Kristýna Farag

Kristýna Farag

Publicistka, flétnistka, pedagožka.

Absolventka hudebního Gymnázia Jana Nerudy a JAMU v Brně. Sspolupracovala například s PKF-Prague Philharmonia, Talichovým komorním orchestrem, orchestrem Berg či Baborák Ensemblem. Vyučuje soukromě hru na flétnu a o hudbě také píše. Zároveň je členkou souboru Cabaret Calembour (autorské trio 
Šotek-Orozovič-Suchý), působícího v Divadle pod Palmovkou, jako flétnistka a zpěvačka kapely Ziriab se také věnuje arabské hudbě. Získala 1.cenu v mezinárodní soutěži v německém Uelzenu v 
kategorii flétnové trio (2012), 2.cenu v soutěži konzervatoří v Ostravě (2006) a čestného uznání v národní rozhlasové soutěži Concertino Praga (2008).

Má ráda vše krásné a chutné, současně pracuje i pro českou pražírnu výběrové kávy Doubleshot, píše poezii, zabývá se astrologií a pozorováním souvislostí mezi nebem a zemí.

1

“Intenzita přirozené muzikality a výrazu provázela oba hráče po celý koncert.”

“Ranému dílu by se možná paradoxně nedostalo takového vyznění, nebýt právě toho slavnějšího.”

“Verzi s klavírem bylo nesmírně zajímavé slyšet obzvláště v druhé větě koncertu h moll, kde komornější ráz zvuku dodává na intimitě a niternosti.”

Provedení obou violoncellových koncertů Antonína Dvořáka jsme se na mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha dočkali v jeden večer, v neobvyklou 22. hodinu, na magickém místě Anežského kláštera a se skvělými sólisty. Když violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová o půlnoci dohráli a přijali potlesk vestoje, bylo očividné a slyšitelné, že jejich mise byla více než úspěšná.

 
6

„Vysoká míra celkového sladění mezi zpěváky byla neodiskutovatelná... celkově byly jednotlivé hlasy po celou dobu koncertu perfektně vyrovnané.“

„Utopia dokáže být křišťálově čistá v intonaci v jakékoli hlasové sazbě a kombinaci.“

„Program byl výjimečný už jen nápadem sestavit večer z vícehlasých skladeb s mariánskou tematikou, která svým silným ženským prvkem není v dnešní době vůbec na škodu.“

Dvacátý ročník festivalu Letní slavnosti hudby nabídl výjimečný večer v klášteře sv. Anežky České. Ten, kdo přišel, vyslechl nešpory mariánských svátků z per mistrů franko-vlámské renesanční polyfonie v hlasech špičkového belgického vokálního ensemblu Utopia.

 
0

„Fazıl Say se jako skladatel i hráč představil ve své ohromné fantasii a citlivosti, již nakonec vodní živel symbolizuje. Jeho turecké kořeny v celé skladbě zafungovaly vynikajícím způsobem.“

„Náročná partitura byla Inkinenem provedena s ušlechtilým zvukem celého tělesa, zejména v pasážích největších fortissim, která i díky instrumentaci neztratily lesk a čitelnost jednotlivých hlasů.”

„Celkově byl večer koncipován s myšlenkovou hloubkou a ověnčen úctyhodnými výkony umělců.”

Závěrečný koncert sezony Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK přinesl mnoho poloh zvukových, barevných a intenzivních co do hloubky samotné hudby, hlavně ale otázek klimaticky existenčních. Pianista Fazil Say a FOK se svým šéfdirigentem Pietari Inkinen nadhodili důležitou myšlenku. Potřebuje planeta nás? To je k úvaze. Nicméně jedno je jisté. My potřebujeme planetu.

 
00

“Pro orchestr a také sbor Divadla F. X. Šaldy je inscenace jistě vítaným zpestřením repertoáru co do žánru a způsobu hry.”

“V případě postavy Káči jsme nebyli svědky naivity mladé zaláskované dívky, což Křížová svým projevem a umem podpořila a dodala Káči šmrnc odvahy a zdravého sebevědomí.”

