Čtyřiasedmdesátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro zahájí dnes večer v Obecním domě tradičně Smetanova Má vlast. Cyklus symfonických básní zahrají pod taktovkou svého šéfdirigenta Jakuba Hrůši Bamberští symfonikové, orchestr založený v Bavorsku po druhé světové válce německy hovořícími hudebníky odsunutými z Československa. Těleso se k hudebním tradicím své někdejší otčiny nepřetržitě hlásí. V Čechách po roce 1990 už několikrát hostovalo, ale úkol připadající tradičně na 12. květen mu byl nyní svěřen poprvé. S Mou vlastí pak do 20. července Bamberger Symphoniker vystoupí ještě v Baden Badenu, Curychu, Innsbrucku, Luganu, Hamburku, Wiesbadenu, Amsterdamu a na BBC Proms v Londýně.

„Slovanské tance byly na počátku Dvořákovy světové proslulosti“

„Jedno ze svých nejpopulárnějších děl, Uherské tance, napsal Němec Johannes Brahms, aniž kdy navštívil Maďarsko.“

„Alexander Borodin byl v hudbě samouk, přesto patří k zakladatelům ruské národní hudby.“

V druhé polovině 19. století se Evropou přehnala vlna inspirace lidovou hudbou. Nebylo snad skladatele, který by neměl aspoň jedno dílo, vycházející z lidových tradic. Zvláštní místo zaujímá zpracování lidových tanců. Někteří skladatelé vycházeli z lidové melodiky, kterou rozvíjeli, jiní tvořili svébytná díla na základě lidové rytmiky, kterou nově zpracovali. Česká filharmonie se rozhodla na předposledním abonentním koncertu sezóny sáhnout do této pokladnice a celý program věnovat tancům. Nápad to byl více než šťastný.

„Potom přišel Jakub - a náhle jsem pochopil, jak to s Mou vlastí je.“

„Náš orchestr má sto jedenáct členů… Newyorští filharmonikové mají členů sto devět...“

„V Českém rozhlase se našly magnetofonové pásy Pražských německých filharmoniků natočené dirigentem Josephem Keilberthem.“

Poprvé přijeli na Pražské jaro v roce 1991. Bamberské symfoniky jsme vnímali s překvapením jako výborný orchestr, který vznikl v Bavorsku po odsunu československých Němců a který má kořeny v německojazyčných orchestrech v Praze a možná i dalších městech. Nebyl zván, protože takzvaní sudetští Němci nebyli podle komunistické ideologie přátelé. Podruhé se v Praze těleso objevilo na konci 90. let, tehdy ale hostování poznamenal kolaps dirigenta Horsta Steina přímo na pódiu. Potřetí byli v Praze v roce 2014, už čtrnáct let vedeni Britem Jonathanem Nottem. Bamberští v Německu se svými mezinárodními koncertními a nahrávacími úspěchy definitivně přesáhli regionální zakotvení. O dávném pražském původu začali víc hovořit zase s příchodem Jakuba Hrůši na post šéfdirigenta na podzim roku 2016. Společně s ním teď Bamberger Symphoniker směřují do české metropole, aby zahájili 12. května Pražské jaro. KlasikaPlus o tom hovořila s ředitelem orchestru Marcusem Axtem.

„Marie Hasoňová velmi dobře rozumí lidovým nápěvům, hraje je, jako by jí tryskaly z duše.“

„Byla rovnocenným partnerem starších kolegů, rozhodně ne tou třetí vzadu.“

„Mariina hra byla až k neunesení upřímná a pravdivá.“ 

Už řadu let si libujeme, kolik výjimečných hráčů se u nás „urodilo“. Skloňují se jména jako Josef Špaček, Jiří Vodička, Roman Patočka, Jan a Jakub Fišerové, Tomáš Jamník, Ivo Kahánek, Karel Košárek, Jan Bartoš, Miroslav Sekera, Vilém Veverka, Pavel Černoch… Ti všichni – a muzikantům, které jsem opomenula, se omlouvám – však nenápadně dospěli do středního věku, a ejhle, je tu další, neméně skvělá mladší generace: Olga Šroubková, Jan Mráček, Milan Al Ashhab, Lukáš Klánský, Ivan Vokáč, Jan Martiník, Petr Nekoranec, Zuzana Marková… 

