Do finále mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, jehož vystoupení se konají dnes v Rudolfinu, se dostali čtyři mladí flétnisté. Jak vnímá soutěž v české metropoli Niamh McKenna? Jak přišla ke dvěma pasům a kde v současnosti žije? Přinášíme dnes její aktuální profil, stejně jako dalších tří finalistů, kteří pocházejí z Číny a z Korejské a České republiky.

Jako první soutěžící na finálovém koncertě oboru flétna se dnes na 71. mezinárodní soutěži Pražské jaro představí odpoledne Niamh McKenna, která se narodila v roce 1991 v Německu. Je majitelkou dvou pasů:  po svém otci irského a po matce  německého. Vyrůstala ve Schleswigu na severu Německa, nedaleko hranic s Dánskem. Studovala v Lübecku, Freiburgu, Basileji a v Amsterdamu, kde jejími pedagogy byli mimo jiné Angela Firkins, Felix Renggli nebo Kersten McCall. Je sólovou flétnistkou i zkušenou členkou mnoha hudebních těles, ve kterých už v minulosti hrála. Mezi ty patří například symfonické orchestry v Basileji, Freiburgu a Lübecku  nebo ve slavném amsterdamském Concertgebouw jeho Komorní orchestr. 
 
Má za sebou  řadu flétnových soutěží. Mezi největší úspěchy řadí především vítězství na soutěži International Crusell Flute Competition v roce 2017. Pravidelně hraje s Finským rozhlasovým orchestrem, Filharmonií Helsinky, s orchestrem Finské státní opery a s orchestrem Tapiola Sinfonietta. Jako sólistka se představila s dirigenty, mezi které patří například  Leif Segerstam, Risto Joost, Jan Söderblom a Janne Nisonen. V komorní hudbě účinkuje pravidelně na řadě festivalů, jako jsou Kuhmo, Crussel, Luosto či KuruFest ve Finsku a Schiermonnikoog festival v Nizozemsku. V současnosti žije ve Finsku, kde je sólovou flétnistkou symfonického orchestru Turku Philharmonic Orchestra. 

Niamh McKenna pochází z hudební rodiny. Z té už na soutěži Pražské jaro vystupovala její sestra – v oboru violoncello. Soutěž Pražské jaro zná Niamh McKenna tedy už delší dobu a zná ji coby velkou prestižní soutěž. V repertoáru soutěže je velmi nadšená z českého programu, především ze Sonáty pro flétnu a klavír Bohuslava Martinů. Velmi ráda si také zahrála Erwina Schulhoffa. Jako největší výzvu soutěže považuje hru zpaměti, na kterou v jejím studiu ani dalších aktivitách nebyl nikdy kladen důraz. 

McKenna hraje podobně ráda v komorním obsazení i v orchestru, ve kterém navíc většinou vystupuje jako sólistka. Členy poroty znala před soutěží podle jména všechny, jsou to pro ni zvučná a známá jména; osobně pak znala Philippa Bernolda, Silvii Careddu a Christinu Fassbender, se kterými se potkala mimo jiné na své úspěšné soutěži ve Finsku před dvěma lety. Pochvaluje si, jak je flétnový svět vlastně přehledný a jak se s ostatními flétnisty pravidelně vídá, ať už je to ve Finsku, nebo kdekoli jinde. Ve Finsku, kam přišla původně za studiem i prací, žije pátým rokem. V lednu vyhrála konkurz na pozici sóloflétnistky Helsinské filharmonie, kde začne působit od následující sezóny. 

Na soutěži Pražské jaro je otevřená tomu, co přijde, bez toho, aby si stanovila přesný cíl. Jak sama říká, jinak to ani není možné. Je důležité spíše vidět pokroky na sobě v posledních měsících aktivní přípravy a radovat se z nich. Působí jako otevřený člověk, nebojí se překonávat hranice, jak své vnitřní, tak ty státní, geografické. Velmi ráda cestuje a sdílí se s hudebníky – nejen své generace.

Foto: Pražské jaro