„Vypadá to, že se schyluje k jakési generační výměně a až se bude ‚dělit koláč‘ zodpovědnosti, na Levita pravděpodobně také část připadne.“

„Pianista je velmi výrazný i ve vizuálním projevu, jeho hra je plná gest.“

„Patříte-li stejně jako já do té druhé kategorie, může pro vás být poslech Levitovy interpretace devastující.“

Pianista Igor Levit naposledy vystoupil v Praze teprve před dvěma lety, a přesto jej hned dva místní festivaly měly důvod angažovat znovu na tento rok. Jeho sólový recitál, který proběhl 25. května ve Dvořákově síni Rudolfina v rámci Pražského jara, zahrnoval mimo jiné méně známé transkripce nebo nový cyklus soudobého skladatele Freda Hersche. Byla to ale interpretace Lisztovy sonáty, ve které se přiblížil něčemu vzácnému.

„Podmínky pro průběh koncertu byly v mnohém kladné.“

„Úvodní píseň Dobrou noc spustil Bostridge rovnou se suverénní intonací, navazoval oční kontakt s jednotlivými posluchači, Cholodenko se zabýval hlubšími protihlasy.“

„Hrál totiž charistmaticky, testosteronově, s nesmírnou hráčskou výbavou, v záklonu, jako doma…“

Recitálovou řadu Českého spolku pro komorní hudbu tento rok uzavřel britský tenorista a autor knih Ian Bostridge, který bývá pokládán za specialistu na písňové cykly Franze Schuberta. Pro nedělní pražský recitál se k němu na provedení Zimní cesty připojil vítěz soutěže Vana Cliburna z roku 2013, Vadym Cholodenko. Přestože koncert vypadal na papíře velmi atraktivně, samotný poslech byl o něco prozaičtější.

„Právě ty doprovodné textury pro mě byly hlavním zdrojem hudební potravy v průběhu celé první části cyklu.“

„O něco méně mě přesvědčovaly dlouhé plochy, kdy si hudba nevystačí jen s tahem vpřed a „správnými“ parametry ve vyváženosti zvuku.“

„Koncepce ale byla nenásilná, snadno se do ní dalo zaposlouchat a pociťoval jsem vděk za skutečnost, že taková hudební díla na světě máme.“

V pondělí 17. dubna v ostravském Kině Vesmír vystoupila klavíristka Zhang Zuo, která se veřejně prezentuje pod pseudonymem Zee Zee. Ačkoliv její jméno v Česku není jedním z těch povědomých, o koncert byl veliký zájem. Na programu byly skladby z období romantismu a raného dvacátého století.

„Klavíristčina zručná prstová technika mě překvapila už před několika měsíci, když v Sukově síni Rudolfina hrála Mendelssohnovo trio.“

„Snad jen agogika by místy snesla skromnější zacházení.“

„Publikum přijalo méně známou skladbu bez jakýchkoliv potíží, podle reakcí bychom si snadno mohli myslet, že právě dozněla Beethovenova symfonie. Úspěch!“

Na třetím koncertě cyklu Hybatelé rezonance se 3. dubna v Anežském klášteře představila klavíristka Terezie Fialová. Program jejího recitálu byl založen na cyklu Roční doby předního soudobého autora Pēterise Vaskse. Na základě tohoto koncertu můžeme interpretku snadno zařadit mezi svědomité „advokáty díla“ lotyšského skladatele. Doufejme, že Vasksovo vrcholné dílo v Česku neuvedla naposledy.

„Kromě neomezené klavírní techniky a obratnosti v harmonické složce mi asi nejvíc imponuje svou velkorysostí, jejímž důsledkem se poměrně spolehlivě drží stranou od kýče.“

„Posluchačsky se mi obtížně přijímal pianistův úsečný způsob vytváření tónu.“

„Tehdy jsem si uvědomil, že sólový recitál je obtížná disciplína, která klade energetické nároky i na ty nejtalentovanější.“

K příležitosti 150. výročí narození skladatele Sergeje Rachmaninova v pražském Rudolfinu v sobotu 25. března 2023 vystoupil v cyklu FOK ruský klavírista Nikolaj Luganskij. V díle tohoto skladatele bývá považován za autoritu a nepochybně to tak vnímá i české publikum. Rudolfinum bylo až na pár míst vyprodané.

