Roman Marčák

Roman Marčák

Novinář a publicista

V současnosti je vedoucím redaktorem regionálního listu Týdeník Pernštejn, od roku 1989 byl v Pardubicích postupně redaktorem a šéfredaktorem několikerých regionálních novin. Je absolventem Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy. Nepochází z hudební rodiny, ale vášeň pro svět hudby se u něj začala projevovat od střední školy a od té doby je pravidelným návštěvníkem koncertů v Pardubicích, Hradci Králové a v Praze a objíždí premiéry či představení všech tuzemských operních souborů. Za operou cestuje i do zahraničí. Reflexe koncertů publikuje v tisku od roku 1994. Vedle jiných aktivit je také předsedou Filmového klubu Pardubice.

111

„Ivanovićova znalost pardubického orchestru a cit pro výběr skladeb a jejich ztvárnění přispěly velkou měrou k sukcesu úterního koncertu.“

„Kooperace i vzájemná prolnutí jsou v případě členů Bohemia Saxophone Quartetu propracovány do detailu.“

„Dvě skladby byly odehrány za osobní přítomnosti autorů, do Pardubic přijeli Lukáš Hurník i Eduard Douša.“

Komorní filharmonie Pardubice pro svůj mimořádný koncert, připravený na úterý 10. května v Sukově síni Domu hudby, sáhla do netradičního repertoáru, nahlížíme-li program večera optikou její běžné dramaturgie. K provedení novodobých skladeb, vzniklých vesměs ve 20. století, přizvala Bohemia Saxophone Quartet a dirigenta Marka Ivanoviće. Ohlášená díla pěti autorů slibovala už předem zajímavý hudební zážitek, hosté na pódiu pak jeho nespornou kvalitu. Posluchačům se dostalo obojího, škoda jen, že si jich nenašlo do hlediště cestu více.

 
001

„Večer koncipovala dramaturgie jako výsostně bendovský, i když zněla díla dvou autorů.“

„Průzračná hra Edity Keglerové je zdánlivě nenápadná, plyne v absolutní pohodě a zanechává pocit lehkosti.“

„Dobrých recitátorů je zapotřebí a pardubické provedení Ariadny na Naxu na ně mělo štěstí.“

Pondělní večer v Pardubicích patřil tamní Komorní filharmonii pod taktovkou Jiřího Petrdlíka a Jiřímu Antonínu Bendovi. Právě jeho blížící se tří sté výročí narození se rozhodla dramaturgie koncertu zdůraznit provedením jeho melodramu Ariadna na Naxu ve spolupráci s recitátory Ivanou Jirešovou, Petrem Stachem a Apolenou Veldovou. Program doplnil Bendův cembalový koncert, kde se sólového partu ujala Edita Keglerová, a premiéra Ouvertury na téma BEnDA od Tomáše Illeho.

 
00003

„Jsem šťastný, že jsem založil orchestr, ve kterém působí osobnosti, na něž se mohu ve všech ohledech spolehnout.“

„I výkonní umělci dokázali na situaci včas, adekvátně a zejména lidsky zareagovat.“

„Že Pardubické hudební jaro všechny těžkosti přežilo a vstupuje do svého 44. ročníku, byť v zeštíhlené podobě, je pozitivní zprávou.“

S Josefem Krečmerem, prezidentem Pardubického hudebního jara, jsme se měli sejít koncem února, měsíc před zahájením letošního ročníku festivalu. Když jsem ho v těch dnech kontaktoval, ozvalo se z mobilu: „Teď nemůžu, jedu na Ukrajinu.“ Dramatické události následující bezprostředně po vpádu ruského agresora do sousední země přiměly mnoho našich lidí k rychlé reakci. Josef Krečmer a jeho kolegové a přátelé z jím vedeného pardubického orchestru Barocco sempre giovane patřili k těm, kteří na nic nečekali. Naplnili potřebným materiálem čtyři dodávky a vyrazili na východ. Na vlastní pěst a vlastně ještě předtím, než v kraji začala mohutná organizovaná pomoc Ukrajině. „Jsem šťastný, že jsem založil orchestr, ve kterém působí osobnosti, na něž se mohu ve všech ohledech spolehnout. Nejen pokud jde o vlastní činnost tělesa, ale hlavně lidsky. Způsob, jakým se zachovali tváří v tvář událostem na Ukrajině, mě naplňuje hrdostí a dojetím,“ řekl mi Josef Krečmer po svém návratu.

