Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

středa, 10 březen 2021 20:26

Pohledem Petra Vebera (36)
Rok poté

IMG20210204195542

„Období, ve kterém se hudba přelila do virtuálního prostředí, protože – pokud budou na světě lidé – je asi opravdu nesmrtelná.“

„Měsíce a roky, o které právě přicházíme, nám nejen v tělesném, ale i v psychickém zdraví, ve vzdělání, v rozdávání radosti, ve službě, práci, v prožitcích a vztazích – a samozřejmě ani ekonomicky – nikdo nikdy nevrátí.“

„Tlak na naši flexibilitu a kreativitu není sám o sobě špatný. Určitě přinese a už přináší své ovoce. Ale za takovou cenu?“

V hudebním životě metropole byl posledním okamžikem starých časů koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu, při kterém 9. března 2020 v nezapomenutelné interpretaci Leily Josefowicz a Alexandera Liebreicha zazněl Bergův Houslový koncert "Památce anděla". Repríza programu už se další den nesměla konat. Je 10. března 2021, přesně rok poté. Nejsme vůbec dál. 

 
99

„Sukovi se podařilo v zásadním a jedinečném díle inovovat symfonickou instrumentaci i formu natolik, že vzbudil pozornost, doprovázenou ovšem logickými názory, že jde o dílo náročné.“

„Jak originální je druhé intermezzo nazvané Slepí hudci…! Dvě harfy a nad nimi se proplétající nekonečná dvouhlasá melodie anglických rohů, jinak nic…“

„Skladba, mimořádně zajímavě, výstižně a proměnlivě instrumentovaná, vypráví ve volně vedených a plynoucích liniích slovy neuchopitelná niterná sdělení.“

Diváci kanálu ČT art České televize to neměli v úterý večer vůbec lehké. Přímý přenos koncertu České filharmonie z pražského Rudolfina nabídl dvě přemýšlivá symfonická díla, která nepůsobí ani trochu prvoplánově a přímočaře. Skutečnou „vážnou“ hudbu. Elgarův emotivní Violoncellový koncert vyzařuje krásnou melancholii, Sukova Pohádka léta se velkolepě a originálně pohybuje okolo průsečíku lyriky a expresionismu a chvílemi nádherně připomíná hudební impresionismus. Jakub Hrůša vtiskl večeru jistotu interpretačního názoru a punc silné empatie.

 
GS43978

„Prožíváme absurditu. Divadlo se přece dělá proto, aby ho lidé viděli. Takže zkoušet a zkoušet... a přitom tušit, že to ještě dlouho nikdo neuvidí, je dost zvláštní…“

„Určité limity a omezení vyplývající z hudby se snažím brát jako pozitivní věc.“

„Don Giovanni zemřel. Co dál? Pro ty, co zůstávají, už život nebude až tak moc zábavný…“

Ve Stavovském divadle pracuje na nové inscenaci Mozartova Dona Giovanniho s operním souborem Národního divadla norsko-švédský režisér Alexander Mørk-Eidem. Zatím „do zásuvky“. Plánovaný televizní přenos premiéry byl z 18. března odložen. A kdy se do divadla dostanou diváci, není zatím jasné... V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje i nad těmito stránkami tvůrčí práce, které celosvětově přinesla opatření proti pandemii. Ale víc hovoří o díle samém, o tradicích, psychologii… i o hudbě, která činoherního režiséra nejen podporuje, ale trochu také omezuje.

 
koen-6

„Vyznění v prázdném sále a do ticha bez potlesku paradoxně získalo na účinku.“

„Magdalena Kožená se ujala úkolu přesahujícího její obvyklé hranice, to, na co jsme u ní zvyklí.“

„Adámkova partitura zní vynalézavě. Její hudební i myšlenkové poselství nechce být jednoznačné; je rozmanité a neuchopitelné.“

Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu uvedl v sobotu ve světové premiéře rozměrnou skladbu Ondřeje Adámka, výrazného skladatele, jehož mateřštinou je čeština, který však už delší dobu žije v zahraničí. V cyklu Musica viva zazněl Adámkův písňový cyklus „Where are you?“ – Kde jsi? – v sousedství Messiaenovy podobně nekonvenčně „duchovní“, podobně zvukově nové a podobně naléhavě vyznívající kompozice ze 60. let „Et exspecto resurrectionem mortuorum“ – A očekávám vzkříšení mrtvých.

 
DK171

„Zejména v pomalé větě se Jan Bartoš detailně dotýká poezie Mozartovy hudby.“

„Nevelký prostor, chovající se však akusticky jako mnohem větší, ve sledovaném programu nejvíc sluší Ravelovu Smyčcovému kvartetu.“

„Založit v době koronaviru nový, takto nekomerční festival…!“

Streamovaných koncertů je v posledních měsících řada, dlouhá řada, virtuální prostor je zaplněn, poptávka nevyzpytatelná a těžko měřitelná. Přijít s dalším takovým koncertem chce odvahu a ještě víc velké nadšení. Doležalovo kvarteto mělo a má obojí a z čerstvého záznamu, který prezentovalo v pátek večer, je to znát. Ryze umělecký, zcela nepodbízivý program obsáhl tři díla z jeho diskografie, dokládající že soubor má co nabídnout.

