Alena Sojková

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

neděle, 04 listopad 2018 18:18

Sestry Labèqueovy v Praze oslnily

452804217338196869648258940366930800279552o

„Teprve ze hry sester Labèqueových jsem pochopila, co znamená být interpretačně svobodný.“

„Všechny Glassovy skladby se v jejich podání vylouply jako hudební skvosty v pravých rukou.“

„Bernsteina zahráli takovým způsobem, že publikum aplaudovalo po jednotlivých částech a na konci vyskočilo ze sedadel.“

Pozdě, ale přece, chtělo by se napsat v souvislosti se dvěma pražskými koncerty sester Katii a Marielle Labèqueových 3. a 4. listopadu. Klavírní duo, v současnosti považované kritiky za nejlepší na světě, vystoupilo na svém sólovém pražském debutu v Rudolfinu s výhradně americkým programem složeným z děl Philipa Glasse a Leonarda Bernsteina.

 
N1---Marek-Musil

„Všichni studenti řeší, aby neměli gesta moc hranatá, ostrá, slabá, velká, malá…“

„Jsem perfekcionista, ale taky trochu lenoch.“

„V symfonické hudbě cítím větší koncentraci a prostor pro vervu a risk. Ale je výzva toho dosáhnout i v opeře.“

Vydat se v dnešní době na dráhu výkonného umělce je volba, která vyžaduje odvahu, dostatek energie a vůle tvrdě pracovat i schopnosti a talent nutné pro cestu na vrchol. Mezi instrumentalisty je konkurence obrovská, ještě větší je v dirigentském světě – ve světě mužů a silných osobností. Když do tohoto světa zatoužila vstoupit mladá česká dirigentka Nikol Kraft, s vervou a odhodláním se vydala za splněním svého snu. Studia na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a stáž u Marka Stringera ve Vídni, dobře hodnocený absolventský koncert, na němž dirigovala Dvořákovu Novosvětskou symfonii, a pozvání operních scén i řady orchestrů jí poskytly záviděníhodný start k její kariéře. Nikol Kraft se 28. října představí s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín na slavnostním koncertě festivalu Musica Holešov.

 
sobota, 27 říjen 2018 13:32

Muži fascinovaní Wagnerem

fascinace-foto-2

„Orchestr Státní opery přivedl Matthias Fletzberger k pozoruhodnému výkonu.“

„Schager byl ohromující, zpíval znamenitě, získal si respekt svým dramatickým projevem.“

„Být rozptylován filmovými obrazy je trochu škoda.“

Večer v pražském Fóru Karlín nazvaný Fascinace Wagnerem byl spojen s velkým očekáváním. Nejenže to bylo velké sólo pro jednoho z nejlepších wagnerovských pěvců současnosti, Rakušana Andrease Schagera, ale projekt, v němž účinkoval, byl doplněn filmovou projekcí.

 

yBoBETLQ„Provedení přimrazilo posluchače do sedadel.“

„Michal Kaňka na sebe – vedle Sharon Kam – strhl největší pozornost.“

„Dramaturgům náleží pochvala za podobné „výstřelky“, které se v běžné sezoně neuvádějí.“

Osm muzikantů, kteří se „náhodně“ potkali v jeden večer. Tři zkoušky před koncertem. Výsledkem nádherné hudební ztvárnění smíření, odpuštění a apokalypsy, kterou střídá naděje. A důkaz, že ti nejlepší muzikanti dokážou své ego odevzdat celku, podřídit své ambice ansámblové souhře. Závěrečný koncert Komorní řady, kterou svým jménem a umem zaštítila izraelská klarinetistka Sharon Kam, se uskutečnil 17. září v pražském Rudolfinu.

14-09-2018PKFA1SarahChangvyberWMF05702„V případě PKF a Emmanuela Villauma existuje velké porozumění.“

„Po brilantním úvodu neměla Sarah Chang vůbec jednoduchou úlohu.“

„Stylovost, přesnost, obdivuhodné frázování, soustředěnost, to je dědictví Jiřího Bělohlávka.“

Zahajovací koncert Orchestrálního cyklu PKF – Prague Philharmonia se konal ve Španělském sále Pražského hradu. Hráči předvedli to nejlepší, co umějí, a svým výkonem rozklenuli oblouk mezi dědictvím Jiřího Bělohlávka a současným vkladem Emmanuela Villauma. Přestože akustika Španělského sálu těmto typům koncertních programů příliš nepřeje, dali interpreti na tuto nevýhodu po většinu večera zapomenout.

DP180809Petra-Hajsk10"Soubor hrál Dvořáka tak, jako by byl jeho kmenovým autorem."

"Houslového partu v Bernsteinovi se ujala Hilary Hahn. V žádném případě nelze mluvit o záskoku,

"Přestože interpretovaná s vřelostí, nutně to musela být trochu ´jiná´ serenáda, než jak ji máme v uchu." 

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha přivítal na svém druhém koncertu v sobotu 8. září výborný komorní ansámbl Camerata Salzburg s dirigentem Danielem Blendulfem a houslistkou Hilary Hahn. Večer přinesl zajímavou dramaturgii: Serenáda podle Platónova Symposia pro sólové housle, smyčcový orchestr, harfu a bicí Leonarda Bernsteina byla postavena do kontrastu se dvěma skladbami Antonína Dvořáka – Nokturnem H dur a Serenádou E dur. 

Lo140718401EnricoNawrathpresse„Garantuji vám, že už sem budete chtít jezdit do konce života.“

 „To, co se nám dostalo, byl výlupek dokonalosti, soustředěnosti, vrcholné interpretace.“

„Piotr Beczala prokázal jak své hlasové přednosti, tak schopnost šetřit se silami.“

„Zpěv mířící do nebes evokoval myšlenku, že už nikdy nic podobného neuslyším.“

„Svůj první výsadek v Bayreuthu považuji za mimořádný a velmi šťastný.“