Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

 

 

MG9109

„Vychází se vstříc požadavkům pořadatelů, kteří vždy žádají právě český repertoár.“

„Možnost poslechnout si brněnské filharmoniky v plné zvukové kvalitě, kterou zatím české sály neposkytují.“

„Posluchači v Japonsku často obdarovávají hudebníky drobnými pozornostmi.“

Brněnská filharmonie se vrátila z desátého japonského turné. Během tří týdnů odehrála jedenáct koncertů v devíti městech. Hlavní poznatek? Japonsko se nemění - zůstává rájem klasické hudby.

 
MG7345

„Je zjevné, proč tato opera byla ve své době tak oblíbená!“

„Někteří činoherní režiséři mají ve zvyku spíše improvizovat. V nehudebním divadle je takový způsob práce účinný a vzrušující.“

„Tento měsíc trávím usilovným studiem, především role Tristana.“

Na scénu Národní divadla se 7. a 20. března vrací opera Jonny vyhrává, v originále Jonny spielt auf. Ernst Krenek, rakouský skladatel s českými kořeny, v ní zachytil zidealizovaný středoevropský pohled na novou americkou hudbu a současně se pobaveně ohlédl za romantickou evropskou operní tvorbou. Inscenace se hraje od ledna - v Praze poprvé od československé premiéry, uskutečněné v roce 1927 v tehdejším Novém německém divadle. Na jevišti ožívá dílo, které jako novinka vyvolalo obrovský mezinárodní divadelní úspěch: figuruje v něm roztančená Evropa nadšená novým životním stylem, novými druhy zábavy, Evropa dvacátých let, v níž bezstarostným lidem na saxofon, na banjo a na housle hraje extrovertní černošský muzikant. Psali jsme ZDE. Z humorného rámce vybočuje postava skladatele Maxe, v níž podává expresivní výkon Jonathan Stoughton. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus britský tenorista nyní komentuje roli, dílo a inscenaci a zmiňuje také svá další angažmá.

 
Constantin-TrinksPressefoto100v-sr169900

„Je moc dobré vidět něco, co moje generace vidět nemohla - původní inscenaci z roku 1967.“

„Akustika není tak suchá, abychom tady Wagnera nemohli uvádět.“

„Ani v Bayreuthu nejsou akustické podmínky úplně ideální.“

Pražskou inscenaci Wagnerova Lohengrina předloni nastudoval a i při dnešní nedělní večerní repríze povede mladší německý dirigent Constantin Trinks, mezinárodně uznávaný wagnerovský interpret. Je hostem významných divadel, objevuje se i jako koncertní umělec v nejznámějších sálech. Vrací se i na festival v Bayreuthu. Diriguje operní repertoár od Mozarta po Luigiho Nona, ale obzvláště a rád díla Richarda Wagnera. Pěveckými hosty v Národním divadle jsou už podruhé ve třech dnech jako Lohengrin Andreas Schager, v roli Elsy Barbara Haveman a v úloze Telramunda Thomas Johannes Mayer. Po pátečním mimořádném představení jsme psali ZDE. Lohengrin je remakem bayreuthské inscenace z roku 1967. Právě tímto faktem začíná rozhovor, který dirigent nyní aktuálně poskytl portálu KlasikaPlus.

 

„Nabízí se tu lákavá možnost setkání s dílem v podobě nerušené násilnými aktualizacemi.“

„Významné podněty vycházely tento večer od dirigentského pultu od  Constantina Trinkse.“

„Andreas Schager je typický hrdinný tenorista, jehož hlas však zatím naštěstí ani trochu neztěžkl.“

Wagnerova Lohengrina má pražské Národní divadlo na repertoáru už dva roky. Dva renomovaní zahraniční hosté v hlavních rolích byli však nyní důvodem k uspořádání dvou mimořádných zvýrazněných představení. Náhlá nemoc pak způsobila, že hosté byli nakonec tři – Andreas Schager, Thomas Johannes Mayer a s nimi neplánovaně ještě Barbara Haveman. Znovu si operu poslechnout a prožít stálo s nimi za to.

 
dana-buresova-2017-1

„Andreas Schager se z osmdesáti procent věnuje Richardu Wagnerovi, ale zpívá také Maxe nebo Florestana.“

„Thomas Johannes Mayer o Wagnerovi hovoří jako o skladateli, který byl vždycky na jeho straně.“

„Wagnerova hudba je úžasná, plná emocí a exprese; je mi velmi blízká  svou dramatičností, vyznává se Eliška Weissová.“

Jako Lohengrin vystoupí v pátek a v neděli v pražském Národním divadle jeden z nejuznávanějších wagnerovských tenoristů současnosti Andreas Schager, který s rolí debutoval koncem loňského roku ve Vídni. Druhým exkluzivním hostem obou představení je německý barytonista Thomas Johannes Mayer. Hlavní ženské role zpívají Barbara Haveman, známá v Praze jako Tosca, a Eliška Weissová. Diriguje Constantin Trinks, pravidelný spolupracovník operních domů v Drážďanech, Mnichově, Vídni, Hamburku, Paříži a Curychu i festivalu v Bayreuthu.