“Nadčasovost tematiky dobra a zla, o moci mocichtivých nad bezmocnými, o síle lásky a naději, že vše nakonec dobře dopadne, přitahuje diváky dodnes.”

Cestovat za kulturou se vyplatí. Když však stojíte mezi Prahou a Libercem v dopravní zácpě, na chvíli zapochybujete. A doufáte, že to bude stát za to. Stálo. Původní americký muzikál Divotvorný hrnec (v originále Finian’s Rainbow) v režii Oldřicha Kříže a pod taktovkou Dalibora Tuže má za sebou úspěšnou premiéru na prknech Divadla F. X. Šaldy a spokojené diváctvo, pohlazené na duši.

 
09

„Krystalická hudba vídeňského klasika, která nic neodpustí a dá posluchači poznat všechny schopnosti a kvality hráčů. V tomto případě velmi vysoké.“

„Carolina Eyck svým hlazením, úhozy a místy i údery do vzduchu tvořila nenapodobitelný zvuk, vábící jeho obdivovatele jako sirény námořníky...v tom nejlepším slova smyslu.“

„Jestli se Martinů někdy dotýkal božského, muselo to být při tvoření Fantazie.“

Koncert s podtitulem Pocta těreminu byl jedním z největších lákadel a bonbonků letošního festivalu Pražské jaro. A to zdaleka ne pouze pro milovníky netradičních programů a nástrojových obsazení… Že toto všeobecné tušení bylo oprávněné, dokázal pocit levitace, který se s každou skladbou stupňoval a vyvrcholil tou poslední. Pachateli toho, co se níže pokusím popsat, se stali členové Bennewitzova kvarteta, těreministka Carolina Eyck, pianista Karel Košárek, hobojistka Alžběta Jamborová a dirigent Petr Louženský.

 
DSC8411

„Celý kvartet byl zahrán s nadhledem moudrého šamana a zároveň neupřel nic z náladových extrémů, které v něm můžeme slyšet.“

„Haasovci dokázali hrát s velikou vnitřní vášní, avšak s měkkostí a hlubokým porozuměním obsahu.“

„Hra jednotlivých hráčů povídala a kdo pozorně vnímal, mohl zaznamenat slova a věty, které se na prknech Rudolfina klubaly s až šokující konkrétností.“

Hvězdné smyčcové kvarteto s nepopiratelnou aurou pokory vystoupilo v Rudolfinu v rámci cyklů komorní hudby České filharmonie jako rezidenční soubor sezony Českého spolku pro komorní hudbu. Dvořákovu síň rozezněly tóny tří smyčcových kvartetů Dmitrije Šostakoviče, a to 2., 7. a 8., které také bude ensemble v květnu nahrávat. A jak už to u Haasovců chodí, je opravdu na co se těšit.

 
powell-741373-topfoto1-pgbm3

“Sólista ví, kam míří, své tóny sází jistě a tvrdě, z tohoto dojmu ale rychle vyvede barvami, linoucími se z klastrů, které otevírají dveře do zcela nových světů.”

“Sportovní výkon neskutečných technických dovedností večera pokračoval v pasážích, ze kterých by se nejednomu klavíristovi zamotala hlava...”

“Před strhujícím výkonem po energetické a výrazové stránce Jonathana Powella nelze než smeknout.”

Je zvláštně příjemné, když se citlivě protnou protiklady a vytvoří dojem harmonie, chvíli nulového bodu, kolem kterého každý ve svém životě oscilujeme. Kostel sv. Vavřince pod Petřínem, ústřední bod Nebovid, kdysi jedné z nejstarších vesnic na levém břehu Vltavy, byl v sobotu svědkem dvou recitálů britského pianisty Jonathana Powella. Zazněla na nich díla hudby 20. a 21. století. To vše pod hlavičkou Mezinárodního institutu a festivalu Prague Music Performance. Bohatá nadílka soudobé hudby v prostoru původně románského kostela a výrazná umělcova osobnost byla lákadla, která i při jednom z prvních svěžích jarních večerů přitáhla posluchače do magických útrob koncertní síně Pražského jara.

