Alena Sojková

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

99

„Do nedobrovolného konce Umělecké besedy na počátku komunistické totality v dubnu 1951 se koncertních Úterků konalo více než čtyři sta.“

„Violoncellista Eduard Šístek stvořil před prázdným sálem neokázalou, zato vřelou a vnitřně zaujatou interpretaci, v níž jako partnerka výborně obstála klavíristka Barbora K. Sejáková.“

„Je třeba zmínit vynikající souhru obou partnerů, jak v obsahové, výrazové rovině, tak v technicky exponovaných pasážích a samozřejmé zvládání vysokých temp s dynamickou gradací a přesnou artikulací tónů.“

Je až neuvěřitelné, s jakým pořadovým číslem se uskutečnil tradiční Úterek Umělecké besedy 30. března – šlo o 644. koncert cyklu, na němž zaznívaly a zaznívají skladby současných či v nedávné minulosti zemřelých českých autorů. Interprety byli violoncellista Eduard Šístek a klavíristka Barbora K. Sejáková.

 
107

„Zukalova hra je technicky i výrazově velice pestrá, je v ní slyšet mužnost a zároveň křehkost, koncentrovanost, ukázněnost i uvolněnost.“

„Slukovu skladbu zahrál se silnou naléhavostí a citem pro gradaci (a pauzy), přehledně ji vystavěl a jednotlivým pasážím dodal patřičné barvy.“

„Posluchač uvěří Kristině Vocetkové a Matouši Pěruškovi každý tón.“

Nadace Bohuslava Martinů zpřístupnila na svých internetových stránkách martinu.cz koncert vítězů soutěže, kterou pořádá. Koncert se uskutečnil loňského 9. prosince v pražském Sále Martinů a vystoupili na něm klavírista Matouš Zukal a Duo Bohémo – houslista Matouš Pěruška a violoncellistka Kristina Vocetková. Koncert proběhl bez diváků, píšeme o něm po zhlédnutí streamu.

 
neděle, 10 leden 2021 13:09

Výhra rozhlasových symfoniků

8

„Dirigentský styl Petra Popelky je neegoistický, nesebevzhlíživý, je to styl, jehož výsledkem je atmosféra, prožitek a uvolněnost muzikantů.“

„Ve strhujícím závěru nedali interpreti posluchači polevit v soustředění, vtáhli ho do každého taktu, dramatická hra sólisty se zcela prolnula s nasazením orchestru.“

„Dechové nástroje si pozorně předávaly vzájemně svá témata a byly ozdobou nejen první části suity.“

Mimořádný koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu bez publika zazněl v pátek 8. ledna v přímém přenosu na stanici Vltava a ke zhlédnutí a poslechu je stále na facebookových stránkách orchestru. Reprízu zařadil rovněž Český rozhlas D-dur, a to ve středu 13. ledna. Mimořádný však byl koncert i z jiných důvodů. Odehrály se na něm dvě premiéry. Poprvé SOČR řídil dirigent Petr Popelka a bylo to také poprvé, kdy si houslista Josef Špaček zahrál První houslový koncert Bohuslava Martinů. KlasikaPlus koncert vyslechla v prázdné Dvořákově síni pražského Rudolfina.

 
111

„Ve třetí větě Josef Špaček oslnil sebejistou technikou a tempy, soustředěný výkon dal posluchači možnost vychutnat si detaily a finesy jeho hry.“

„Zvučná jména světových interpretů jsou nutným kořením, ale poslouchat zvukovou i výrazovou symbiózu filharmonika s filharmoniky je blaho.“

„Tomáš Netopil nikde nesklouzl k efektnímu vyznění, jeho pojetí Dvořáka bylo energické, přesné, ale současně vřelé, ctící tradice české interpretační školy.“

Závěrečný nedělní adventní koncert, který rovněž – jako předešlé tři – přenášela Česká televize, řídil hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil. Trumpetových partů ve skladbě Pavla Josefa Vejvanovského Sonata Vespertina se ujali Stanislav Masaryk a Walter Hofbauer, sólový part Mendelssohnova Houslového koncertu e moll přednesl Josef Špaček. Večer uzavřela Dvořákova Šestá symfonie. KlasikaPlus koncert opět vyslechla přímo v Dvořákově síni pražského Rudolfina.

