čtvrtek, 27 červen 2019 16:01

Mladí konzervatoristé hrají modernu

Autorka:

„Trojan jim svými gesty dodával jistotu, povzbuzoval je, nedopustil, aby se tato náročná kompozice rozpadla.“

„Kvality skladby by měly být upozorněním pro orchestrální dramaturgy, aby jí věnovali pozornost ve svých sezonách.“

„Soubor zahrál Václava Trojana s nakažlivou chutí a radostí, po předcházejících těžkých skladbách působil uvolněněji.“

 

002

 

Prague Conservatory Modern, soubor založený v roce 2014, vystoupil v pondělí 24. června na koncertě v sále Pálffyovského paláce. Vedení ansámblu, který od jeho počátků řídil Chuhei Iwasaki, převzal v roce 2016 Pavel Trojan junior. Soubor, v jehož repertoáru jsou například skladby Viktora Kalabise, Jana Rychlíka či Jiřího Gemrota, uvedl na pondělním koncertě kompozice Eduarda Douši, Ysanga Yuna, Mariose Christoua a Václava Trojana. Dramaturgickým záměrem byl dialog různých hudebních světů – západního, východního (asijského) a byzantského.

Eduard Douša obsadil ve své jednověté skladbě Third Stream is My Dream po dvou klarinetech, hobojích, fagotech a lesních rozích. Tato nástrojová duplikace mu umožnila vystavět zajímavé dialogy i prolínání barevných ploch specifického zvuku jednotlivých dechových nástrojů. Podle slov autora jde o syntézu vážné a jazzové hudby, odtud i název upomínající na tzv. třetí proud. Skladba zazněla veřejně poprvé, mladí hráči upoutali svou soustředěností a úsilím provést dílo co nejlépe. Jistotu jim dodával dirigent Pavel Trojan, v jehož gestech se zračila jak přirozená elegance, tak záměr v každém okamžiku být studentům nápomocen.

Obdivuhodnou odvahu předvedl soubor se svým dirigentem zařazením Oktetu Isanga Yuna. Korejský autor, který po letech perzekucí žil v Německu a vstřebával vlivy západní avantgardy, tvoří pomyslný most mezi tradiční asijskou hudbou a evropským modernismem. Jeho skladby – jsou-li zahrány s přehledem a bravurou – patří k vrcholům moderní hudby a posluchači skýtají hluboké zážitky. Interpretačně však jsou velmi náročné. Prague Conservatory Modern si právem vysloužil za svou interpretaci Yuna uznání. Velké rozprostřené zvukové plochy, dialogy jednotlivých nástrojů, souzvuk všech instrumentů, nezvyklá rytmizace a především specifický notový zápis, to vše klade nezměrné nároky na hráče a především na dirigenta. Všechna čest Pavlu Trojanovi, s jakou koncentrací a s jakým přehledem dirigování této skladby zvládl. Hráči na něm doslova očima viseli, Trojan jim svými gesty dodával jistotu, povzbuzoval je, nedopustil, aby se tato náročná kompozice rozpadla. Je dobře, že se studenti se svým pedagogem rozhodli Ianga Yuna zařadit. Právě obtížné skladby, se kterými se jen tak nesetkají, posouvají hranice jejich schopností a úspěšné zvládnutí jim dodá sebevědomí. Obdiv k tomu, jak se studenti s Yunem vyrovnali, zaslouží všichni, přesto však vyzdvihnu studentku 2. ročníku, hobojistku Bohdanu Tesařovou, která byla bravurní a nepřeslechnutelná.

 

 

Kontrastem k Yunově skladbě byl Řecký památník Lidicím (blíže o skladbě v níže uvedených rozhovorech se skladatelem a s dirigentem). Její autor Marios Christou, kyperský Řek žijící od roku 2001 v Praze, v ní vychází z byzantské hudební tradice. Skladba je postavena na citacích z byzantské hymnografie, používá v pravoslavném světě známé nápěvy. Je rozdělena do tří částí, které se hrají attacca: Nářek – Modlitba – Naděje. Po velmi koncentrovaném výkonu v Yunovi přišel další vrchol programu, plné obsazení – dechy i smyčce – bylo pro muzikanty inspirující, bylo slyšet, že do krásné, srozumitelné a velmi emotivní skladby dávají všechno. Zaujal zejména klarinet svým vyjádřením úzkosti, hoboj i první houslistka. Christouova skladba zazněla ten večer ve světové premiéře. Její kvality – obsah, srozumitelnost, nádherná sóla i zvukové plochy, inspirace byzantskou hudbou – by měly být upozorněním pro orchestrální dramaturgy, aby jí věnovali pozornost ve svých sezonách.

