Jedním ze čtyř finalistů soutěže Pražské jaro v kategorii hoboj je Francouz Gabriel Pidoux. Soutěží rád? Líbí se mu Hobojový koncert Bohuslava Martinů? Přinášíme dnes jeho aktuální profil, stejně jako dalších tří finalistů, kteří pocházejí z České republiky, z Korejské republiky a z Japonska.

Narodil se do hudební rodiny, s tradicí hry na smyčcové nástroje – oba jeho rodiče jsou violoncellisté – zprvu si tak vybral dráhu houslisty, po své babičce. V sedmi letech však na letním houslovém kurzu pozoroval hobojistu, jak právě rozkládá svůj nástroj a pečlivě ho ukládá do futrálu. Tento pohled mladého Gabriela prý natolik zaujal, že zanechal houslové kariéry a začal se učit na hoboj. Podle svých slov by byl dnes pravděpodobně třeba flétnistou či klarinetistou, kdyby tenkrát na místě hobojisty viděl jiného hráče. Dodnes si při poslechu efektních houslových koncertů rád zavzpomíná na své houslové začátky, rozhodně však přechodu k hoboji nelituje.

Hraje s oblibou jak hudbu moderní, tak starou, není nijak stylově vyhraněn. Vlastní proto také celou řadu hobojů, od barokního přes klasický a romantický až po moderní. Nyní je žákem na Conservatoire National Supérieur de Musique et de Danse v Paříži a spolupracuje s řadou francouzských i zahraničních těles, za všechny uveďme l’Ensemble Sarbacane nebo Les Solistes de Zagreb.

Na soutěži Pražské jaro si velmi pochvaluje Koncert pro hoboj a malý orchestr od Bohuslava Martinů, povinnou skladbu pro finále. Líbí se mu hlavně jeho modernost a možnost poměrně expresivního přednesu skladby. Celkový výběr soutěžních skladeb na Pražském jaru hodnotí velice pozitivně. I kvůli jejich náročnosti – už první kolo bylo podle něj docela velkou výzvou, zejména technicky náročné Schumannovy Tři romance pro hoboj a klavír op. 94, ale i Vivaldiho Sonáta c moll, přestože se jedná o skladbu mezi hobojisty poměrně známou.

Druhé kolo, s téměř hodinovým programem, bylo podle něj zase velmi náročné na koncentraci. Gabriel si ale ani zde nemůže vybraný repertoár vynachválit, zvlášť Slavického Suita pro hoboj a klavír pak patří k jeho oblíbeným skladbám.

Jeho úspěšný postup do finále je i zásluhou nemalých zkušeností na soutěžním poli – při svých 23 letech se již zúčastnil půl tuctu soutěží, většinu absolvoval v domovské Francii, ale nebál se ani do zámoří – v roce 2017 se tak zúčastnil například mezinárodní soutěže Gillet-Fox v americkém Appletonu, a ačkoli je v této soutěži tradičně velké zastoupení amerických hobojistů, jejichž škola je od té evropské velmi odlišná, podařilo se mu tam získat druhou cenu. Sám také ostatně s úsměvem přiznává, že je vcelku soutěžní typ a že ho soutěžení dost baví. Aktivně se také pravidelně účastní letních škol, na jedné se dokonce spřátelil se svým nynějším soupeřem, českým finalistou Martinem Daňkem.

Komise mu prý sice občas vyčítají, že do přednesu příliš promítá sám sebe a že by měl někdy nechat promlouvat i skladatele, to ale může naopak svědčit i o schopnosti se do skladeb vcítit a plně je prožít. 

Možnosti zúčastnit se soutěže Pražské jaro si velmi váží, postup do posledního kola soutěže je pro něj velkou poctou. I kdyby se mu nepodařilo soutěž vyhrát, již tak má velkou radost ze zvládnutého repertoáru a z úsilí, které přípravě věnoval.

Je mu však líto, že se hoboji obecně nedostává příliš velké popularity a se smutkem poznamenává, že se i velká tělesa hobojovým koncertům téměř bez výjimky vyhýbají. Dodává ale, že se zatím do žádného orchestru nechystá a se sólovým soutěžením ještě bude nějakou dobu určitě pokračovat. Rád by tak hoboj opět pozvedl a dostal na zasloužené místo – na přední světová pódia.

Foto: Pražské jaro