úterý, 02 duben 2019 11:45

Konzervatoristé v operetě

Autor:

„Na Pražské konzervatoři je Čardášová princezna čtvrtou inscenací hranou v koncertním sále za doprovodu malého orchestru a studenta dirigování.“

„Mnozí vůbec poprvé zpívají pod dirigentovou taktovkou.“

„Učitelé i studenti věnují přípravě mnoho volného času, mívají velmi pěkný ohlas.“

 

04big

 

Osmou inscenací klasické operety na Pražské konzervatoři po obnově vyučování operetního zpěvu a herectví je Čardášová princezna Emmericha Kálmána. V režii pedagoga Zbyňka Brabce, pod taktovkou studenta Ondřeje Kunovského a se studenty v hlavních rolích i v orchestru má dnes večer nový projekt v sále školy po pátečním prvním uvedení druhou premiéru.

 

06big

 

Na Pražské konzervatoři je Čardášová princezna, upravená vzhledem k možnostem studentů a školy, čtvrtou inscenací hranou v koncertním sále za doprovodu malého orchestru a studenta dirigování. Mnozí zpěváci tak vůbec poprvé zpívají pod dirigentovou taktovkou. Škola to považuje za vítanou a prospěšnou komplexní praxi. Každá inscenace napočítá zhruba deset představení. Studenti tak mají možnost zjistit, že každé je jiné: přichází různé publikum, je jiná nálada, případně nastávají odlišné problémy než minule.

Studenti musí nastudovat operetní party, které jsou často dost těžké, a musí hrát divadlo, mluvit a tancovat. Větší počet repríz dává příležitost k nastudování některých rolí ve více alternacích. Učitelé i studenti věnují přípravě těchto projektů tradičně i mnoho volného času. Mívají pěkný ohlas, který považují za velkou odměnu. Bylo tomu tak i letošní poslední březnový pátek při první premiéře studentského projektu, za jehož hudebním nastudováním stojí jako pedagog Václav Loskot.

 

07big

 

Čardášová princezna měla premiéru v listopadu 1915 ve Vídni, zaznamenala obrovský úspěch a Emmericha Kálmána zařadila mezi elitu tehdejších operetních autorů. Její úspěchy jsou srovnatelné snad pouze s Lehárovou Veselou vdovou. Následovaly stovky představení.

„Operetní publikum se chce mezi slzami smát,“ nechal se kdysi slyšet libretista Lehárovy Veselé vdovy Victor Leon. Čardášová princezna tak působí - je loučením s celou epochou; dění na frontě dávalo tušit, že bezstarostný nevázaný předválečný způsob života už nebude možné opakovat.

 

09big

 

Texty hudebních čísel Čardášové princezny jsou velice kvalitní, říká Zbyněk Brabec, který na Pražské konzervatoři na pěveckém oddělení vyučuje zpěv, dějiny opery a operetní specializaci a vede interpretační seminář. V libretu se snoubí obraz bezstarostného nočního života ve varieté s melancholickou láskou. Melancholie prochází ostatně celou operetou a dává jí jedinečnou a neopakovatelnou náladu.

Libretisté na ní začali se skladatelem Kálmánem pracovat v roce 1914 v Mariánských Lázních. Originální název díla zní Die Csárdásfürstin, Čardášová kněžna, ale v českém prostředí se ujalo jméno Čardášová princezna. Podle Zbyňka Brabce má toto dílo jeden z nejlépe napsaných třetích aktů v operetách. Je v něm navíc bezprecedentně využit telefon, který se stával čím dál víc součástí života tehdejší společnosti.

 

05big

 

Zbyněk Brabec byl jako tenorista dlouhé roky spjat s operou a operetou v Plzni. Po uzavření pěvecké kariéry se stal operním dramaturgem, pedagogem a také operním a operetním režisérem. Na Pražské konzervatoři vede studenty k propojení zpěvu s jevištní akcí. Nastudoval s nimi pro koncertní sál, to znamená s orchestrem, už operety Veselá vdova, Orfeus v podsvětí a Vinobraní. Podílí se i na přípravě školních operních představení.

 

01big

 

Foto: Pražská konzervatoř

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.