„Mimořádně přesvědčivá byla její výstavba gradací v sekvenčních pasážích, dramatická byla taktéž její práce s pauzami.“

„Již nyní mají vskutku co nabídnout a u každého je jisté, že se posune dál. Užijme si tedy jejich představení ve chvíli, kdy je ještě takto snadno přístupné.“

„Extrémní pochopení pro plastické a dynamické vyklenutí složitých melodických linek provázelo jasné odlišování různých hudebních vrstev, které dohromady utvářely mimořádně procítěný celek.“

V sobotu 1. dubna 2023 se v Koncertním sálu Pražské konzervatoře konal koncert laureátů, v pořadí již 16. mezinárodní soutěžní přehlídky Mladý klavír Pražské konzervatoře. Pět mimořádně nadaných klavíristů (Adéla Mužíková, Leon Koval, Adam Znamirovský, Semjon Yakimov, Klára Skalková) přineslo svým posluchačům široký a rozmanitý program. Mladý klavír Pražské konzervatoře je mezinárodní soutěž, určená pro klavíristy ve věku 12 až 18 let, kteří již za sebou mají výrazné úspěchy. Jejím cílem je právě podpora velmi nadaných klavíristů v počátcích jejich umělecké dráhy. Nejlepší účastníci získají, a to bez udání pořadí, titul Laureát mladého klavíru, popřípadě se uděluje hlavní cena Talent mladého klavíru.

Koncert zahájila studentka 1. ročníku Pražské konzervatoře (prof. Milan Langer) Adéla Mužíková (*2007). Před tím studovala na ZUŠ v Děčíně u Jany Horákové, v loni pak na ZUŠ Ilji Hurníka u Taťány Vejvodové. Z jejích četných soutěžních úspěchů jmenujme třeba 1. cenu (absolutní vítěz) na Přehlídce českých a německých klavíristů v Litvínově, 2. cenu v soutěži Beethovenovy Teplice, 2. cenu v mezinárodní soutěži Broumovská klávesa či 1. cenu v soutěži Karlovarská růžička.

Zněl Ludwig van Beethoven, Sonáta č. 8 c moll op. 13 „Patetická“, 1. věta. Skladbou prostupoval od počátku těžký a závažný tón, v ponurých akordech však byly velmi dobře rozpoznatelné jednotlivé hlasy. Z nich pak vždy dokázala vystavět jasné a ucelené fráze, které dynamicky velmi dobře vedla. Tyto charakteristiky pak přenesla i do rychlé části věty, ve které se rovněž naplno projevila vysoká emocionalita hráčky. Stylově zvolila použité dynamické rozpětí, kdy v rámci stále ještě klasicistního slohu nepřeháněla svá forte, byť k tomu skladba často svádí. Mimořádně přesvědčivá byla její výstavba gradací v sekvenčních pasážích, dramatická byla taktéž její práce s pauzami.

Následovala Slepička Bedřicha Smetany z druhého dílu jeho Českých tanců, tu klavíristka propsala zpěvným lidovým zvukem. Velmi solidně si poradila s plynulým propojením mezi náhlými přechody, kde si zároveň náležitě vyhrála se skočnými frázemi. V lidovém charakteru pak navázala poslední svou skladbou, tj. Suitou op. 14 Bély Bartóka. Zde ukázala své schopnosti v práci s barvami, velmi dobře také zvládala vystavět dynamické napětí. Jednotlivé věty nerušeně a plynule navazovala, čtyřvětá skladba tedy získala ucelenost. Poslední část (Sostenuto) byla prostoupena velmi bolestnými emocemi, svůj blok hráčka tedy dramaturgicky promyšleně zakončila na stejné nótě, v jaké jej zahajovala.

Druhým vystupujícím byl Leon Koval (*2009). Studuje u Hany Dvořákové na Gymnáziu a Hudební škole hl. města Prahy. Ze soutěžních úspěchů jmenujme 1. cenu (absolutní vítěz) v Ústředním kole soutěže žáků ZUŠ ČR v komorní hře v Jindřichově Hradci, 1. cenu v soutěži Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons, 1. cena v soutěži Beethovenovy Teplice, 1. cena v Prague Junior Note či 1. cena (absolutní vítězství) v Mezinárodní soutěži Virtuosi per musica di pianoforte. V červnu jej čeká vystoupení se Západočeským symfonickým orchestrem (dirigovat bude Radek Baborák), kde zahraje 2. klavírní koncert od Saint-Saënse.

