0

Ode dneška za čtrnáct dní začne další ročník pražského mezinárodního festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos, který pořádá spolek Philokallia. Dramaturgie festivalu představí i letos jedinečné koncerty, které odhalují hudební klenoty celosvětového významu byzantské a postbyzantské pravoslavné hudby. Zazní skladby v podání specializovaných souborů a interpretů, slavné duchovní opusy mistrů vyspělého slovanského vícehlasu (Petr Iljič Čajkovskij) až po díla předních současných autorů, jako jsou Philip Glass, Arvo Pärt nebo Ivan Moody. Každoročně jsou součástí festivalu také premiéry skladeb českých autorů, tentokrát zvukové instalace Slavomíra Hořínky, Mikuláše Mrvy a klavírní skladba Jana Dřízala.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

„Pašije podle Lukáše posloucháme dnes nejen jako svědectví doby, ale i jako dílo jednoznačně nadčasové.“

„Hudbu měl rád. Ale stromy podle svých slov také. Moc.“

„Úvahy, jestli avantgardu zradil, nebo jasnozřivě opustil, nechme otevřené.“

Krzysztof Penderecki, jehož život se uzavřel přesně před měsícem, 29. března, byl bezpochyby jedním z nejznámějších Poláků. Až skončí pandemie a odezní návazná opatření přijatá proti jejímu dalšímu šíření, uspořádá Polsko státní pohřeb. Zatím se na počátku dubna v Krakově v kostele Nejsvětější Panny Marie Královny Polska uskutečnila zádušní mše jen v rodinném kruhu. Urna je nyní v bazilice sv. Floriana, ve které podle staleté tradice začínala Královská cesta a slavná procesí a pohřby. Popel významného tvůrce bude ale nakonec uložen v Národním Pantheonu, v kryptě pod presbytářem krakovského kostela svatých Petra a Pavla.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
01

„Náročná díla bylo třeba proložit něčím dietním. České skladby proto byly obklopeny hudbou slavného Michaela Nymana.“

„Pokud je vůbec směrodatné používat slovo postmoderní ve vztahu k hudbě, Grahamova cesta od chorálu přes jazz až po tříakordový „popík“ a zase zpět taková přesně je.“

„Je příjemné vědět, že na tak dramaturgicky smělý počin se vyprodaly všechny lístky.“

Festivaly klasické hudby se vyznačují zvláštním privilegiem oproti festivalům jiných žánrů – s velkou chutí oživují hudbu mrtvých lidí. Většina z nás si ani nic jiného nepřeje. Chceme pozvednout naši duši prostřednictvím tklivých harmonií, jímavých melodií, čistých forem… zavřít oči a přemístit se v čase do dob, kdy v Praze drandily drožky a Mozart rychle dopisoval ouverturu ke svému Donu Giovannimu. Do dob, kdy parní lokomotivy poháněly vlaky jedoucí z Vídně do Prahy a Dvořák je vyhlížel ve svém fraku. Členové Bohemia Saxophone Quartet nám nic takového v nedělní květnové odpoledne 26.5. nedopřáli. Žádné romantické usebrání nám nebylo dovoleno. Zcela plánovaně a troufale se rozhodli pražskojarnímu publiku naservírovat hudbu pouze žijících autorů. Dva z nich se dokonce přišli osobně poklonit. Bez fraků.

 
Zveřejněno v ReflexePlus