„Bude to možná znít jako klišé, ale opravdu mám nejraději Leoše Janáčka a jeho operu Z mrtvého domu. Dalším mým oblíbencem je Richard Strauss, jehož Salome právě připravujeme. Je to náročná, ale ve finále nejvíc vzrušující práce, a to jak s orchestrem, tak se zpěváky.“
„Jestli má nějaký režisér potřebu sdělit něco z moderní doby moderním způsobem, není myslím lepší cesty, než je nová, moderní opera. Z historického hlediska taky chceme zanechat dějinám hudby vzorky dnešní doby.“
„Musíme si upřesnit, co jsou současní autoři, já bych to období vymezil na posledních sto let. V této poslední době existovala spousta skvělých skladatelů, které ještě vůbec neznáme a kteří propadli sítem dějin zcela nezaslouženě. Takový Otakar Jeremiáš, Josef Bohuslav Foerster, Mieczysław Weinberg, nebo brněnský František Gregor Emmert, Alois Piňos, Arnošt Parsch… je tu spousta krásné hudby, na kterou by se nemělo zapomínat.“
Ondrej Olos je dirigentem Janáčkovy opery a je pověstný svojí důkladností a pečlivostí. Patří ke střední generaci dirigentů, kteří prošli brněnskou JAMU a kterým se daří prosazovat nejen v domácím prostředí. Působí v souboru již dvacet let a stojí za nastudováním většiny operních titulů, i když ne vždy jako hlavní dirigent. Je to on, na kterého se mohou hudebníci i pěvci vždy spolehnout a který vytváří stabilní a bezpečné klima v souboru.
Nejvýznamnější rakouský operní stánek zveřejnil program pro příští sezónu. Nabídne celkem šest operních premiér, a to Pucciniho triptych Plášť, Sestru Angeliku a Gianni Schicchiho v režii Tatjany Gürbacy v hudebním nastudování Philippa Jordana, Ligetiho Le grand macabre v režii Jana Lauwerse pod taktovkou Pabla Herase-Casada, dále to bude Pucciniho slavný titul Turandot, který bude výsledkem inscenačního týmu, pěvců, režiséra Clause Gutha a dirigenta Franze Welsera-Mösta. Operu na orwellovský námět Farmu zvířat od Alexandera Raskatova nastudují režisér Damiano Michielotto s dirigentem Alexanderem Soddym, Wagnerova Lohengrina pak režijní dvojice Jossi Wieler a Sergio Morabito pod hudebním vedením Christiana Thielemanna. Poslední operní premiérou nové sezóny bude inscenace Mozartovy Così fan tutte z dílny Barrieho Koskyho a Philippa Jordana. Více informací najdete zde.
Sopranistka Olga Jelínková zpívá od 21. ledna v Lipské opeře, kde působí, Donu Annu v Mozartově Donu Giovannim. Na podzim tam zazářila jako Verdiho Violetta a také v opeře Undine Alberta Lortzinga. Od dubna do června ji čeká úloha Kleopatry v Händelově opeře Giulio Cesare in Egitto. Sopranistka Eliška Weissová bude od 23. února v Rize v Lotyšské národní opeře Kostelničkou v pěti představeních Janáčkovy Její pastorkyně. V Kolíně nad Rýnem ztvární v červnu titulní roli Donizettiho opery Lucia di Lammermoor sopranistka Zuzana Marková. Barytonista Jiří Rajniš od 14. do 31. ledna zpívá jednu z vedlejších rolí v šesti představeních Straussovy Salome v nové inscenaci milánského divadla Teatro alla Scala, v titulní roli s litevskou sopranistkou Vidou Mikneviciute. Od 6. června ho ve stejném slavném operním domě čeká pak účinkování v Dvořákově Rusalce, kterou tam hudebně připraví dirigent Tomáš Hanus. Jde o vůbec první uvedení tohoto díla ve Scale. Titulní roli bude zpívat Olga Bezsmertna, Vodníka Jongmin Park a Prince Dmitry Korchak, na Rajniše čeká úloha Hajného. Na přelomu června a července bude pak Escamillem v Bizetově Carmen v Teatro Lirico di Cagliari na Sardinii. Na zahraniční scénu směřuje také tenorista Petr Nekoranec. V Opéra national de Lorraine ve francouzském městě Nancy, která chystá na březen inscenaci Gluckovy tragédie Ifigenie na Tauridě, se objeví jako Pylades.
