Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

sobota, 18 kvě 2019 13:12

„Pomeranče“ v Národním

laska-ke-trem-pom-23

„Orchestr hrál první večer Prokofjevovu sršatou hudbu, vyžadující hodně energie a neméně tolik přesnosti, opravdu skvěle.“

„Radim Vizváry našel rovnováhu mezi tušenou absurdní ztřeštěností, legrací a zábavností a hrůzostrašnou pohádkovostí.“

„Ze tří princezen ukrytých v plodech přežije sice jen jedna a ještě je na přechodnou chvíli proměněna v krysu, ale nakonec se vše v dobré obrátí. A nebo ne natrvalo…?“

Tři obrovské prsy, dvě mrtvé princezny a jeden uzdravený princ, to je základní materiál operní taškařice Láska ke třem pomerančům - pohádky, v níž je všechno naruby a která s odřenýma ušima dopadne tak nějak dobře. Sto let staré operní dílo Sergeje Prokofjeva teprve podruhé ve své historii teď nastudoval soubor pražského Národního divadla. Příjemně rozverná inscenace měla ve čtvrtek docela úspěšnou premiéru.

 
00

„Hráli s podobným entuziasmem a osobním nasazením jako hrávají mládežnické orchestry.“

„Bartókův koncert obdařila houslistka kantabilitou i vcítěním do atmosféry, pochopením pro nekonečné melodie.“

„Pappano zacházel v Šeherezádě do krajností, ale nikdy nepřesáhl míru únosnosti.“

Sir Antonio Pappano je rodilý Brit, ale po rodičích Ital – a temperamentem snad dvojnásobně. Hostování římského tělesa Orchestra dell´Accademia Nazionale di Santa Cecilia pod jeho vedením na Pražském jaru bylo v pátek večer skutečným symfonickým gejzírem – výbuchem energie podpořeným virtuózní sehraností.

 
000

„Sólista prostor sálu zvukově obsáhl a byl orchestru rovnocenným partnerem.“

„K Berliozovi patří i náruživost a instrumentační bohatost – a těchto parametrů bylo v provedení dostatek.“

„Berliozovo Te Deum je emotivní hudba, která zanechává velkolepý dojem, povznáší, nabíjí.“

Málokdy se ve Smetanově síni rozezní při orchestrálním koncertě varhany tak mohutně a samostatně. A stejně tak málokdy zní tímto sálem tak zřetelně jinak značně tichý tón sólové violy. Při středečním koncertě festivalu Pražské jaro nazvaném Vizionářský Berlioz bylo takových krajností a kontrastů víc. Hector Berlioz, od jehož úmrtí se připomíná 150 let, neměl daleko k extravagancím. Americký dirigent John Nelson je prezentoval výstižně a s nadhledem, rozumně, nepřehnaně.

 
DSC6853

„Jsem přesvědčen, že takový zábavný, kouzelný a magický večer, jaký chystáme, lidé rádi přijmou.“

„Čeká mě můj první operní Wagner, měl jsem své první dirigentské setkání s Brucknerovými symfoniemi…“

„Musel jsem se naučit, že způsoby komunikace jsou v Německu odlišné od těch britských.“

V pražském Národním divadle vrcholí přípravy na čtvrteční premiéru Prokofjevovy opery Láska ke třem pomerančům. Uskuteční se v rámci festivalu Pražské jaro. Inscenaci připravili režisér Radim Vizváry, scénograf Boris Kudlička a dirigent Christopher Ward. Osmatřicetiletý umělec s evropskou působností, generální hudební ředitel německého města Cáchy a šéf tamního symfonického orchestru byl v Praze na stejné scéně už loni v lednu podepsán pod premiérou Brittenovy opery Billy Budd. Ta se na repertoár k několika představením vrátí zase na konci příští sezóny. Portálu KlasikaPlus odpovídal Christopher Ward na otázky týkající se Sergeje Prokofjeva a spolupráce s Vizvárym, ale i pocitů Brita na evropském kontinentě.

 
zahajovac-koncert--opening-concert-125201946920357515o

„Smetanu hrálo tvárné těleso, zralým způsobem inspirované a vedené.“

„Málokdo si dovolí ve Vyšehradu taková zvolnění a ztišení, jaká jsme slyšeli.“

„V závěru Blaníku patos nádherně nahradil vznešeností.“ 

Pražské jaro otevřeli Bamberští symfonikové s Jakubem Hrůšou. Smetanova Má vlast zazněla velmi pěkně, nesmírně životně, do detailů propracovaně a přitom uvolněně. Zazněla v rovnováze lyrického a epického, svátečního a spontánního, promyšleného a prožitého, v rovnováze českého a světového přístupu, vzorově – tak, že by se o ní mohlo jednou mluvit jako o legendární.

 
477985890316aec091552k

„Některé výkony jsou jasné od prvních taktů. Ty skvělé i ty nepřijatelné. Ovšem nejvíc je bohužel těch ostatních.“

„Vítěz houslové soutěže může pomýšlet na sólovou kariéru, vítěz hobojové soutěže v uvozovkách ´jen´ na dobrý post komorního či orchestrálního hráče.“ 

„Pokud korejský muzikant vyhraje mezinárodní soutěž, je osvobozen z vojenské služby.“

Violoncellista Michal Kaňka byl na konzervatoři u založení Havlákovo kvarteta, později přejmenovaného na Kvarteto Martinů. Své místo však nakonec našel v Pražákově kvartetu, kde jeho aktivní členství přesáhlo už třicet let. Dva roky vystupuje také jako člen Wihanova kvarteta. Od roku 2011 je pedagogem AMU, potom začal učit rovněž na Pražské konzervatoři. Od loňska je členem Umělecké rady festivalu Pražské jaro. Stálou komisi festivalové interpretační soutěže vede pátým rokem. Jak řekl portálu KlasikaPlus, na soutěž, kterou kdysi vyhrál, nedá dopustit - v mezinárodním kontextu má jedinečné postavení.

