Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě má ode dneška na repertoáru Pucciniho Triptych – jednoaktové opery Sestra Angelika, Plášť a Gianni Schicchi. Druhá premiéra se koná 15. prosince. Inscenace vznikla v koprodukci s Operou bratislavského Slovenského národního divadla, která už projekt uvedla a byla s ním také loni na podzim v Praze na 13. ročníku Festivalu hudebního divadla Opera 2017. Režijní podoba je v obou případech dílem Romana Poláka, režiséra převážně dosud činoherního. Hudebního nastudování Triptychu se v Ostravě ujal Tomáš Brauner, který je od této sezóny šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, ale do Ostravy se pravidelně vrací. Pucciniho Triptych, to jsou tři kontrastní jednoaktové opery v jednom večeru, tři různá společenská prostředí, tři způsoby lásky a umírání. Sestra Angelika se odehrává v klášteře. Drama o nenaplněné mateřské lásce končí sebevraždou a milosrdným vykoupením. Plášť je situován na hausbót kotvící v Paříži na Seině. Milostný trojúhelník vede až k vraždě ze žárlivosti. Sarkastická komedie Gianni Schicchi zachycuje neodolatelnou scénku, při níž je láska k nebožtíkovi jen maskou skrývající touhu získat rodinný majetek. V Divadle Antonína Dvořáka je nyní komplet na repertoáru poprvé. Je v něm obsazeno přes sedmdesát alternujících sólistů. V Ostravě se zatím hrála jen buffa Gianni Schicchi s premiérami v letech 1930 a 1959. Pucciniho Triptych měl světovou premiéru v Metropolitní opeře v New Yorku před sto lety, v prosinci 1918.

Česká filharmonie zahájila novou abonentní řadu C. Taktovky pro veřejnou generálku a následnou trojici koncertů se ode dneška do soboty ujímá italský dirigent Giovanni Antonini, který proslul interpretací děl  baroka a klasicismu s nejlepšími orchestry světa. S filharmoniky nastudoval Předehru C dur „V italském stylu“ Franze Schuberta, „Pražskou" symfonii Wolfganga Amadea Mozarta a Symfonii č. 101 D dur „Hodiny“ Josepha Haydna. Giovanni Antonini se narodil v italském Milanu a  vystudoval hru na příčnou a zobcovou flétnu a stal se uznávaným a vyhledávaným virtuózem. Od roku 1989 je uměleckým vedoucím barokního souboru Il Giardino Armonico, jehož je zakládajícím členem (1985). Toto těleso patří mezi první významné ansámbly, které v Itálii začaly hrát autenticky na  originální dobové nástroje a zavedly tam tak historicky poučenou interpretaci staré hudby. Giovanni Antonini získal několik prestižních ocenění, mimo jiné Ceny Grammy za nejlepší operní nahrávku a za nejlepší klasické album. Určitým mezníkem v jeho kariéře byl rok 2004, kdy ho Sir Simon Rattle pozval, aby dirigoval barokně-klasicistní koncert Berlínských filharmoniků. To přineslo Antoninimu obrovský úspěch a následné příležitosti, například evropské turné s Magdalenou Koženou nebo s Camerata Academica Salzburg a pozvánky od moderních symfonických orchestrů - Gewandhausorchester Leipzig, Tonhalle Orchester Zürich nebo od Španělského národního orchestru. 

