Historik a publicista
Tomáš Cidlina vystudoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde se věnoval též studiu francouzštiny. V posledních deseti letech působí na Českolipsku a je zaměstnán jako historik ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. V roce 2018 zde byl pověřen kurátorstvím výstavy věnované stému výročí vzniku československého státu. Publikoval několik knih, které se věnovaly hudební a literární paměti regionu. Je také amatérským violoncellistou a zprostředkovává na různých webech recenze z koncertů pořádaných v severních Čechách.
„Skladby v úvodu koncertu byly bez předělů a pauz; zazněly jako jedno pásmo, ve kterém oba citlivě hrající muzikanti přecházeli ladně mezi renesančními a barokními skladbami a vlastními kusy.“
„Pro diváky bylo příjemné přivřít oči a nechat se unášet volnou hudební krajinou. Nebyly zde žádné nečekané krpály a sešupy, cesta nevedla přes vysoké kopce, nebylo v ní mnoho zatáček a nabízela výhled do daleké krajiny na všechny strany.“
„Oba Davidové ukázali, že hudba kráčí dál, stále jinam a přitom stejně dobře funguje.“
Devátým letošním koncertem a zároveň třetím koncertem v Liberci pokračoval letošní ročník festivalu Lípa Musica. Ve velmi specifickém prostoru Nové synagogy vystoupili ve společném programu nazvaném Alter ego klarinetista David Orlowsky a loutnista a theorbista David Bergmüller.
„Hlavní nosnou ideou programu bylo spojení západního a východního hudebního světa a rytmické mentality, což bylo v pravdě náročné zadání.“
„Tural Ismailov hrající na starý francouzský pozoun byl duší souboru, který skutečně pojilo tolik vlivů, inspirací a hudebních postupů, že šlo skutečně o nevšední cestovatelský zážitek.“
„Sympatičtí interpreti si ale posluchače na svou stranu získali a dostalo se jim upřímného poděkování a aplausu. Pokud večer něco dokázal, tak to bylo podtržení známé pravdy o tom, že hudba nemá hranic.“
Páteční večer zavedl posluchače festivalu Lípa Musica do malebného Horního Prysku v Lužických horách. V místním kostele sv. Petra a Pavla se představil projekt s názvem Západovýchodní díván. Vystoupil soubor Anima Şirvani.
„Skladbu zahráli tak, jak by ji možná Beethoven napsal, kdyby žil o více než sto let později a stihl být políben jazzem a trochou bluesu a kdyby měl k dispozici dva ďábly hrající mu v hlavě bez přestání v šíleném tempu na housle.“
„Rázem je jasné, proč Janoška Ensemble jezdí po všech světadílech. Všude, kde rozbalí své nářadí, v tu ránu vznikne dav, který chce žít, plakat, smát se, pít, cokoliv, jenom se mu nechce domů.“
„Je to styl, který vyžaduje od interpretů hodně energie, ale odpočinout nedá ani posluchačům – bere si i dává.“
Festival Lípa Musica je ve svém regionu v severních Čechách nositelem vysoké úrovně klasické hudby. Zároveň se ale v každém ročníku nebojí přijít s projektem neklasickým, alternativním, osobitým. Během koncertu 18. září v nově otevřeném Jiráskově divadle v České Lípě se podařilo tato dvě různá a často protipólná předznamenání skloubit. Stačilo pozvat Janoska Ensemble.
„Lucile Richardot citlivě i majestátně přenesla duchovní a trauma obsahující emoci díla a vyplnila s ní zcela prostor kostela.“
„Lucile nezpívala na úkor souboru a Collegium ji nijak nekrátilo a neomezovalo. Byla dalším sólovým nástrojem.“
„Provedení Vivaldiho Nisi Dominus autora respektovalo, ale bylo též nadčasové, civilní i nevídaně silné. Vivaldim si Lucile Richardot razila vlastní cestu a její naléhavost byla až expresivní.“
Sobotní večer v libereckém kostele sv. Antonína Velikého byl ve znamení pátého koncertu letošního ročníku festivalu Lípa Musica. Pro posluchače koncertu byl připraven jeden z vrcholů letošního festivalového pořadu. V čistě vivaldiovském programu vystoupila francouzská mezzosopranistka Lucile Richardot opřená o soubor Collegium 1704 pracující pod vedením Václava Lukse.
