Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

středa, 10 duben 2019 17:14

Pašije podle Matouše, Bacha a Lukse

190409Matousovypasije125cPetraHajska

„Slyšeli jsme dílo vedené k dojmu vážné, soustředěné a oduševnělé opravdovosti a účinné sdělnosti, bez hluchých míst.“

„Tenorista Stoklossa dává partu Evangelisty svou mateřštinu a krásně hladký propojený hlas, ale i neomylnou znalost slov a jejich kontextu.“

„Václav Luks má bezedný arzenál drobných důrazů, dynamických akcentů, artikulačních detailů a dalších nesčetných podnětů směřujících k tvarování hudebního toku.“

Tříhodinový koncert, který v úterý v Rudolfinu dal zaznít Matoušovým pašijím Johanna Sebastiana Bacha, dílu hodnému v evropském hudebním odkazu - bez přehánění a právem - zcela mimořádného obdivu, byl v tisícovce detailů i ve své přirozené autoritativnosti a výsledné kráse ojedinělou událostí. Václav Luks s Collegiem 1704, Collegiem Vocale 1704 a řadou sólistů se k několika největším dílům barokní éry pravidelně vrací. Umělecké důvody, pro které je vnímáme jako nadčasová, dokáže zpřítomňovat naprosto zřetelně. Luksovy návraty k Mesiáši, k dvojím pašijím a Velké mši h moll jsou relevantní, samozřejmé, zdařilé.

 

 

4966710425448494788748404337464476975497216o

„FOK uspořádá speciální abonentní řadu Beethoven – 250 let génia.“
„Pád komunistického režimu připomenou koncerty s Renée Flemingovou a pak mimo jiné i se skupinou Spirituál kvintet.“
„Atelier hudební edukace nabídne studentům možnost vyzkoušet si práci s dětmi při hudebních workshopech.“

Poslední sezóna v rukou Pietariho Inkinena jako šéfdirigenta čeká od září 2019 Pražské symfoniky. Finského umělce pak po jeho pětiletém období vystřídá od září 2020 Tomáš Brauner.    

 
A7B6575

„Mozartova hudba zároveň natolik přesahuje rámec jednoho člověka, že ji a jejího tvůrce vnímám spíš jako nějakou vesmírnou entitu.“

„Formanova Amadea mám moc ráda, protože přinesl lidem Mozartovu hudbu a zároveň ho ukázal jako člověka.“

„Zatímco u Prodané nevěsty v zadání už rovnou vlastně stojí ´musí to být zase jiné´, tak u moderních oper režisér nemusí svou interpretací kličkovat mezi nápady ostatních.“ 

Mozart podvakrát jinak a ani jednou tradičně. Taková je nová operní inscenace pražského Národního divadla s názvem „Mozart a ti druzí“, za jejíž podobou stojí spolu s hudebníky a výtvarníky režisérka Alice Nellis. Večer tvoří lyrický kaleidoskop „Dopisy, hádanky a příkazy“ od Michaela Nymana, původně televizní film, a v druhé delší polovině pak operní groteska „Klasika“ od Stevena Stuckyho, postmoderní hříčka plná zábavných narážek na hudbu a její tvůrce i vykladače. Po dvou premiérových uvedeních jsou další představení ohlášena ve Stavovském divadle na 9. a 25. dubna, na 26. a 28. května a pak na říjnové termíny. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Alice Nellis uvažuje o Mozartovi a o jeho hudbě, ale také o vztahu mezi tvorbou a interpretací a o odvaze, kterou projevují všichni, kdo vstupují na jeviště. A upozorňuje na podíl, který má na celém projektu dramaturg; v tomto případě podíl větší, než bývá obvyklé.

 
DSC5825

„Záměrem evidentně bylo nechat zaznít Verdiho Requiem jako tu skvělou ´operu´, plnou emocí a nádherných vokálních linek.“

„Mezi sólisty suverénně dominovala barvou hlasu, výrazem i technikou Jana Sýkorová.“

„Přestože byly orchestr a sbor oproti každodennímu opernímu provozu v nezvyklé společné pozici nahoře na pódiu, dostály úkolu velmi dobře.“

Verdiho Requiem je možné hrát a zpívat k „větší slávě Boží“, jak se vyjádřil sám skladatel, jako „operu v církevních róbách“, jak se nechal slyšet jeho současník Hans von Bülow, nebo dokonce jako „jeho nejlepší operu“, jak se vyjadřují mnozí další až do současnosti. Pražské Národní divadlo občas koncerty vlastními silami pořádá. Páteční s Verdiho monumentální skladbou na jevišti historické scény byl jedním z nich.

 
MG5731

„Pouhý prolog. Větší jevištní sílu Nymanův opus, původně film, neprokázal.“

„Druhá polovina večera - Stuckyho operní groteska Klasika – je naštěstí hodně jiná.“

„A začíná šňůra humorných, absurdních, ironických, skrytě vzdělávacích i nezakrytě satirických situací, dialogů a scének, týkajících se hudby.“

Inscenace pražského Národního divadla s názvem „Mozart… a ti druzí“ má ve Stavovském divadle dvě části. Kratičkou, původně televizní operu Michaela Nymana a po časné pauze mnohem delší, mnohovrstevnatější a zábavnější divadelní hříčku Stevena Stuckyho. Wolfgang Amadeus je přítomen v obou. V první umírá. Po přestávce, v ráji a pak znovu na návštěvě na zemi, jsou s ním i „ti druzí“. Režisérka Alice Nellis zejména druhou část večera rozehrála skvěle.