Adventní a vánoční hudbu připravila pro dnešní večerní koncert v Besedním domě Filharmonie Brno s dirigentem Vojtěchem Spurným. Orchestr dále přizval pětici pěveckých sólistů - Alenu Hellerovou, Evu Benett, Markétu Cukrovou, Václava Čížka a Jaromíra Noska – a sbor Czech Ensemble Baroque Choir s Terezou Válkovou. Na programu jsou tři díla. Jako první zazní Missa pastoralis boemica z pera Josefa Schreiera, kantora v Bílovicích u Uherského Hradiště narozeného před třemi sty lety, známá také jako Moravská mše vánoční „Čuj, Miko, čuj!“ Typická česko-latinská pastorální mše v nářečí z moravského prostředí, po textové i hudební stránce čerpající z valašského folklóru, je napsána kolem roku 1750 a hrála se na českých i moravských katolických kůrech celé století. Pak byla zapomenuta až do 80. let 20. století, kdy se noty nalezly ve sbírce rajhradského kláštera. Jako druhé dílo je na programu Missa pastoralis ex F, pastorální mše Jiřího Ignáce Linka, kantora a ředitele kůru v Bakově nad Jizerou. Odhaduje se, že prostá, ale přesto nápaditá skladba, určená pro vánoční bohoslužby, vznikla před rokem 1785. Linkova hudba osciluje mezi barokním a klasicistním stylem a odráží vlivy italské operní melodiky. Do té doby neobvyklým postupem je závěrečná část latinské mše - českojazyčná pastorela parafrázující koledu Narodil se Kristus Pán. Třetím dílem koncertu je Magnificat Johanna Sebastiana Bacha v původní „vánoční“ verzi z roku 1723, tedy s německými a latinskými vsuvkami doplňujícími liturgický latinský text Mariina chvalozpěvu.

Karlovarský symfonický orchestr se spojil s orchestrem Philharmonie Baden-Baden a společnými koncerty připomene uzavření partnerství obou měst před dvaceti lety. Za řízení šéfdirigenta KSO Jana Kučery zazní 13. prosince v Česku a 15. prosince v Německu, v domovských městech obou souborů, Brahmsova Druhá a Dvořákova Devátá symfonie zvaná Novosvětská. Ta měla po provedeních v New Yorku a v Londýně kontinentální evropskou a zároveň českou premiéru v karlovarském Poštovním dvoře 20. července 1894. Johannes Brahms a Antonín Dvořák byli přátelé, starší Brahms, žijící a tvořící ve Vídni, velkoryse pomohl českému skladateli v jeho začátcích, když se zasloužil o udělení státní finanční podpory Dvořákovi a když později jeho díla doporučil k vydání berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi. Historie orchestru v Karlových Varech sahá do roku 1835, kdy tam skladatel, houslista a dirigent Josef Labický založil sezonní lázeňský orchestr. O čtyřicet let později se těleso za přispění jeho syna Augusta Labického proměnilo ve stálý symfonický orchestr s všestranným repertoárem. Philharmonie Baden-Baden vznikla v roce 1854. V posledních desetiletích získala mezinárodní renomé, a to i v Číně a arabských zemích. V Baden-Badenu sahají aktivity filharmonie od komorních muzikálů přes pravidelné symfonické koncerty až po události pod širým nebem s několika tisíci diváky.

Za týden má své tradiční Vánoční koncerty Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. 19. a 20. prosince vystoupí v Obecním domě sólista a koncertní mistr Berlínské filharmonie Daishin Kashimoto. Zahraje Třetí houslový koncert Camilla Saint-Saënse. Na programu je také Čajkovského Pátá symfonie a variace na husitský chorál Ladislava Vycpálka s názvem Vzhůru srdce. Večer bude řídit šéfdirigent Pražských symfoniků Pietari Inkinen. „Saint-Saënsův Třetí houslový koncert jsem si vybral proto, že bych byl rád, kdyby se tomuto dílu dostalo většího povědomí publika. Tato krásná, romantická hudba se podle mého názoru výborně hodí k atmosféře Vánoc. Doufám, že z ní budou posluchači nadšeni stejně jako já,“ svěřil se Daishin Kashimoto a dodává: „Do Prahy se těším také na to, že si zahraji pod taktovkou Pietari Inkinena, kterého znám od doby, kdy jsme společně studovali housle u Zakhara Brona. Je to už přes dvacet let! Jako s dirigentem jsem s Pietari Inkinenem poprvé vystoupil před sedmi lety v Japonsku, kam se mimochodem společně znovu podíváme v lednu 2019 v rámci turné Pražských symfoniků.“ Ladislav Vycpálek ve své tvorbě rád kombinoval lidové a duchovní náměty. Své variace na husitské chorály Jezu Kriste, ščedrý kněže a Buoh všemohúcí, které nazval Sursum corda, (česky Vzhůru srdce) napsal v roce 1950, tedy v době, která náboženské tématice rozhodně nepřála. K husitství se ale tehdy česká historie i politika hrdě hlásily jako k národnímu a demokratickému hnutí, a tak mohla mít skladba v orchestrální verzi premiéru v roce skladatelových sedmdesátin, 21. února 1952.