 
190219PKOJan-Bartos31cPetraHajska

„Kombinace dvou děl pro smyčce v takto úzkém sousedství je hraniční, ale nebezpečí z dlouhých ploch podobného zvuku se podařilo vyvážit.“

„Mendelssohn se poslouchal příjemně. Není to nijak osobitá hudba, ale je zajímavá tím, jak zůstává na pomezí stylů a epoch.“

„Sólista ve frázování krásně sledoval vývoj a směřování hudby a minuciézně vypracovával drobné kontrasty a malé protiklady.“

Alfred Schnittke, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Wolfgang Amadeus Mozart… a Jan Bartoš. Silná sestava osobností v programu Pražského komorního orchestru. Mladý pianista byl jeho magnetem a vrcholem. Přesto, že prostředí a akustika kostela svatých Šimona a Judy nejsou pro klasicistní klavírní koncert ani případné, ani ideální.

 
veb-Met-DSC8309

„O Mahlerově Prodané nevěstě v Metropolitní opeře se píše jako o mistrovském kousku.“

„Kolik je podobných opravdu komických oper v češtině - komedií typu Lazebník sevillský…?“

„Mnohem snadnější je dnes napsat drama. Moderna a ještě víc postmoderna se komičnosti trochu vzpírá.“

Prodaná nevěsta je komická opera o třech dějstvích Bedřicha Smetany na libreto Karla Sabiny. Premiéru měla 30. května 1866 v Prozatímním divadle v Praze. Zásluhou Emy Destinnové byla uvedena v Metropolitní opeře v New Yorku. V němčině v překladu Maxe Broda. Premiéru tam 19. února 1909 dirigoval Gustav Mahler.

 
4V0A5701

„Dirigent Marshall ovládl a inspiroval interpretační aparát mimořádným způsobem.“

„Podařilo se vytvořit iluzi dramatických situací tak přirozených, jako kdybychom byli v divadle.“

„Sobotní výkon Pražského filharmonického sboru lze považovat za téměř neuvěřitelný.“

Gershwinova opera Porgy a Bess je první skutečná americká opera. Spojuje afroamerickou původní hudbu, jazz i songy z Broadwaye s evropskou operní tradicí geniálním způsobem. Na scéně ji v našich končinách asi hned tak neuvidíme, takže záměr rozhlasových symfoniků, uvést to podstatné z ní koncertně, upoutal logicky pozornost. Jak se v sobotu večer v Rudolfinu ukázalo, tak právem.

 
XOXO6540

„Opera tím nejzákladnějším úběžníkem pro PKF není, ale přesto umí doprovázet pěvce jako málokterý jiný náš orchestr.“

„Oba dokáží dát do hlasu cit jako ze života. Úžasně hrají, do poslední chvíle, až za dveře do zákulisí.“

„Na operní koncert je emocí přítomno víc než obvykle. Herecky i pěvecky ukázka té nejvyšší profesionality.“

Šest samostatných árií, dvě operní finále, dva přídavky a jeden nevážný dvojzpěv. Taková je pěvecká bilance Jonase Kaufmanna po jeho čtvrtečním mnichovském koncertě, při kterém ho doprovodila PKF-Prague Philharmonia a na němž s ním spoluúčinkovala Anita Rachvelishvili. Program tvořila výhradně francouzská opera a tenorista ji ve svém rodném městě představil jako vesměs velmi jemnou hudbu. Samozřejmě s výjimkou dramatické Carmen.

 
 

JC-foto-08df1dc158112ac5e52130dcb9960f5bb1

„Ano, soutěžní nahrávky z Concertina Praga musím živě obhájit. A moc se na to těším.“

„V Americe budu podruhé. Byl jsem tam o prázdninách na jazykovém kurzu, ale tehdy jsem nikde nehrál.“

„Snažím se předávat klasickou hudbu ostatním. Mým cílem je rozšiřovat ji dál. Takže bych mohl říct, že hraju pro dobro hudby.“

Čerstvý absolutní vítěz mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga Jan Čmejla vystoupí 17. března na Millennium Stage v Kennedyho centru ve Washingtonu, v národním kulturním centru Spojených států. Prestižní cyklus tamních každodenních podvečerních koncertů pokrývá množství hudebních žánrů, střídají se tam interpreti a soubory z USA i z celého světa, šance dostávají mimořádní mladí hudebníci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus patnáctiletý pianista z Pražské konzervatoře přibližuje svůj současný repertoár a účast v Concertinu Praga, hovoří o studiu a odkrývá svůj pohled na úlohu hudby a smysl umělecké práce.