„Je potěšitelné, že v současnosti jsou v České republice velmi dobří producenti; to se výrazně změnilo k lepšímu.“
„V Anglii je televizní a filmový průmysl jeden z nejprogresivnějších.“
„Kultura je důležitá, protože probouzí emoce v našem chladném materialistickém světě.“
Předsedou poroty Mezinárodního hudebního festivalu Zlatá Praha byl letos významný německý režisér a producent Reiner Moritz, výkonný ředitel Poorhouse International v Londýně. V průběhu soutěžní přehlídky jsme se setkali k velkému exkluzivnímu rozhovoru pro portál KlasikuPlus.cz
Česká televize vyhlásila oceněné snímky 60. ročníku festivalu televizních hudebních, tanečních a divadelních pořadů a filmů Zlatá Praha. Hlavní cenu Grand Prix si odnáší film Zamilovaná Orfea. Hodnotitele zaujal přesvědčivým oživením starověkého mýtu o Orfeovi. Za pomoci vynikající filmařské techniky si autor dobírá fenomén režijního divadla. Český křišťál získaly tři soutěžní snímky. Hudba pod hákovým křížem – maestro a violoncellistka z Osvětimi v kategorii dokumentu ukazuje, jak se hudba může proměnit v propagandu, ale také jak dokáže zachraňovat životy. Příběh stojí na kontrastu životních osudů dirigenta Willhelma Furtwänglera a cellistky Anity-Lesker Wallfisch, která sama přežila Osvětim. Křišťál v kategorii záznamů inscenačního umění získala Nevinnost. Poslední operu letos zesnulé skladatelky Kaiji Saariaho uvedl s velkým úspěchem Simon Stone na festivalu v Aix-en-Provence. Filmový režisér Phillipe Béziat umně přenesl napínavou atmosféru tohoto díla na televizní obrazovku. A ze soudku záznamů hudebních koncertů byl jako vítězný vybrán film Hudební cesta časem. Vilnius 700. Jedná se o skvěle natočenou Hudební cestu časem, která kombinuje hudbu mladých litevských skladatelů, současnou architekturu a pohyb snoubící se v meditativním prožitku. Snímek Nejpodivnější z andělů si odnáší cenu za mimořádný umělecký počin. Novozélandská filmová režisérka Rebecca Tansley úspěšně převedla komorní operu Nejpodivnější z andělů do filmového díla natočeného na skutečných lokacích, kde se rozehrává příběh vyvolávající pochybnosti o tom, kdo je vlastně příčetný a kdo nikoli. Film představující vzrušující, objevnou a přitom zábavnou cestu za jedinečností zvuku starých houslí a smyčcových nástrojů Temné tajemství pana Paganiniho si odnáší Cenu České televize, cenu za celoživotní dílo získali Alexandr Ekman a Mikael Karlsson. A ocenění Nadace Vize 97 obdržel film Nikola Márová: Portrét primabaleríny. Všechny snímky si lze až do sobotní půlnoci přehrát online.
Nová scéna Národního divadla bude hostit šedesátý ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Diváci i festivaloví návštěvníci se mohou těšit na řadu hvězdných jmen, nejnovější televizní snímky o hudbě, tanci i divadle, ale i na pestrý doprovodný program. Výroční Zlatá Praha se koná od středy 20. do soboty 23. září. Veřejnosti představí třiaosmdesát soutěžních a pět nesoutěžních snímků z celkem osmnácti zemí světa. Sledovat je bude možné nejen přímo na Nové scéně, ale letos poprvé i na festivalovém webu. Vybrané přímé přenosy odvysílá také program ČT art, diskuze a doprovodné akce budou přenášet i sociální sítě.
Filharmonie Hradec Králové zahájí 46. sezónu a první s novým ředitelem Vladimírem Šrámkem. Jejím mottem je Hudbu slyšet i vidět. Zahajovací koncert pod vedením šéfdirigenta Kaspara Zehndera se koná v domovském sále ve čtvrtek 14. září od půl osmé a další žářijové projekty následují v rychlém sledu.
„Nabízí podněty k zamyšlení nad obtížnými cestami k uplatnění, nad tvůrčí svobodou a kompromisy, jež (ne)musíme podstupovat.“
„V této souvislosti stojí za připomenutí, že tento kreativní muž, mimo jiné zdatný pianista, stojí také za pozoruhodným filmem Piano na křižovatce.“
„Mohly by probouzet i smutek, jenže ten se nějak nedostavuje. Z filmu spíš vyzařuje zřetelná, i když nesnadno definovatelná naděje, že pandemické ticho brzy skončí.“
Dva mladí pouliční muzikanti fidlají na kontrabas klasickou melodii; neruší je hluk vídeňského bulváru, nevadí jim ani déšť, před kapkami se schovávají pod igelitovou plachtou. Menší mladík, který má růstovou vadu, obstarává smyčec, velký brnká na struny. Plastic Symphony… Nejen z titulu slovenského filmu, ale také z úvodních scén je zřejmé, že půjde o hudbu. A o tu samozřejmě jde i v českém dokumentu Piano na křižovatce, který je skutečnou poctou klavíru.
