„Dovolím si zmínit zásadní rozdíl v jejím přístupu k výuce zpěvu. Neupozorňuje studenty na všechny nedostatky nebo chyby, kterých se dopouštějí a kterých si bezpochyby okamžitě jakožto zkušená pěvkyně i pedagožka musí všimnout.“

„Studenty se musí nechat zpívat, musí z toho mít radost. Když někoho namotivuju, on se uvolní a začne to fungovat.“

„Se skvělou pěvkyní a pedagožkou Kateřinou Beranovou se zpěv stává něčím zcela jiným než pouhou znalostí pěvecké techniky.“

Pravděpodobně jste už slyšeli o ProART Festivalu, v rámci kterého se už od roku 2005 konají nejrůznější workshopy napříč uměleckými obory, zejména pak tance. Málokdo však ví, že zde probíhají také kurzy operního zpěvu s uznávanou pedagožkou Kateřinou Beranovou, která vyučuje od roku 2007 na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci. Ta se během letošního ročníku festivalu ujala šesti studentek a nadšenců zpěvu a společně pak po čtyři dny nejen zdokonalovaly pěveckou techniku, ale pracovaly také na hudebním vyjádření vybraných skladeb. A jak vlastně kurzy z pohledu aktivního účastníka probíhají?

Umělecký workshop festival se letos koná v pěti českých městech (Brno, Slavonice, Jičín, Praha, Olomouc), přičemž odstartoval 15. července právě v Brně, kde se zájemci mohli zúčastnit workshopů o psaní, fotografování a médiích a také tanečních, hereckých a už zmiňovaných pěveckých dílen v inspirujících prostorách Místodržitelského paláce, vily Löw-Beer a Káznice na Cejlu. Každý večer se současně konala až do 22. července představení pro veřejnost. Já jsem ze zvědavosti zavítala v neděli 17. července na vystoupení lektorů tance s názvem Krásně i ošklivě znít tancem za doprovodu hudebníka Radima Hanouska. Téměř nepolíbena znalostí umění tance jsem však odcházela nadšená a plná nejrůznějších podnětů. Vnímání vlastního těla tvoří totiž neodlučitelnou součást pěvecké techniky a obdobně to vnímá i pěvkyně a lektorka Kateřina Beranová, která si spolu s korepetitorkou Martou Vaškovou pro účastníky kurzu přichystala na druhý den příjemné překvapení. Ale vraťme se ještě na chvíli k prvnímu dni kurzu.

Asi půlhodinu před desátou hodinou se postupně s ostatními zpěvačkami scházíme v galerii Celnice, která stojí v zahraně vily a která se stává naším zázemím. Přichází Marta Vašková, naše korepetitorka, a setkává se s Kateřinou Beranovou. Je ihned evidentní, že tyto dvě dámy spojuje dlouholeté přátelství, a atmosféra se postupně začíná uvolňovat. My účastnice jsme se totiž neznaly, a tak se na sebe jen chvílemi nejistě podíváme, tedy kromě naší zpívající lékařky Janči, jak jsme ji poté nazývaly, která se s Kateřinou a Martou zná už z předešlých kurzů. „Hudba, zpěv v mém případě, znamená výraznou posilu a současně relax. Právě ten ve zpěvu vedle svého hlavního životního zaměstnání lékařky – a ještě k tomu se specializací ušní, nosní a krční – nalézám,“ říká Jana.

O Janče se musím zmínit především pro její pozitivní energický náboj a neskonalou touhu po prohlubování znalostí pěvecké techniky, které šířila po celé čtyři dny. Právě díky takovým lidem si můžeme uvědomovat sílu, kterou v sobě hudba skrývá, a že se tak stává něčím, co nás má těšit a činit šťastnými. A o tom, že paní Beranovou vyhledávají především studenti ze zahraničí, nás přesvědčilo to, že jsme mezi sebou přivítaly čínskou studentku z Vídně. „Znám studenty, kteří u profesorky Beranové studovali, a slyšela jsem jejich absolventské koncerty. Myslím, že zpívají skvěle, a proto musí být výborná učitelka. A tak jsem se přihlásila na její kurz,“ sdělila Yanni.

Neboť jsme se všechny dobrovolně přihlásily do této dílny, trochu ironicky působilo, když jsme se ostýchaly poprvé zazpívat. A tak nejdříve zkoušíme společně nějaká dechová cvičení s cílem navodit si přirozený pocit během dýchání. No a jde se na to.