 
1

„Při realizaci dlouhodobého projektu firmy Naxos přišla řada na Pavla Vranického.“

„Roman Perucki působí neobyčejně sympatickým dojmem a dokáže navázat s posluchači hřejivý lidský kontakt.“

„Proč pro jednou nedat přednost vkusné, duši očišťující a prospěšné zábavě?“

Může být koncert klasické hudby vtipný? Váháte-li s odpovědí, pak jste určitě nebyli na jednom ze dvou večerů, které v tomto týdnu pořádala Komorní filharmonie Pardubice. Posluchači odcházeli ze Sukovy síně Domu hudby v opravdu dobré náladě, které dokonce předcházely salvy smíchu. Chcete-li vědět, co je vyvolalo, čtěte dál.

 
R60599

„Jednání s londýnskou agenturou zastupující interpretku vůbec nebyla jednoduchá, ale podařilo se je dovést ke zdárnému výsledku.“

„Rozhodnutí hrát ‚modernu‘ někdo mohl nejprve nést s nelibostí, nicméně domnívám se, že po koncertu byli spokojeni všichni.“

„To, co předvedla Sharon Kam, bylo snad už za hranicí proveditelnosti.“

Pardubice v tomto týdnu přivítaly Sharon Kam. Klarinetistka s hvězdnou kariérou zahrála po boku Komorní filharmonie Pardubice pod taktovkou francouzského dirigenta Martina Lebela, a to hned dvakrát: v pondělí 8. a ve středu 10. listopadu. Zvolila přitom soudobý repertoár včetně skladby českého autora Ondřeje Kukala.

 
100

„Osm sezon ve Vlachově kvartetu Praha pro mě znamenalo hluboké poznání hudební spolupráce lidsky až neuvěřitelné, absolutně harmonické.“

„Dvě a půl sezony v Pavel Haas Quartetu neváhám ve svém životě označit za jízdu horskou drahou.“

„První myšlenka či, řekněme, hudební nápad nevzniká zásluhou člověka, ale je mu ‚darován‘.“

V sedmatřiceti letech toho už ve světě hudby dokázal požehnaně a má se za čím ohlížet. Na Pražské konzervatoři studoval hru na violu, skladbu a dirigování, vysokoškolské vzdělání získal v Glasgow na prestižní Royal Conservatoire of Scotland. Důvěrně poznal prostředí legendárního Vlachova kvarteta Praha a zkušenosti z něj uplatnil v souboru, který patří ke světové špičce – Pavel Haas Quartetu. Narodil se sice v Praze, ale za kraj svého srdce považuje Broumovsko a zejména okolí Police nad Metují, kde má jeho rodina kořeny. Působení v pardubickém souboru Barocco sempre giovane mu přineslo vedle dalších skvělých interpretačních příležitostí také vstup do manželství a následné osobní a rodinné ukotvení na pomezí Polabí a Železných hor v Heřmanově Městci. Je autorem pětatřiceti hudebních děl a vítězem několika soutěží, jeho skladby se hrály na zahraničních pódiích. Několik let působil jako pedagog na Konzervatoři Pardubice. V loňském roce se odhodlal k dalšímu důležitému životnímu kroku a po úspěchu ve výběrovém řízení se stal ředitelem Základní umělecké školy v Pardubicích-Polabinách. S Jiřím Kabátem, který je, mimochodem, také otcem čtyř dětí, bylo o čem hovořit.