„Vondráček svému domácímu publiku není lhostejný a jsem si jistý, že by mu odpustilo i výpadek závažnějšího rozsahu.“

„Všehovšudy šlo o poutavé provedení, které se vyznačovalo kladným vztahem k dílu a značnou pódiovou zkušeností.“

„Podle mého názoru jí však s narůstajícím množstvím not klesají možnosti charakterizace.“

Dne 12. února v pražském Rudolfinu proběhl v rámci recitálového cyklu Českého spolku pro komorní hudbu koncert ruské klavíristky Olgy Kern. Původně měl místo ní vystoupit Lukáš Vondráček, ale asi před dvěma týdny svou účast z rodinných důvodů odřekl. Navzdory změně programu byl sál plný, vstupenek nebylo vráceno mnoho.

„Velmi se mi zamlouvá představa, že pro umělce je hodnota skladatelova díla tak vysoká, aby pro něj nevyhnutelně souvisela s úměrnou obětí v ohledu vlastního blahobytu.“

„Klavírista všechny sonáty hrál zpaměti, svůj fyzický fond využíval štědře.“

„Úloha interpretů a umělců obecně je koneckonců i explorační, měli by zvyšovat laťku a ukazovat nám cesty, které jsme si nevysnili.“

Ke stopadesátému výročí narození Alexandra Skrjabina pořadatelé z Prague Music Performance obratně zajistili pro pražské publikum bezprecedentní koncert. Britský klavírista Jonathan Powell v Kostele svatého Vavřince souborně provedl deset skladatelových klavírních sonát v takové kvalitě, kterou snad ani nebylo možné očekávat.

„Tehdy šlo spíš o lokální pokus pro pražské hudební školy, postupně se její dosah rozšířil na Středočeský kraj a poslední tři roky funguje jako celostátní.“

„Výsledkem je, že dnes už je soutěž vnímána jako plně etablovaná.“

„Vyvažovat vše nezbytné je velmi náročné a každý takový zdravý a připravený výkon studenta tudíž lze přijímat jenom s vděkem.“

V sobotu 12. listopadu se konalo matiné vítězů soutěže Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons. V koncertním sále Gymnázia a Hudební školy hlavního města Prahy vystoupilo šestnáct mladých klavíristů. Úroveň soutěže zjevně stoupá jak na straně zúčastněných, tak i pořadatelů.

„Kritik Ivan Žáček se dnes o tomto díle vyjádřil jako o jednom z těch konvenčnějších a méně vynalézavých.“

„Koncert mě zatím ani v tklivějších místech (například odtahy na malých sekundách ve druhé větě) nedokázal emocionálně příliš rozpohybovat.“

„Kromě toho je ale i jakýsi poutavý divadelní prvek na Ardaševově pružné, mefistovské virtuozitě v kombinaci s mírem a dobrými mravy, se kterými se pohybuje po podiu.“

Je tradicí, že na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného každý rok jeden recitál ze čtyř náleží tuzemskému klavíristovi. Na letošní, desátý ročník festivalu byl po sedmi letech znovu pozván Igor Ardašev, který ve Dvořákově síni pražského Rudolfina přednesl program složený z děl ruských skladatelů a vídeňských klasiků, přičemž hlavním lákadlem byla nepříliš hraná Čajkovského Velká sonáta G dur.

„Pokud bratr nebyl na nějakém zahraničním turné, každoročně vystupoval v křečovickém kostelíku svatého Lukáše a hrál především díla Dvořákova a Sukova.“

„Sukova symfonická tetralogie, mám na mysli Asrael až Epilog, je velmi nadčasová.“

„Hrubín byl krásný, ušlechtilý člověk, a hlavně, na rozdíl od jiných, neodradil člověka od poezie.“

Jan Suk, básník, esejista, filozof a literární kritik, je hudebnímu světu možná známější jako pravnuk Antonína Dvořáka, vnuk Josefa Suka skladatele a nevlastní bratr houslisty Josefa Suka. O svém rodu píše vzletnou esejistickou prózou v knize Melancholické století oblaku, která byla vydána před dvěma lety. Sešli jsme se u něj doma v Křečovicích, aby téma přiblížil širší veřejnosti a možná dal na něj nahlédnout z jiného úhlu.