středa, 15 květen 2019 20:56

Flétnové soutěžení Pražského jara tradičně i nově

Autorka:

„Jednou z novinek bylo využití cembala s violoncellem v druhém kole.“

„Vítanou novinkou bylo zařazení povinné komorní skladby do programu finálového kola.“

„Výsledné rozhodnutí poroty mohlo být pro mnohé překvapivé.“

 

0

 

Letošní flétnová soutěž Pražského jara našla své laureáty. Jsou jimi Chaeyeon You z Koreje, která získala první cenu, na druhém místě Češka Anna Talácková a flétnista Yu Yuan z Číny, na třetím pak Niamh McKenna reprezentující Irsko a Německo. Porota se tak rozhodla po zásluze ocenit všechny finalisty náročného tříkolového klání, které jsme mohli v Praze sledovat od rána 9. května až do pozdních hodin 14. května, kdy se uzavřelo jeho finále v pražském Rudolfinu.

Mimořádné výkony v průběhu celé soutěže podali jak mladí hudebníci, z nichž si každý musel pro všechna kola připravit bezmála dvouhodinový soutěžní program, tak porotci, jejichž úkolem bylo jen v prvním kole posoudit 44 vystoupení nejlepších mladých flétnistů z celého světa. Poslechem a hodnocením strávili, se dvěma denními přestávkami, na čtyřicet hodin během šesti dnů. Takřka vyčerpávající maraton to byl rovněž pro posluchače z řad laiků i odborníků, kteří si v mnoha případech nenechali ujít žádné z kol a výkony, které nestihli živě, sledovali ještě prostřednictvím přenosů na internetu.

Od prvního kola po finále bylo v hledištích soutěžních sálů možné vidět flétnové nadšence od nejmenších žáků základních uměleckých škol přes studenty konzervatoří a akademií až po jejich vyučující a profesory či flétnisty a flétnistky z pražských orchestrů. Interpretační soutěž Pražského jara je v každém oboru mimořádnou událostí a vzbuzuje tak náležitou pozornost.

 

7

 

Letošní soutěž navíc přinesla řadu novinek. Jednou z nich bylo využití obligátního cembala a continuového doprovodu cembala s violoncellem k Bachovým sonátám v nedělním druhém kole. Hra barokního repertoáru s cembalem je celosvětovým trendem, který koresponduje i s celkovým nárůstem zájmu o historicky poučenou interpretaci. Mnoho flétnistů se vzdělává i ve hře na kopie barokních nástrojů. Soutěžící ale v semifinále hráli barokní repertoár na moderní flétny s doprovodem cembala a barokního violoncella. Těžko říct, zda je tato kombinace moderních a barokních nástrojů v rámci soutěže nezbytná a šťastná. Hráče vede nezřídka k imitování zvuku barokní flétny a často vytváří zvláštní postmoderní stylovou fúzi. Dle mého názoru byla letos spolu s podceněnou přípravou cembalisty asi nejslabším bodem soutěže.

Naopak vítanou novinkou, jíž Pražské jaro drží krok s řadou mezinárodních soutěží, bylo zařazení povinné komorní skladby do programu finálového kola. Běžně v repertoáru tříkolových soutěží převažují skladby pro sólový nástroj, skladby pro flétnu a klavír a ve finále skladby koncertantní s doprovodem orchestru. Tak tomu bylo doposud i v rámci flétnové soutěže Pražského jara. Letos ale flétnisté vedle koncertů Viléma Blodka a Wolfganga Amadea Mozarta v doprovodu PKF–Prague Philharmonia mohli v závěrečném kole předvést i své kvality coby komorní hráči, a to v Kvartetu č. 3 G dur Antonína Rejchy, ve spolupráci s Bennewitzovým kvartetem. Soutěž touto volbou opět přispěla ke zviditelnění tvorby českého autora. Skvělé Bennewitzovo kvarteto, v daném případě spíše trio ve složení Jakub Fišer – housle, Jiří Pinkas – viola a Štěpán Doležal – violoncello, se náležitě připravilo a skladbu v průběhu jarních měsíců uvedlo několikrát na svých koncertech s flétnistou Janem Ostrým, mimo jiné členem poroty. Naposledy jsme ji mohli slyšet těsně před soutěží, v úterý 7. května v koncertní síni Atrium na Žižkově.

 

5

 

Tvorba Antonína Rejchy stojí na pomezí klasicismu a raného romantismu, jeho flétnový kvartet v pojetí čtyř finalistů soutěže ale působil spíše klasičtějším dojmem. Nejromantičtěji vyzněla interpretace Češky, dílo se tak v jejím podání pocitově zkrátilo a posluchačsky zpřístupnilo. Všichni ale skladbu provedli technicky brilantně a organicky se zapojili do kompaktního zvuku sehraného ansámblu.

Finále proběhlo tradičně ve dvou částech, odpolední a večerní, v nichž vždy dva soutěžící zahráli nejprve kvartet a po přestávce koncerty s orchestrem. Výkony účinkujících sólistů byly tedy rozděleny, což hráčům umožnilo odpočinout si mezi jednotlivými skladbami, zároveň to ale ztížilo práci porotě, která tak neměla možnost posoudit výstup každého jednotlivce jako celek. Snadné pro porotce nebylo ani srovnat výkony v sólových koncertech. Dle výběru kandidátů ukázalo každé ze jmenovaných děl jiné stránky jejich interpretačního umění.

 

1

 

První soutěžící Niamh McKenna dala Mozartovu koncertu G dur spíše jemný charakter s uvolněnější agogikou, stejný Mozart v podání Korejky byl pak zvukově plastičtější. Obě ale předvedly virtuózní třetí větu. Mozartův Koncert D dur v interpretaci Yu Yuana vyzněl lehce a samozřejmě, byť i díky zvoleným kadencím trochu romantičtěji. Anně Taláckové umožnil Blodkův koncert ukázat poněkud expresivnější polohy a větší dynamickou plasticitu. Výsledné rozhodnutí poroty tak mohlo být pro mnohé překvapivé, posluchačům ale tato podoba finálových koncertů nabídla velkou pestrost a byla bez diskuze strhujícím flétnovým zážitkem.

 

Foto: Pražské jaro 

Jana Jarkovská

Flétnistka a pedagožka.

Studovala na konzervatořích a akademiích v Praze (Jan Riedlbauch, Jiří Válek, Štěpán Koutník), Stockholmu (Tobias Carron) a Miláně (Simona Valsecchi), kde působila rovněž jako odborná asistentka. V současnosti vyučuje flétnu na Konzervatoři Teplice. Na domácích i zahraničních pódiích vystupuje především s klavíristou Bohumírem Stehlíkem, s nímž tvoří mezinárodně úspěšné Duo du Rêve. Spolupracuje rovněž s řadou současných skladatelů, na jejichž premiérách se interpretačně podílí. Pravidelně natáčí pro Český rozhlas. V roce 2018 vyšlo v nakladatelství Radioservis její první CD Pidluke-padluke s hudbou Jiřího Temla, které natočila v rámci svého doktorského studia na HAMU.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.