Pražský filharmonický sbor zahájí v sobotu 15. prosince svůj sborový cyklus. Nabídne soudobou premiéru, písně druhé poloviny 20. století i neoklasicistní kantátu. V kostele sv. Šimona a Judy vystoupí vedle sboru pod vedením dirigenta Lukáše Vasilka sólisté, sopranistky Jana Sibera a Kateřina Kalvachová, tenorista Martin Šrejma, violoncellista Eduard Šístek a další. V úvodu se představí ve světové premiéře přibližně sedmiminutová vánoční píseň Carmen and cunas na text Jana z Jenštejna, kterou Jan Dušek (1985) vytvořil na objednávku Pražského filharmonického sboru. Následují tři skladby britského skladatele Johna Tavenera (1944-2013), vánoční koleda The Lamb z roku 1982, která má svůj inspirační zdroj ve východní církvi a je slyšitelně spojená i s anglickou sborovou tradicí, As One Who Has Slept hovořící o Ježíšově sestoupení do pekla po ukřižování před vzkříšením a zmrtvýchvstáním a Svjatyj, ryze vokální chvalozpěv využívající neobvyklou kombinaci smíšeného sboru se sólovým violoncellem. Koncert uzavře svátečně vyznívající kantáta Lauda per la Natività del Signore od Ottorina Respighiho (1879-1936), jednoho z předních představitelů hudebního neoklasicismu dvacátého století. Je považována za mimořádnou skladbu naplněnou reminiscencemi na renesanční a barokní hudbu, která bývá v českém prostředí uváděna je zcela výjimečné. Pražský filharmonický sbor pak do Vánoc čeká ještě trojice koncertů v rámci Dnů Bohuslava Martinů. Od příští středy 19. prosince až do pátku vystoupí pod taktovkou Jakuba Hrůši vedle České filharmonie a sólistů Kateřiny Kněžíkové a basisty Jana Martiníka v Dvořákově Te Deum a Honeggerově Vánoční kantátě.

Karla Svobodu a jazz ve filmu oslaví Český národní symfonický orchestr dvěma koncerty v pražském Obecním domě. Dnes večer připomene nedožité 80. narozeniny skladatele Karla Svobody a za týden zahraje hudbu z hollywoodských filmů jako Sněhurka a sedm trpaslíků, Casino Royale nebo Rocky. Dnešní koncert nese podtitul jedné z nejslavnějších českých pohádek Václava Vorlíčka a Františka Pavlíčka, ke které napsal Karel Svoboda hudbu - Tři oříšky pro Popelku. Doplněný bude promítáním filmu na plátno. Poslední letošní koncert Jazz on Screen pak v pátek 21. prosince složí poctu jazzové hudbě ze světové filmové klasiky. Projekt Jazz on Screen poprvé zazněl na festivalu Prague Proms 2018 v komorní devítičlenné sestavě. U diváků měl velký úspěch, který se během roku přetavil v ambici předvést skladby v plné síle, v aranžmá s bigbandem a symfonickým orchestrem. „Jazz a film k sobě od nepaměti patří, vzájemně se ovlivňuje, točí se filmy ztvárňující osudy jazzových muzikantů, jazzová hudba se používá jako osvědčený prostředek podporující emotivnost dějů na plátně,“ vysvětluje trumpetista Jan Hasenöhrl, který společně s pianistou Vítem Pospíšilem pro tento večer vybral americkou a francouzskou jazzovou filmovou hudbu 60.- 90. let. Neomezovali se primárně na interpretaci evergreenů, dramaturgie obsahuje i několik scénických skladeb protknutých inovativními hudebními prvky. V programu zazní například skladby The Look of Love (Casino Royale), Love Theme From Chinatown (Čínská čtvrť), Goodbye for Kathy – Condor! (Tři dny Kondora), Yves et Danielle Main Theme (Buď zdráv, umělče), In the Heat of the Night (V žáru noci) nebo Someday My Prince Will Come (Sněhurka a sedm trpaslíků). Taktovky se ujme Carl Davis, který se po celou svoji kariéru věnoval filmové hudbě s žánrovým přesahem do jazzu a jeho rozmanitých odnoží. Společně s ČNSO, Janem Hasenöhrlem a Vítem Pospíšilem vystoupí jako sólisté David Fárek, Lukáš Chejn, Pavel Drešer, Tomáš Uhlík a Ondřej Pomajsl. Vokálními hosty budou Američané Theresa Davis, Merkell Lemar Williams, Hope Kent a Jeremy Winston, známí z gospelových vystoupení nebo koncertních provedení jazzové opery Porgy a Bess, kteří mimo jiné účinkovali také na galavečeru pro prezidenta Baracka Obamu v Bílém domě.