„Od Beethovena při jubileu 250 let od narození zazní v následujících dvou sezonách komplet symfonií a klavírních koncertů.“

„Jakub Hrůša chytá koncertní provedení Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Pojedou s ním i do Labské filharmonie v Hamburku.“

„V sezoně se objeví díla finalistů druhého ročníku skladatelské soutěže České filharmonie Jany Vöröšové, Adriána Demoče a Matouše Hejla.“

Šéfdirigent Semjon Byčkov uvede na začátku 124. sezony poprvé s Českou filharmonií celou Smetanovu Mou vlast. Stane se tak poté, co letos cyklus nebo jeho části dirigoval už s jinými orchestry v Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Lübecku, Madridu, Clevelandu, Mnichově a Amsterdamu. Začátek sezony bude však také ve znamení Čajkovského. S jeho skladbami orchestr uskuteční na podzim rezidence na festivalu Dvořákova Praha, v Tokiu, ve Vídni a v Paříži.

„Provedením Preludia Heitora Villa-Lobose se orchestr vzepjal ke krásným plastickým dynamickým obloukům zakončeným přesnými frázemi.“

„Ginasterův Harfový koncert je zajímavý a posluchačsky vděčný, střední pomalá část vytváří jakousi noční scénu plnou utichajících zvuků.“

„Pod taktovkou Tobiase Volkmanna, vystupujícího s elegancí, hrál orchestr se zaujetím, lehkostí, s výbornými dynamickými odstíny a vnitřní silou.“

Smetanovské dny v Plzni zcela jistě zaujímají pevné místo na české kulturní scéně. Letošní 39. ročník tohoto multižánrového festivalu se konal od 28. února do 28. března. Pestrá paleta téměř třiceti akcí obsahovala symfonické a komorní koncerty, opery, taneční představení, komponované hudebně-literární pořady, tvůrčí dílny pro děti i dospělé, dětské pořady, autorská čtení, výstavy a odborné vědecké přednášky. Vedle vážné hudby zazněly v samostatných pořadech festivalu latinsko-americké rytmy, česká lidová hudba i jazz. Poslední koncert patřil ve čtvrtek Plzeňské filharmonii.

„S nápadem úprav skladeb Bedřicha Smetany pro harfu přišel už český harfista minulého století Hanuš Trneček.“

„Největší oříšek na úpravu byl Vyšehrad.“

„Upřímně lituji, že Dvořák pro sólovou harfu nikdy nic nenapsal.“

Českolipský kruh přátel hudby představí Smetanovu Mou vlast pro harfu a dalšího českolipského skladatele. Kromě toho zazní ještě díla jiných českých autorů. V úterý 12. března je zahraje přední česká harfistka Jana Boušková. Koncert se koná v českolipském Centru textilního tisku.

„Francouzská režisérka německou kulturu vidí také bez příkras, ale spíše pobaveně.“

„Na podvody je určitě zvyklý - a v závěru jde tedy jeden nepodstatný neúspěch jen zapít k baru.“

„Podrobné a uvolněné herectví, ale i zpívání na vysokém standardu. Vyrovnané obsazení. Vše se samozřejmostí, která vzbuzuje lehkou závist.“

Zlatá osmdesátá. Nebo začátek devadesátých. Kecal je cynickým provozovatelem zábavního podniku Kezal´s Village plného hostů, komedianti jsou céčkoví varietní umělci, Jeník frajer v džínách a Mařenka těhotná servírka. Takhle napsané to vypadá strašně – ale Smetanova Prodaná nevěsta, zpívaná v němčině, je v drážďanské Semperově opeře přesto podařená: hudebně poutavá, reálná - a hlavně zábavná. Stojí za ní francouzská režisérka Mariame Clément a český dirigent Tomáš Netopil.

