„Vznikání komorních těles bylo inspirací pro Dvořáka, Janáčka, Nováka nebo Suka. Byla to doba, kdy vznikala stěžejní komorní díla v měřítku daleko přesahujícím naše hranice.“

„Tehdejší ředitel konzervatoře Antonín Bennewitz (1833 – 1926) v roce 1888 povýšil komorní hru na plnohodnotný předmět.“

„Komorní umění současných studentů Pražské konzervatoře bude k vidění již zítra v Koncertním sále Na Rejdišti.“

Komorní hra je dnes běžnou součástí koncertních programů a řad. Profesionální tělesa se k ní ale uchýlila až po éře domácích koncertů, které jsou její kolébkou. Velkou líhní přitom byla Pražská konzervatoř. Připomeňme si legendy komorní hry a linky, které od nich vedou až do současnosti. Víte, které špičkové skladatele tehdejší komorní uskupení inspirovala? A jací jsou současní studenti komorní hry?

Počátkem 19. století u nás bylo velikou oblibou domácí muzicírování. Nejprve se tak dělo na amatérské rovině, později se komorní hře věnovala i profesionální uskupení. Právě kvarteto prvního pedagoga houslí na Pražské konzervatoři, Bedřicha Viléma Pixise (1786-1842), bylo vzorem nejen pro mladé umělce, ale taky pro Pixisova následovníka Mořice Mildnera (1812-1865), který vedle činnosti ve smyčcovém kvartetu proslul i v klavírním triu s Bedřichem Smetanou. Mildnerův žák a později i ředitel konzervatoře Antonín Bennewitz (1833 – 1926) v roce 1888 povýšil komorní hru na plnohodnotný předmět, za kterým jako osobnost stál Hanuš Wihan (1855 – 1920), který kladl důraz na vzájemnou spolupráci všech členů souboru, a už na škole tak vzniklo legendární České kvarteto. Jeho členy byli Karel Hoffmann, Josef Suk, Oskar Nedbal a Otto Berger. 

Toto a další vznikání komorních těles bylo inspirací pro skladatele Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Vítězslava Nováka nebo Josefa Suka. Byla to doba, kdy vznikala stěžejní komorní díla v měřítku daleko přesahujícím naše hranice. Komorní hru na škole podporoval také další z ředitelů, Jindřich Káan z Albestů (1852 – 1926), ale i jeden z prvních dirigentů České filharmonie František Spilka (1877-1960). Po první světové válce se na konzervatoři komorní hudbou zabýval Rudolf Reissig (1874-1939) a později violoncellista Ladislav Zelenka (1881-1957) a člen Českého kvarteta violista Jiří Herold (1875-1934). 

V tomto období také vzniká České noneto (nyní je součástí České filharmonie) a další a další pedagogové byli členy různých komorních seskupení – Ševčíkova kvarteta (později Lhotského), Ondříčkova kvarteta a jiných. Během druhé světové války začal na konzervatoři vyučovat komorní hru houslista Josef Micka (1903-1993), v jehož třídě vzniklo Smetanovo kvarteto (původně Kvarteto české konzervatoře). Zanedlouho vzniká i Dvořákovo kvarteto a soubory začínají hrát i současné autory, kteří pro ně píší. Václav Talich (1883 – 1961) založil Český komorní orchestr, který byl vzorem pro další studenty, se kterými Talich pracoval detailně na zvuku a dynamice, čímž vytvořil vzor mnoha dalším generacím. Dalšími ansámbly spjatými s Pražskou konzervatoří byly například Vlachovo kvarteto, Kvarteto města Prahy, Pražákovo kvarteto, Sukovo a Talichovo kvarteto, Doležalovo, Panochovo, Kocianovo kvarteto, Havlákovo (dnes Kvarteto Martinů), Stamicovo, Wihanovo a Bennewitzovo, z trií České trio, Dvořákovo, Sukovo či Smetanovo trio, Pražské trio, Guarneri trio a z dechových souborů to byly Pražské dechové kvinteto i Dechové trio.