„Když někoho neustále zadupávám do země, pak to nemá žádný smysl…“

Každou z nás čeká pětačtyřicet minut intenzivní práce každý den. Dlouholetá pedagogická praxe Beranové se projevuje během prvního technického cvičení. Nejdříve se seznamuje s hlasem každé z nás, ale následně začíná cvičení upravovat dle úrovně naší pěvecké techniky a také dle skladeb, které jsme si na kurz přichystaly. A právě zde si dovolím zmínit zásadní rozdíl v jejím přístupu k výuce zpěvu. Neupozorňuje studenty na všechny nedostatky nebo chyby, kterých se dopouštějí a kterých si bezpochyby okamžitě jakožto zkušená pěvkyně i pedagožka musí všimnout. Snaží se o přirozené dosažení volnosti v těle, proto nemůže, jak sama říká, neustále zdůrazňovat nedokonalosti, které naopak osvobození mohou bránit. „Studenty se musí nechat zpívat, musí z toho mít radost. Když někoho namotivuju, on se uvolní a začne to fungovat,“ zdůrazňuje. Společná práce na řešení technického problému tuhého jazyka by vypadala asi takto: „Je to skvělý a zkus si ještě představit, že jazyk jde volně s tím tónem. Prostě to udělej tak, jako kdybys mluvila.“ Právě takto a ještě spolu s praktickými ukázkami a nejrůznějšími konkrétními přirovnáními probíhala výuka po celou dobu. „Práce byla naprosto skvělá nejen díky její brilantní pěvecké technice, pedagogickému přístupu, ale také díky její příjemné a veselé povaze,“ říká s nadšením účastnice Tereza. A tak se stal nepřetržitý proud pozitivní energie a motivace naší závislostí.

Lekce ubíhají díky intenzivní práci velmi rychle a první den kurzu se chýlí ke konci. Vzájemné rozhovory bezstarostně plynou u společné pauzy na kávu a do atmosféry nejistoty začínají postupně pronikat přátelské úsměvy.

Příjemná překvapení

Když jsem před chvílí zmiňovala, že na nás čekalo příjemné překvapení, neměla jsem na mysli nic jiného než ranní hodiny jógy s Petrou Vaškovou, které byly zaměřeny především na vnímání vlastního dechu a protažení hrudníku za doprovodu příjemných vůní aroma lampy lékařky Janči. Poté, co jsme „pozdravily slunce“, se opět dychtivě odebíráme zkoušet nově nabyté informace z předešlých dnů.

Třetí den začíná a na nás čeká ještě jedna novina – přijde nová účastnice kurzu Linda, která si bohužel spletla datum konání kurzu s loňským ročníkem. Ne však tak úplně vlastní vinou. Na webu totiž našla pouze přihlášku z minulého roku. Pravdou zůstává, že organizace kurzu se zdála téměř všem účastnicím trochu chaotická a obtížně se dohledávaly podrobnější informace na webu či facebookových stránkách. Produkce festivalu se tak v následujících ročnících může zaměřit na tento problém a snažit se ho minimalizovat.

Fitness a salón krásy ve vile Löw-Beer

Teď už snad máte představu, jak workshop probíhal. Dovolím si ještě zmínit pár detailů. V pondělí 18. července ráno, tedy v den veřejné prezentace účastníků, jsme zjistily, že se z galerie Celnice přesouváme přímo do prostorů vily Löw-Beer, a to rovnou do uchvacujícího hlavního sálu s okouzlujícím výhledem do zahrady! Zde jsme v nadšení strávily poslední den kurzu, a to včetně lekce jógy, přičemž jsme si neodpustily žerty typu: „Taky normálně cvičíte jógu ve vile?“ Všechny jsme se také náramně pobavily, když nás paní Beranová pobídla, abychom se postavily a během technického cvičení na jeho nejvyšším tónu zatly půlky. Ano, i takové chvíle doprovázejí výuku operního zpěvu a samozřejmě jsou praktické a účinné. A zdali se ptáte, jak jsme se mohly ocitnout na hodině někoho jiného, odpoví vám Tereza: „Během kurzu jsme měly možnost sledovat všechny účastnice při výuce. I toto mě obohatilo o další pěvecké zkušenosti.“ Některé z nás vyhlížejíce večerní vystoupení se poté ještě na toaletách našeho nového domova decentně zkrášlily.

„Uměním vnímat, přicházet blíž k sobě i k druhým.“ (motto festivalu)

Asi hodinu před začátkem koncertu v Barokním sále v nádherném Místodržitelském paláci, který celý dýchá historií, jsme si vyzkoušely svůj připravený program, který se členil na písně, operní a operetní árie. Co by to ale bylo za prezentaci pěveckého oddělení, kdyby nezazněly písně jednoho z jejich nejvýznamnějších autorů Franze Schuberta, belcantové árie italských skladatelů Belliniho a Donizettiho nebo Lehárovy známé melodie Meine Lippen, sie küssen so heiß či árie Vilji?

Akustické proporce sálu à la koupelna nám mnohé usnadňovaly, avšak na úkor srozumitelnosti textu. Nicméně to, jak se zdálo, vstřícnému publiku příliš nevadilo. Koncert se vyjímal po celou dobu příjemnou atmosférou. Možná také díky tomu, že si návštěvníci mohli na vlastní kůži vyzkoušet pár dechových cvičení, při nichž je instruovala Kateřina Beranová, která tak krátce představila také naši čtyřdenní práci.

Po odeznění posledních tónů árie Giuditty za doprovodu milé korepetitorky Marty Vaškové, která se stala naší praktickou oporou s detailně trefnými poznámkami po celou dobu kurzů, nadešla ta klasická chvíle blahopřání, fotografování a předávání květin. Troufám si tvrdit, že naše loučení nebylo věčné a že se s některými setkáme třeba jen za rok při stejné příležitosti – inspirujících a podnětných kurzů se skvělou pěvkyní a pedagožkou Kateřinou Beranovou, s níž se zpěv stává něčím zcela jiným než pouhou znalostí pěvecké techniky.

Foto: ProART Festival, Fb K. Beranové