„Se zkušenostmi z ciziny vnímal pražské prostředí, zejména koncertní a operní život, jako zaostalé a povrchní. K úsilí o další emancipaci českého národního společenství přispíval jako autor i jako organizátor.“
„I když se ještě hledal, jeho první opera jasně ukázala, že bude schopen své cíle naplňovat.“
„Přesvědčivé vítězství skladatele, jehož dílo hudebně předčilo vše, co se doposud z domácí tvorby dávalo, ale navíc neméně přesvědčivé vítězství interpreta, který dokázal rozeznít takové nuance, o jakých se rutinérům nesnilo.“
Mladočeši a staročeši, pokrokovost a konzervativnost, čeština a němčina, umělecká nekompromisnost a rutina… To je jen několik protikladů, které hýbaly pražskou společností v šedesátých letech devatenáctého století. Tedy v době, kdy Bedřich Smetana pracoval na svých prvních dvou operách. Obě měly v Prozatímním divadle premiéru v roce 1866. Prodanou nevěstou se skladatel začal zabývat na začátku léta 1863, brzy poté, co měl hotovou prvotinu – Branibory v Čechách. Ty dokončil 23. dubna před sto šedesáti lety.
„A také bylo velmi důležité, že jsme jako studenti mohli být u toho, když Václav Talich natáčel Dvořákovo Stabat Mater.“
„V témže roce se také konala celostátní soutěž umělecké rozhlasové tvorby u příležitosti 50. výročí vzniku Československa, kam jsem tuto operu přihlásil, načež jsme získali hlavní cenu.“
„V prvé řadě musím zmínit Rafaela Kubelíka, Charlese Muncha, Wolfganga Sawalische, Václava Talicha, Karla Ančerla, Václava Neumanna a Jiřího Bělohlávka, ale také nemohu opomenout své pedagogy Roberta Brocka, Aloise Klímu a Václava Smetáčka. Všichni jmenovaní uměli výtečným způsobem nasát obsah hudební partitury a pak jej pomocí rukou, gest a mimiky přenést na daný ansámbl.“
Hudební skladatel Jiří Smutný se ke kompozici dostal prostřednictvím dirigování. První polovinu své profesní dráhy působil jako korepetitor v Národním divadle, druhou pak zasvětil pedagogickému poslání. V šedesátých letech se velmi úspěšně etabloval jako autor oper, z nichž mnohé získaly uznání doma i v zahraničí. I když byl ze zdravotních důvodů přinucen svoji aktivní skladatelskou činnost ukončit, stále se zajímá o aktuální hudební dění, především v rámci koncertů Umělecké besedy a Atelieru 90. Na apríla loňského roku oslavil devadesáté narozeniny.
„Stejně jako Prozatímní divadlo, Sokol nebo Umělecká beseda, také spolek Hlahol vznikl během rozmachu národního života dlouhou dobu utlačované, ale nyní se už definitivně emancipující české společnosti.“
„Spolu s příznivými proměnami v politickém životě premiéra Braniborů v Čechách otevřela Smetanovi cestu k místu kapelníka v Prozatímním divadle. Stal se jím na podzim 1866.“
„Vedle koncertní činnosti Hlahol vypisoval ceny na skladby, aby inspiroval české autory k původní tvorbě, a podporoval vztahy s pěveckými spolky, které vznikaly v Čechách a na Moravě podle jeho vzoru.“
V roce 1863 byl Bedřich Smetana po definitivním návratu ze Švédska již aktivně zapojen v domácím kulturním dění. Připomínáme si to v den jeho narozenin, které za rok, 2. března 2024, budou už dvousté. Právě k tomu datu směřují svou pozornost lidé stojící za projektem Smetana200, otevřeným konceptem akcí všeho druhu, plnícím úlohu iniciátora a koordinátora napříč kulturní sférou. Před sto šedesáti lety se devětatřicetiletý Smetana stal v čerstvě ustavené Umělecké besedě hlavním funkcionářem hudebního odboru, začal vyučovat ve svém Hudebním ústavu, přijal místo sbormistra v pěveckém sboru Hlahol – a dokončil svou první operu.
„Je velkou zásluhou Umělecké besedy, že uspořádala večer, který poodkryl osobnost Ladislava Vycpálka a představil ho jako tvůrce nádherné, hluboké, mnohovýznamové hudby.“
„Dvě variační fantazie Vzhůru srdce! provedl klavírista Tomáš Víšek se vší velebností, která této skladbě náleží.“
„FAMA Quartet je třeba pochválit za vynaloženou energii, čas, a hlavně nezměrnou práci, kterou s nastudováním Vycpálkova kvartetu měli.“
Žák Vítězslava Nováka, přítel Josefa Suka, umělecký solitér, plachý, introvertní, věřící člověk, který však zastával významné funkce v uměleckých a hudebních institucích. Ladislav Vycpálek nikdy neslevil ze svých tvůrčích zásad, pro které byl po únoru kritizován, přesto mu režim jako významné a nezpochybnitelné osobnosti udělil tři významné tituly – státní cenu a tituly zasloužilého a národního umělce. Jeho skladby prodchnuté náboženským cítěním a až urputným hledáním pravdivosti se hrají na domácích pódiích (o zahraničních nemluvě) zřídka. Přestože by za to stály. Světlou výjimkou byl podnětný večer pořádaný Uměleckou besedou v úterý 1. listopadu v kostele svatého Vavřince.