 
001

„Bylo obdivuhodné, kolika různých výrazových, dynamických i barevných fazet sólisté i orchestr v proslulé druhé větě Brahmsova dvojkoncertu dokázali docílit.“

„Orchestr byl pro sólisty oporou, ne protivníkem. Nepřeháněl v kontrastech, na niternost, zahloubanost sól odpovídal jemným, měkkým nasazením, ve vzrušených, dravých souhrách sólistů byl adekvátním partnerem.“

„Přímočará tanečnost, jásavost, zářivost a zvonivost Suity A dur doprovázené něžnou lehkostí a podbarvené vřelostí jako by zaplnily prázdnotu Dvořákovy síně.“

Třetí koncert České filharmonie v adventu, v přímém přenosu přenášený Českou televizí, přivedl v neděli 13. prosince k dirigentskému pultu Petra Altrichtera a k sólovým výkonům vyzval dva členy orchestru – koncertního mistra Jana Mráčka (housle) a zástupce koncertního mistra violoncell Ivana Vokáče. K Brahmsovu Dvojkoncertu pro housle, violoncello a orchestr a moll připojil Petr Altrichter Dvořákovu Suitu A dur.

 
2

„V Griegovi dovedl Manfred Honeck smyčce k rozmáchlým, rozklenutým melodickým frázím zahraným lahodným plným tónem.“

„Buchbinderova interpretace Mozartova koncertu byla z rodu těch, kdy se těšíte na to, co přijde v následujícím taktu, kam až umělec posluchače dovede.“

„První Beethovenova symfonie byla čistá radost z nekomplikované hudby, navíc podpořená viditelným souzněním a oboustrannými sympatiemi dirigenta a orchestru.“

Jestliže první z adventních koncertů České filharmonie přitahoval pozornost jménem dirigenta, který dlouho Prahu nenavštívil – byl to Sir John Eliot Gardiner, druhý z nich byl očekáván jako návrat domů. Rakouský dirigent Manfred Honeck byl léta hlavním hostujícím dirigentem našeho prvního orchestru, velmi dobře ho zná a mezi ním a hráči panuje obapolné souznění. Jak vyzněl večer, kde vedle hudby Edvarda Hagerupa Griega zazněl nejtklivější Mozartův Klavírní koncert d moll a První symfonie Ludwiga van Beethovena?

 
91

„I na malé ploše vyvstanou přednosti souboru – vynikající frázování, dynamické proměny, souhra, onen pověstný komorní ‚jeden dech‘.“

„Právě v Beethovenovi je slyšet schopnost klasicistní ukázněnosti, zpěvnost jednotlivých nástrojů, tónová souhra, promyšlenost každé fráze, nepřehnané kontrasty, cit pro strukturu skladby.“

„Překvapení se dostavilo s Karlem Dohnalem a klarinetovým kvintetem argentinského skladatele Osvalda Golijova Sny a modlitby Slepého Izáka.“

Poslední z koncertů letošní řady 4plus Zemlinského kvarteta se uskutečnil ve středu 2. prosince ve Velkém sále Městské knihovny v Praze a kvůli protiepidemickým opatřením opět online. Hostem byl klarinetista Karel Dohnal, který s kvartetem zahrál skladbu současného argentinského skladatele Osvalda Golijova. Kromě ní kvarteto předneslo skladby Josefa Suka a Ludwiga van Beethovena. KlasikaPlus měla příležitost koncert vyslechnout přímo v sále.