 
Foto-Milo-Kolesr-6

„Opera je magicky jedinečnou směsicí psychologie, filozofie, religiozity, humanismu, pohádkovosti a smyslnosti.“

„Člověka odedávna provázející ´svár duše s tělem´ toto dílo prezentuje velmi intenzivně.“

„V roli mnicha Athanaëla neokázale exceluje mladý slovenský pěvec Csaba Kotlár.“

Pardubické hudební jaro zasáhlo jedním přidaným večerem do chrudimské hudební sezóny. V Divadle Karla Pippicha se první květnovou neděli uskutečnilo pohostinské představení libereckého operního souboru. Nabídlo Thaïs od Julesa Masseneta – zdařilou inscenaci, za kterou stojí režisérka Linda Keprtová a dirigent Martin Doubravský.

 
DSC6843

„V Praze není tolik vhodných sálů, které bychom mohli využít v jednom období současně pro ještě víc soutěžních oborů.“

„Jde nám o to, aby soutěžící měli největší komfort a aby také dostávali zpětnou vazbu.“

„Žádoucí jasnou kontinuitou je i případ nynějšího šéfa umělecké rady soutěže violoncellisty Michala Kaňky, který ji vyhrál v osmdesátých letech.“

Mezinárodní interpretační soutěž organizovaná festivalem Pražské jaro letos už jedenasedmdesátým rokem je tradičně soutěžní multioborovou. V tomto roce se koná od 8. do 15 května v oborech hoboj a flétna. Soutěžní kola jsou přístupná veřejnosti, finále jsou pak dokonce už přímo součástí nabídky festivalových koncertů. Hobojisté se takto utkají o laureátské tituly v Rudolfinu za doprovodu Komorního orchestru Pražských symfoniků 13. května a flétnisté za doprovodu Bennewitzova kvarteta a PKF-Prague Philharmonia 14. května. Zákulisí soutěže přibližuje v RozhovoruPlus její tajemník Michal Vencl. 

 
190411NetopilLuganskyweb-res017cPetr-Kadlec

„Vibrování mezi hudbou a slovem je silný moment - a Janáček je v tom dodneška nepřekonaný.“

„Zdá se mi, že začínám nějak víc bojovat s režiséry. Dostávají bohužel obecně čím dál víc prostoru - a to jim uvolňuje ruce, mají víc času na experimenty.“

„To je právě ta energie, kterou u Janáčka tak miluju.“

Ve Zlíně dnes diriguje orchestr žáků ZUŠ z celého kraje a profesionálů ze zlínského symfonického tělesa – první večer projektu Malí velcí filharmonici. Nejmladším se věnuje i při Letní akademii v rodné Kroměříži. Má teď za sebou Prodanou nevěstu v Drážďanech a dubnové koncerty s Českou filharmonií s hudbou vídeňských klasiků. Pak v Rudolfinu dirigoval benefici ve prospěch opravy pařížské katedrály Notre-Dame, poničené ohněm. Na programu byla Dvořákova kantáta Stabat mater. Od stejného autora zazní pod jeho taktovkou s Essenskými filharmoniky na podzimním festivalu Dvořákova Praha Sedmá symfonie a Klavírní koncert. Letošek patří a patřil v jeho kalendáři například i Smetanovi, Mozartovi a Mahlerovi. Neustále se však Tomáš Netopil vrací k Leoši Janáčkovi. Právě o něm je RozhovorPlus především.

 
ert-a-Ka-386780298550402979535862419537893119754240o

„S Romanem jsme sice stejný hlasový obor, typově i barvou jsme ale úplně odlišní. Nebo si to aspoň myslím.“

„V Brně se mi líbí. Určitě bych chtěl ale objevovat i jiná hudební prostředí.“

„Těším se na barokní událost léta – Händelova Saula na festivalu Hudba Znojmo.“

Do Karlových Varů se v rámci zahájení lázeňské sezóny k dnešnímu odpolednímu recitálu vrátil brněnský barytonista Tadeáš Hoza, jeden z výrazných loňských laureátů tamní respektované soutěže pořádané Mezinárodním pěveckým centrem Antonína Dvořáka. V Galerii umění spolu s ním komorní koncert připravila sopranistka Kristýna Kůstková, rovněž laureátka podzimní soutěže. Program - Dvořáka, Mahlera, Korngolda, Rossiniho a Mozarta - s nimi nastudovala klavíristka Kateřina Ochmanová. Tadeáš Hoza je mladším bratrem barytonisty Romana Hozy (náš rozhovor s ním ZDE). Oba už účinkují v opeře a koncertují. I na to, jestli si nekonkurují, přišla řeč v aktuálním rozhovoru s mladým pěvcem, jemuž – zdá se – nechybí nic: naštěstí ani smysl pro humor. 

 
Strana 1 z 25