„V čele komorního orchestru PKF – Prague Philharmonia jako protagonistka večera stanula ukrajinská dirigentka Oksana Lyniv.“

„Bylo potěšením sledovat, jak dirigentka ten rozeklaný monument bezpečně vede a usměrňuje jednoduchými, přehlednými gesty, bez zbytečné exaltace.“

„Právě ve vygradovaných partiích se projevila síla elektrizujících gest Oksany Lyniv, a to nejen v porozumivé reakci interpretů – zápal se dokázal přenést i na publikum.“

Koncerty Pražského jara jsou mnohdy různým způsobem dramaturgicky tematizované. Ačkoliv v tomto případě to nebylo výslovně zdůrazněno, večerní koncert v neděli 28. května v Rudolfinu z podstatné části náležel ukrajinským umělcům, ukrajinské kultuře a potažmo Ukrajině jako takové. V čele komorního orchestru PKF – Prague Philharmonia jako protagonistka večera stanula ukrajinská dirigentka Oksana Lyniv. S pražskými filharmoniky je ostatně dobře obeznámena, společně účinkovali v Praze už v roce 2015.

„Historicky působivé prostory budovy dřívějšího kláštera bosých karmelitánů, které se zdají být přímo stvořeny pro komorní hudbu různorodého obsazení, se tentokrát v ryze smyčcové sestavě dotyčného ansámblu nejprve rozezněly tóny Komorní symfonie op. 110bis Dmitrije Šostakoviče, díla autorova pozdního období.“

„O to více, s náležitě vygradovaným napětím všichni očekávali, co přijde poté. Mělo totiž dojít k světové premiéře skladby s názvem Talks, specifikované jako houslový koncert, současného velmi mladého českého autora Lukáše Janaty.“

„Snad ani nemohlo být vhodnější volby díla, které by večer uzavřelo. Splnila ji Serenáda Es dur pro smyčcový orchestr Josefa Suka.“

Nestává se často, aby vedle – abychom tak řekli – hudby klasické bylo publikum zaujato, ne-li přímo uchváceno, hudbou novodobou, natož soudobou. Tento jedinečný moment nastal na koncertě Komorního orchestru Pražské konzervatoře pod taktovkou Chuheie Iwasakiho 17. května ve dvoraně Českého muzea hudby na Malé Straně v Praze.

„S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum mohlo seznámit během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí.“

„Vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v kategorii viola se stal Francouz Sào Soulez Larivière… Hned prvními tóny, včetně mikrointervalů, se projevil jako skutečný kouzelník svého nástroje.“

„Pozornost, jakou letošní Pražské jaro věnovalo viole, nejenže jednoznačně potvrdila její nepostradatelnost, ale i oprávněnou svébytnost jako sólového nástroje.“

Překvapení v rámci prvního týdne mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bylo sice neokázalé, o to ale účinnější, neboť letos se poprvé v historii této mimořádné kulturní události soutěžilo v oboru viola. Interpretační soutěž Pražského jara má ve světě odpovídající zvuk, pro mnohé účastníky a hlavně laureáty mohou znamenat úspěšný start na mezinárodní koncertní scéně. S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum seznámilo během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí nedlouho před půlnocí, v sobotu 13. května v pražském Rudolfinu.

„Do posledního místa zaplněná Dvořákova síň Rudolfina přesvědčivě ukázala, s jakým dychtivým očekáváním a vypjatě nadšenou odezvou publika bývají spojeny koncertní pěvecké exhibice.“

„Grigòlo si publikum podmanil hned prvním číslem, Verdiho proslulou árií La donna e mobile, s až nadsazeným temperamentem a expresivitou.“

„Možno konstatovat, že Vittorio Grigòlo v Praze potvrdil pověst „stoprocentního italského tenora“, která ho předcházela.“

K atraktivním hudebním zážitkům třetí dubnové neděle v Praze (16. dubna) nesporně patřil samostatný recitál italského tenoristy Vittoria Grigòla z árií operního verismu a italského a francouzského romantismu 19. století pořádaný agenturou Nachtigall Artists. Do posledního místa zaplněná Dvořákova síň Rudolfina přesvědčivě ukázala, s jakým dychtivým očekáváním a vypjatě nadšenou odezvou publika bývají spojeny koncertní pěvecké exhibice. První polovina večera – orámovaná áriemi Giuseppe Verdiho – navíc potvrdila, že nepomíjející lesk a popularita ve své době převratného operního směru v neztenčené míře přetrvává již druhé století.

