Tereza Šťastná

Tereza Šťastná

Vystudovala obor Mediální studia na Metropolitní univerzitě. Už během vysoké školy se zapojila do programu pro elévy v Českém rozhlase, kde postupně sbírala základní zkušenosti a znalosti rozhlasové práce, a to pod vedením doc. Tomáše Zikmunda a mistryně zvuku Jitky Borkovcové. Prostředí rozhlasu a „čarování“ se zvukem jí už jako studentce přirostlo k srdci. S prací v Českém rozhlase se ale nejprve seznamovala ze široka, na různých pozicích – vyzkoušela si mimo jiné výpomoc na infolince, produkční a propagační práce, až po práci redaktorskou, která ji oslovila nejvíce. I proto po úspěšném absolvování magisterského studia na podzim roku 2015 přijala v Českém rozhlase pozici ve vědecko-technické redakci v Tvůrčí skupině publicistika. Zde působila 2 roky jako redaktor a 3 roky jako editor. V roce 2018 absolvovala dvouměsíční stáž v německém Deutsche Welle, kde měla možnost se plně zapojit do chodu environmentální redakce. Za sebou má několik natáčení v zahraničí, stejně jako občasné moderace vědecko-populárních pořadů či přispívání články do Týdeníku rozhlas a na web ČRo. 

Po odchodu z ČRo začátkem roku 2021 nastoupila do Národního ústavu pro autismus, z.ú. (NAUTIS) na pozici hlavního redaktora nově vzniklého portálu AutismPort.cz. Externě spolupracuje i s dalšími institucemi, ať se jedná například o výrobu podcastů „na klíč“ či psaní publicistických článků. Ve volném čase si ráda přečte dobrou knihu, miluje cestování, neodmítne pozvání do divadla či do kina, nebo posezení s přáteli. Zbožňuje své dva morčecí kluky. A ráda by se také více věnovala psaní knih, ve kterém nyní, coby začínající autorka, sbírá cenné zkušenosti.

Mladá talentovaná klavíristka Nora Lubbadová včera oslavila své dvanácté narozeniny, má na svém kontě řadu úspěchů. Jako jedna z mála Češek dostala také pozvání do slavné Carnegie Hall v New Yorku. Dnes nabízíme AudioPlus netradičně i s videem jako záznam RozhovoruPlus, ve kterém mimo jiné prozradila, že se pořád cítí jako obyčejná holka, která si ale svůj život bez klavíru nedokáže představit. Celý článek si můžete připomenout ZDE.

 

 

111

„Když hraju skladbu od slavného skladatele, o kterém byl natočen dokument, tak se na něj podívám a pak si představuju, že jsem v tom období, prostoru a hraju na stejný klavír, abych pochopila, jak to myslel.“

„Mým snem je zahrát si s Českou filharmonií v Dvořákově síni v Rudolfinu a také v různých sálech světa, abych mohla cestovat.“

„I když skladbu hraju už delší dobu, třeba více jak rok, tak vždy je v ní co objevovat. Je to takový hudební výlet, na který se těším den za dnem.“

Vzpomenete si, co jste dělali, když vám bylo dvanáct let? A dokázali byste říct, co bylo v tomto věku vaším největším úspěchem? Mladá talentovaná klavíristka Nora Lubbadová, která čerstvě oslavila své dvanácté narozeniny, má na svém kontě úspěchů hned několik. Zahrála si na Pražském jaru, několikrát vyhrála celostátní soutěž Prague Junior Note a ve finále mezinárodní soutěže Louskáček si zahrála s Moskevskou filharmonií. Jako jedna z mála Češek dostala také pozvání do slavné Carnegie Hall v New Yorku. A tím Nořiny úspěchy zdaleka nekončí, k těm nejčerstvějším patří její vystoupení na mezinárodním festivalu Vladimíra Spivakova: Moskva vítá přátele. V RozhovoruPlus mimo jiné prozradila, že se pořád cítí jako obyčejná holka, která si ale svůj život bez klavíru nedokáže představit.

 
1939

„Když je někdo dobrý muzikant a chce dělat výbornou hudbu, tak se autorita dirigenta zrodí přirozeně.“

„Filmové skladby, hlavně ty hollywoodské, jsou napsány pouze pro studio a je hrozně těžké hrát je naživo.“

„Při koncertu Star Wars jsem mezi diváky viděl deset až jedenáct Darth Vaderů, což na abonentním koncertu Plzeňské filharmonie moc nebývá.“

Narodil se v roce 1987 v Japonsku a už od čtyř let se učil hrát na housle. V devíti letech vstoupil do dětského orchestru a právě orchestrální hudba mu naprosto učarovala. Když v roce 2006 Chuhei Iwasaki slyšel v Japonsku vystoupení České filharmonie pod taktovkou dirigenta Zdeňka Mácala, byl to pro něj bez nadsázky osudový zážitek. Přivedl ho totiž k rozhodnutí jet studovat klasickou hudbu do České republiky. Na Pražské konzervatoři se v roce 2007 přihlásil ke studiu hry na housle spolu s obory skladba a dirigování. Právě s taktovkou se s ním v posledních letech můžete potkávat nejčastěji. V RozhovoruPlus prozradil, jak se těší na sérii koncertů filmové hudby Zimmer–Williams, navíc poprvé v roli šéfdirigenta, i jak důležitá pro něj byla studia a působení na Pražské konzervatoři.