PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Alec Frank-Gemmill patří k těm vyvoleným muzikantům, na jejichž hru vzniká závislost, které byste chtěli poslouchat stále dál a dál, a je vám líto, když skladba skončí.“

„Autoři transkripce nic nesetřeli z Dvořákovy líbeznosti a melodičnosti, všichni interpreti hráli vroucně, nepřepjatě.“

„Klavíristka Zee Zee svou neokázalou virtuozitou neohromuje, ale využívá ji k dialogu s violoncellem, podněcuje ho a vybízí k ještě větší expresivitě.“

Obliba a věhlas festivalu v estonském letovisku stále stoupají a už zdaleka neplatí, že koncertní síň se zaplní do posledního místa jen na galakoncertech Estonského festivalového orchestru (EFO) řízeného Paavem Järvim. K vyhledávaným hudebním událostem patří i komorní hudba.

„To, co hráči dokázali ve ztišených plochách, jak jemným tónem hráli, dokonale odkrylo snovou, křehkou krásu tohoto nástroje.“

„Linie, které se vzájemně proplétají i existují nezávisle na sobě, oba hráči tlumočili tak sehraně a přesvědčivě, že předivo této komplikované skladby se před posluchači srozumitelně rozplétalo v jednotlivých částech, liniích, plochách…“

„Knoxova skladba je posluchačsky velmi přívětivá, každý takt je zajímavý – a zejména je nádherná zvukově. Další důkaz obhajoby violy jako sólového nástroje!“

Neuvěřitelný kousek se podařil Pražskému jaru. O společném vystoupení sedmi světových violistů na jednom pódiu si mohou organizátoři koncertních sezon nechat jen zdát. Na festivalu se tahle událost uskutečnila díky tomu, že proslulí hráči zasedli v porotě pražskojarní soutěže a ochotně přijali nápad dramaturga festivalu Josefa Třeštíka společně si zamuzicírovat. Tuhle radost a potěšení jsme si společně s nimi mohli vychutnat na matiné v Anežském klášteře v sobotu 13. května. Zážitek to byl výjimečný.