 
564351993741444299835259210104058243710976n-2

„Rybova Stabat mater i díky sólistům zazněla jako mimořádně zajímavé, neoposlouchané a velmi působivé dílo.“

„Skladatel se rozmáchl s invencí a svobodně. Provedení tuto ´modernost´ podtrhlo.“

„Dobové zprávy domyslel Marek Štryncl hodně daleko, hodně odvážně… Až narazil na hranice stylové normy.“

Musica florea zdaleka nekrouží jen kolem barokní hudby. Natáčí například i Dvořákovy symfonie, a tak je zcela logické, že v předvelikonoční době připomněla také klasicistní odkaz Jakuba Jana Ryby. V prostoru dvorany Českého muzea hudby, která má chrámovou akustiku, protože kdysi před přestavbou šlo o vysokou loď barokního kostela sv. Máří Magdaleny, zazněla ve středu večer Rybova Stabat mater. V osobitém pojetí dirigenta Marka Štryncla jako dílo s více než výraznými romantickými přísliby.

 
MG4648

„Dostanu se mimo klasické Rusalky a Mařenky a otevírá to i nové možnosti pro herectví.“

„Formanův Amadeus byl určitě inspirací pro oba skladatele a je inspirací i pro nás.“

„Neváhala jsem ani chvilku, protože jsem se moc těšila na práci s Alicí Nellis.“

Jeden Mozart je vzdorovitý, lehkovážný i melancholický, druhý se vrací mezi živé, aby viděl, jak je to dnes doopravdy s tou jeho slávou… První je postavou v poetické koláži minimalistické komorní opery „Dopisy, hádanky a rozkazy“ od Michaela Nymana, ten druhý je spolu s Beethovenem a Haydnem hrdinou ironické grotesky „Klasika“ od Stevena Stuckyho. V obou případech ztvárňuje Wolfganga Amadea v nové inscenaci pražského Národního divadla nazvané „Mozart a ti druzí“ sopranistka Alžběta Poláčková. V rozhovoru pro KlasikuPlus.cz vyznává, že miluje práci s režiséry Alicí Nellis a Jiřím Heřmanem, a přibližuje, jaké to je studovat současně se soudobými operami i jednu z hlavních rolí Straussovy opery Růžový kavalír.

 
4V0A8520

„Ondrej Lenárd stavěl jednu krásnou část za druhou, v plynulém toku.“

„Pražský filharmonický sbor je v tomto úkolu tím nejpovolanějším.“

„Obsazení sólových partů bylo česko-slovenské, takové, které sází na jistotu.“

Blíží se velikonoční svátky a zařazení Dvořákovy kantáty Stabat mater do abonentního programu rozhlasových symfoniků má logiku. Pondělní koncert měl sváteční náboj. Možná ani nemusíme podrobně sledovat text. Tahle vokálně-instrumentální hudba působí sama o sobě, svou absolutní krásou, vlastně téměř nezávislou na tématu.

 
úterý, 02 duben 2019 11:45

Konzervatoristé v operetě

04big

„Na Pražské konzervatoři je Čardášová princezna čtvrtou inscenací hranou v koncertním sále za doprovodu malého orchestru a studenta dirigování.“

„Mnozí vůbec poprvé zpívají pod dirigentovou taktovkou.“

„Učitelé i studenti věnují přípravě mnoho volného času, mívají velmi pěkný ohlas.“

Osmou inscenací klasické operety na Pražské konzervatoři po obnově vyučování operetního zpěvu a herectví je Čardášová princezna Emmericha Kálmána. V režii pedagoga Zbyňka Brabce, pod taktovkou studenta Ondřeje Kunovského a se studenty v hlavních rolích i v orchestru má dnes večer nový projekt v sále školy po pátečním prvním uvedení druhou premiéru.

 
Foto-Lada-Kolesrov-7---2

„Vytvořilo to velmi soustředěnou kontaktní atmosféru, možnost sledovat každý odstín slova a až fyzicky vnímat nárazy a dramata v hudbě.“   

„Marek Eben těmi nejjemnějšími odstíny hlasu, od pobavení po rozhořčení a odpor, dokáže postihnout všechnu hrůznost, absurdnost, zbytečnost a trapnost lidského konání.“

„Dramaturgii celku i provedení detailů promyslela, připravila a zvládla Michaela Káčerková se zralým přehledem.“

Labyrint světa a rád srdce v podobě hudby Petra Ebena a textu Jana Ámose Komenského vnesl do programu Pardubického hudebního jara závažnost jejich poselství, ale také váhu odpovídající interpretace. Těžko kdo jiný dokáže dát květnatému textu tak komplexní výraz jako Marek Eben. A varhanice Michaela Káčerková přidala nesmlouvavě vyprofilované zvukové obrazy. Nedělní koncert v zaplněném evangelickém kostele měl soustředění a správný poměr mezi slovem a hudbou, mezi patosem a intimitou.