Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

1122

„Když jsem byl kluk, můj vkus byl definován Puccinim a Bizetem.“

„Bernsteinova Mše je moje srdcová záležitost.“

„Osudů takových zapomenutých českých géniů, kteří prorazili ve světě jako Mysliveček, a vůbec o nich nevíme, je víc.“

Jedním z nejúspěšnějších Čechů byl v osmnáctém století Josef Mysliveček. Český velkofilm Il Boemo, zachycující jeho italskou kariéru operního skladatele, má přijít do kin 21. července 2022. Předchází mu nyní vydání českého překladu knihy Il Boemo z pera amerického muzikologa Daniela E. Freemana. Herec a zpěvák Vojtěch Dyk, který ztvárnil titulní roli ve filmu, a proto jeho tvář v dobové paruce dominuje i obálce knihy, v rozhovoru pro portál KlasikasPlus.cz přibližuje svůj pohled na Myslivečka a jeho hudbu. Připomíná však i svou cestu ke klasické hudbě, která začala zpíváním v dětském sboru.

 

Opery se není třeba bát, ale určitě si zaslouží respekt, říká v podcastu portálu KlasikaPlus.cz publicista a grafik Robert Rytina, milovník a znalec českých i světových oper. Z oper samozřejmě strach nemá, ale prozrazuje, čeho se někdy obává v opeře... S Janem Jiráněm je spoluautorem knihy Nebojte se opery, která beletristickou formou přibližuje tucet operních příběhů a doplňuje je řadou faktů a ilustrací. Titul vychází z dvanácti audioknih. Autoři nevylučují, že v jejich vydávání budou pokračovat. Oper, které se v divadlech běžně hrají a jejichž poutavě převyprávěná libreta by bylo možné v dramatizacích prezentovat, je ještě mnoho tuctů.

 

 

Peckova2fotoilonasochorova

„Od Brechta jsme na takové věci zvyklí, on vždycky pojímal vážná témata podobným způsobem.“

„Vždycky je jednodušší si přípravu nějaké inscenace udělat jednodušší tím, že se lidé, kteří na ní pracují, mají rádi.“

„Takže jsem poděkovala za role tetiček a babiček a řekla jsem si, že tímto způsobem pokračovat nemíním. Začala jsem si dělat vlastní věci.“

Opera pražského Národního divadla naplánovala na 26. a 28. listopadu a pak i na několik dalších termínů projekt, ve kterém se potkávají na jevišti Státní opery dva různé hudební i divadelní světy, ztělesňované skladateli Arnoldem Schönbergem a Kurtem Weillem. Po monodramatu Očekávání, které mělo premiéru v roce 1924 v Praze a které nabízí pohled do „světa v ženě“, tvoří druhou polovinu večera ironicky koncipovaná Weillova operní miniatura Sedm smrtelných hříchů, napsaná na libreto kritika měšťácké společnosti Bertolta Brechta. Ukazuje naopak „ženu ve světě“. Inscenaci nastudovali režisérka Barbora Horáková Joly a dirigent Jiří Rožeň. Mezzosopranistka Dagmar Pecková v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje Weillovo dílo, jehož je protagonistkou, ale rekapituluje i své další umělecké i organizační aktivity.

 
211123CFNetopilFejervarikoncertWR20cPetraHajska

„Filharmonici zahráli Předehru od Martinů jako radostnou, tonálně ukotvenou, přehlednou a pozitivní hudbu.“

„Zoltán Fejérvári, kterého předcházela pověst nové hvězdy světových pódií, nezklamal. Hrál uvolněně, hravě, s plným pochopením Bartókova světa.“

„Pocit, že Legendy jsou jakýmsi protějškem Slovanských tanců, při tomto koncertě nabýval s každým dalším číslem na opodstatněnosti.“

Bartók a Martinů jako evropští imigranti v Americe, Bartók a Dvořák jako dva tvůrci ovlivnění hudebním odkazem svého národního společenství, i když každý ve své době jinak, Martinů a Dvořák jako dva čeští klasici s mezinárodní pozicí získanou v Americe… To byly základní obrysy a záchytné body dramaturgie středečního abonentního koncertu České filharmonie. K dojmu z večera v Rudolfinu se musí připočíst ještě vklad dirigenta Tomáše Netopila a v neposlední řadě pak i poděkování za možnost slyšet mladého maďarského pianistu Zoltána Fejérváriho, který v posledních pár letech výrazně čeří hladinu mezinárodní hudební scény.

 
3000

„Šlo vlastně v tom druhém poválečném roce ještě stále o málem soudobou hudbu.“

„Sedmdesát let je v případě obou děl dost na to, aby bylo jasné, že jejich autoři jsou klasici dvacátého století.“

„Ani sto let nemusí být pro umělecké dílo dostatečnou legitimací k definitivnímu spočinutí v přihrádce s názvem Bezvýhradně přijímáno.“

Sté jubileum Janáčkovy Káti Kabanové, které připadlo na 23. listopad, stejně jako sedmdesát let od prvního uvedení Brittenova Billyho Budda náležející k datu 1. prosince nebo stejné výročí Stravinského opery Život prostopášníka, umístěné v kalendáři k letošnímu 11. září, neupozorňují na nic menšího, než že se řada uměleckých děl, nedávno ještě moderních, ba současných, stává pomalu ale jistě klasikou. To, že se některé událostí neúprosně čím dál víc propadají kamsi do vzdálené minulosti, potvrzuje i káhirská premiéra Verdiho Aidy. Bude se od ní 24. prosince připomínat už sto padesát let.

