1

„Jednoznačně největším dramaturgickým triumfem Státního divadla v Brně a především dramaturga Václava Noska bylo v následujících letech obdivuhodných pět světových premiér jevištních děl Bohuslava Martinů.“

„Martinů a já jsme zkonstruovali operu-film, o němž je možno říci, že má skutečně dva otce – dvojčata, neboť jestliže já jsem dal pouze potravu hudbě, Martinů byl plný nápadů pro libreto.“

„Martinů jednoaktová opera zazněla v jednom večeru věnovaném antické Ariadně spolu s dalšími dvěma díly: Monteverdiho fragmentem Nářek Ariadnin a scénickým melodramem Jiřího Bendy Ariadna na Naxu.“

Před časem jsme přinesli příspěvek o baletních a operních inscenacích Bohuslava Martinů, které byly ve světové premiéře provedeny v Brně v meziválečných letech, týkalo se to let dvacátých a zejména třicátých. Skladatel sám byl tehdy s nastudováním těchto inscenací spokojen, a tak se dalo čekat, že do Brna přibydou ještě další novinky. Bohužel se tak nestalo. V roce 1938 byla ještě nastudována jeho operní novinka Julietta, provedená ovšem v Národním divadle v Praze, a pak přišla neblahá válečná léta, která pro skladatele znamenala nedobrovolné přestřižení vazeb s domovem a posléze dokonce opuštění Evropy a život v zámoří. Od roku 1938 do své smrti se už do Československa nevrátil.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
02

„Akční herecké scénky daly operní inscenaci místy až cimrmanovský ráz, projekce libretisty a skladatele do děje byla rovněž trefou do černého.“

„Osobní zkušenost se Škroupovou hudbou ve vynikající režii Kateřiny Křivánkové a minuciózním hudebním nastudování Marka Čermáka je nesmírně příjemná.“

„Režisérka Kateřina Křivánková usoudila, že inscenovat Dráteníka v původním rozsahu zavání uměleckou sebevraždou.“

Na festivalu Olomoucké barokní slavnosti zazněla nová inscenace komické opery Dráteník skladatele Františka Škroupa. Režie první původní české opery psané na české libreto se ujala Kateřina Křivánková, kostýmy a scénu připravila Sylva Marková. Hudební nastudování zajistil dirigent Marek Čermák, jehož vytříbené interpretace hudby starších slohových období jsou obvykle na vysoké úrovni. Premiéra nového nastudování Dráteníka se konala ve čtvrtek 18. srpna v olomouckém Domu u parku. Hlavní role ztvárnili Matúš Šimko, Lenka Cafourková Ďuricová, Vincenc Ignác Novotný, Zuzana Badárová, Aleš Janiga, Jiří Miroslav Procházka, Martin Vodrážka a Martin Mihál. Spoluúčinkoval Orchestr Volantes pod taktovkou Marka Čermáka.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
000

„Máme tady krátký čas, ale potom na tom všem dá pracovat celý příští rok.“

„Hru v orchestru máme pod vedením Tomáše Netopila jako bonus pro smyčcaře.“

„Čekali jsme, že první pětiletka bude formující, že se nám ukážou cesty, že se nám osvětlí tuzemský i mezinárodní trh, že se stabilizujeme. A skutečně ano.“

Kroměřížská konzervatoř a základní umělecká škola poskytly už pátým rokem zázemí Letní hudební akademii, kterou ve městě, kde dodnes žije, založil a vede jejich někdejší absolvent Tomáš Netopil. Jaký byl srpnový týden, který přilákal pětapadesát mladých muzikantů a v němž byli mezi lektory Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, Barbara Maria Willi nebo Fedor Rudin? Letošní ročník i uplynulé roky, včetně covidových, bilancuje ředitelka akademie Jana Kubáčová. S portálem KlasikaPlus.cz hovořil i houslista Fedor Rudin. A mnohé podněty nabídly doprovodné programy festivalu Hudební Kroměříž i koncerty účastníků a lektorů, například ten, na kterém na dvě i na čtyři ruce hráli Ivo Kahánek a jeho výjimečná třináctiletá žákyně Nora Lubbadová.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
00007

„V českém kontextu je kukský archiv jedinečnou sbírkou. Pro provedení připravuji materiály již více než deset let.“

„V Kuksu se během léta i celého roku uskutečňuje řada jiných hudebních i nehudebních akcí. O narušení časového rámce pěti koncertů v nejbližší době neuvažujeme.“

„Když vyučuji hudební teorii, snažím se vést studenty k poznávání širších souvislostí – a hlavně vše propojovat s hudební praxí.“

