„Do svého salonu ve Washingtonu nás pozval mecenáš Dominick Cardella. A po vystoupení pro českou ambasádu nás čeká ještě koncert v Harrisburgu.“

„Podpora přišla i ze strany amerického velvyslanectví. Společný projekt propagující kulturu obou zemí se jim líbil.“

„Na Americkém jaru máme pět koncertů: Písek, Budějovice, Nelahozeves, Hranice na Moravě a Prahu.“

Ve Washingtonu se dnes koná koncert, na kterém violoncellista Štěpán Filípek a americká pianistka Katelyn Bouska zahrají díla Leoše Janáčka a Vítězslavy Kaprálové. Hudbou z meziválečných let doprovodí vzpomínkový večer věnovaný českým velvyslanectvím památce Edvarda Beneše, československého prezidenta a předtím ministra zahraničí. Po koncertech ve Spojených státech má před sebou duo potom několik koncertů v českých městech v rámci cyklu Americké jaro, který podporuje velvyslanectví USA. „A hned po skončení našeho květnového miniturné budeme pak v brněnském rozhlasovém studiu pracovat na další společné desce,“ řekl portálu KlasikaPlus.cz Štěpán Filípek.

Jak dlouho spolu už hrajete?

Poprvé jsme se setkali asi před čtyřmi lety. Katelyn na Temple University připravovala doktorát na téma současné české hudby. Byla v České republice na průzkumu, objížděla různé festivaly a navštívila také koncert na přehlídce Expozice nové hudby, kde jsme s Ištvanovým kvartetem, jehož jsem členem, hráli skladby současných českých autorů mladší generace. Po pár dnech mě kontaktovala, jestli bych s ní nezašel na kafe a neřekl jí něco víc o české hudební scéně. Potkali jsme se v Brně, vzal jsem ji do knihovny… Zajímala ji šedesátá a sedmdesátá léta, to znamená například v Praze Miloslav Kabeláč a v Brně Miloslav Ištvan nebo Jan Novák…  Ištvanovy klavírní skladby ji velmi zaujaly. Pak mi asi po roce napsala, že dokončila doktorát, a to právě na jejich základě. A jestli bychom si spolu někdy nezahráli.

Takže jste se od začátku společně věnovali české hudbě dvacátého století?

Dali jsme základy projektu, který se dodnes rozvíjí – postupného dokumentování celého dvacátého století na příkladech českých a amerických kompozic, které se k sobě hodí. Navrhla Samuela Barbera, který začal hudební dráhu ve Filadelfii a prosadil se celosvětově. Já jsem k němu nasadil Janáčka. Potom dala proti Miloslavu Ištvanovi současného autora Jeremyho Gilla. Chceme ukazovat vývoj, který se udál a děje. Baví nás to.

A koncertovali jste v Americe i v Evropě?

Ano, následovala moje první cesta do Spojených států a koncerty v Čechách i v Americe, další rok jsme pracovali na vydání desky. Je na ní Barberova sonáta a Janáčkova Pohádka, Ištvanova Sonáta a Dva sonety od Jeremyho Gilla. Potom následovalo loňské turné s pěti koncerty ve Spojených státech, podporující vydání desky. A podpora přišla i ze strany amerického velvyslanectví v České republice. Společný projekt propagující kulturu obou zemí se jim líbil. Takže vznikla myšlenka, abychom se objevili letos v programu Amerického jara, které ambasáda spolufinancuje.

Na začátku byl tedy koncert v Brně?  

Před třemi roky to byl jeden koncert v Brně a jeden ve Filadelfii, každým rokem se nabalují další. A je o ně čím dál větší zájem.

Vy se věnujete Ištvanově hudbě sám i s kvartetem už delší dobu, takže se vám to krásně propojilo, že ?

Ano, Katelyn šla do hloubky ve své teoretické práci a já se jeho hudbou zabývám od doby, kdy jsem přišel na JAMU. Takže jsem rád, že můžeme i hudbu Miloslava Ištvana přinášet publiku.

V jakém prostředí hrajete ve Spojených státech? A jak je tam tahle novější hudba přijímána?

Hráli jsme v akademickém prostředí i pro konzervativnější publikum, měli jsme už v minulosti koncert na velvyslanectví – takže publikum bylo různé. Když je novější hudba zařazena do souvislostí hudebního vývoje dvacátého století, tak Ištvanova zhruba dvanáctiminutová Sonáta funguje v sedmdesátiminutovém recitálu výborně. I pro to konzervativnější publikum.

A co další autoři?

Projekt se dál rozšiřuje. Teď pro Americké jaro chystáme novinky a také iniciujeme vznik dalších skladeb. Uvedeme skladbu Romanza od Davida Carpentera, kterou napsal přímo pro nás. Ale našli jsme v knihovně například také krásné variace od Jana Václava Hugo Voříška, fakticky neznámou skladbu.

Co všechno podnikáte v těchto dnech v Americe?

Máme celkem tři vystoupení. Do svého salonu ve Washingtonu nás pozval Dominick Cardella. Mecenáš, který se zabývá sbíráním výtvarného umění a  podporováním hudby a pořádá vlastní cyklus koncertů. A po dnešním vystoupení v rámci vzpomínkového večera „Beneš and Beyond“, který pořádá česká ambasáda ve Washingtonu a na kterém hrajeme hudbu z doby, kdy byl Edvard Beneš politicky aktivní, nás čeká ještě koncert v Harrisburgu, hlavním městě státu Pensylvánie. Vystoupíme v rámci koncertní série Wednesday Club, pořádané už od roku 1882! Budeme mít jako hosta místního houslistu, se kterým zahrajeme také jedno Beethovenovo trio. Jinak uvedeme také Sonátu Miloslava Ištvana a já tam zahraju sólovou skladbu jeho syna Radomíra, kterou napsal přímo pro mě. Uvedeme také Carpenterovu kompozici a Dvořákův Klid lesa.

Jde současně o repertoár pro koncerty na Americkém jaru?

Ano – Kaprálová, Voříšek, Dvořákovo Rondo a Klid lesa a premiéra od Davida Carpentera… Hned po koncertní šňůře budeme v brněnském rozhlasovém studiu pracovat na další desce. Budou na ní skladby, které při turné hrajeme. I program ve Spojených státech jsme se tomu snažili přizpůsobit. Hlavní nosnou skladbou Amerického jara v Čechách a na Moravě je Barberova sonáta. Zní docela romanticky, je to silná hudba. Natočili jsme ji už na naši první desku.

Kde všude budete při Americkém jaru hrát?

Čeká náš pět koncertů. Devatenáctého května Písek, potom České Budějovice, Nelahozeves, Hranice na Moravě a Praha. Americké jaro je multižánrový festival, je hodně zaměřené na jazz, ale součástí je i klasika, také výstava o Václavu Havlovi, filmy, divadlo a přednášky… Zasahuje i do menších měst. Jsem rád, že se do toho můžeme zařadit.

——

Katelyn Bouska má kořeny na americkém Středozápadu. Tři ze čtyř jejích prarodičů pocházeli z Čech. Vyučuje hru na klavír na Curtis Institute of Music a Temple University ve Filadelfii.

Štěpán Filípek, od roku 2007 violoncellista orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, je vedle toho vnímán jako specialista na interpretaci soudobé hudby. Je zakládajícím členem souboru Miloslav Ištvan Quartett.

Foto: Archiv Štěpána Filípka, Petr Veber