„Viry si nevybírají a Václava Krejčí Housková jim podlehla týden před koncertem a způsobila tím managementu zlínské filharmonie krušné hodiny.“
„Hvězdou večera se stala Eliška Weissová, dokázala překvapit schopností emočního i dynamického výrazu, krásným tónem při využití techniky mezza voce i niterných pian ve výškách, to vše v dychtivém napětí.“
„Nadšený potlesk publika byl zasloužený a patřil především skvělému výkonu domácí filharmonie.“
Projekt Vánoce s Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně přináší zajímavé koncerty. Ve čtvrtek 8. prosince připravila dramaturgie program zdánlivě až příliš klasický, ze skladeb romantických skladatelů Richarda Wagnera a Ludwiga van Beethovena. Přesto koncert přinesl překvapení, a to hned dvojnásobné.
„Ve Vídni jsem našla přátelskou a naprosto pohodovou pracovní atmosféru. Jistě k tomu přispěl i dirigent Tomáš Hanus.“
„Mám za sebou postavy, jako je například Milada, Libuše, Turandot, Ortruda, Abigail, stále víc se posunuji k dramatickému sopránu, kde se cítím nejkomfortněji.“
„Jsem na volné noze. Mohu alespoň působit v projektech v různých divadlech, Prahou, kde žiji, počínaje a dále třeba v Košicích, Ústí, Cardiffu nebo nyní ve Vídni.“
Pěvkyně Eliška Weissová se stala v poslední době fenoménem. Doma se sice ještě příliš nedostala do povědomí publika, přesto se jí podařilo přesvědčit vedení Vídeňské státní opery a získat v konkurzu roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni, které v zahraničí říkají Jenůfa. A důvěru v ni vloženou nezklamala, naopak nadchla vedení opery, odbornou kritiku i publikum.
„Bylo to ukázkové provedení Janáčkovy hudby, které strhávalo publikum, které po představení vybuchovalo v nadšené emotivní ovace.“
„Hudební proud byl hutný a barevný a pečlivě propracovaný, hudební plochy reagovaly dynamicky na emocionální projevy pěvců a tvořily komplexní celek.“
„Do představení vstoupil náhle a neplánovaně záskok za onemocnělého Michaela Laurenze, který byl obsazen do role Števy. Teď si ji zazpíval slovenský pěvec Pavol Breslik.“
Janáčkova opera Její pastorkyňa se stává stále více uváděnou operou na všech světových scénách, kde ji ovšem nazývají Jenůfa. Ve Vídni poprvé slavila úspěch v roce 1918, a to i díky tomu, že byla uvedena v německém překladu Maxe Broda. Poslední inscenace ve Státní opeře měla premiéru v roce 2002 a opět se tehdy zpívalo německy. Nyní byla tatáž inscenace znovu uvedena na scénu v původní režii i výpravě, ale s novým pěveckým obsazením a s novým dirigentem. A konečně se na scéně Vídeňské státní opery zpívalo česky a u dirigentského pultu stál český dirigent Tomáš Hanus, který dal Janáčkově hudbě autentický náboj.
Včerejší představení Janáčkovy Jenůfy ve Vídeňské státní opeře je ještě po dva dny k vidění zde. Vedle Asmik Grigorian, Davida Butta Philipa a Michaela Laurenze kralovala v roli Kostelničky naše dramatická sopranistka Eliška Weissová. Orchestr vedl Tomáš Hanus. Ke zhlédnutí záznamu stačí obyčejná registrace přes e-mail a je zdarma. Reakci na premiéru Weissové, která se konala v neděli 9. října, si můžete přečíst zde a nedávný RozhovorPlus s naší úspěšnou pěvkyní si můžete připomenout tady.
„Pan profesor Tuček mi pošeptal: Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“
„Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: Vy jste naše Kostelnička!“
„Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera.“
Vídeňská státní opera v neděli vrátila na jeviště letitou, nicméně stále stejně působivou inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v režii Davida Pountneyho. Pod taktovkou Seijiho Ozawy měla inscenace premiéru v roce 2002 jako koprodukce s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Tenkrát se ve Vídni zpívalo ještě v němčině a roli Kostelničky si na dlouhých devět let doslova přivlastnila fenomenální Agnes Baltsa, miláček vídeňského publika. Současné provedení už zní v češtině. Hudebního nastudování se ujal dirigent Tomáš Hanus, který svým pojetím Janáčka publikum doslova nadchl. A v roli Kostelničky září česká operní pěvkyně Eliška Weissová…
Sopranistka Eliška Weissová v říjnu vystoupí ve Vídeňské státní opeře v pěti obnovených představeních v Janáčkově opeře Její pastorkyňa (Jenůfa), a to pod hudebním vedením Tomáše Hanuse, v režii Davida Pountneyho, na scéně Roberta Israela. Stane se tak na základě jejího úspěšného předzpívání, které se konalo v úterý 13. září. První představení odzpívá a odehraje 9. října. Spolu s ní vystoupí i pěvci David Butt Philip, Michael Laurenz či slavná sopranistka Asmik Grigorian v roli Jenůfy. Detaily dalších repríz najdete zde. Svou roli Kostelničky komentuje i v našem RozhovoruPlus z června letošního roku, kdy jsme si povídali o jejím úspěchu v této roli v Cardiffu.
