1

„Kateřina Englichová svůj part přednesla přesvědčivě ve výborné souhře s komorní smyčcovou sekcí orchestru.“

„Kukalova skladba je dobře napsaná, má ucelený tvar a bylo slyšet, že její autor má s formou concertina zkušenosti.“

„Všichni interpreti odvedli značný kus práce na skladbě Ivana Zelenky Stabat mater, která ten večer zazněla v premiéře.“

V sále královéhradecké filharmonie se uskutečnil neobvyklý koncert, na němž zazněly kompozice dvou žijících skladatelů. První skladba, Concertino pro harfu a smyčce, byla z pera Ondřeje Kukala a druhá, rozměrná kantáta Stabat Mater, pocházela od Ivana Zelenky. Hrála tamní Filharmonie Hradec Králové s harfenistkou Kateřinou Englichovou, zpíval Pražský filharmonický sbor a čtyři sólisté.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
MG5731

„Pouhý prolog. Větší jevištní sílu Nymanův opus, původně film, neprokázal.“

„Druhá polovina večera - Stuckyho operní groteska Klasika – je naštěstí hodně jiná.“

„A začíná šňůra humorných, absurdních, ironických, skrytě vzdělávacích i nezakrytě satirických situací, dialogů a scének, týkajících se hudby.“

Inscenace pražského Národního divadla s názvem „Mozart… a ti druzí“ má ve Stavovském divadle dvě části. Kratičkou, původně televizní operu Michaela Nymana a po časné pauze mnohem delší, mnohovrstevnatější a zábavnější divadelní hříčku Stevena Stuckyho. Wolfgang Amadeus je přítomen v obou. V první umírá. Po přestávce, v ráji a pak znovu na návštěvě na zemi, jsou s ním i „ti druzí“. Režisérka Alice Nellis zejména druhou část večera rozehrála skvěle.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
09

„Po 60-ti letech byl pořízen druhý rozhlasový a vůbec první televizní záznam tohoto díla.“

„Předehry k jednotlivým částem až impresionisticky vykreslovaly atmosféru jednotlivých dílů.“

„Foerster je považován za mistra sborové tvorby.“

Jeden z pilířů Podzimního festivalu duchovní hudby v Olomouci vytvořil koncert věnovaný oslavám stého výročí vzniku Československé republiky. V chrámu svatého Mořice zazněla kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a varhany SVATÝ VÁCLAV od Josefa Bohuslava Foerstra. Během koncertu byl po 60-ti letech pořízen druhý rozhlasový a vůbec první televizní záznam tohoto díla. Jediná dosud existující rozhlasová nahrávka kantáty pochází z roku 1948. Ta však byla po repríze (1949) uložena do trezoru Československého rozhlasu, kde měla zůstat navždy, protože byla politicky nevyhovující.

 
Zveřejněno v ReflexePlus