„Během hodinového programu zazpíval i dvě ze svých ikonických árií z českých oper. Potvrdil, že je plný pěveckých sil.“
„Z oslavencových nejmladších žáků dostali prostor dva barytonisté s příjemnými a dobře vedenými hlasy – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř.“
„U sedícího ´tatíčka´ se v árii O mio babbino caro z Pucciniho komedie Gianni Schicchi sešly postupně čtyři sopranistky.“
Scény z desítky oper, desítka pěveckých sólistů, s nimi operní sbor a orchestr a k tomu pěkně zaplněné Národní divadlo. Tak vypadal nedělní koncert na počest sedmdesátin barytonisty Ivana Kusnjera, který napřesrok bude sólistou pražského operního souboru už čtyři desetiletí. Je po celou dobu jeho nepřeslechnutelnou oporou a nadále mu to víc než dobře zpívá.
„Je to náš národní poklad. Ale stejně tak se snažím vstřebávat německý repertoár i italské belcanto a francouzské lyrické opery...“
„Pan Kusnjer mi s árii Voka pomáhal. Nikdo lepší už mi poradit nemohl…!“
„Přirozenost zvuková i přirozenost emocí, přirozenost frází, muzikalita… přirozená barva hlasu… Jde mu o krásné vedení volného hlasu.“
Pražské Národní divadlo pořádá v neděli večer koncert k letošním sedmdesátinám svého dlouholetého sólisty Ivana Kusnjera. Vedle jubilanta zazpívají Dana Burešová, Alžběta Poláčková, Eva Urbanová, Martin Šrejma, Luděk Vele, František Zahradníček a další pěvci. S nimi vystoupí i dva mladí barytonisté – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř, kteří se počítají mezi Kusnjerovy pěvecké žáky na Hudební a taneční fakultě AMU. Druhý z nich tam ukončil na konci léta magisterské studium a před týdnem získal jako vítěz v kategorii Junior laureátský titul na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje svůj pohled na soutěžení a na český repertoár a zamýšlí se nad tím, co všechno mu dalo studium u Ivana Kusnjera.
„I tak jsou ovšem v horních řadách lidé, kteří naopak leží na zádech na trávě a jen poslouchají…“
„Se spolehlivou, emotivně přesvědčivou Danou Burešovou hrál a zpíval dobře disponovaný Martin Šrejma.“
„Není vzácností, když se s krásnou hudbou smísí z druhé strany nechtěně zaslechnutá hlasitá otázka: S čím si tu klobásu dáte?“
Víkend byl v Praze doslova letní. Dvořákova Rusalka proto v sobotu odpoledne přilákala do přírodního divadla v Divoké Šárce několik tisíc lidí. Titulní roli zpívala Dana Burešová. Publikum si přišlo na své – při představeních tam panuje neopakovatelně uvolněná atmosféra, účinkující jsou na dosah. Hraje se sice na trávě a za dne, a tak se nekouzlí se světly, která by posílila divadelní iluzi, zato ozvučení je kvalitní.
Za týden, v sobotu 4. září, vystoupí od 14 hodin v pražském šáreckém přírodním amfiteátru sólisté, sbor a orchestr opery Národního divadla v Praze. V produkci Originálního hudebního divadla Praha a pod vedením dirigenta Jana Chalupeckého se tam uskuteční provedení opery Rusalka od Antonína Dvořáka. Rusalku ztvární Dana Burešová, Prince Aleš Briscein, Vodníka Luděk Vele, Ježibabu Kateřina Jalovcová, Cizí kněžnu Kateřina Hebelková, Žínky Jana Sibera, Lucie Hájková a Michaela Zajmi, Hajného Roman Janál, Kuchtíka Yukiko Kinjo a Lovce Zdeněk Harvánek. Na představení se budou podílet režijně Jana Divišová a Renée Nachtigallová, sbormistrem je Pavel Vaněk, kostýmním výtvarníkem Josef Jelínek a korepetici zajišťovala Jitka Nešverová. Pořadatelé doporučují návštěvníkům, aby si s sebou vzali deky na sezení a pláštěnky pro případ deštivého počasí.