„Říká se o ní, že je komedie; ale tak, jak to má být v každé dobré komedii, je přítomen i nějaký prvek tragičtější.“

„Smetanovy postavy mně připomínají tradiční pohádky.“

„Fascinace folklorem má vždycky něco společného s touhou dotknout se něčeho už trošku ztraceného. Nostalgické ohlížení po čistotě…“

Francouzská režisérka Mariame Clément, vystudovaná kunsthistorička, režírovala svou první operu v roce 2004. Začínala v Lausanne, Antverpách, Bernu, Tel Avivu… později se dostala na festival do Glyndebourne, do Opéra national de Paris, do Covent Garden… Pracuje v evropských divadlech, má na svém kontě už bezmála čtyři desítky operních inscenací. Nyní v drážďanské Semperově opeře spolu s dirigentem Tomášem Netopilem nastudovala Prodanou nevěstu. Před páteční premiérou hovořila pro portál KlasikaPlus.cz v souvislosti se Smetanovou operou o folkloru a pohádkách, o Mozartovi a Rossinim i o humoru a tragičnosti. Je u Prodané nevěsty naprosto očarována bohatstvím její hudby i postav a situací. A je přesvědčena, že soustřeďovat se v režii příliš na naivní a folklorní aspekty by tuto operu učinilo bezzubou - méně zajímavou, než může být.

„Doufejme, že se objeví i nějaká nová opera s ambicí stát se v budoucnu českou klasikou.“

„Přijede Jakub Hrůša s Bamberskými symfoniky. Příběh budou s sebou mít. Orchestr totiž vznikl v Bavorsku z hudebníků odsunutých z Československa.“

„Kubelíkovu nahrávku mnohý posluchač vnímá jako tu jednu jedinou nezaměnitelnou a neopakovatelnou. Kéž by jí zůstala. Tak silný příběh jako on snad už nikdo nebude muset zažít.“

Před 195 lety se narodil v Litomyšli Bedřich Smetana. Už nyní se tam odpovědní zamýšlejí nad tím, jak nám ostatním i sobě důstojně a zajímavě a také dostatečně konzervativně i dostatečně moderně připomenout dvousté výročí narození skladatele v roce 2024. Zdaleka ne pouze 2. března, ale po celý rok. Asi z toho nebudou celonárodní oslavy jako před sto lety, protože zápasivý i hrdý duch národního obrození, stejně jako euforie ze vzniku svobodného Československa už jsou nenávratně pryč, ale přesto bude určitě možné radovat se z krásné hudby našeho klasika a uvědomit si přitom svou identitu, své kořeny, své zázemí a sounáležitost s tím, co bylo. 

„Vychází se vstříc požadavkům pořadatelů, kteří vždy žádají právě český repertoár.“

„Možnost poslechnout si brněnské filharmoniky v plné zvukové kvalitě, kterou zatím české sály neposkytují.“

„Posluchači v Japonsku často obdarovávají hudebníky drobnými pozornostmi.“

Brněnská filharmonie se vrátila z desátého japonského turné. Během tří týdnů odehrála jedenáct koncertů v devíti městech. Hlavní poznatek? Japonsko se nemění - zůstává rájem klasické hudby.

„Zazneli známe aj zriedkavejšie uvádzané Smetanove diela.“

„Zaujímavosťou bolo prevedenie diel pre dva klavíry, osemručne.“

„Potenciál, ktorý toto podujatie (aj s ohľadom na zaplnené auditórium) nepochybne má, ešte celkom naplnený nebol.“

Matiné k výročiu narodenia Bedřicha Smetanu je už pravidelnou akciou Národního divadla, na ktorej hold tomuto velikánovi skladajú predovšetkým stáli členovia prvej českej scény. Koncert tento rok pripadol na sobotu 23. februára a ako sólisti sa predstavili klavirista Miroslav Sekera a speváci Michaela Zajmi, Marie Fajtová a Josef Moravec. Zazneli známe aj zriedkavejšie uvádzané Smetanove diela, rôznorodý program sprevádzala aj rôznorodá kvalita interpretácie.