„Osmaosmdesát snímků, přihlášených do soutěže, je velmi slušným číslem; nejde však o kvantitu, ale o kvalitu snímků, a ta byla i tentokrát vysoká.“
„Grand Prix si odváží vynikající dílo režiséra Maria Martoneho pro RAI; syrovost a něha jako by byly neplánovanou poctou francouzské nové vlně a Jean-Lucu Godardovi.“
„Pořadatel Zlaté Prahy, jímž je Česká televize, odvádí tímto festivalem každoročně neocenitelnou službu, ne-li poctu televizní veřejnoprávnosti.“
Proč se – od kanadského Banffu ve stínu Skalistých hor po Montreux na břehu Ženevského jezera – konají festivaly zaměřené především či mimo jiné na televizní tvorbu? A jaké svým obsahem, svou náplní jsou? V čem se shodují, v čem se liší? Jakkoli se jejich tvář postupem doby vyvíjí a proměňuje, některé z klíčových rysů lze považovat za konstantní. V zemi javorových listů se obvykle jedná o velkokapacitní přehlídku zahrnující všechno možné, co na diváky z obrazovek světa promlouvá. Nejstarší evropské festivaly se zaměřují na televizní umění a zábavu (Zlatá růže), případně soutěží i v rozhlasové tvorbě (Prix Italia). A je potěšitelné, že do této elitní společnosti patří i Zlatá Praha, která se ve své polistopadové podobě už tři dekády věnuje hudbě, tanci a divadlu na obrazovce.
„Koronavirová situace ovlivnila dokumentární tvorbu, reportáže a typ záznamů koncertů či divadelních představení.“
„Platforma ‚ARTE Concert‘ se v mezinárodním měřítku rozvinula a zejména streaming se stal kreativním prostorem pro mnohé umělce.“
„Naším úkolem je lidi nejen spojovat, ale také zdůrazňovat kulturní rozmanitost.“
Předsedou poroty devětapadesátého ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha byl letos v září Wolfgang Bergmann, výkonný ředitel ARTE Deutschland a koordinátor ARTE/ZDF, který zastává manažerský post pro německou sekci už od roku 2011. Více než tři desetiletí působí v televizní branži a zaměřuje se na umělecké pořady. Inicioval, koprodukoval a připravil řadu oceněných filmů a dokumentů a zaštítil mnoho kulturních televizních projektů mezinárodního formátu. V Praze jsme se setkali k našemu rozhovoru o festivalu a o veřejnoprávní německo-francouzské stanici ARTE.
Hlavní cenu Grand Prix 59. mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha obdržel film Bohéma z produkce Rai – Radiotelevisione Italiana. Pucciniho operu inscenoval režisér Mario Martone v dílnách Teatro dell'Opera di Roma. Zpracoval ji podle poroty v jedinečném propojení filmového a jevištního umění; jedná se o „odvážný inovativní projekt, který otevírá prostor pro nové zážitky z opery na filmovém plátně“. Český křišťál získaly tři soutěžní snímky. Prvním je film Vivaldiho (nejisté) Čtvero ročních dob; zachycuje symbolický koncert oslavující krásu a křehkost planety Země, ve kterém mezinárodní sestava mladých hudebníků vystoupila živě na řeckém ostrově Délos, aby ukázala, že hudba umí vyjádřit radost i starost o budoucnost našeho bytí. Druhým je film Xenakis: revoluční designér zvuku – poutavý životopis jednoho z nejvýznamnějších skladatelů 20. století. Třetím je film Alenka, zprostředkovávající taneční inscenaci Alice souboru Opéra national du Rhin, vytvořenou na motivy knížky Alenka v říši divů a s hudbou Philipa Glasse. Cena České televize patří filmu s názvem Chopin. Nebojím se tmy, který klade aktuální otázku, zda nesmrtelné melodie mohou nějak povznést pochmurnost míst poznamenaných válkou a utrpením… Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin si z Prahy odváží dokument Císař Atlantidy o opeře Viktora Ullmanna, na kterém se v koprodukci podílela i Česká televize. Snímek, objasňující ojedinělé okolnosti vzniku díla v terezínském ghettu za druhé světové války, získal také ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97... Na festival přihlásilo své filmy 47 televizních a filmových produkcí z více než tuctu zemí světa. Devět desítek děl mělo celkovou délku přes 7300 minut. Dvaadvacet snímků reprezentovalo Českou republiku. Speciální cenu za celoživotní dílo, tedy za mimořádný přínos hudbě a audiovizuálnímu průmyslu, udělila na festivalu Evropská vysílací unie (EBU) a Hudební a mediální centrum (IMZ) kanadské sopranistce a dirigentce Barbaře Hanniganové jako „jedné z nejvlivnějších umělkyň naší doby“.