 
čtvrtek, 28 březen 2019 15:40

Epické narozeniny Epoque Quartet

MIR0919

“Večer byl pompézním přátelským setkáním s komorní rodinnou atmosférou.”

“Pokud někdo ten večer zažíval posluchačskou premiéru Epoků, zakusil hned při entrée jejich pověstné ´chytíme Tě a nepustíme´.”

“Kvarteto opět podtrhlo intenzitu svého srdcařství, úžasné hudebnosti a čiré radosti ze hry, kterou nabili a inspirovali všechny přítomné v sále.”

Dvacet let působení na scéně oslavilo jedno z našich předních komorních těles. Multižánrové smyčcové kvarteto Epoque Quartet ve složení David Pokorný, Vladimír Klánský, Vladimír Kroupa a Vít Petrášek si připravilo průřez tvorbou ve velkém stylu - pražská Lucerna ožila tóny povedených aranží i kousky, psanými „Epokům“ přímo na tělo. To vše za přítomnosti čestných hostů hereckých a hudebních, kteří se v průběhu let zapsali do jejich života. Celý koncert byl navíc zanesen prachem, pravým kalafunovým... Aneb - kdo nebyl, prohloupil!

 
190319PKOIvan-Klansky34cPetraHajska

„Koncertní mistr Leoš Čepický svým zápalem pro hru a čitelnými gesty vedl k souhře a zvukové vyváženosti smyčcovou i dechovou složku orchestru.“

„Nejen klavíristé se mohli učit na tom, jak stavět fráze, jak odlišit náladou jednotlivé její podčásti, které dohromady dávaly smysl, a posluchači nezbylo než si říct: „Ano, takto!““

„Křišťálovou jasnost a výstižnost hudebních myšlenek sólisty podporoval citlivě doprovázející orchestr, který si nedovolil udusat pianistovu technicky i barevně bravurní hru.“

Na koncert skladatelů první vídeňské školy si Pražský komorní orchestr pod vedením koncertního mistra Leoše Čepického do Rudolfina přizval jednoho z našich nejvýznačnějších muzikantů, pianistu Ivana Klánského. A protože celý program byl tak trochu jedna velká klasika, volba padla na Mozartův Koncert pro klavír a orchestr č. 20 d moll, K. 466. Ten se stal středem pozornosti, avšak ani na okamžik nebylo cítit, že by si ji uměle vynucoval přehnanými gesty. Mozart je křišťál nebo, chcete-li, diamant. A tak také v podání interpretů zněl. Obklopen byl dalšími drahokamy od Ludwiga van Beethovena a Josepha Haydna.

 
čtvrtek, 28 únor 2019 08:36

Nová hudba, cyklus povedený na druhou

Hork-nov-CF994231-310B-4E92-A802-24B4B5D4E452

„Trio Polák-Horák-Novák se zhostilo děl s chutí a citlivostí a upřelo svou maximální pozornost na detaily s dynamikou. Umělci jejich kalibru šíří povědomí o kvalitní soudobé hudbě tím nejpozitivnějším způsobem.“

„Při díle Clarinet Zombie se z Milana Poláka stalo vše, jen ne zombie. S vysokým nasazením a energií předvedl spoustu možných i zdánlivě nemožných technik hry na klarinet.“

„Na první pohled zvláštní a netradiční kombinace zmíněných tří nástrojů zněla díky muzikalitě a souhře muzikantů v ensemblu od začátku velmi příjemně.“

V koncertním sále Pražské konzervatoře se odehrál inspirativní večer se skladbami českých a německých současných autorů. Osmý ročník cyklu Nová hudba na druhou a pátý koncert z něj představily premiéry děl Holmera Beckera, Michaela Emanuela Bauera, Jiřího Bezděka, Nikolause Brasse, Pavla Trojana a Járy Nováka, který byl zároveň spolu s Ladislavem Horákem a Milanem Polákem interpretem večera. Klarinet, kytara a akordeon se na něco přes hodinu spojily v jeden symbiotický muzikální organismus a nabídly ochutnávku skladeb, které měly myšlenku a především vysokou interpretační úroveň. 

 
Strana 1 z 2