Současnost na Pražské konzervatoři není jiná. Vznikají další soubory, které už během studií vystupují na prestižních festivalech a koncertech. Výuka komorní hry probíhá v posledních třech ročnících a učí ji pedagogové, kteří sami hrají v českých ansámblech. Kromě koncertů, které probíhají v sálech školy, mají všechny soubory za povinnost se představit každé pololetí na zkouškách, kde odborná komise posuzuje kvalitu a náročnost nastudovaného repertoáru. Soubory škola sestavuje s ohledem na jejich možnost budoucího uplatnění. Rozšířením o obory zobcové flétny či basso continuo došlo i zavedení výuky historicky poučené interpretace staré hudby. Avšak svůj prostor má i komorní hudba druhé poloviny dvacátého století a současnosti. Tak, jako v minulosti, i nyní pro soubory komponují studenti oddělení skladby. Osobnosti české i zahraniční komorní scény často přijíždějí a pořádají pro studenty workshopy. Komorní umění současných studentů Pražské konzervatoře bude k vidění již zítra v Koncertním sále Na Rejdišti od 19 hodin.

Velice pestrý program zahájí Žesťový soubor pod vedením prof. Jiřího Šedivého, který zahraje Londýnské miniatury (London Miniatures) před dvěma lety zesnulého anglického skladatele Gordona Langforda. Studenti komorní hry ze třídy Pavla Tylšara – flétnistka Jana Kynkorová, hobojistky Dominika Macejová a Aneta Hodaničová, klarinetisté Natálie Hrdová a Václav Chaun, fagotisté Jan Kravárik a Jakub Čech a hornistky Jana Žemličková se Zuzanou Meierovou – přednesou dvě věty z Gounodovy Malé symfonie (Petite symphonie) a část z nich Preludio z Dechového kvintetu Pavla Haase. Houslistka Gabriela Barillová a akordeonista Filip Kratochvíl z komorní třídy prof. Josefa Hřebíka přednesou dvě části ze Suity ve starém stylu Alfreda Schnittkeho a flétnistky Pavla Kavalíková s Janou Kynkorovou ze třídy Jana Riedlbaucha zahrají Martinů Divertimento pro dvě flétny. Pedagog M. Plechatý vede studentské klarinetové kvarteto, které se ukáže ve Smetanově Skočné, ukázce z Bizetovy Carmen a v Uherském tanci č. 5 Johannesa Brahmse. Trombónisti Lukáš Besuch, Veronika Lédlová, Matěj Vošický a Bohumil Tůma ze třídy V. Ferebauera si vybrali skladbu Jeffreyho Agrela Gospel Time a Oxford Street Bohumila Tůmy. 

Iša Krejčí je autorem Dechového kvintetu, který byl svěřen souboru „Canzonetta á 5„. V něm hrají Barbora Kulichová – flétna, Tereza Doubravská – hoboj, Matouš Kopáček – klarinet, Jakub Čech – fagot a Viktor Řehořovský – lesní roh. Skladbu s nimi nastudoval prof. Michael Verner. Saxofonista Radek Žitný s akordeonistou Filipem Slavíkem ze třídy Josefa Hřebíka změní atmosféru Nightclubem 1960 od Astora Pizzolly a houslistky Patricie Kozlova s Terezou Zahradníkovou s klavírním doprovodem Ferdinanda Šrámka přednesou první část z Mozskowského Suity pro dvoje housle a klavír a Sukovu bagatelu S kyticí v ruce. Tyto skladby s nimi nastudoval prof. Petr Holman. Ze třídy komorní hry Milana Langera se představí klavírní trio ve složení Klára Lešková – housle, Filip Halečka – violoncello a Matouš Zukal – klavír  a zahrají spolu Brahmsovo Trio H dur a závěr koncertu bude patřit flétnistovi Tomášovi Závorovi, klavíristce Ilaybüke Algür a kontrabasistovi Jakubovi Amchovi ze třídy prof. Tomáše Vybírala, aby spolu zahráli dvě části z Jazzové suity francouzského jazzového pianisty, skladatele, aranžéra a příležitostného herce Claudea Bollinga.

Foto: Pavel Dosoudil, Pražská konzervatoř 
Text byl vytvořen s použitím materiálů dodaných Pražskou konzervatoří.