Letošní Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha nabídne filmové premiéry, hudební představení i bohatý doprovodný program včetně hudebně-tanečního večera v latinskoamerických rytmech. Devětapadesátý ročník obsáhne osmaosmdesát soutěžních a dva nesoutěžní snímky o hudbě a tanci z celého světa, díky nimž diváci kromě tradičních operních či tanečních domů a koncertních sálů navštíví třeba vrcholky švýcarských Alp, řecký ostrov Délos nebo hranici mezi Severní a Jižní Koreou. Jeden z nejstarších televizních festivalů v Evropě hostí Nová scéna Národního divadla od středy 21. do soboty 24. září, kdy se bude konat Slavnostní předávání cen. Divákům ho od 21:45 hodin nabídne ČT art. Kompletní program Zlaté Prahy je k dispozici zde a přehled soutěžních snímků najdete zde.
„Strategicky znamenitým tahem Petra Dvořáka se před několika lety stalo spojení dvou funkcí – ředitelem Zlaté Prahy byl jmenován výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl.“
„Do čela poroty získala Zlatá Praha 2021 živoucí legendu televizní tvorby zaměřené na symfonickou hudbu, operu, balet či tanec: dvaaosmdesátiletého Brita jménem Brian Large.“
„Letos obdržel společnou cenu ČT, EBU a IMZ za celoživotní dílo enfant terrible televizní tvorby, čtyřiašedesátiletý Američan Peter Sellars.“
V minulém týdnu se konal osmapadesátý ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, soutěž televizních pořadů zaměřených na hudbu, balet, tanec a divadlo. V porotě zasedly výrazné osobnosti v čele s proslulým Brianem Largem.
Cenu za celoživotní dílo převzal na festivalu Zlatá Praha americký operní a divadelní režisér Peter Sellars, označený za jednoho z nejvýjimečnějších a nejvlivnějších umělců naší doby. Stovka přihlášených a sedmadvacet z nich vybraných programů, to byla letošní soutěž Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Hlavní ocenění, Grand Prix, si z ní odváží film Romeo a Julie. Zachycuje současné pojetí Shakespearova dramatu v podání britského National Theatre, jak je vysílá televize Sky Arts. „Brilantně zahrané, brilantní režie,“ konstatovala porota. Český křišťál v kategorie Záznamy hudebních koncertů putuje do České filharmonie za jedno z vystoupení vysílané během pandemie z pražského Rudolfina – koncert s Jakubem Hrůšou a Lisou Batiashvili. Porota ocenila, jak tým pomocí světelných efektů vytvořil v prázdném sále magickou atmosféru naplněnou hudbou. Český křišťál v kategorii Dokumenty o hudbě, tanci a divadle získal projekt Agónie, jehož producentem byla Telewizja Polska. Představuje lidovou hudbu jako prostředek místního propojení generací. Český křišťál v kategorii Záznamy inscenačního umění má film Ohnivý anděl: Prokofjevova opera v moderní a strhující inscenaci, kterou zachytil Unitel pro VBW v Divadle Na Vídeňce. Cenu České televize si odvážejí Asterisk Films a Foxy Films za film Janine Jansenová: Láska ke Stradivarimu, popisující nelehkou cestu významné nizozemské houslistky k nahrání jedinečného alba využívajícího dvanáctery nejvzácnější stradivárky světa. Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 získal projekt Umírající labutě; jde o šestnáct choreografií s původní hudbou šestnácti autorů v podání šestnácti tanečníků, podle poroty o skvělou reakcí na pandemickou situaci v kultuře. Festival tomuto snímku zároveň udělil Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin. Stejné uznání přiznala porota filmu Bílá růže, pozoruhodnému vizuálním ztvárněním i brilantním využitím grafiky a animace. Byl označen za dokonalý výtvor určený pro televizní diváky.
