powell-741373-topfoto1-pgbm3

“Sólista ví, kam míří, své tóny sází jistě a tvrdě, z tohoto dojmu ale rychle vyvede barvami, linoucími se z klastrů, které otevírají dveře do zcela nových světů.”

“Sportovní výkon neskutečných technických dovedností večera pokračoval v pasážích, ze kterých by se nejednomu klavíristovi zamotala hlava...”

“Před strhujícím výkonem po energetické a výrazové stránce Jonathana Powella nelze než smeknout.”

Je zvláštně příjemné, když se citlivě protnou protiklady a vytvoří dojem harmonie, chvíli nulového bodu, kolem kterého každý ve svém životě oscilujeme. Kostel sv. Vavřince pod Petřínem, ústřední bod Nebovid, kdysi jedné z nejstarších vesnic na levém břehu Vltavy, byl v sobotu svědkem dvou recitálů britského pianisty Jonathana Powella. Zazněla na nich díla hudby 20. a 21. století. To vše pod hlavičkou Mezinárodního institutu a festivalu Prague Music Performance. Bohatá nadílka soudobé hudby v prostoru původně románského kostela a výrazná umělcova osobnost byla lákadla, která i při jednom z prvních svěžích jarních večerů přitáhla posluchače do magických útrob koncertní síně Pražského jara.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
DSC5456

„Stíny repríz jsou jasné: rutina mezi členy orchestru, zpěváci bez velké ambice, režisérův záměr pozapomenut… Světla repríz jsou radostnější.“

„V Národním divadle byl hostem zvýrazněných dvou repríz Giordanovy opery Andrea Chénier brazilský tenorista Martin Muehle. Nabídl hlas pro roli ideální.“

„Repríza projektu Sternenhoch, který se stal pro určitý segment publika zřejmě kultovním, připomněla, že současné umění je opravdu široce rozkročeno.“

Operní premiéry mají svou atmosféru, své rituály, své oslavy. Řada měsíců studia a příprav a týdnů zkoušení je u konce. Přijde premiérové publikum a netuší, kolik všechno to samozřejmé a krásné nebo třeba ujeté a zvláštní stálo úsilí. Vlastně ho to ani nezajímá. Nepatří do té party, která nemá od výsledku odstup. Party, která zaujatě pracovala, určitě se prací i bavila a teď vydává počet z toho, co umí. Publikum stojí nezaujatě vně. Vidí, slyší, vnímá, prožívá, promýšlí… – a vytvoří si během večera svou představu, pocit, úsudek. 

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Lska-na-dlku-19122

„Hudba Kaiji Saariaho se vznáší ve vzduchu - a přitom velmi konkrétně obkružuje, podpírá a vyjadřuje děj.“

„Marko Ivanović udržel pozornost po celý večer. Tok pomalu plynoucí hudby se pozastavuje, intenzita sdělování ale prohlubuje.“

„Těžko si představit, že by tato opera mohla být scénicky ztvárněna jinak, než jak to s obrovskou imaginací učinili Jiří Heřman s Tomášem Rusínem.“

Operou Láska na dálku od Kaiji Saariaho na sebe Národní divadlo Brno před dvěma lety na jaře upozornilo mimořádným způsobem. Neomylně vybralo podařené, jedinečné, opravdu skvělé dílo, které v dějinách světového hudebního divadla zcela určitě nezapadne. A nadčasový příběh trubadúra a vysněné ženy daleko za mořem, neoddělitelně propojený s magickou hudbou, inscenovalo způsobem nikoli jen odpovídajícím, ale skutečně kongeniálním. Návrat inscenace na jeviště Janáčkovy opery po rekonstrukci divadla potvrzuje tehdejší jednoznačný dojem a diváckou vzpomínku – vstřícně naladěný člověk si odnáší zážitek pro celý zbytek života.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
136679169837808550810787851984834086933260o

„Pořád mám pocit, že bych nabrat nějaké vědomosti a zkušenosti ještě někde jinde mohl a měl.“

„Leoš Janáček je velký hudební úkaz.“

„Rád bych tady v Brně udržel drápek, opera je tu se současným vedením na dobré cestě!“

Zpívá pytláka Haraštu v nové brněnské inscenaci Příhod lišky Bystroušky a Radovana ve Smetanově Libuši, hostuje v Ostravě v Osudu, chystá se na Čajkovského do Lyonu, těší se na červnové Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů…  A dnes večer se v Praze podílí na prvním novodobém koncertním uvedení barokní gratulační kantáty od Augustina Šenkýře, věnované opatovi Břevnovského kláštera a znovuobjevené nedávno po bezmála dvou stech padesáti letech. Osmadvacetiletý barytonista Roman Hoza je třetí sezónu členem Janáčkovy opery Národního divadla Brno - a přestože se snaží získat i další zahraniční zkušenosti, je doma v Brně spokojen a nemá v úmyslu měnit.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4638306421017429998820125503212536339628032n

„Rounds sú ukážkou toho, čo všetko čembalo dokáže: zvlášť, ak naň hrá interpret takých dispozícií, ako Esfahani.“

„Hudbe, ktorú hrá bezhranične, verí a poslucháčom ju tak posúva až odzbrojujúco presvedčivú

„Yarn/Wire sú nesmierne zohraté, sugestívne teleso.“

Festival Contempuls, jedno z najvýraznejších pražských a vôbec českých podujatí venovaných súčasnej hudbe, sa už po deviatykrát uskutočnil v nedeľu 18. novembra. Tento raz šlo o dva koncerty organizované do jedného večera, čomu zodpovedal aj prívlastok udalosti, Contempuls Night. V novej sále holešovického DOXu sa tak predstavil čembalový virtuóz Mahan Esfahani a newyorské kvarteto hudobníkov Yarn/Wire.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 14 září 2018 00:28

Libuše není pro každou sopranistku

Lucie-Hajkova-soprn„S Jiřím jsme se shodli na lyrické, vroucí, ale vnitřně silné ženě.“

„Role Libuše má řadu krásných lyrických míst.“

„V této sezóně se opět setkám s Alicí Nellis.“

U této role není ani tak otázkou v jakém věku, ale zda vůbec k ní sopranistka může dospět. Není to jen věcí hlasu, ale také celkové osobnosti a vrozené důstojnosti. Rodačka z Náchoda LUCIE HÁJKOVÁ všechny tyto atributy splňuje a v letošní inscenaci Smetanovy „národní opery“ v Brně ztvárnila kněžnu charismatickou i svěží.

 

Zveřejněno v RozhovorPlus