„Sbor nesezpíváte do určité podoby za rok či za dva, je tu důležitá kontinuita a dlouhodobá, trpělivá, stabilní práce. Člověk musí myslet pozitivně, s vizí do budoucna. Dokud se zpívá, je dobře!“
„Napsal jsem vokálně-instrumentální kompozici pro violu sólo, smíšený sbor a orchestr, Stabat mater, na liturgický text. V rámci mého jubilea ji budou uvádět české symfonické orchestry, samozřejmě s Českým filharmonickým sborem Brno.“
„Běžně jsou skladby na toto téma zpracovány pro pěvecký kvartet, sbor a orchestr. Já jsem eliminoval sólovou pěveckou složku a nahradil ji sólovou violou. Viola je tedy Mater Dolorosa, která dojímá svým nářkem a zpěvem, ale je meditativní, ne koncertantní.“
Český filharmonický sbor Brno založil Petr Fiala před 33 lety a dokázal ho vypracovat na přední české a evropské těleso. Přitom byl schopen si najít čas i na komponování a mnohé skladby vznikly právě pro jeho sbor. Letos 25. března slaví skladatel a sbormistr 80. narozeniny a k jubileu bude 22. a 26. března ve Zlíně a v Brně uvedeno v premiéře jeho nové dílo – Stabat mater. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Petr Fiala hledí dopředu i bilancuje a především podrobněji přibližuje svou novou skladbu s velikonočním textem.
Hlavní hostující dirigent České filharmonie Tomáš Netopil vybral na nadcházející koncerty ve Dvořákově síni Rudolfina ryze český repertoár. Ve světové premiéře zazní suita z opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, aranžovaná Tomášem Illem. Houslista a umělecký partner České filharmonie Josef Špaček se ujme sólového partu v Rapsodii pro violu a orchestr Bohuslava Martinů. Jako třetí skladba zazní Slovácká suita Vítězslava Nováka. Koncerty se budou konat od středy 15. do pátku 17. února, vždy od půl osmé večer.
„Slyšet Bachův dvojkoncert v podání Itzhaka Perlmana a Pinchase Zukermana je skutečná lahůdka.“
„Beethovenova Pastorální je nepochybně nejen dokladem Karajanovy legendární preciznosti, ale především umění přenést ji na svůj orchestr.“
„Na nahrávce můžeme slyšet Dagmar Peckovou v její vrcholné formě, která z ní už dnes dělá živoucí legendu.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 30. 1. do 5. 2. 2023?
David Mareček získal mandát generálního ředitele České filharmonie na dobu neurčitou. Ministr kultury Martin Baxa tímto nestandardním krokem ocenil výsledky jeho dosavadních dvou šestiletých funkčních období. Manažer, klavírista a pedagog David Mareček, letos sedmačtyřicetiletý, je v čele ČF od února 2011. Panuje shoda v tom, že orchestr stabilizoval a nastavil koncepci jeho dlouhodobého rozvoje. Na místo šéfdirigenta v roce 2012 opět přivedl Jiřího Bělohlávka a po jeho předčasném skonu Semjona Byčkova, který loni prodloužil smlouvu s orchestrem až do roku 2028. Mareček vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU. V letech 1998 až 2006 učil na ZUŠ, uměleckém gymnáziu a brněnské konzervatoři. Od roku 2005 působil ve Filharmonii Brno, nejprve jako dramaturg, o dva roky později se stal jejím ředitelem... Česká filharmonie nyní spolupracuje s nejlepšími českými i světovými sólisty, dirigenty a skladateli, vystupuje v prestižních sálech a vydává kritikou oceňované nahrávky. Má ucelenou strategii hudebního vzdělávání, v jejímž rámci spolupracuje s více než čtyřmi sty škol i s dětmi ze sociálně vyloučených lokalit.