Svůj výstup zahájil Allemandou a Giguem z Francouzské suity G-dur BWV 816 od J. S. Bacha. Interpretačně pojal skladbu tradičním klavíristickým způsobem, spíše plynulejším tempem Allemandy a nepříliš velkou agogikou. Tento styl hráči však velmi seděl a v jeho rámci si se skladbou svedl poradit naprosto suverénně. Obě taneční věty měly všudypřítomný tah, který se spojoval s plynoucími frázemi. Zejména v repetici v Allemandě se pak ukázala jeho invence v oblasti ozdob. Gigue pak měl správný skočný charakter.

Následovala 3. věta ze Sonáty F-dur K. 332 od W. A. Mozarta. Zde hráč mohl demonstrovat brilantnější spektrum technické vybavenosti. Po celou skladbu se dařilo držet příslušný umírněnější mozartovský charakter, ojedinělé zaškobrtnutí pak klavíristu nikdy nedovedlo rozhodit a vždy plynule a profesionálně dovedl přenést každou frázi do další pasáže. Naprosto suverénně si poradil s další skladbou; Můj máj op. 20 od Vítězslava Nováka. Jasné frázování zde bylo samozřejmostí, zpěvná a propojená plynulost mezi jednotlivými pasážemi v sobě rovněž vždy měla vpravenou barvu, která dodávala správnou náladu každé ze tří částí tohoto díla. Výstup mladý umělec zakončil Etudou in F z Etud a polek II od Bohuslava Martinů. Zde velmi přesvědčivě demonstroval své velké schopnosti v oblasti techniky a práce s dynamikou.

Následoval výstup nejmladšího vystupujícího koncertu, kterým byl Adam Znamirovský (*2010). Ten studuje na ZUŠ Jižní Město v Praze u Markéty Cibulkové. Z velmi rozsáhlého portfolia soutěžních cen jmenujme některé ceny první; Ústřední kolo soutěže žáků ZUŠ, Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons, Béla Bartók International Piano Competition Graz (Rakousko), Mezinárodní soutěž Virtuosi per musica di pianoforte, Prague Junior Note, Mezinárodní soutěž Broumovská klávesa, Mezinárodní soutěž Città di Minerbio (Itálie).

Ve svém výstupu mladý hráč demonstroval zejména svou mimořádnou technickou vybavenost, skloubenou s přirozeným muzikálním citem. První skladbou byla Aria variata alla maniera italiana BWV 989 od J. S. Bacha. První část skladby se nesla spíše v zatěžkanějším charakteru, ten se však s následnými variacemi postupně překlenul do stále plynulejšího rázu, kde byly rychlé technické pasáže vyhrány se vší brilantností, skladba tedy získala plastický průběh. Následovaly Dva rumunské tance op. 8a Bély Bartóka. Obě části skladby se nesly ve znamení dobře pojatého a pochopeného charakteru, ve kterém byla všudypřítomná zejména energická živost, pregnantně pracující se specifickým tanečním rázem, který zde Bartók nabízí. Krásně se tyto charaktery projevily zejména při „vynášení“ melodie ve druhém tanci. Blok byl zakončen notoricky známou skladbou Ference Lizsta La campanellou (Grandes études de Paganini S. 141). To byl skutečně obdivuhodný výkon. Technicky téměř bezchybné provedení této mimořádně obtížné skladby, kombinované s velkým hráčským zápalem, skutečně musel nadchnout každého, kdo byl v sále přítomen.

Po krátké přestávce vystoupil Semjon Yakimov (*2006). Studuje na Gymnáziu a Hudební škole hl. města Prahy u Libuše Tiché. Z mnohých cen jmenujme opět některé první; Prague Junior Note, Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons, Mezinárodní soutěž Virtuosi per musica di pianoforte, Mezinárodní soutěž Broumovská klávesa, Beethovenovy Teplice, Mezinárodní Novákova soutěž v Kamenici nad Lipou, Absolutní vítěz Hudební olympiády Společnosti pro hudební výchovu ČR. Věnuje se rovněž hře na varhany a skladbě.

