DSC08382---Copia

„V neděli se v Muzeu Antonína Dvořáka v Praze návštěvníci dotkli starého italského belcanta, a to se vším všudy.“

„Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“

„Bavila jsem se tím, že jsem zpívala obyčejné prosté tóny a poslouchala jejich ozvěnu.“

Asi před půl rokem jsem na sociální síti narazil na příspěvek spolužáka z AMU, barytonisty Andreje Beneše, který sdílel video své známé, sopranistky Astrey Amaduzzi. Přiznám se, že mi to jméno do té doby nic neříkalo. Po zhlédnutí videa, ve kterém zpívala árii Pucciniho Tosky, jsem se doslova zarazil, zda to, co slyším, je skutečné. Musel jsem si árii přehrát několikrát znovu, abych se ujistil, že neposlouchám historickou nahrávku ze začátku minulého století. „Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“ Hlavou se mi honily myšlenky a okamžitě jsem příspěvek okomentoval. Netrvalo dlouho a Andrej Beneš mi napsal, jak se s Astreou seznámili, že už jednou byla v Praze a že u nás chystá další pěvecké kurzy a koncert - ten nedělní.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
DSC5456

„Stíny repríz jsou jasné: rutina mezi členy orchestru, zpěváci bez velké ambice, režisérův záměr pozapomenut… Světla repríz jsou radostnější.“

„V Národním divadle byl hostem zvýrazněných dvou repríz Giordanovy opery Andrea Chénier brazilský tenorista Martin Muehle. Nabídl hlas pro roli ideální.“

„Repríza projektu Sternenhoch, který se stal pro určitý segment publika zřejmě kultovním, připomněla, že současné umění je opravdu široce rozkročeno.“

Operní premiéry mají svou atmosféru, své rituály, své oslavy. Řada měsíců studia a příprav a týdnů zkoušení je u konce. Přijde premiérové publikum a netuší, kolik všechno to samozřejmé a krásné nebo třeba ujeté a zvláštní stálo úsilí. Vlastně ho to ani nezajímá. Nepatří do té party, která nemá od výsledku odstup. Party, která zaujatě pracovala, určitě se prací i bavila a teď vydává počet z toho, co umí. Publikum stojí nezaujatě vně. Vidí, slyší, vnímá, prožívá, promýšlí… – a vytvoří si během večera svou představu, pocit, úsudek. 

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Foto-Milo-Kolesr-7

„Kdyby se tehdy pozorovatel podíval dalekohledem pod střechu jakékoliv nuzné pařížské mansardy, našel by tam jistě mnohé podobně vášnivé i tragické lásky, předčasná úmrtí a hluboká přátelství.“

„V liberecké inscenaci si opravdu uvědomíte, že jsou Vánoce.“

„Je dobře, že se daří opery i „vystavovat“ mimo jejich domovské scény. Pardubické hudební jaro je toho letitým důkazem.“

Je to právě rok a několik dní, kdy měla v libereckém Divadle F. X. Šaldy (9. března 2018) premiéru nová inscenace Bohémy Giacoma Pucciniho. Vrátila se tam po třinácti letech a byla přijata s úspěchem. Josef Krečmer, umělecký ředitel a dramaturg Mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro, zve tamní soubor opakovaně a s dobrou zkušeností, a tak se Seveřané na programu letos objevují hned dvakrát – festival uzavře Massenetova Thaïs a teď v neděli zazněla právě Bohéma. A publikum, které jinak v regionu příliš operních příležitostí nemá, ji právem ocenilo s nadšením.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3659-andrea-chenier-foto-patrik-borecky-1

„Chénier je typická romantická a tragická role. Básník, který ani smrt nevnímá jako reálnou možnost.“

„Role, kterou bych opravdu rád zpíval, je Verdiho Otello.“

„V zemi, jako je Brazílie, kde kultura nemá pro politiky v současnosti skoro žádnou váhu, je velmi obtížné něco v opeře plánovat.“

Pěveckým hostem v dnešním a v pondělním představení opery Andrea Chénier od Umberta Giordana je v titulní roli na scéně historické budovy pražského Národního divadla Martin Muehle - brazilský, v Německu usazený tenorista. Opera Andrea Chénier byla uvedena v Národním divadle jako žhavá novinka v roce 1897 - pouhý rok po světové premiéře v milánské Scale. Pak až po 119 letech – v inscenaci, která je od roku 2016 nadále na repertoáru. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Martin Muehle porovnává Giordana s Puccinim a podmínky pro operu v Evropě s Brazílií a hovoří o svém hlasovém oboru - tenore spinto.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
veb-ND-IMG20190222111738