„Wagner mě nasměroval k rozhodnutí, že změním obor, ovšem byl v tom ještě jeden rozhodující moment, a to, když mi Katharina Wagner nabídla, abych pro příští produkci v ND nastudovala roli Pucciniho Turandot.“
„Dlouho jsem čekala například na svůj debut v Kostelničce v Národním divadle.“
„Já jsem covidovou dobu využila a s mým korepetitorem Markem Pinzowem studovala role. Mark mě po celou dobu držel psychicky a umělecky nad vodou, věnoval se mi třikrát týdně!“
Eliška Weissová – dramatická sopranistka, která se pro tento obor rozhodla po létech kariéry coby mezzosopranistka, a to konkrétně před čtyřmi roky. O tomto rozhodnutí, o dalším posouvání hranic v novém oboru díky studiu nových rolí, o nedávném úspěchu v cardiffské opeře v Janáčkově Jenůfě, o úskalích a zvládání rolí a o dalších plánech jsme si povídali v příjemném prostředí na pražských Vinohradech.
„Co bylo na první pohled silně pozitivním jevem večera, byla vysoká míra návštěvnosti, pořadatelé museli přidávat improvizované řady až těsně pod pódium, aby uspokojili velký zájem publika.“
„Představili se tenoristé Peter Berger a Jaroslav Březina, barytonista Adam Plachetka, basista Jiří Sulženko a sopranistky Alžběta Poláčková, Markéta Klaudová a Eliška Weissová.“
„Takže celkové resumé – dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila! V obdobně koncipovaných koncertech by bylo moc dobré pokračovat!“
Koncert 64. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl nabídl v sobotu večer program sestavený z operního díla Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. V interpretaci sólistů a Orchestru Národního divadla a jeho šéfdirigenta Jaroslava Kyzlinka se konal pod poetickým názvem Ten lásky sen, coby ústředním motivem árie Mařenky ze Smetanovy světově proslulé Prodané nevěsty. Různá podobenství lásky se stala leitmotivem dramaturgie prvního z operních koncertů, které letos nahrazují obvyklá festivalová operní představení.
„Sopranistka s globálním renomé zvolila ukázky z díla čelných operních skladatelů 19. století, kteří byli zároveň současníky i soky.“
„Má v lásce i český operní repertoár. Ztvárnila Kateřinu v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů a jejím snem je Milada ve Smetanově Daliborovi.“
„Byla přesvědčivá jako Verdiho Amélie či Abigail zrovna tak jako Wagnerova Alžběta či Isolda.“
Národní divadlo moravskoslezské připravilo svým posluchačům pod stromeček koncert z árií z oper Richarda Wagnera a Giuseppe Verdiho. Hlavní role se ujala německá sopranistka Maida Hundeling a diváci se mohou na ni i na orchestr NDM těšit už na zlatou adventní neděli. Záznam bude po premiérovém streamování po 20. prosinci pak přístupný on line na YouTube NDM, a to do 2. ledna 2021.
„Pro několik únorových představení i pro litomyšlské hostování je nyní v Česku jako představitelka titulní role americká sopranistka Adina Aaron.“
„Amneris je role z těch, které Eliška Weissová umí beze zbytku zahrát i zazpívat.“
„Inscenace nabízí egyptský kolorit scény a dekorativních kostýmů, ale režijně nepřináší nic originálního.“
Pražské Národní divadlo přesunulo inscenaci Verdiho Aidy zpět do rekonstruované Státní opery. Je tam na repertoáru od premiéry v roce 1994, tedy neuvěřitelné čtvrtstoletí. Titul je stále životaschopný, dokáže přilákat četné publikum. Bylo tomu tak i v pátek 14. února. Nejbližší představení jsou tento týden v úterý, v pátek a v neděli, pak následují další. První červencový večer má pak s Aidou soubor Státní opery hostovat na festivalu Smetanova Litomyšl.