„Věděli jste, že první učitel hudby Antonína Dvořáka, pomocný učitel a regenschori ve Zlonicích Antonín Liehman, byl docela pilným skladatelem?“
„Opera Dianin strom od Vicente Martína y Soler na libreto da Ponteho měla premiéru v roce 1787. Pokud se s ní chcete seznámit, musíte si na ni vyhradit noční čas.“
„Úplnou raritou jsou skladby, jejichž autory jsou dva naši slavní dirigenti: cyklus pro klavír Skizzy složil Václav Talich a další klavírní cyklus s názvem Náladové obrázky je od Václava Smetáčka.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 2. do 8. ledna 2023...?
„V českých katalozích neexistuje tak osobitá a především strhující nahrávka Mozartovy Haffnerovy symfonie, jak ji dával tehdy Libor Pešek.“
„Naštěstí existovala firma Panton, která se v oblasti klasiky věnovala novodobé české tvorbě i dalším aktuálním počinům a doplňovala tak konzervativnější produkci Supraphonu.“
„Deska, na níž se Pešek poprvé prezentuje coby první šéfdirigent Východočeského státního komorního orchestru.“
Na konci roku 2022, ve kterém se ve věku 89 let uzavřel život dirigenta Libora Peška, se ohlížíme za jeho odkazem. Figurují v něm četné nahrávky, dostupné dnes na CD. Vybíráme však dlouhohrající LP desku, ze které se skladby od Mozarta a Šostakoviče, nahrané Peškem na počátku sedmdesátých let v Pardubicích, objevily později na CD jen odděleně na různých nosičích.
„Generace dirigentů, kteří jsou dnes na vrcholu, vystudovala na AMU. Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Jakub Klecker a ještě i já, všichni pocházíme z moravské metropole a šli jsme do Prahy za možnostmi, které AMU poskytovala.“
„Především vím, že nikdy nesmím orchestr podceňovat. Hráči poznají hned, jak je dirigent připraven a taky jak slyší. Poznám, kdy mne zkouší a kdy si dělají legraci, nebo naopak mlží.“
„Mám rád nová prostředí a kolektivy a rád poznávám jejich specifika, která jsou dána jednak krajem, kde orchestr působí, a samozřejmě hlavně lidmi, kteří tu hrají.“
Robert Kružík je dirigent, který vzešel z brněnského hudebního prostředí a přes své mládí se už stačil etablovat u několika divadel a orchestrů. Všude překvapuje svým nadhledem, precizností a spolehlivými uměleckými výkony.
„Když si Janáčkovo Postludium člověk rozebere, zjistí, kolik je tam nádherných myšlenek a míst, která se dají prožít a ‚vyzpívat‘. Nevnímám to jako sólo, ale jako svébytnou SOUČÁST celého díla.“
„Ale vzhledem k tomu, že celá akce dopadla nad očekávání dobře, můžeme ji zpětně považovat za ‚nultý‘ ročník nového festivalu Dědictví Levého Hradce.“
„O tohle jde! V těch dětech je tvoje pokračování. Jde o to, aby tvé ‚hnízdo‘ bylo v pořádku. Já se o cokoli jiného už odmítám bát.“
Varhanici, hráčku na klávesové nástroje a dnes už organizátorku svého festivalu Danielu Valtovou Kosinovou jsem poznal coby bývalý zpěvák asi před patnácti lety, ale také jsem o ní měl přehled díky tomu, že jsem studoval na HAMU s její sestrou, mezzosopranistkou Jarmilou Kosinovou, dnes už Vopatovou, s níž jsme dodnes přátelé. K našemu rozhovoru v příjemné kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad mě od začátku září inspirovalo provedení Janáčkovy Glagolské mše v rámci Koncertu pro Evropu, které se konalo na Vltavě, a to s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a sólisty pod vedením Semjona Byčkova. Termín k našemu setkání jsme hledali dlouho a je aktuální, jelikož Daniela coby domovská klávesistka a varhanice Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK vystoupí se svým orchestrem na dvou gratulačních koncertech, které jsou věnovány mezinárodně uznávanému pěvci, dirigentovi a skladateli Josému Curovi, a to už dnes, v úterý 13., a ve čtvrtek 15. prosince ve Smetanově síni Obecního domu. Dirigovat a zpívat bude samotný oslavenec, od kterého zaznějí v českých premiérách dvě skladby – Symfonická suita z opery Montezuma a Rudý kněz a Te Deum.