 
pondělí, 22 listopad 2021 12:56

Jubilant a oslavenec Ivan Kusnjer

O8A9863

„Během hodinového programu zazpíval i dvě ze svých ikonických árií z českých oper. Potvrdil, že je plný pěveckých sil.“

„Z oslavencových nejmladších žáků dostali prostor dva barytonisté s příjemnými a dobře vedenými hlasy – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř.“

„U sedícího ´tatíčka´ se v árii O mio babbino caro z Pucciniho komedie Gianni Schicchi sešly postupně čtyři sopranistky.“

Scény z desítky oper, desítka pěveckých sólistů, s nimi operní sbor a orchestr a k tomu pěkně zaplněné Národní divadlo. Tak vypadal nedělní koncert na počest sedmdesátin barytonisty Ivana Kusnjera, který napřesrok bude sólistou pražského operního souboru už čtyři desetiletí. Je po celou dobu jeho nepřeslechnutelnou oporou a nadále mu to víc než dobře zpívá.

 
202

„Je to náš národní poklad. Ale stejně tak se snažím vstřebávat německý repertoár i italské belcanto a francouzské lyrické opery...“

„Pan Kusnjer mi s árii Voka pomáhal. Nikdo lepší už mi poradit nemohl…!“

„Přirozenost zvuková i přirozenost emocí, přirozenost frází, muzikalita… přirozená barva hlasu… Jde mu o krásné vedení volného hlasu.“

Pražské Národní divadlo pořádá v neděli večer koncert k letošním sedmdesátinám svého dlouholetého sólisty Ivana Kusnjera. Vedle jubilanta zazpívají Dana Burešová, Alžběta Poláčková, Eva Urbanová, Martin Šrejma, Luděk Vele, František Zahradníček a další pěvci. S nimi vystoupí i dva mladí barytonisté – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř, kteří se počítají mezi Kusnjerovy pěvecké žáky na Hudební a taneční fakultě AMU. Druhý z nich tam ukončil na konci léta magisterské studium a před týdnem získal jako vítěz v kategorii Junior laureátský titul na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje svůj pohled na soutěžení a na český repertoár a zamýšlí se nad tím, co všechno mu dalo studium u Ivana Kusnjera.

 

Národní divadlo Brno hraje dnes v Janáčkově divadle svou novou inscenaci opery Řecké pašije od Bohuslava Martinů. Další představení se mají konat v březnu. Její aktuální poselství o tom, co prožívá současná společnost, se zdaleka netýká jen uprchlictví. Podle ředitele divadla Martina Glasera se na jevišti v metaforické rovině potkávají dva světy, dvě generace – přičemž ta tradiční musí být vyrvána ze svých kořenů tou přicházející. Řecké pašije měly být v Brně uvedeny už na Velikonoce v roce 2020. Koronavirová krize to překazila a vynutila nové studování pro podzimní festival Janáček Brno 2020. Než se však tehdy premiéra mohla uskutečnit, přišel kvůli pandemii nejprve zákaz zpěvu a pak téměř půlroční zákaz divadla. Tým se k projektu musel pro letošní premiéru, uskutečněnou 5. listopadu, vrátit potřetí… Martin Glaser hovoří v podcastu portálu KlasikaPlus.cz o tomto přerušovaném zkušebním procesu jako o tom nejkrutějším, jaký si lze v divadle představit. A zároveň jako výjimečného oceňuje režiséra Jiřího Heřmana. Umí podle něj jít mimořádně do hloubky a má svébytný rukopis, který – jak ředitel zdůrazňuje – neopisuje.

 

 

1-6cPetrChodura

„Suverénní, plnokrevné a opulentní, ale i jemněji emotivní provedení Rachmaninovovy známé skladby bylo ve spolupráci sólisty a dirigenta a skvěle hrající filharmonie mimořádným hudebním okamžikem.“

„V takovém kontextu se klidně mohou na jednom pódiu i 17. listopadu sejít Sergej Rachmaninov a Witold Lutosławski.“

„Janáčkova Suita v programu nakonec zafungovala především jako intermezzo před druhou závažnou a velkou partiturou.“

Česká filharmonie koncertem pro svobodu a demokracii ve středu 17. listopadu několikanásobně překvapila. Nejprve oznámením, že k tomuto výročí zahraje s orchestrem čínská pianistka Yuja Wang. Pak dva dny před koncertem zprávou, že globální hvězda nepřijede a že ji zastoupí Lukáš Vondráček. Filharmonie překvapila i sestavou programu, kterou musel posluchač sofistikovaně promyslet, aby se mu ozřejmilo, jak ji vztáhnout k odporu proti totalitě. Nakonec však koncert, řízený Jakubem Hrůšou, zafungoval, jak měl.

 
DSC2724---foto-Patrick-Marek

„Nejatraktivnější byla první položka večera – půlhodinový Koncert pro bicí nástroje a orchestr.“

„Nejzajímavější byla kompozice Steva Reicha - Hudba pro ansámbl a orchestr z roku 2018.“

„Nejdelší položkou programu byla čtyřicetiminutová skladba Andrew Normana s názvem Sustain, překládaným jako Udržet.“

Tři koncerty se sedmi skladbami, to byl letošní sedmnáctý ročník festivalu Hudební fórum Hradec Králové, který pořádá tamní filharmonie jako přehlídku českých premiér vybrané nové zahraniční symfonické tvorby. Tři autoři se třemi různými přístupy ke zvuku, formě, dramaturgii i působivosti orchestrálních kompozic, to byl závěrečný program festivalu. V úterý 16. listopadu během večera zazněla díla, která v posledních třech letech napsali a ve Spojených státech premiérovali Andy Akiho, Steve Reich a Andrew Norman.

 
Strana 1 z 96