„Hudebně jsme se rázem ocitli v atmosféře první poloviny 18. století.“

„Poslech efektní, avšak nikoli samoúčelně vyumělkované melodiky, byl skutečným požitkem.“

„Interpretačním a dramaturgickým vrcholem večera se stalo uvedení proslulého hymnu Stabat Mater.“

Collegium Marianum, jeden z našich předních souborů soustavně se věnujících stylově autentické interpretaci hudby 17. a 18. století, přichystal pro pražské milovníky hudby milé a opravdu vzácné překvapení. Uprostřed velikonočního týdne v nádherné barokní lodi kostela sv. Šimona a Judy uspořádal 4. dubna koncert z děl skladatelů přináležejících k tzv. neapolskému stylu. Hudebně jsme se rázem ocitli v atmosféře první poloviny 18. století. Neapolský styl jako další vývojový článek hlavního proudu dějin evropské hudby doplnil a posléze i vystřídal hudbu vrcholného baroka. Zároveň položil základy galantního stylu, někdy též nazývaného hudebním rokokem. Znamenal určité prosvětlení a hlavně nové pojetí melodického výraziva v charakteristickém sepětí melodické linie a jejího rytmického formování, včetně nových výrazových afektů.

„Bylo to osobní vyznání obdivu a uznání jak skladateli Viktoru Kalabisovi, tak světoznámé první dámě cembala Zuzaně Růžičkové.“

„Úvod hýřivou barevností a závěr drsným nástupem a hlučným tutti.“

„Celek tmelila jak pozorná interpretace, tak spontaneita.“

Z iniciativy Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, vzniknuvšího na popud obou manželů v roce 2000, se aktuálně odvíjejí téměř tři desítky podpořených projektů spočívajících hlavně v pořádání koncertů konaných nejen v Praze, ale i dalších městech České republiky v průběhu loňského a letošního roku. Přímo symbolický význam v této souvislosti přísluší koncertu z vybraných komorních skladeb V. Kalabise, konaného v Sále Martinů HAMU na Malostranském náměstí v Praze 28. února 2023 s názvem 100 let Viktora Kalabise.

„Celkový dojem z provedení díla jednoznačně určovala vševládnoucí spontaneita, vřelá dynamika sólových árií či dvojzpěvů hojně střídaných mluveným slovem, pohybově intenzivní dění sólistů i kolektivních scén.“

„Všestranně excelovala sopranistka Marie Fajtová. Hlavně pěvecky jí byl důstojným protějškem Ivo Hrachovec.“

„Baroko se letos zvlášť nápadně přelilo i do programu některých dalších festivalových dnů.“

Málokterý regionální festival se může chlubit takovou stylovou vyhraněností, čistotou a pestrostí jako Festival komorní hudby Český Krumlov, pořádaný každoročně na prahu léta, v desetidenním rozmezí na přelomu června a července. Zahajuje ho v pozitivním smyslu slova velkolepá a barvitá show – Barokní noc na zámku Český Krumlov. Letos – v rámci už šestatřicátého festivalového ročníku – jako obvykle připadla na pátek a sobotu (24. a 25. 6.), aby zalidnila a rozzářila vlastně celý zámecký exteriér včetně zahrady i některé zvláště cenné zámecké interiéry. Pro tento rok byla vybrána opera La fausse magie Andrého Grétryho, kterou provedly soubory Alla Danza Brno Baroque a Capella Regia pod vedením Roberta Huga.

„V programu zazněly kompozice Heinricha Ignaze Franze Bibera. Jejich protipólem se staly kompozice současného francouzského autora Pascala Dusapina, narozeného v roce 1955.“

„Ještě radikálnější konfrontaci jsme byli vystaveni hned druhý den.“

„Pojednávaný ročník kutnohorského festivalu učinil další výrazný krok k stylově, druhově i žánrově a také interpretačně nekonvenčnímu prožívání a poznávání hudby.“

V neděli 12. června skončil už patnáctý ročník Mezinárodního festivalu komorní hudby v Kutné Hoře, který byl současně oslavou třiceti let od založení agentury Lotos, která je jeho hlavním pořadatelem. Významný mezník se kromě jiného projevil vizuální podobou obsahově hutné a svou odbornou stránkou hodnotné programové brožury, hlavně její dynamičtější titulní stránky. Jak ředitelka festivalu Alena Turková, tak jeho umělecký ředitel, violoncellista Jiří Bárta, tu ve svém úvodním slovu věnovali festival jako celek hrdinné Ukrajině.