„Ženská časť obsadenia, Eliška Weissová a Dana Burešová, vytvorila plastické, dôveryhodné a vzájomne absolútne protikladné hrdinky.“
„Pre túto rolu je Vigilius typovo veľmi vhodný. Jeho hlas bol vo všetkých polohách znelý a nevzbudzoval dojem vyčerpanosti.“
„Chvíľu trvalo, kým sa Vigilius usadil a dokázal so svojim materiálom naozaj naplno pracovať.“
Dánsky tenorista Magnus Vigilius si v sobotu 9. novembra na doskách pražského Národního divadla po prvýkrát siahol na bájneho rytiera Lohengrina. Vigilius, ktorý si vo wagnerovskom svete pomaly utvrdzuje svoju pozíciu, sa na pódiu stretol s Danou Burešovou (Elsa), Eliškou Weissovou (Ortruda) a Olafurom Sigurdarsonom (Friedrich von Telramund). Partnerom mu bol aj Orchestr Národního divadla pod vedením Constantina Trinksa.
První říjnový týden se na festivalu Lípa Musica představí sexteto špičkových světových sólistů, sejdou se Tobias Feldmann, Sergej Malov, Gabriel Schwabe místo náhle indisponovaného Juliana Steckela a Tomáš Jamník, které k sobě přizval Josef Špaček. Následuje tradiční koncert při svíčkách v Zahrádkách, kde vystoupí multiinstrumentalista Sergej Malov s recitálem na housle a violoncello da spalla. V sobotu pak festival složí poctu Leoši Janáčkovi, dramaturgie zařadila jeho přelomový Zápisník zmizelého a další písně i klavírní skladby. Přednesou je Jaroslav Březina, Eliška Weissová, Martin Kasík a další.
„Milada je těžká role, taková vypečená, špekózní.“
„S panem dirigentem Bělohlávkem se pracovalo tak nádherně, že na to stále dodnes s láskou vzpomínám.“
„Co má přijít, to přijde. Nemám vysněné role. Ale Taťána z Oněgina byla druhá kůže. Jen jsem si ji natáhla a žila v ní.“
Národní divadlo v Praze přichází s dalším typicky českým titulem – na závěr letošní sezóny připravilo premiéru Dalibora. Tato třetí opera Bedřicha Smetany je úzce spojena s budovou Národního divadla podobně jako pozdější Libuše. Premiéru měla 16. května 1868 v pražském Novoměstském divadle v rámci oslav spojených s položením základního kamene Zlaté kapličky. Tuto nejnovější inscenaci nastudoval režisér Jiří Nekvasil, pražské premiéry má zítra a v sobotu 29. června a soubor s ní pak vzápětí jede na festival Smetanova Litomyšl, kde se obě obsazení představí 4. a 5. července. Roli Milady budou alternovat Kateřina Hebelková a Dana Burešová, kterou jsme zastihli během vrcholících příprav.
"Sukova Píseň lásky je plná emocí, barevnosti i lyričnosti. To vše v podání Martina Kasíka bylo."
"Inspirací Sylvie Bodorové je také hudba cikánská, židovská a lidová, především z jejího rodného Slovenska."
"Tomáš Kořínek v partu Janíčka předvedl vynikající výkon."
Po famózním zahajovacím koncertu pokračoval Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram dalším koncertem 30. dubna, tentokrát v Galerii Františka Drtikola. Velmi intimní koncertní sál byl tentokrát svědkem nucené improvizace organizátorů, jejíž výsledek byl nakonec překvapivě dobrý. Tři dny před vystoupením se totiž dozvěděli, že Jaroslav Březina i Eliška Weissová, hlavní sólisté, onemocněli a nemohou vystoupit. Narychlo angažovaní Tomáš Kořínek a Sylva Čmugrová je ovšem plnohodnotně nahradili.
„Nabízí se tu lákavá možnost setkání s dílem v podobě nerušené násilnými aktualizacemi.“
„Významné podněty vycházely tento večer od dirigentského pultu od Constantina Trinkse.“
„Andreas Schager je typický hrdinný tenorista, jehož hlas však zatím naštěstí ani trochu neztěžkl.“
Wagnerova Lohengrina má pražské Národní divadlo na repertoáru už dva roky. Dva renomovaní zahraniční hosté v hlavních rolích byli však nyní důvodem k uspořádání dvou mimořádných zvýrazněných představení. Náhlá nemoc pak způsobila, že hosté byli nakonec tři – Andreas Schager, Thomas Johannes Mayer a s nimi neplánovaně ještě Barbara Haveman. Znovu si operu poslechnout a prožít stálo s nimi za to.
