Per-Boye-Hansen

„Učinit operu přístupnou skutečně všem? Toho se dá dosáhnout pouze skrze umělecké obsahy a kvalitu.“

„Každá ze čtyř scén musí mít svůj jasný profil, ale uvnitř každého domu musí být přítomna rozmanitost.“

„Opera musí pojmout všechny formy umění - být zajímavá pro všechny lidi zajímající se o umění.“

Od srpna je uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery norský manažer a režisér Per Boye Hansen. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zdůrazňuje, že pražská operní dispozice se dvěma soubory, čtyřmi budovami a českými a německými tradicemi je snem každého ředitele… Post hudebního ředitele Státní opery začal od srpna vykonávat dirigent Karl-Heinz Steffens. Andreas Sebastian Weiser zůstává dirigentem české první scény, dirigent Jaroslav Kyzlink bude dál působit jako hudební ředitel Opery ND. Správní ředitelkou Opery ND a Státní opery je od června Bohdana Malik. Ředitel divadla Jan Burian však už řadu týdnů čelí v souvislosti s Hansenovým nástupem nesouhlasu odborů, hrozících dokonce stávkou.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
sobota, 13 červenec 2019 15:06

Glyndebourne: Cendrillon - dost jiná Popelka

1

„Massenet dal své Popelce velice zajímavou, místy nádhernou a po celu dobu velmi výstižnou hudební podobu.“

„Něco z tušených psychologických náznaků a dotyků padá na vrub domýšlení díla paní režisérkou, něco je přítomno už v autorském ustrojení opery.“

„Postava Popelky v tušeném psychologickém zázemí řeší v symbolickém příběhu své dospívání v ženu.“

Jules Massenet napsal určitě hodně přes třicet oper. Vybaví se Manon, Werther, Thaïs, možná Le Cid a Don Quijotte… Jeho Cendrillon neboli Popelka patří v českých končinách k těm zcela neznámým. Ne tak úplně v Británii – z Královské opery Covent Garden existuje nahrávka na DVD z roku 2011. Nicméně v Glyndebourne na jihu Anglie figuruje v programu letošního letního festivalu v jeho pětaosmdesátileté historii poprvé. Pozapomenuta byla celosvětově, od osmdesátých let se v některých hudebních metropolích už objevila, na jeviště se vrací pomalu, ale už se o ní ví. Jde o skrytý, ještě plně nedoceněný poklad!

 
Zveřejněno v ReflexePlus
00

„Louis Langrée má teorii, že francouzská hudba je na rozdíl od jiných vysoce barevná. Měli jsme možnost slyšet červeného Berlioze, modrého Ravela a žlutého Francka.“

„Ke klavíru usedl španělský virtuóz Javier Perianes. Předcházela ho výtečná pověst, kterou bezezbytku potvrdil.“

„V přídavku Javiera Perianese sál objala Griegova melancholie, snové tóny hladily po duši.“

Letošní Pražské jaro je zasvěceno francouzské hudbě. Dramaturgie chtějí velice často po dirigentech hudbu jejich vlasti. Po českých dirigentech je to Dvořák a Janáček, snad občas i Martinů. Těžko se z této škatulky vystupuje. Nicméně něco na tom je. Kdo by měl rozumět české hudbě lépe než dirigent český, francouzské hudbě lépe než francouzský dirigent. Zvláště pokud je pro ni tak zapálený jako Louis Langrée (rozhovor s ním čtěte ZDE), který dirigoval na koncertě Pražského jara 31.5. Českou filharmonii.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
000

„Gesta, jimiž mužští sólisté jasně naznačovali psychologii a děj, ukazovala směrem ke scénickému pojetí.“

„Provedení pěvecky i herecky vévodil německý barytonista Thomas Gazheli v roli skřeta Albericha.“

„Loge v Margitově podání není žádná mytická bytost severských bájí, ale božstvo z masa a kostí, jako bývalo to na jihu.“

Ojedinělou událostí na pomezí hudby a divadla bylo v Praze čtvrteční koncertní provedení Wagnerovy opery Zlato Rýna, připravené Národním divadlem. Ve Fóru Karlín se sešli vesměs velmi zajímaví zahraniční pěvci s několika tuzemskými, kteří za nimi nezůstali pozadu, a s orchestrem Státní opery, který se zhostil dvouapůlhodinového úkolu se ctí. Pevné obrysy dal večeru dirigent Andreas Sebastian Weiser.

 
Zveřejněno v ReflexePlus