 
98

„Po inscenaci Pikové dámy se Martin Glaser obrací podruhé k Čajkovského odkazu.“

„Dona Giovanniho v ND dosud neinscenoval režisér jiného než domácího původu. S dirigentem Karstenem Januschkem pracuje režisér Alexander Mørk-Eidem.“

„Národní divadlo na web umístilo na celý březen videa se záznamy obou obsazení Rigoletta.“

Národní divadlo Brno ohlásilo na 29. března v přímém přenosu na ČT art premiéru Čajkovského Evžena Oněgina. Pražské Národní divadlo kvůli pandemii naopak prozatím odkládá premiéru Mozartova Dona Giovanniho, která se – také bez publika a rovněž na ČT art – měla uskutečnit 18. března. Umístilo však na webové stránky videa se záznamy nového nastudování Verdiho opery Rigoletto, a to obou obsazení z přelomu ledna a února.

 
1003

„Umělecká, emocionální i motivační intenzita proroctví je mimořádně silně ztvárněna ve filmu Jiřího Krejčíka a Zdeňka Mahlera s názvem Božská Ema, s hlasem Gabriely Beňačkové.“

„I po roce 1989 zůstává světlá budoucnost nadčasovým, trvalým cílem, ideálem, pro který se Smetanovo dílo vyslovuje bez ztráty aktuálnosti.“

„Prozatím nejsilnějším dojmem z poslední doby bylo nastudování Libuše v Národním divadle Brno režisérem Jiřím Heřmanem a její uvedení v alternativním prostředí haly na Výstavišti.“

Před sto padesáti lety, v roce 1871, komponoval zrovna Bedřich Smetana první dějství své čtvrté opery – Libuše. Premiéru měla však až mnohem později, jako v pořadí sedmá z jeho osmi dokončených oper: v červnu před sto čtyřiceti lety, při prvním otevření Národního divadla. Stejně složitou historii má i pověst o Libuši, předloha pro libreto. Stojí za to si vše připomenout právě dnes, na Smetanovy narozeniny. I když nejsou letos kulaté.

 
neděle, 28 únor 2021 15:03

Pohledem Petra Vebera (35)
Pomníky

veb-Antonn-Dvok-titul

„Krutostí stejného osudu nemohl Jiří Bělohlávek svou misi u České filharmonie ani podruhé přirozeně završit a naplnit.“

„Fibich by mohl mít pomník na Žofíně, ale nemá, Suk asi u Rudolfina, ale tam je obsazeno, Foerster na náměstíčku za svatým Vojtěchem, nikoho to ovšem nenapadne, a Kovařovic a Ostrčil u Národního divadla, ale tam není nikde místo.“

„Myslíte, že by někdo někdy ještě chtěl někde postavit pomník? Třeba Rafaelu Kubelíkovi…? Nebo Jiřímu Bělohlávkovi…?“

Před několika dny by bývalo bylo Jiřímu Bělohlávkovi pětasedmdesát, kdyby tady ovšem už skoro čtyři roky nechyběl. Snad jen doba starostí kolem koronaviru způsobila, že jsme vcelku zběžně tím datem prošli, protože jsme ani neměli možnost hlubšího vzpomínání, třeba při nějakém pěkném koncertě dedikovaném jeho památce. Ale není vyloučeno, že virus za to takhle jednoduše nemůže. Možná je už opravdu jiná doba. Taková, která si nepotrpí na pomníky, pietní akty, pamětní desky a busty. Taková, v níž prostě už mnohé začíná být tak nějak jedno. Pak však na nás za celkovou nenaložeností, lhostejností, smutkem, vyhořením, podrážděním i letargií virus naopak asi vykukuje.

 
200

„Titulní postava Katěriny Izmajlovny měla být patrně odstrašujícím příkladem ženské smyslnosti. Šostakovič však naopak jasně vyjadřuje s touto ženou soucit.“

„V době strachu z čistek, ochromujícího napříč celý Sovětský svaz, nemohl být verdikt pro skladatele děsivější.“

„Místo pokání napsal Pátou symfonii. Kdo v ní chtěl slyšet návrat ke klasickým formám a pozitivnímu výrazivu, slyšel dobře. Kdo v ní přesto vytušil i jiné emoce – tíhu doby, odraz bolesti a smutku – cítil také správně.“

Málokterá opera asi pobouřila komunisty tak silně jako Lady Macbeth Mcenského újezdu. Dekadentně expresivní a nekonvenčně naturalistické dílo mladého Dmitrije Šostakoviče, ve kterém jsou explicitně zachyceny násilí a erotika, ale také hrubost, omezenost a lidská ničemnost, bylo v Sovětském svazu na repertoáru od ledna 1934. Téměř souběžně se hrálo v Leningradě i v Moskvě a brzy pak i na Západě. Katastrofa přišla, když jedno z moskevských představení o dva roky později navštívil Stalin.

 
Kueraletk

„Koncert KSO nenavštívila paní primátorka za celé tři roky, kdy je ve funkci, ani jednou. To o něčem svědčí.“

„Pokud tedy do té doby Císařské lázně nebudou hotovy, orchestr je na dlažbě. Magistrát v čele s primátorkou Ferklovou pro to dělají vše.“

„Podpora karlovarské veřejnosti orchestru je obrovská a lidé si svůj orchestr vzít nenechají.“

V reakci na odvolání Petra Polívky z postu ředitele Karlovarského symfonického orchestru ohlásil v úterý okamžitou rezignaci na své místo šéfdirigent Jan Kučera. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz říká, že Polívka byl profesionální, vzdělaný, zkušený a v jednání věcný a přímý. Je za ním šest sezón poctivé práce, která byla kulturní veřejnosti v Karlových Varech jednoznačně ku prospěchu. Polívkovo odvolání – bez udání důvodu a beze slova poděkování – chápe proto Kučera jako aroganci moci ze strany magistrátu a primátorky města.  S takovými praktikami nechce mít nic společného. Další vývoj bude však bedlivě sledovat a orchestrem chce i nadále umělecky spolupracovat.