„Ščedrinovu Lolitu připraví Sláva Daubnerová. Očekává se osobitý výklad a provokativní vizuální přitažlivost díla.“

„Krále Rogera připraví Národní divadlo v koprodukci s divadly ve Varšavě, Stockholmu a Tokiu.“

„Národní groteska Švanda dudák připomene úspěšného skladatele Weinbergera, po válce zapomenutého a nehraného.“

Národní divadlo připravuje pro příští sezónu na svých čtyřech scénách šest operních premiér a několik koncertů. Na repertoáru zůstane pětatřicet dalších operních inscenací. Velkou událostí sezóny bude znovuotevření budovy Státní opery po několikaleté rekonstrukci. Operní gala, které v někdejším Novém německém divadle zahájí opětovný pravidelný provoz, se bude konat přesně 132 let po prvním večeru. Je ohlášeno na 5. ledna 2020.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
3-bab34134c6374f0fda3461774e09becd9348b1fe

Ani se mi nechce věřit, že už je to opravdu deset let, kdy ve většině operních domů a dalších hudebních institucí po celém světě vrcholily celoroční oslavy stých padesátých narozenin jednoho z nejslavnějších a nejpopulárnějších hudebních skladatelů všech dob. Ano, GIACOMO PUCCINI (narozen 22. prosince 1858 v italské Lucce) měl tenkrát zkrátka své velké kulatiny, které si důstojné připomenutí opravdu zasloužily. Letošní krásné mistrovy sto šedesátiny však média prakticky neřeší. Na otázku proč, je asi snadná odpověď: bez Pucciniho Bohémy, Toscy, Madama Butterfly nebo Turandot si nelze představit repertoár žádného operního domu na světě, tak k čemu ještě další oslavy navíc? Pro řadu milovníků klasiky je podle mého názoru také jistým problémem přiznat prostou pravdu “miluju Pucciniho” právě proto, že je jeho hudba tak chronicky známá, snadno dostupná a v pravém slova smyslu populární.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
47507549101562522545581655441920136095203328o

„Mělo zde světovou premiéru postupně sedm z Verdiho téměř třiceti oper, včetně díla prvního a posledního.“

„Toscanini neměl ve Scale debut s Verdim nebo jiným Italem, ale s Mistry pěvci norimberskými.“

„Sedmý prosinec jako vstup do nové sezóny je tradice, kterou založil šéfdirigent Victor de Sabata v roce 1947.“

Novou sezónu milánského divadla La Scala, slavícího letos 240 let, otevřela Verdiho tragická opera Attila. Inaugurační představení se konalo jako každoročně 7. prosince, v den svátku sv. Ambrože, lombardského katolického patrona. Italská televize přenášela večerní program do více než dvaceti zemí světa včetně České republiky a do více než 250 kin po celém světě. Představení snímalo osm kamer se zvukem Dolby Digital, a to v 8K rozlišení. Přenos sledovali lidé i v muzeích, školách, úřadech, na letištích a v luxusních hotelích nebo na náměstích s velkoplošnými obrazovkami.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
úterý, 28 srpen 2018 18:20

Pražský filharmonický sbor v opeře

9096raw22„Carmen jsme během dvou let zpívali na bezmála pětapadesáti představeních.“

„Odpočinek od oratorních titulů, které od nás vyžadují úplně něco jiného.“

„Moderní inscenace ve své temnotě doslova dechberoucí.“

„Pěvecky přívětivá hudba, která zprostředkovává příjemně děsivý pocit.“

„Rarita byla přijata s nadšením.

 

 

Účinkování ve třech desítkách představení Bizetovy Carmen, podíl na uvedení neznámého operního díla Beatrice Cenci od Bertholda Goldschmidta a účast na koncertním provedení málo hrané opery Edgar od Giacoma Pucciniho. To je letošní prázdninová bilanace Pražského filharmonického sboru, který trávil červenec a srpen v Rakousku a ve Švýcarsku.

Zveřejněno v ZazněloPlus