 
474

„Samozřejmě, že situace není jednoduchá, ale snažíme se s ní nějak vyrovnat a nezoufat, že vložená práce a třeba i veškerá propagace jdou vniveč.“

„Někdy mi připadá nicotné lamentovat a fňukat nad pouhou nejistotou, že nemůžeme uspořádat akci tak, jak jsme chtěli.“

„Na březen jsme pro všechny zájemce připravili stream hned třikrát.“

Už loňský ročník mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro (PHJ) naplánovali jeho organizátoři v nejlepší víře na období od poloviny března do začátku května. Na jakoukoli pandemii rok předtím, kdy se dramaturgický sled budoucích koncertů uzavíral, nikdo nemohl pomyslet. A Pardubičtí se „strefili“ takřka přesně – loňské restrikce začaly těsně před zahajovacím večerem a ty nejtvrdší trvaly až do května… Přesto se týmu vedenému uměleckým ředitelem PHJ Josefem Krečmerem nechtělo sklonit před čínským virem hlavu. Festival se uskutečnil na podzim, sice v menším rozsahu, ale i tak na vynikající úrovni. Větší akce, zejména velké symfonické koncerty a operní představení, byly přeloženy na rok 2021. Loni v září se ještě mohlo zdát, že v dlouholeté historii festivalu jde o něco zcela výjimečného, co se už nebude nikdy opakovat. Jenže, jak dnes všichni víme, boj s Covidem-19 ani zdaleka nekončí a situace neumožňuje ani 43. ročníku PHJ, aby se letos konal v podobě, na jakou byli návštěvníci a posluchači zvyklí. Nejen o tom jsme hovořili s uměleckým ředitelem festivalu Josefem Krečmerem.

 
KlasikaPlus-240121foto-1

„Nelze nic nedělat a čekat na plné koncertní síně.“

„Již na červen máme pozvání na zahraniční festival, proto intenzivně řešíme provozní komplikace, soulad s platnou i měnící se legislativou a snažíme se uchovat dobrou náladu v orchestru.“

„Rezignovat na práci s talentovanými dětmi a mladými lidmi není možné, jsou třeba v klíčovém období svého rozvoje, kdy se rozhoduje o celém jejich životě.“

Náš rozhovor, uskutečněný v Domě hudby před několika dny, probíhal v příjemné atmosféře. Pracovnou ředitele Komorní filharmonie Pardubice Pavla Svobody, varhaníka a pedagoga, k němu v podkresu zněla Mozartova hudba, venku za okny se začaly snášet sněhové vločky… O idylických záležitostech jsme ale rozhodně nemluvili, naopak. Historicky nejmladší ředitel nejvýznamnějšího orchestru v regionu a jednoho z nejlepších v republice se ujal funkce začátkem loňského roku a hned vzápětí musel řešit věci, jichž by se do té doby nikdo nenadál ani v nejhorších snech. Předem ale čtenářům prozradím, že neskončíme pesimisticky.

 
107

„Od první chvíle chtěl Josef Krečmer literární obžalobu největší genocidy v dějinách lidstva spojit s nadpozemsky znějící Bachovou hudbou.“

„Jakýkoli náznak herecké akce postačí k totálnímu ztotožnění se s myšlenkou.“

„Už nějaký čas jsem při pohledu do tváří lidí vycházejících z koncertní síně nezaznamenal tolik projevů pohnutí i obdivu k síle umění.“

Pardubické hudební jaro uvedlo na sklonku září výjimečný projekt, který spojil literární odkaz Arnošta Lustiga s barokní kantátou Johanna Sebastiana Bacha. Na provedení se podílela spisovatelova dcera Eva Lustigová, za hudební složku soubor Barocco sempre giovane, hobojista Jan Souček a basista Gustáv Beláček, za tu hereckou Vilma Cibulková, Jiří Lábus a Vilém Udatný. Strůjcem představení, které proniklo k srdcím diváků, byl Josef Krečmer.

 
2

„Renomé Martina Kasíka bylo už předem zárukou, že posluchači všechny změny akceptují.“

„Oba klavíristé zapůsobili famózně, naprosto přesně, a přitom velmi uvolněně, s důrazem na každičkou notu i pomlku.“

„Druhou polovinu večera vyplnila první řada Slovanských tanců, tedy dílo z nejznámějších a nejmilovanějších.“

Pardubické hudební jaro uvedlo třetí z komorních koncertů. Ve Společenském sále pardubické radnice nakonec za klavír usedli Lukáš Klánský a Martin Kasík, aby zahráli program z děl Franze Schuberta, Fryderyka Chopina a Antonína Dvořáka. Cesta k této dvojici a k tomuto programu byla však pro organizátory festivalu trnitá.

 
Strana 1 z 2