„Často se říká, aby se pěvci Janáčkovi vyhýbali, protože prý ničí hlas. Ale to vůbec není pravda! Vždyť se dá zpívat, pěvecká linka tam je!“
„Pěvci, kteří říkají, že se jim Mozart nezpívá dobře, že je jim nepohodlný, že musejí zpívat víc uvolněně, přecházejí důležitou etapu vývoje technického zpívání…“
„Můžu děkovat nahoru, že to můžu dělat, že tu šanci mám, je to vlastně privilegium! V žádném případě to není samozřejmost.“
Úspěšný a zcestovalý tenorista Aleš Briscein už mnoho let zpívá první obor na našich, ale i zahraničních scénách. Vystudoval hru na klarinet a operní zpěv na Pražské konzervatoři a později pokračoval na Západočeské univerzitě v Plzni. Je držitelem Ceny Thálie za rok 2012 za roli Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a v roce 2014 ji získal znovu za roli Jaroměra ve Fibichově Pádu Arkuna v inscenaci Národního divadla. Často zpívá Janáčka, objel s ním kus světa, ztvárnil jeho postavy i v Mexiku (Števu z Jenůfy) či Japonsku (Skuratova z opery Z mrtvého domu). Před pár dny se vrátil z Grand Théâtre de Genève, kde zpíval roli Borise v sérii představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová pod vedením Tomáše Netopila. Celý ženevský soubor s touto operou i s Alešem Brisceinem a Tomášem Netopilem přijede hostovat do Národního divadla Brno, konkrétně do Janáčkova divadla, a to v neděli 13. listopadu. U této příležitosti jsem se s naším tenoristou sešel, abychom si o inscenaci popovídali. Probrali jsme ale i mnoho dalších věcí…
„Smetana byl vlastně mým prvním krokem k velkému romantickému repertoáru.“
„Od studií miluji písňovou tvorbu. Urputně ji prosazuji, přestože pořadatelé koncertů většinou preferují recitály operních árií.“
„Práce se studenty na konzervatoři či například na HAMU by mě lákala, ale příležitost se zatím nenaskytla.“
S mezzosopranistkou Lucií Hilscherovou jsem se poznal zhruba před dvaceti lety a už tenkrát mi bylo jasné, že jde o velikou osobnost. Vždy se projevovala takovým svým jakoby aristokratickým jednáním… Je v určitém smyslu tajemná, ale ve výsledku skromná a milá dáma, která uspěla tím, že umí zpívat, a to v mezinárodním měřítku. V blízké době ji čeká koncert v režii spolku Lieder Company z děl českých skladatelů dvacátého století, který se koná 13. listopadu v Sále Martinů. Zaznějí tam písně Jiráka, Bořkovce, Máchy, Hurníka či Schulhoffa. V září ji návštěvníci mohli vidět v Koncertu pro Evropu, pořádaném festivalem Prague Sounds, který v přímém přenosu přenášela Česká televize.
Klavírista uzbeckého původu Behzod Abduraimov se vrací do Rudolfina. S Českou filharmonií poprvé vystoupil ve svých čtyřiadvaceti letech v roce 2014. Teď vystoupí v Praze po tři večery a zahraje Rapsodii na Paganiniho téma Sergeje Rachmaninova. V druhé půlce koncertu pak zazní Jedenáctá symfonie „Rok 1905“ Dmitrije Šostakoviče pod taktovkou šéfdirigenta a hudebního ředitele orchestru Semjona Byčkova. Koncerty sekonají ve Dvořákově síni od 5. do 7. října vždy od 19.30 hodin.
