. Kdo by měl rozumět české hudbě lépe než dirigent český, francouzské hudbě lépe než francouzský dirigent. Zvláště pokud je pro ni tak zapálený jako Louis Langrée (rozhovor s ním čtěte ZDE), který dirigoval na koncertě Pražského jara 31.5. Českou filharmonii.