„Matouškův Nemorino byl smutný, jímavě tragický a dokonale uvěřitelný.“
„Olga Jelínková se skvěle položila do své belcantové disciplíny, během které rozvibrovala nejen své hlasivky, ale i vzduch v koncertním sále.“
„Provedení kusu překonávalo prkna, na kterých se odehrával.“
Čtvrteční teplický koncert festivalu Lípa Musica hostil Koncertní sál tamější konzervatoře. V příjemném nevelkém prostoru, kde měl divák své interprety velmi blízko, s programem nazvaným Belcanto vystoupili sopranistka a členka opery v Lipsku Olga Jelínková a tenorista Daniel Matoušek. Klavírní doprovod duu zpěváků zprostředkoval Marcel Javorček.
„Když došlo na tremolo, tak se málem chvěly i stěny budovy.“
„Zpívala čistě, skvěle intonovala a diváky nechtěla připravit o nic, co je v jejím bohatém rejstříku pěveckých dovedností.“
„Markéta Cukrová je zpěvačka křehkého a jemného působení, avšak silného a opravdového výrazu.“
Jeden z posledních koncertů letošního ročníku festivalu Lípa Musica se konal ve velkolepé hale Oblastní galerie v Liberci. Původně zde měl vystoupit americký vokalista Joel Frederiksen. Pro nemoc interpreta však muselo dojít ke změně programu. Festivalu vyšla velmi pohotově vstříc mezzosopranistka Markéta Cukrová, která dorazila společně s theorbistou Janem Krejčou s programem věnovaným barokním písním italské provenience.
„Skladba začínala jemně a nenápadně, za moment ale rozvinula známé téma v šíleném tempu a s vynikající výpravou.“
„Byla to performance, která byla zcela programově na pomezí vynikající muziky a bujaré, leč nehloupé zábavy.“
„Došlo také na Dvořáka, ale konferující klarinetista dopředu varoval, že ho nebudou hrát normálně.“
Svižně běžící jednadvacátý ročník festivalu Lípa Musica nabídl v úterý večer další koncert, který byl tentokrát na pomezí klasiky a všeho dalšího jen představitelného. V Městském divadle v Novém Boru, na jednom z tradičních míst festivalu, vystoupil mezinárodní soubor Philharmonix: The Vienna Berlin Music Club, jehož členové jsou koncertními mistry Vídeňských a Berlínských filharmoniků. V tomto projektu ale dávají nahlédnout do svých mimopracovních hudebních aktivit.
„Pro majestátní program nedal Ensemble Inégal dohromady okázale monstrózní kapelu a sbor.“
„Sbor věděl, o čem zpívá, radosti zde bylo dosti a její zvěst zde byla krásně slyšet.“
„Jistota, že Bůh je dobrý a nemá nic proti radosti svých oveček, byla v díle všudypřítomná.“
Už několik let po sobě festival Lípa Musica, který je rozkročený na různých místech severních Čech, navštěvuje také blízké saské příhraničí. Kromě jiných destinací také evangelicko-luteránský kostel ve Waltersdorfu. V pondělí večer tam přijel s programem Händelových Chandoských žalmů Ensemble Inégal.
„Útulně a dobře se měli v duchovně zaměřeném programu Severáčku cítit i posluchači koncertu.“
„Projevu Severáčku je vlastní něžnost, ovšem kromě pracovitosti mu zbývá ještě prokázat vášeň pro prováděné kusy, která napomůže hlubšímu budování výrazu.“
„Děti, jakmile věděly, o čem zpívají, náhle zpívaly s větší radostí a intenzivněji.“
Sobotní večer festivalu Lípa Musica představil svým divákům novou festivalovou destinaci, a sice kostel svatého Kryštofa v Kryštofově Údolí nedaleko Liberce. Ve velmi slušně zaplněném kostele vystoupil s programem Sanctissima sbor Severáček, který tvoří žáci liberecké ZUŠ. Soubor, který v programu podpořil sólista Šaldova divadla basista Josef Kovačič, vedla sbormistryně Silvie Langrová.
„Doprovod cinku Haně Blažíkové a barvě jejího hlasu vysloveně konvenoval.“
„Ve vzduchu se vznášela zvláštní atmosféra duchovního lyrična a název programu Na dechu andělů dával velký smysl.“
„Hana Blažíková nic nešidila a vydala silový výkon, který ovšem nepostrádal ladnost a upřímný projev.“
Nedělní podvečer byl ve znamení pokračování letošního ročníku festivalu Lípa Musica. Během něj se publikum na zámku v Děčíně mohlo poprvé těšit z projektu letošního uměleckého garanta festivalu, sopranistky Hany Blažíkové. Pro tento večer nazvaný Na dechu andělů si ke spolupráci přizvala mezinárodní seskupení muzikantů pracující pod názvem The Breathtaking Collective, a především avizovanou hvězdu večera a hráče na cink Bruce Dickeyho.