Česká filharmonie slavnostně otevře svou stou dvacátou sedmou sezónu dvěma koncerty pod taktovou šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova. Na programu bude Alpská symfonie Richarda Strausse a Beethovenův Houslový koncert D dur v podání Lisy Batiashvili, sólistky narozené v Gruzii. Zahajovací koncerty se konají ve středu 28. a ve čtvrtek 29. září od 19:30 hodin ve Dvořákově síni Rudolfina. První z nich v opožděném přímém přenosu uvede Česká televize na programu ČT art.
„Dvořákovy Symfonické variace vyzněly v dirigentově pojetí docela neotřele téměř jako baletní suita.“
„Elgarovy Variace Enigma byly jednoznačným důkazem dirigentova širokého zázemí a způsobilosti, stejně jako i potenciálu souboru.“
„Vrabcův první koncert v čele Karlovarského symfonického orchestru byl koncipován bez známky bezmyšlenkovité povrchnosti.“
Karlovarský symfonický orchestr má nového šéfdirigenta Ondřeje Vrabce. Při začátku 188. sezóny řídil těleso ve svém prvním programu, tvořícím zároveň úvod Dvořákova karlovarského podzimu. Sestavil ho nápaditě z hudby Leoše Janáčka, Edwarda Elgara a Antonína Dvořáka, jehož odkaz má k hudebním tradicím města velmi blízko.
„Když jsem zpíval Vodníka v Rakousku, hrál Orchestr Vídeňské státní opery krásně a s jasem. Nádherná byla zvuková estetika tělesa. Orchestr Národního divadla v Praze Rusalku interpretuje se samozřejmostí. Hudebníci znají dílo lépe a operu mají ve své krvi."
„Mám rád melodii češtiny, která je někdy i taneční. Jazyk je mi sympatický a líbí se mi."
„Na Beethovenově hudbě se mi velmi líbí pocit osvobození od strachu."
Světové renomé provází rakouského basistu Günthera Groissböcka od doby, kdy zazářil v roce 2010 na Salcburském festivalu a v Metropolitní opeře v New Yorku. Na pozvání nového hudebního ředitele Opery Národního divadla v Praze Roberta Jindry, se kterým pěvec spolupracoval v Bavorské státní opeře v Mnichově na uvedení tamní Dvořákovy Rusalky, se Günther Groissböck zhostil 28. srpna v historické budově Národního divadla úspěšného debutu v Praze. Ke ztvárnění role Vodníka v inscenaci opery Rusalka v režii Jiřího Heřmana byl přizván také k představením 9., 24. a 28. září 2022. Ve dnech 21. a 22. září pak vystoupí ve Smetanově síni Obecního domu, kde bude zpívat v Beethovenově Deváté symfonii na pozvání vedení Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK.
„V Británii je nutné pracovat velmi efektivně, podmínkou je, že se umělci připravují doma a na zkoušce už se dává dílo dohromady po stránce umělecké.“
„Vadí mi, když režisér neumí řemeslo a kompenzuje to snahou šokovat, vymyslí na operu nový příběh, nectí přitom hudební strukturu a klidně kvůli jevištnímu ztvárnění škrtne kus podstatného hudebního materiálu.“
„Kvalita orchestru je samozřejmě podpořena dobrým sálem. Potřebujeme je, ale potřebujeme také posluchače, kteří se nebudou bát do těch nových, naleštěných prostor vstoupit.“
Tomáš Hanus patří mezi střední generaci českých dirigentů, kteří pracují v zahraničí. Je žákem Jiřího Bělohlávka a jeho silnou stránkou je mimo jiné hudba Leoše Janáčka. Pochází z Brna a dnes má za sebou několikaleté působení ve Velšské národní opeře v Cardiffu a mnoho hostování v operních domech v Evropě. Nejbližším místem, kde ho můžeme vidět při práci, je Státní opera ve Vídni, kde bude v říjnu dirigovat Jenůfu. V listopadu pak vystoupí na festivalu Janáček Brno. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje práci v Británii i to, jak se dá skloubit mezinárodní dirigentská dráha s co nejužším kontaktem s rodinou.