Přehlídka pořadů a filmů s tématy hudby a tance, Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha, se letos bude konat po osmapadesáté, a to od středy 22. do soboty 25. září. Každý rok zasedá mezinárodní porota, která vybírá z přihlášených pořadů vítěze ve třech kategoriích, ve kterých udělí ocenění Český křišťál. Dále zvolí držitele hlavní ceny Grand Prix Golden Prague a zvláštního uznání se dočká i autor mimořádného uměleckého počinu. Další dvě ocenění rozdávají Česká televize a Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Diváci mohou filmy zhlédnout ve videotéce umístěné na Nové scéně, mohou se také osobně zúčastnit projekcí či festival prožít prostřednictvím ČT art nebo webu festivalu. Seznam všech pětadevadesáti nominovaných projektů s informacemi je k dispozici zde. Zahájení 58. ročníku se ujme houslista Václav Hudeček. Koncert živě přenáší Česká televize na programu ČT art ve středu od čtvrt na devět večer.
„Fenomén televizních přenosů se zrodil v matce všech veřejnoprávních institucí, v BBC, i tam ale začínali na čtyři kamery.“
„Zásadní chybou je, když si divák začne uvědomovat, jak je přenos dělaný. Televizní záznam by měl běžet, aniž by vás něco rušilo. Měli byste cítit jen emoce, které hudba nese.“
„Posláním režiséra je zprostředkovat dílo divákovi, ne vybočovat z kolejí, pokud to není nutné. “
Jeho jméno často vidíme v televizních titulcích jako režiséra hudebního dokumentu, přenosu nebo záznamu koncertu či opery. Tomáš Šimerda je ale původně operním režisérem. Na svém kontě má několik desítek operních, operetních a muzikálových inscenací. Několik let byl také uměleckým šéfem Janáčkovy opery v Brně, ředitelem divadla v Ústí nad Labem, ředitelem festivalu Zlatá Praha nebo šéfdramaturgem Centra divadelní a hudební tvorby České televize. Letos v lednu režíroval pro ČT art živý přenos premiéry Rigoletta ze Státní opery, teď v sobotu ho čeká Don Giovanni, opět inscenace Národního divadla v Praze. V RozhovoruPlus se zamýšlí nad operní i televizní režií a vzpomíná na inscenace, které dělal.
„Televize obecně během pandemie mají rekordní sledovanost, ale přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně.“
„Věříme, že přenosy opět brzy nahradí živá a vlastní zkušenost diváků přímo na místě v sálech.“
„Přenášet ve větší míře živou kulturu je spíš věcí doby covidové.“
Televize prožívají zlaté časy. Zejména pokud jde o kulturu, zůstávají vedle streamů na internetu, a samozřejmě vedle oficiálních nahrávek, jediným možným pódiem. ČT art vlivem pandemie připravuje divákům program přechodně posílený o koncerty a divadla a také historickou novinku, operní premiéry domácích scén, které se odehrávají pouze prostřednictvím obrazovek, bez diváků v hledišti. Tak jsme mohli vidět pražského Rigoletta, v pondělí se můžeme těšit na brněnského Oněgina, na 24. dubna je ve Stavovském divadle přesunut Don Giovanni, o kterého jsme kvůli zpřísnění opatření přišli v březnu... Další budou následovat. Jak ale v RozhovoruPlus říká ředitel ČT art Tomáš Motl, přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně a televizi mají pouze jako jednu z alternativ.
Česká kina od zítřka nabídnou snímek Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ režiséra Romana Vávry a kameramana Miroslava Janka. Premiéru měl minulý týden v rámci mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha a hned zaznamenal úspěch, získal ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Dokument vytvořily v koprodukci Česká filharmonie a Česká televize.
Prostory Národního divadla budou od zítra hostit 56. ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. Přehlídka je čtyřdenní kulturní událostí, která umožňuje širší poznání televizních hudebních, tanečních a divadelních pořadů a filmů nejen z české, ale i světové produkce, a to prostřednictvím soutěže, promítání, videotéky a odborných setkání. Soutěžní snímky, jejichž základní podmínkou je umělecká úroveň pořadu, jsou rozděleny letos nově do tří kategorií - Dokumenty o hudbě, tanci a divadle, Záznamy inscenačního umění a Záznamy hudebních pořadů. Nebudou chybět dokumenty, které mapují život takových osobností jako Jiří Bělohlávek, Jiří Kylián nebo Adam Plachetka.
"Byla přímá, náročná, ale také vstřícná a velkorysá."
"Měla ducha filozofů a slovesnost literátů."
"Zuzanko, mnohdy jsem nevěděl kudy kam a Ty jsi byla jistou navigací."
Ve čtvrtek to bude přesně rok, co se uzavřel život cembalistky ZUZANY RŮŽIČKOVÉ (1927-2017). V New Yorku, v Leonard Nimoy Thalia Theatre, si její osobnost připomenou projekcí dokumentu Zuzana. Music is Life, který měl světovou premiéru na loňském ročníku festivalu Zlatá Praha. Koproducentem snímku byla Česká televize. Na prof. Růžičkovou vzpomíná její kolega a přítel prof. JIŘÍ HLAVÁČ.