Výstup zahájil Toccatou e-moll BWV 914 J. S. Bacha. Interpretační přístup zde byl opět tradičně klavírní, zejména co se týče vynášení vrchního hlasu a absence přílišné agogiky. Demonstroval však velmi dobré pochopení skladby, jak výstavbou frází tak dobře situovaným důrazem na jiné hlasy. Excelentní technika hráče se pak naplno ukázala v poslední fuze, zahrané bez zaváhání s perfektní plynulostí. Druhou částí jeho bloku byla Sonáta č. 6 F-dur op. 10, č. 2 Ludwiga van Beethovena. Zde předvedl velmi dobré pochopení pro výstavbu skladby. První větou nás provedl s plným zvukem a vždy jasně vyvedeným hlavním motivem. Precizně vyhrané ozdoby doplňovaly obtížné pasáže, které však skvěle zahrané utvářely propojené celky. Do druhé věty pak hráč vnesl jistý tajemný charakter, který propojil s měkkou zpěvností, ve které zvládl umně postupně gradovat všudypřítomné napětí. Zcela suverénní byla i věta třetí, s dobře vystavěnými polyfonními a rytmickými pasážemi, opět jasně poukazujících na hráčovu technickou vybavenost, stejně tak hudební vyzrálost.

Poslední vystupující byla pro změnu nejstarší hráčka večera, kterou byla Klára Skalková (*2004). Pod vedením Marie Skalkové (maminka) začala hrát v ZUŠ Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních, v roce 2020 studovala u Věry Müllerové na Konzervatoři Plzeň, od roku 2021 je pak u Milana Langera na Pražské konzervatoři. Z mnohých ocenění jmenujme kupříkladu 3. cenu v soutěži Prague Junior Note, 2. cena (1. neudělena) na Mezinárodní soutěži Virtuosi per musica di pianoforte, 1. cenu a absolutní vítězství v Mezinárodní soutěži Broumovská klávesa, 3. cena v Brněnské klavírní soutěži, či Talent Mladého klavíru 2022.

Svůj blok zahájila Transcendentální etudou 8 (Divoký lov) Ference Liszta. Technicky obtížnou skladbou procházela emocionální energičnost spolu se skvěle zvládnutou technikou. Výborná práce s gradací a velmi procítěné uchopení celkového charakteru dodalo každému vrcholu skladby výborný dramatický efekt. Onou divokostí se však hráčka nikdy nenechala přespříliš unést a skladba si tak rovněž uchovala kompaktní ráz. Lisztem se i nadále pokračovalo, když zazněla jeho Isoldina smrt z lásky podle Richarda Wagnera. Její vyznění bylo v podání hráčky skutečně mimořádné. Extrémní pochopení pro plastické a dynamické vyklenutí složitých melodických linek provázelo jasné odlišování různých hudebních vrstev, které dohromady utvářely mimořádně procítěný celek. Velkou poklonu je pak potřeba složit práci s tónem, kde i v nejtišších částech obsahoval stále hloubku a plnost, mimořádná byla i práce s barvami, které se velmi krásně proměňovaly a zejména v arpeggiích dostávaly nádherné podoby. Celé dílo bylo prokresleno intenzivním emocionálním pochopením ze strany klavíristky. Koncert byl nakonec skvostně zakončen Polonézou As – dur op. 53 Fryderyka Chopina. Tato skladba mnohé interprety svádí k možná až příliš teatrální práci s dynamikou a tempy, zviklat se k tomu ovšem hráčka nenechala. Celkový ráz skladby byl oproti některým jiným verzím spíše měkčí a zpěvnější, to však dodalo skladbě slavnostní a správný taneční charakter, který by polonéza měla mít. Dlouhá a náročná skladba byla zvládnuta s anticipovanou bravurností a po brilantním závěru následoval závěrečný nadšený potlesk.

Je velká škoda, že sál byl vesměs poloprázdný. Koncert měl vstup volný a s úrovní produkce těchto mladých umělců by si nezadalo lecjaké placené představení. Doufejme, že tyto nadané mladé klavíristy budeme potkávat i nadále. Již nyní mají vskutku co nabídnout a u každého je jisté, že se posune dál. Užijme si tedy jejich představení ve chvíli, kdy je ještě takto snadno přístupné.

Foto: Pražská konzervatoř