„Jan Malík patří svým datem narození do takzvané zlaté generace české opery, která vstupovala do praxe operních divadel v letech poválečných.“
„Jan Malík vynikl ve světovém repertoáru v obrovské šíři románského, ruského i německého repertoáru.“
„S Janem Malíkem odchází poslední ze zlaté generace pěvců, narozených ve dvacátých letech minulého století.“
Dne 18. června zemřel tenorista Jan Malík, jeden z nejlepších českých tenoristů hrdinného oboru druhé poloviny minulého století, narozen roku 1924. V loňském roce mohl ještě „v hodině dvanácté“ převzít Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Podstatu dlouhé pěvecké kariéry prožil v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1953–1985. Často hostoval v Národním divadle v Praze, byl minimálně dvakrát jen krůček od angažmá ve zlaté kapličce, kam patřil svojí interpretační úrovní a vzácnou stabilitou svých výkonů. Řadě jeho výkonů jsem byl svědkem, tudíž se vůbec nejedná o zdvořilostní fráze. Viděl jsem Jana Malíka v Liberci, Plzni, i na scéně Národního divadla v Praze, vždy jsem byl nadšen mimořádnými pěveckými kvalitami i jevištní přesvědčivostí všech sledovaných výkonů. Naposledy vystoupil Jan Malík v Liberci roku 1987, již ve věku penzijním, nadšenému publiku se naposledy příznačně představil svým úspěšným Lukášem ze Smetanovy Hubičky.
„Stejně jako Zápisník zmizelého, premiérovaný v dubnu 1921, je i Káťa Kabanová plodem přátelství s Kamilou Stösslovou.“
„V Brně mne nenávidí, v Praze závidí, ale v Bratislavě návidí rádi.“
„Tragickou lásku mezi Káťou a Borisem provází Janáček tou nejkrásnější a nejlyričtější hudbou, jakou kdy napsal.“
Káťa Kabanová, šestá z devíti oper Leoše Janáčka, lyrické drama vycházející z Ostrovského hry Bouře, je od prvních tónů po závěr hudebně i svým příběhem magicky přitažlivá. Zasahuje od velkoleposti po intimitu, od vášní po úzkost, od dramatičnosti po lyriku. Poprvé se hrála přesně před 99 lety, 23. listopadu 1921, v brněnském Městském divadle, předtím německém, v současnosti Mahenově. Světové premiéry tam měly i Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, Šárka, Věc Makropulos a Z mrtvého domu.
Záznam mimořádně úspěšné a kritiky oceněné operní inscenace Sternenhoch nabídne dnes od osmi hodin večer Opera Národního divadla na Mall.tv v rámci série #kulturažije. Záznam zprostředkuje i KlasikaPlus.cz pomocí crosspostingu na svém FB. Výtěžek podpoří skrze dárcovskou platformu Donio.cz tanečníky bez stálého angažmá, kteří v inscenaci účinkují a kteří se kvůli současnému nouzovému stavu dostali do tíživé finanční situace.
Po pětiměsíční odstávce kvůli rekonstrukci otevře svou historickou budovu liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Orchestr opery a pěvci s ní spojení chystají slavnostní galakoncert nazvaný OPERA GALA. Vystoupí na nich trojice kmenových sólistů divadla, Věra Poláchová, Lívia Obručník Vénosová a Sergey Kostov a jako host večera basista Luděk Vele, který je významně kulturně propojen s libereckou operou i regionem. Dirigentem galakoncertu, který zazní dvě po sobě následující soboty 2. a 9. listopadu vždy od sedmi hodin, bude šéf opery Martin Doubravský.
„Prodanou nevěstu vybrali organizátoři v roce stého výročí Československa záměrně.“
„Dvořákova Praha se 2. září nemusí na počasí tolik ohlížet.“
„Také Valdštejnská zahrada je propojena s osudovými osmičkami českých dějin.“
„O posledním prázdninovém víkendu končí řada letních hudebních akcí.“
„Zámek, stojící na samém okraji povrchových dolů, má slavné hudební tradice.“
Vstup zdarma a v podání umělců Národního divadla Smetanova Prodaná nevěsta, to je 2. září letošní Opera v Šárce. Ve stejnou dobu festival Dvořákova Praha pořádá jako prolog koncerty na čtyřech méně obvyklých místech města. A v předchozích dnech se metropole rozloučí s létem open-air koncertem Pražských symfoniků ve Valdštejnské zahradě.