„O Mahlerově Prodané nevěstě v Metropolitní opeře se píše jako o mistrovském kousku.“

„Kolik je podobných opravdu komických oper v češtině - komedií typu Lazebník sevillský…?“

„Mnohem snadnější je dnes napsat drama. Moderna a ještě víc postmoderna se komičnosti trochu vzpírá.“

Prodaná nevěsta je komická opera o třech dějstvích Bedřicha Smetany na libreto Karla Sabiny. Premiéru měla 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze. Zásluhou Emy Destinnové byla uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku. V němčině v překladu Maxe Broda. Premiéru tam 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler.

„Se soudobou hudbou bych do Japonska nejel, myslím, že ta by odezvu nenašla.

„Japonské publikum je konzervativní. Nejraději poslouchá skladby z období klasicismu a romantismu.“

„K velké chvále Japonců je potřeba podotknout, že mají velmi kvalitní sály, akusticky naprosto špičkové.“

Už druhý český orchestr míří letos do Japonska. V lednu tam koncertoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK (psali jsme zde) a teď čeká turné Filharmonii Brno, která do země vycházejícího slunce pojede už podesáté. Vyráží 6. února na osmnáct dnů, čeká ji jedenáct koncertů v desíti sálech devíti měst. Dirigovat bude Leoš Svárovský, který KlasicePlus svěřil své zkušenosti z jeho předchozích dva-a-čtyřiceti návštěv Japonska.

„Získat pro Litomyšl sopranistku Peretyatko, která se na takové úrovni věnuje belcantu, bylo skvělé.“

„Zazní i Viklického skladba na texty Václava Havla. Blíží se podzimní třicáté výročí pádu komunismu…!“

„K tomu se přidávají náročnější, ale nádherné tituly - Lady Macbeth Mcenského újezdu od Dmitrije Šostakoviče a Hry o Marii Bohuslava Martinů.“

Hlavní hvězdou a také tváří Smetanovy Litomyšle je pro letošek ruská sopranistka Olga Peretyatko. Od 13. června do 7. července nabídne národní festival třiatřicet různých programů – desítku operních představení a desítku velkých koncertů, vesměs na zámeckém nádvoří. Ostatní se odehrají ve Smetanově domě, v obou velkých chrámech, v Zámecké jízdárně a Klášterních zahradách. Zveřejněný kompletní program ukazuje k dlouholeté zdravě konzervativní vyhraněnosti a potvrzuje klidnou sílu kontinuity a patriotství a v neposlední řadě také stálý rukopis a nevysychající invenci dlouholetého dramaturga a uměleckého ředitele Vojtěcha Stříteského.  

„Netýká se to jen vlastní hry, hluboce promyšlené, uměřené, neokázalé, sloužící skladateli, ale i pečlivě sestavené dramaturgie.“

„Nenapodobitelná pianissima byla výsadou Ivana Moravce. Málokterý současný interpret se jimi může pyšnit tak jako Jan Bartoš.“

„Smetanovy Sny uzavřely promyšleně koncepční program jako kontrast i propojení k Janáčkově skladbě V mlhách.“

Jsou klavíristé, jejichž hra září, vybuchuje a jiskří, a posluchači šílí. A pak jsou ti, kteří nehrají na efekt, nedávají své umění na odiv, a publikum je jejich hrou uhranuté. Protože zaujmout auditorium tak, aby s napětím čekalo, jak se budou odvíjet další takty, jak interpret přetlumočí ty nejniternější záchvěvy skladatelovy mysli a invence, to je umění, které je výsadou velkých mistrů. Jan Bartoš na svém recitálu v pražském Rudolfinu, který se uskutečnil v sobotu 26. ledna v rámci cyklu FOK Světová klavírní tvorba, znovu ukázal, že patří nejen k současné české klavírní špičce, ale je umělcem přinejmenším evropského formátu.