Na závěr zařadil Prague Conservatory Modern Nonetto favoloso Václava Trojana. Hravost, líbeznost, vroucnost, něha, to jsou základní atributy skladby „o statečném rytíři Bajajovi“. Odkazuje na film Jiřího Trnky Bajaja z roku 1950. Jméno Václava Trojana je s Trnkou úzce spjato, byl autorem hudby k jeho filmům. V jednotlivých ze sedmi částí Nonetta favolosa lze zaslechnout jak názvuky dvorské hudby s její vznešeností (výborně se uplatnila houslistka), lidovou hravost (pizzicato smyčců) i znepokojení vyjádřené violou, kterou podpořily kontrabas a fagot. Po vzrůstajícím konfliktu přichází dobrý konec v podobě opojné melodie. Soubor zahrál Václava Trojana s nakažlivou chutí a radostí, po předcházejících těžkých skladbách působil uvolněněji. Znovu vyzdvihuji práci jejich vedoucího, dirigenta Pavla Trojana, který nezištně dodává studentům sebedůvěru a podporuje je v dobrém výkonu. Pro jeho dirigentský projev je typická elegance gest, která nejsou nijak přehnaná, ale pro orchestr maximálně srozumitelná a pro posluchače lahodná.

 

03

 

Marios Christou: skladatel ovlivněný pravoslavím

Marios Christou se narodil v Nikósii, v řecké části Kypru. Hudební vzdělání získal v České republice, kde absolvoval HAMU (obor skladba u prof. Václava Riedlbaucha), Pražskou konzervatoř (obory dirigování u Hynka Farkače a Miroslava Košlera a skladba u Jiřího Gemrota) a Pedagogickou fakultu UK (obor hudební výchova a sbormistrovství, magisterské studium u prof. M. Valáška a doktorské studium u prof. M. Nedělky). Je sbormistrem chrámového sboru pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Je zakladatelem vokálně-instrumentálního tělesa Philokallia, které se zaměřuje převážně na soudobou hudbu a hudbu pravoslavných autorů. V roce 2010 založil hudební festival pravoslavné hudby Archaion kallos (Starobylá krása), který se koná každoročně na podzim v chrámu sv. Cyrila a Metoděje.

Proč jste napsal skladbu inspirovanou vyhlazením Lidic?

My Řekové máme bohužel stejnou zkušenost – dvě vesnice, Distomo a Kalavryta, byly za války rovněž vyhlazeny. A také žiju v České republice už dlouho – od roku 2001 – a vím, co se v Lidicích stalo, znám jejich příběh. Viděl jsem filmy, dokumenty, četl jsem o tom… Ale okamžik, kdy jsem si opravdu naplno uvědomil, co se stalo, kdy jsem to pocítil v srdci, přišel vloni, když jsem viděl řecký dokument o Lidicích. Tehdy jsem cítil silnou vnitřní potřebu napsat skladbu o Lidicích.

Čím jste se ve skladbě inspiroval? Jakými hudebními vlivy?

Z velké části, nikoli stoprocentně, je skladba složena z již existujících melodií. To je podstata byzantské hudby. Její skladatelé pracují s takzvanými formulemi, melodickými frázemi, které jsou stále používány. Můžeme to nazvat jakousi recyklací. Skladatel tyto formule „skládá“ vedle sebe. Já jsem tento postup využil ovšem velmi volně. Kompozice obsahuje variace těchto nápěvů, je to taková koláž, nikoli přísný postup, jakým byli vázáni skladatelé liturgické hudby.

Skladba má tři části. Můžete je přiblížit?

První část se jmenuje Nářek. Je komponována velmi volně, klarinet doslova zpívá píseň Hospodine, pomiluj ny. Klarinet zní až drsně, chtěl jsem, aby se zdůraznila ta bolest z beznaděje. Druhá část je Modlitba, kde nastupují housle a další smyčce. Člověk se modlí a ptá se, proč, Pane, jsi tohle dopustil? V modlitbě se obracím k Bohu, je v ní přítomen, a to znamená naději. Naděje je i název poslední části, která obsahuje nápěv vzkříšení – Kristus vstal z mrtvých.

 

04

 

Pavel Trojan jr.: Dirigent, který inspiruje

Pedagog Pražské konzervatoře Pavel Trojan jr. vyzval Mariose Christoua, aby pro ansámbl Prague Conservatory Modern napsal skladbu. Vznikl tak Řecký památník Lidicím, který mladí konzervatoristé s chutí nastudovali.

Jak jste přistupoval k tomu, že skladba má byzantský původ?

Marios přišel na jednu z prvních zkoušek a zahrnul nás informacemi, abychom porozuměli původu jednotlivých melodických motivů, co vyjadřují texty, jaký mají význam v liturgii. Naposílal nám odkazy, abychom si na YouTube poslechli, jak znějí v originální interpretaci… To byla první fáze. Druhá nastala, když nám oznámil, zapomeňte na všechno, co jsem vám řekl, zahltil jsem vás, hrajte to jako hudbu. Tato dvě východiska se hezky propojila a my jsem díky Mariosovi měli možnost poznat tento pro nás poněkud exotický hudební svět. A protože je to tak dobře napsané, stačí jen zažehnout, a už ta hudba plyne…

Jak tuhle skladbu přijali mladí hráči?

Ohromně. Bylo vidět, jak na ně zapůsobila, jak byli rádi, že se setkali s hudbou, která vybočuje z nám známého západoevropského hudebního myšlení. Což svým způsobem do dramaturgie koncertu hezky zapadlo – Isang Yun ovlivněný asijskou kulturou, Marios Christou zase pravoslavím.

 

Foto: FB Marios Christou, Archiv Pavla Trojana Jr., Ivan Malý

 

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.