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK vystoupí 22. srpna v rámci Šlesvicko-holštýnského festivalu v hamburské síni Elbphilharmonie. Po více než dvouleté pauze způsobené covidem jde o první zahraniční zájezd a navíc o debut Pražských symfoniků v tomto prestižním sále. Pod vedením šéfdirigenta Tomáše Braunera zazní program úzce spojený s tvorbou a vlivy Johannesa Brahmse, který se v Hamburku narodil a kterému je letos věnován celý festival. Jako sólistka se představí mladá ruská violoncellistka Anastasia Kobekina. Zazní Brahmsova Akademická slavnostní předehra, Violoncellový koncert Antonína Dvořáka, jehož byl Brahms na počátku jeho dráhy významným patronem, a večer zakončí První symfonie Maxe Brucha nesoucí podtitul „Věnováno v přátelství Johannesu Brahmsovi“. Koncert v ikonickém sále Labské filharmonie je podle Braunera před novou, již 88. sezónou obrovským impulsem. Covidové roky připravily FOK o americké, britské, španělské a japonské turné i o řadu kratších výjezdů. Šlesvicko-holštýnský festival je jednou z největších přehlídek klasické hudby v Evropě. Koná se v letních měsících každoročně od roku 1986 na řadě míst, a to nejen ve spolkové zemi Schleswig-Holstein, ale také v Hamburku a v jižním Dánsku. FOK účinkoval na jednom z prvních ročníků v roce 1989, a to se svým tehdejším šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem.
Památce Jiřího Bělohlávka bude věnován středeční tradiční Open Air koncert České filharmonie. Po dvou letech, kdy orchestr musel kvůli restrikcím uzavřít svou sezonu na Státním zámku Sychrov, se letos vrací na Hradčanské náměstí. Program sestavený z jazzových, filmových a muzikálových inspirací připravil britský dirigent Wayne Marshall. Sólistou bude houslista a koncertní mistr České filharmonie Jan Mráček, který loni získal Cenu Jiřího Bělohlávka pro umělce do třiceti let. Tu letošní, v pořadí čtvrtou, předá Anna Fejérová. Koncert začíná 22. června ve 20:15 hodin a v přímém přenosu ho odvysílá Česká televize na programu ČT art. Večerem provede Marek Eben. Pro veřejnost je vstup volný, lidé ale budou moci přispět ve veřejné sbírce Člověka v tísni SOS Ukrajina.
Americký dirigent Keith Lockhart, který se s prvním českým orchestrem setkal už vícekrát, nyní s Českou filharmonií provede program složený z děl Antonína Dvořáka a trojlístku amerických skladatelů George Gershwina, Aarona Coplanda a Duka Ellingtona. Gershwinův Klavírní koncert F dur zahraje kanadský pianista Marc-André Hamelin, který s Českou filharmonií vystoupí poprvé. Poslední tři koncerty letošní sezóny ČF ve Dvořákově síni se konají od středy 15. do pátku 17. června.
„Jiřího oddanost hudbě byla bezmezná.“
„Koncerty ho dokázaly neuvěřitelně nabít a po jejich konci jako by magicky omládl, nabral sil, energie – vskutku úžasná proměna.“
„Vše interpretoval s maximální věrností skladatelským záměrům ve snaze, aby jejich díla co nejkrásněji, co nejvěrohodněji, co nejpravdivěji zazněla.“
Dnes je smutné páté výročí úmrtí Jiřího Bělohlávka. Přesně v tento den jsme před rokem ve spolupráci s portálem KlasikaPlus.cz začali seriál o vpravdě českém dirigentovi, jehož život a působení jsem zpracoval v anglické fotoknize A LIFE IN PICTURES a zabývám se jím dodnes. Nikdo z nás neplánoval, ani netušil, že se seriál dočká padesáti tří dílů a přesáhne celý rok. Dnes se definitivně rozloučím závěrečnou vzpomínkou na vzpomínky.
