50

„Je nasnadě si položit otázku, co to vlastně znamená být absolventem klasické skladby?“

„Všichni čtyři jsou posluchači ve třídě pana Jiřího Gemrota. Dobrá práce, Jiří!“

„Zatímco Lukáš se soustředil na kratší, vypointované celky, Daria rozprostřela širokodeché hudební plátno.“

S velkým potěšením jsem kývl na možnost napsat reflexi na skladatelský koncert katedry skladby Pražské konzervatoře. Je dlouhou a skvělou tradicí, že jednou za rok mají čerství absolventi naší více jak 200 let staré hudební školy možnost si vyslechnout vlastní orchestrální kompozice. Většinou je to poprvé a je to ta nejlepší zpětná vazba, které se jim může dostat. Jejich spolužáci z instrumentálních oborů, stejně jako studenti dirigování se nezištně podílejí na zhmotnění idejí, které by za jiných okolností pravděpodobně skončily v šuplíku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

„Mantovaniho Cadenza n°1 posloužila jako velmi svěží, efektní, byť místy lehce cirkusový úvod koncertu.“

„Proto bych panu Widmannovi navrhl, aby svou kompozici přejmenoval na ´průvodce mladého člověka soudobou hudbou´.

„Srnkova kladba Overheating není Čajkovského klavírní koncert a uslyšet ji znovu naživo se jen tak nepodaří. Ach, tragédie soudobé hudby.“

V roce 2010 stanul na stupínku pražského Rudolfina jeden z nejslavnějších skladatelů druhé půle dvacátého století, Pierre Boulez, charismatický a nesmlouvavý umělec, který svou hudbou a neméně svými názory a postoji po celý život vyvolával prudké diskuze. Jeho úsporná, jemná gesta byla členy Ensemble Intercontemporain důkladně, až posvátně sledována a převedena do hudby. V ten památný večer byl v Praze naposledy. Pierre Boulez, který v roce 1972 Ensemble Intercontemporain založil, zemřel před třemi lety. Ensemble Intercontemporain žije nadále. V pondělí vystoupil na Pražském jaru.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Phil181011036

„Komplet českému repertoáru jsem se bránil – nechci být zaškatulkován. Ale dělat osvětu chci. Proto Kabeláčovo Mysterium času a Dvořákův Othello.“

„Na koncertě očekávají nejen jasnost záměru, ale také nápady, o kterých se nemluvilo. Musí to být s adrenalinem.“

„Vídeňští filharmonikové jsou opravdu poslední z těch nejlepších orchestrů na světě, které jsem dosud na koncertě nepoznal.“

Jakub Hrůša je podruhé pozván k Berlínským filharmonikům. Téměř doslova do roka a do dne od tamního debutu. V polovině letošního prosince bude v sále Filharmonie v německé metropoli dirigovat Kabeláčovo Mysterium času, Dvořákovu symfonickou báseň Othello, Berliozovu lyrickou scénu Kleopatra a suitu z baletu Podivuhodný mandarína od Bély Bartóka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz prorokuje, že v zahraniční skutečně nastává čas pro objevování hudby Miloslava Kabeláče. Ale hlavně popisuje, jak si jeden z nejlepších orchestrů světa vybírá a zve hosty, jak pro ně koncipoval svůj program a jaké to s nimi je při zkouškách a na koncertě. Pochopitelně jsem skákal radostí a nesmírně si toho vážím, usmívá se, když vzpomíná na nečekaně rychlé nové pozvání.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
2290467516988360834805172260212991149079179o

„Vypadalo to, že minulý koncert Ennia Morriconeho byl v Praze posledním. Nakonec se však jubilant rozhodl přijet ještě jednou.“

„Festival Pražské jaro otevřou 12. května Bamberští symfonikové s Jakubem Hrůšou.“

„V Českém Krumlově se v létě objeví přední interpreti klasické hudby, ale festivalový program hojně zasáhne také do jiných žánrů.“

Lednové oslavy narozenin Wolfganga Amadea Mozarta a Ennia Morriconeho, od jara do podzimu každoroční velké festivaly, operní recitály, vystoupení hvězd pohybujících se na pomezí klasické hudby a popu, připomínky třicátého výročí pádu železné opony, ale v létě také soutěž Operalia. To jsou jen některé z dominant a konstant tuzemského roku 2019 v hudbě.

 
Zveřejněno v VýhledPlus