 
8

„Pověstný Gardinerův smysl pro výstavbu díla a lpění na detailu doplněný vstřícností a kvalitami orchestru zaujal a vyvolal očekávání, co bude následovat.“

„První věta z Voříškovy symfonie je v Gardinerově pojetí zvukově bohatá, až monumentální, dirigent vede orchestr k vyjádření dynamických kontrastů, dechberoucí jsou propracované fráze dohrané do zlomku sekundy.“

„Ivo Kahánek na sebe nestrhával pozornost, ale tu se stával součástí orchestru, onde zas dával vyniknout klavírnímu partu s energickými akordy a rychlými pasážemi.“

Česká filharmonie zahájila v době covidové novou tradici – televizní přenosy adventních koncertů. O první adventní neděli 29. listopadu přivítala jednoho z nejlepších současných dirigentů – Angličana Sira Johna Eliota Gardinera. Pod jeho vedením hrála skladby Jana Václava Huga Voříška a Bohuslava Martinů. Třetí opus – Janáčkovo Capriccio – řídil Ondřej Vrabec. Koncert přenášely ČTart a do zahraničí německá digitální platforma Takt1. KlasikaPlus koncert vyslechla přímo v Dvořákově síni Rudolfina, tentokrát s absencí publika.

 
úterý, 13 říjen 2020 09:09

Dvě tria na konci času

200

„A náhle se nástroje propojí a posluchač je svědkem nové kvality, synergie povýšené do absolutního porozumění.“

„Jan Fišer, Tomáš Jamník a Ivo Kahánek nenechají posluchače v emocích bloudit ani utopit se a bezpečně ho dovedou domů.“

„Klavír v rukou Johanny Hanikové zněl jednou lehce příjemně, pak zas vzdorovitě, hra Anny Paulové byla jako vždy mnohotvárná – tu nevinná, tu rafinovaně svádivá, Ludmila Pavlová hrála i ty nejobtížnější pasáže s nonšalantní jistotou…“

Jako bychom uplynulý víkend všichni – muzikanti i posluchači – chtěli načerpat do zásoby sílu, energii a zážitky, které poskytuje živá hudba. Koncerty se konaly ve velkých i malých městech, v hudebních sálech i menších prostorách. Nikdo nedokáže odhadnout, na jak dlouho se budeme muset bez onoho zázraku tvoření interpretace teď a tady obejít. Je potěšující, že i při zvýšené obezřetnosti se posluchači neobávali koncerty navštívit. Jako tomu bylo v Sále Martinů na pražské HAMU na sobotním matiné 10. října a na nedělním koncertu v Chodovské tvrzi 11. října. V sobotu se zaskvělo Dvořákovo trio, v neděli pak dámy ze souboru Mucha trio.

 
sobota, 26 září 2020 12:05

Zemlinského kvarteto (se) umí bavit

1

„Někdejší mladíčky z plátna pak na pódiu vystřídali zkušení mladí muži, kteří s pověstnou vervou a sehraností i energií lidí, co si ještě nelezou na nervy, ukázali, co dovedou dnes.“

„Co bylo předtím jen mírným rozehříváním, stalo se v Eine kleine Lachmusik Wolfganga Schrödera zhruba třináctiminutovým ohňostrojem doprovázeným výbuchy smíchu publika.“

„Bomba hudebních žertů vybuchla na závěr – muzikanti sáhli k dílu žáka nejslavnějšího českého dramatika, badatele a vynálezce Járy Cimrmana Ladislava Antonína Buše.“

Své pětadvacáté narozeniny oslavilo v pátek 25. září koncertem v pražské Městské knihovně Zemlinského kvarteto. A velkolepě. Předvedlo jak své interpretační umění, ověnčené mnoha cenami, tak jedinečný smysl pro humor, inspirovaný Járou Cimrmanem, ovšem přetavený do hudební podoby, místy proložené komentáři, které by český génius stoprocentně ocenil.

 
Strana 1 z 8