Kristýna Šrámková

Kristýna Šrámková

Po maturitě na Gymnáziu v rodném Broumově se přestěhovala za hudbou do Prahy. Vystudovala klavír na Pražské konzervatoři, hudební vědu na FFUK, klavír a hudební výchovu na Pedagogické fakultě UK. Rok studovala hru na klavír, bádala v oblasti portugalské hudby a nechávala se inspirovat oceánem v Lisabonu. V současnosti kromě hraní také skládá a klavír vyučuje. Pracuje jako hudební dramaturg pořadu Mozaika v Českém rozhlase Vltava a ráda se účastní hudebně společenského života. Kromě hudby je její velkou vášní jóga, kterou předává jako certifikovaná lektorka na svých hodinách dál, a za jejímž studiem se vydala i do indické Dharamsaly.

6

„Bylo fascinující sledovat citlivě vedený dialog nejen mezi nimi, ale i jejich nástroji.“

„Škála barev a výrazů obou hráčů byla tak bohatá, jako by během koncertu zahrál postupně celý orchestr nástrojů a interpretů.“

„Festival vznikl s cílem upozornit na kritický stav broumovské skupiny kostelů.“

Každou sobotu letních prázdnin ve stejném čase se otevírá jeden z broumovské skupiny kostelů veřejnosti a jeho barokní křivky rozeznívá vážná hudba. Hudební festival Za poklady Broumovska sleduji jako broumovská rodačka již od roku 2006, kdy vznikl s cílem upozornit na kritický stav kostelů a přispět dobrovolným vstupným z koncertů na jejich záchranu. Od té doby uplynulo třináct let a festivalu se daří nejen to! Každoročně na Broumovsko na pozvání festivalu přijíždějí špičkoví interpreti klasické hudby a nabízejí tak (nejen) místním jinou alternativu zábavy. Třetím z cílů festivalu je podporovat mladou generaci umělců, ať už spoluprací s Concertinem Praga a Broumovskou klávesou nebo pořádáním Letních hornových kurzů, které jsou doprovodným programem festivalu již pátým rokem.

 
DSC09310

„Je patrné, že o hudbě, kterou hraje, přemýšlí Jan Bartoš dlouho dopředu nejen jako klavírista, ale také jako filosof a člověk.“

„Necítila jsem bariéru mezi interpretem a posluchačem, která občas na některých koncertech vznikne.“

„Jak se po tak závažném programu asi cítí interpret…?“

Koncertní cyklus Hybatelé rezonance dává prostor mimořádným klavírním recitálům. Na řadu přišel Jan Bartoš a jeho Beethoven a Schubert. V Anežském klášteře byla i Kristýna Šrámková. Cílem jejího textu v tomto okamžiku není hodnotit, ale spíše zachytit… Zachytit něco z večerního koncertního programu, který – jak se dalo předem tušit – byl skutečnou událostí.

 
středa, 28 listopad 2018 07:38

Wagner - Schönberg - Martinů a Šedivý

4V0A8351-copy

„Volba Marka Šedivého jako hlavního hostujícího dirigenta orchestru byla rozhodně volbou dobrou.“

„Druhá píseň byla vygradována do strhujícího závěru tak, že se z prvních řad ozval spontánní potlesk.“

„…publikum soustředěně naslouchalo a jistě popouštělo uzdu své symfonické fantazii až do závěru třetí věty.“

První koncert  hlavního hostujícího dirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu, nazvaný Symfonické fantazie Marka Šedivého,  byl zároveň třetím koncertem letošního ročníku Dnů Bohuslava Martinů.  Jedním z přání před nástupem Marka Šedivého do nové funkce bylo, aby hráče inspiroval a aby společně dokázali tvořit. A právě toho jsme poslední listopadové pondělí ve Dvořákově síni Rudolfina byli svědky.

 
898A2059

„Jedním z nejrafinovanějších momentů čtvrthodinové skladby je její začátek. Škoda proto,  že začala do hluku publika.“

„Dirigentské gesto Marcella Roty mě upoutalo už v prvních taktech.“

„Včerejší koncert svou energií, dobrou náladou a špičkovou interpretací proměnili v mimořádný.“

Český národní symfonický orchestr zahájil první listopadový den v Obecním domě novou sezónu. Na vyprodaném koncertě k dvacátým pátým narozeninám tělesa nemohl chybět šéfdirigent Libor Pešek, dále Jan Hasenöhrl, který v roce 1993 spolu s dirigentem Zdeňkem Košlerem ČNSO založil, Marcello Rota absolvující s orchestrem za poslední roky desítky koncertů po světě, a držitel Grammy, skladatel, aranžér a dirigent Vince Mendoza. Těleso je v poslední známé spoluprací s Ennio Morriconem a do jeho hostivařského nahrávacího studia jezdí natáčet hollywoodští tvůrci, z nichž za všechny lze zmínit Quentina Tarantina. Nesourodá hudební dramaturgie složená z děl klasiky, filmové hudby a jazzu byla připomenutím „toho nejpodstatnějšího, co Český národní symfonický orchestr v minulosti utvářelo“. Takže by se dalo říct, že šlo o takové „The best of ČNSO“.