neděle, 18 září 2022 10:45

Muzikanti ve veřejném prostoru, obklopeni zelení

Autor:

Centrum Bořislavka má nakročeno stát se vhodnou alternativou k tradičním místům koncertů. Prosklené atrium v parteru moderních budov v podlaží nad podzemními obchody, za jehož jednou stěnou si vlastním hektickým tempem žije frekventovaná Evropská třída, poskytuje překvapivě klidný prosvětlený prostor se stejně překvapivě příznivou akustikou. Druhý koncert nového cyklu festivalu Dvořákova Praha tam ve čtvrtek prokázal, že i zcela klasický program, nijak nepřizpůsobený civilnímu veřejnému prostředí a zcela neamplifikovaný, má šanci obstát. A navíc – koncert mladých interpretů si přišlo poslechnout určitě víc než sto padesát lidí.

 

001

 

V atriu sídla investiční skupiny KKCG Karla Komárka, mecenáše Dvořákovy Prahy, je pod kompletně proskleným stropem kousek kvetoucích subtropů se zrcadlem mělké vodní plochy. A právě tam, kudy běžně procházejí lidé, se pro koncerty rozestavují průsvitné plastové židle. Muzikanti sedí proti nim obklopeni zelení rostoucí z dlouhých suchých kmenů. Klasika tam zapadá pěkně. Prostor má – díky nezvyklému pódiu před ztichlým auditoriem, klidu oblohy nad hlavou a současnému perifernímu vnímání provozu na ulici – napětí mezi konzervativností a moderností, útulností a otevřeností.

 

002

 

Druhý koncert čtyřdílného cyklu představil v tomto jedinečném prostředí trojici mladých hudebníků. Houslista Kristian Mráček, violoncellista David Pěruška a klavíristka Veronika Jaklová zahráli v duu i triu, pianistka navíc také sama. Mráček i Pěruška jsou konzervatoristé, loni v komorní hře vyhráli soutěž Concertino Praga a každý z nich má už v životopise i další vlastní soutěžní úspěchy. Duo č. 2 od Bohuslava Martinů zahráli suverénně, s plným zvládnutím charakteristické poetiky. Jaklová, rovněž studentka Pražské konzervatoře, krásně kontrastně vytvarovala a s jistotou předala své mnohotvárné pojetí Janáčkovy Sonáty „1. X. 1905“. Když se pak všichni tři sešli při interpretaci Brahmsova Klavírního tria H dur, raného, ale ve zralosti autorem revidovaného díla, podařilo se jim v klasicky strukturovaných a vyprofilovaných částech vytvořit přiměřeně romanticky znějící obraz, který by svou bohatostí a emotivností slušel i pódiu v Rudolfinu. Posluchači byli svědky hodnotné podvečerní hodiny – působivě a poutavě znějící hudby, uměleckých výkonů, které si nezadaly s profesionálními.

 

003

 

*******

 

KKCG20220915043

 

KKCG20220915054

 

KKCG20220915059

 

KKCG20220915056

 

KKCG20220915070

 

KKCG20220915074

 

KKCG20220915068

 

KKCG20220915076

 

Foto: MHF Dvořákova Praha

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.