Přes čtyři stovky přihlášek z pěti desítek zemí se letos sešlo pořadatelům mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Tentokrát se koná v oborech hoboj a flétna. O něco větší zájem byl o flétnu, ale poměr je téměř vyrovnaný. Jako už skoro tradičně se přihlásilo nejvíc mladých hudebníků z Jižní Koreje a z Japonska, ale našli se i „exotičtější“, mimo jiné z Bolívie, Iránu, Kolumbie, Mongolska, Jihoafrické republiky, Chile, Singapuru nebo Uzbekistánu. Za Českou republiku bude soutěžit devět hobojistů a sedmnáct flétnistů. Na začátku ledna proběhnou výběrová předkola. Soutěžní komise si poslechne zaslané nahrávky a vybere přibližně 50 nejlepších soutěžících. Ty pak pozve do prvního kola, které proběhne v květnu v Praze. Soutěž završí finálové večery v Rudolfinu 13. a 14. května, na které naváže tradiční dopolední předání cen na Staroměstské radnici.

Absolutním vítězem mezinárodní taneční soutěže se stala sólistka baletu Národního divadla moravskoslezského. Grand prix VI. mezinárodní baletní soutěže Plzeň 2018 pro tanečníky do 25 let vyhrála Sawa Shiratsuki. Získala tak historicky první titul v tomto klání pro svoji domovskou scénu. Sólisté baletu NDM navíc získali v Plzni ještě další tři ocenění: v ženské kategorii druhou cenu Anna-Lena Uth a v mužské také druhou Sergio Méndez Romero. Čestné uznání si vytančila Koki Nishioka. Zároveň je to vůbec poprvé, kdy ostravští tanečníci uspěli v tolika seniorských kategoriích této prestižní soutěže. Účastníci měli předvést dvě variace klasického baletu, nebo klasické pas de deux dle stanoveného volitelného repertoáru a jednu současnou choreografii. Sawa Shiratsuki si vybrala pas de deux z baletu Don Quijote, který je na repertoáru baletu NDM, pas de deux z baletu Giselle, který na repertoáru není, a také fragment z choreografie Jiřího Kyliána Křídla z vosku, která je součástí inscenace Vzlety a pády. Její nejbližší představení je na programu 13. a 14. prosince v Divadle Jiřího Myrona. První ročník této původně republikové soutěže se konal v roce 1975, mezinárodní je od roku 2003.  Letos soutěžilo celkem 78 tanečníků z Česka, Slovenska, Německa, Maďarska, Polska, Ukrajiny, Itálie, Řecka, Francie, Španělska, Ruska, Japonska a Nového Zélandu. Předsedou poroty byl Ivan Liška, umělecký ředitel Bavorského Junior Ballett Mnichov, předseda Nadace Heinze Bosla. Dále hodnotili Cyril Atanassoff - profesor Pařížské opery, Tereza Podařilová - baletní mistryně baletu Národního divadla Praha, Ingrid Němečková -  vedoucí baletní mistryně Finského národního baletu v Helsinkách, Lukáš Slavický - umělecký šéf Baletu Jihočeského divadla České Budějovice.