„Jsou opery, které se dají přesadit do nadčasových dimenzí; některé další snesou ale mnohem méně - a na některé by se nemělo sahat vůbec.“

„Režisérova fantazie nesmí překročit hranice pokory. Pak většinou zůstane i v rámci zdravého rozumu.“

„Operní pěvci v současnosti čím dál víc musejí dělat na jevišti věci, které by si jejich předchůdci nedovedli představit.“

Jaký je rozdíl mezi Smetanou a Janáčkem? Janáček je světový, ale jeho opery se ve světě dávají v češtině. Smetana je ryze český, ale jeho nejnárodnější operu si dovedou s pochopením přivlastnit Němci: nejen tak, že ji zpívají německy, ale dokáží ji navíc i smysluplně situovat do prostředí moderního bavorského venkova. A nebo se to odehrávalo v Čechách? Scéna a režie v minulých dnech hrané mnichovské inscenace byly pro náš kulturní útlocit každopádně asi trochu kontroverzní, ale neurážející – a pro postmoderní dobu zcela odpovídající a charakteristické.

„Publikum v Mnichově na Prodanou nevěstu reaguje velmi vřele.“

„Jelikož jsem se od začátku srpna nezastavil, vyberu si teď intenzívní studijní čas.“

„Janáčkova hudba se nemůže omrzet.“

Bavorská státní opera hraje od prosince Smetanovu Prodanou nevěstu. Po hudební stránce za novou inscenací stojí dirigent Tomáš Hanus, šéfdirigent a hudební ředitel Velšské národní opery v Cardiffu, brněnský rodák, který se svým souborem hostoval v prosinci na festivalu Janáček Brno 2018 s operou Z mrtvého domu. Před dnešním na půl roku posledním představením Prodané nevěsty odpověděl z bavorské metropole portálu KlasikaPlus na několik otázek týkajících se hlavně Janáčka a Smetany – a také režie mnichovské Prodané nevěsty, ironizující některé projevy současného venkovského života.

„Svatební obřad Dvořákových z roku 1873 pamětní deska umísťuje jednoznačně jinam - do kostela svatého Petra na Poříčí.“

„U Bedřicha Smetany a Kateřiny Kolářové pochybnosti kolem svatby u svatého Štěpána asi nejsou.“

„Toulat se po Praze, objevovat pamětní desky věnované osobnostem minulosti a představovat si, jak kdysi vypadala místa, kde žili…“

Kostel svatého Štěpána v Praze je v ulicích Nového Města vlastně docela zapomenut. A navíc trochu obestřen tajemnem. Zkuste zjistit něco o jeho hudebních tradicích. Dočtete se například, že se jeho historie protnula s životem několika známých skladatelů. Při důkladnějším pátrání ale občas znejistíte. Fibich, Smetana, Dvořák, Suk…?

„Peter Mikuláš je v Praze po léta častým hostem, ale árie z národních oper v jeho podání byly nenápadným trumfem celého koncertu.“

„Jaroslav Březina je mezi současnými tuzemskými tenoristy tím nejzajímavějším.“

„Libušino proroctví, zazpívané Danou Burešovou v plné síle a úctyhodně vygradované, se stalo přirozeným vrcholem celého koncertu.“

Rok 2018, rok stého výročí vzniku Československa, se v Praze důstojně uzavřel na festivalu České doteky hudby. Nedělní operní koncert v Rudolfinu připomněl nejen známé, ale i některé méně známé scény z děl klasiků. Obsáhl hudbu od Smetany po Suchoně. Jen ohlas v sále - v poměru k výkonům tří výborných sólistů a Moravské filharmonie Olomouc s Robertem Jindrou – byl však až nevděčně střídmý.