„Do nedobrovolného konce Umělecké besedy na počátku komunistické totality v dubnu 1951 se koncertních Úterků konalo více než čtyři sta.“
„Violoncellista Eduard Šístek stvořil před prázdným sálem neokázalou, zato vřelou a vnitřně zaujatou interpretaci, v níž jako partnerka výborně obstála klavíristka Barbora K. Sejáková.“
„Je třeba zmínit vynikající souhru obou partnerů, jak v obsahové, výrazové rovině, tak v technicky exponovaných pasážích a samozřejmé zvládání vysokých temp s dynamickou gradací a přesnou artikulací tónů.“
Je až neuvěřitelné, s jakým pořadovým číslem se uskutečnil tradiční Úterek Umělecké besedy 30. března – šlo o 644. koncert cyklu, na němž zaznívaly a zaznívají skladby současných či v nedávné minulosti zemřelých českých autorů. Interprety byli violoncellista Eduard Šístek a klavíristka Barbora K. Sejáková.
„Pavel Zemek-Novák nechává studentům volnost a snaží se poradit. Bylo to takové ‚free‘, ale zároveň velmi intenzivní.“
„Změny ve vnímání mají po čase posluchače přivést do stavu hypnotického transu.“
„Anders Flodin mně svým způsobem otevřel oči, a když to řeknu přímo, ‚vytáhl‘ mě na mezinárodní scénu.“
Představitelka mladé generace české kompoziční scény Soňa Vetchá je absolventkou skladby pod vedením Pavla Zemka-Nováka a Ivana Kurze. V současné době se v rámci své dizertační práce věnuje studiu psycho-akustiky. O této problematice stejně jako o svých posledních aktivitách na tuzemské i mezinárodní scéně hovořila v rozhovoru pro KlasikuPlus.
„Nadhľad, inteligencia, skvelé zvládnutie nástroja: takto nejak si budem pamätať výkon Jany Jarkovskej.“
„Večer bol rozdelený do troch rozmanitých častí.“
„Pomalšie, nižšie posadené plochy prezentovala Anna Ptáková veľmi farebne a muzikálne.“
Ešte na apríl bol naplánovaný 640. utorok Umělecké besedy, s programom sústredeným predovšetkým na skladby pre flautu a pre klarinet. Koncert sa nakoniec uskutočnil 23. júna, ako v poradí 639. utorok, s hlavnými protagonistami Janou Jarkovskou (flauta), Annou Ptákovou (klarinet) a Janom Ptákom (klavír, klarinet). Ďalšie obory Umeleckej besedy zastupovali maliar Václav Sokol a recitátor Rudolf Kvíz.
„Interpretace se ujal Karel Dohnal, proslulý klarinetista, který se výborně zhostil i úkolu moderátora.“
„Lukáš Matoušek předal Zdeňku Šestákovi čestné členství, které mu udělil výbor Umělecké besedy za celoživotní umělecký přínos.“
„Dramaturgie nebyla dostatečně domyšlena z hlediska časového rozvržení a vzájemné propojenosti skladeb.“
Čtyři skladby v podání klarinetisty Karla Dohnala, Epoque Quartet s Matouškovými Proměnami ticha a nakonec Karel Košárek v nové verzi klavírního koncertu Falling Leaves od Aleše Březiny – takový byl 18. února další Úterek Umělecké besedy, spolku, který už má za sebou sto padesát let a ještě stále, stejně jako v devatenáctém století, kombinuje při svých večerech pozornost věnovanou současné hudbě s podněty z výtvarného umění a literatury.
„Večer patril dielam plným hĺbky a intímneho výrazu.“
„Trio Helix patrí medzi telesá, ktoré inšpirujú vznik pozoruhodných diel a ktoré si dokážu poradiť naozaj kvalitne a veľmi inšpiratívne.“
„Výborne tu pôsobila najmä Horáková: niežeby bola vo vyslovene nadradenej pozícii, stala sa skôr akýmsi prirodzeným centrom, od ktorého sa celok odvíjal.“
V rámci 637. utorku Umělecké besedy sa 26. novembra predstavilo u svatého Vavřince Trio Helix. Súbor v zložení Tereza Horáková (husle), Ondřej Štochl (viola) a Egli Prifti (klavír) sa predstavil v dielach, ktoré mu pristanú najviac: večer tak patril skladbám plným hĺbky a intímneho výrazu.