Předposlední srpnovou sobotu zakončí houslista Milan Al-Ashhab letní festival Hudební léto Kuks. Na varhany s ním bude hrát Pavel Kohout. Organizátor festivalu Vít Havlíček, varhaník, sbormistr a muzikolog, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz programy a záměry festivalu v Kuksu, stav historických varhan v regionu, své pedagogické působení v Praze a Trutnově i práci s Královédvorským chrámovým sborem, se kterým se právě vrátil ze zájezdu do Vídně.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
006

„Člověk se musí neustále učit a zdokonalovat se, a to se v Horažďovicích naplňuje vrchovatě, říká houslistka Eliška Kukalová.“

„Je až dojemné sledovat, s jakou vážností brnkají čtyřletí caparti pizzicato na jedné struně, a současně vnímat profesionalitu dospělých studentů.“

„Jakub Hrůša v tom týdnu cestuje mezi Salcburkem, kde diriguje Káťu Kabanovou, a Horažďovicemi, kde vede orchestr mladých.“

Přátelská atmosféra, náročná práce, setkání s českými i zahraničními muzikanty-lektory, touha zdokonalit se ve hře i dozvědět se něco nového z přednášek a seminářů, vzájemné obohacování se, tím vším se vyznačuje Ševčíkova akademie, která probíhá v Horažďovicích, rodišti Otakara Ševčíka, paralelně se stejnojmenným festivalem. Letos od 8. do 18. srpna se koná už čtvrtý ročník – a podle ohlasů i stále se rozšiřujícího programu má akademie, kterou založili Tomáš Jamník a Josef Špaček, neustále stoupající úroveň.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
008

„Před několika lety jsem byla tuto roli předzpívat Jakubu Hrůšovi pro připravované koncertní uvedení Káti Kabanové s Českou filharmonií. Když potom Jakub přijal nabídku dirigovat Káťu v Salcburku, vzpomněl si na mě.“

„Zkoušky na Káťu byly velmi intenzivní. Z mého hlediska byly obvyklé i neobvyklé zároveň, protože jsme měli na proces nastudování devadesátiminutové opery s jedním obsazením celých šest týdnů!“

„Vědomí, že jste v kolektivu, kde si všichni navzájem drží palce, je víc než příjemné.“

Slovenská mezzosopranistka Jarmila Balážová v těchto dnech účinkuje v roli Varvary v Janáčkově opeře Káťa Kabanová, a to na Salcburském festivalu – Salzburger Festspiele, s Vídeňskými filharmoniky a pod taktovkou Jakuba Hrůši. Především o této unikátní zkušenosti je rozhovor, který poskytla portálu KlasikaPlus.cz.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
001

„Ropkovy varhanní hodinky, konané při bohoslužbách, přinášely neopakovatelné duchovní zážitky. Věděla o nich celá kulturní Praha a byly navštěvovány stovkami lidí. V době normalizace byly pro mnohé i určitou formou protestu proti tehdejšímu režimu.“

„Byla to osobní iniciativa tehdejšího ředitele Václava Holzknechta, který se vahou své osobnosti zasadil, aby varhaník hrající v kostele mohl zároveň vyučovat na konzervatoři.“

„Do koncertního programu zařadil Tůma i Ropkovu Strahovskou improvizaci – v roce 1983 dokomponovanou Mozartovu improvizaci, kterou jako torzo při jeho návštěvě Strahovského kláštera v roce 1787 zapsal varhaník Norbert Lehmann.“

Šestačtyřicet let byl varhaníkem v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě Jiří Ropek, od jehož narození uplynulo 1. července sto let. Založil v kostele veřejností oblíbené a navštěvované varhanní hodinky, byl úspěšným koncertním hráčem vystupujícím i v zahraničí, stejně jako jeho někdejší učitel Bedřich Antonín Wiedermann také komponoval a po dvě desetiletí vyučoval na Pražské konzervatoři. Jaroslav Tůma má dnes na 27. mezinárodním varhanním festivalu ve stejném chrámu recitál, který je Poctou Jiřímu Ropkovi.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
00002

„Jakub Hrůša za pultem Vídeňských filharmoniků propracoval Janáčkovu partituru do obdivuhodných detailů na obě strany výrazového, tempového a dynamického spektra.“

„Režisér Barrie Kosky je se scénografem Rufusem Didwiszusem věcnější, expresivnější, živočišnější.“

„České interprety v inscenaci vedle Jaroslava Březiny skvěle reprezentuje i mladá mezzosopranistka Jarmila Balážová.“

Režisér Barrie Kosky přišel pro Salcburský festival s nevšední podobou Janáčkovy Káti Kabanové. Inscenace, která měla premiéru v neděli, je moderně náznaková, bez kulis a rekvizit, nesmírně intenzivní. Má ideální pěvecké obsazení. A Jakub Hrůša, na Salzburger Festspiele debutující, jí s Vídeňskými filharmoniky přidává symfonický základ z říše snů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0001

„Kytarový svátek opět učinil z Brna a České republiky mezinárodní kytarovou velmoc.“

„Rutina, stagnace a absence invence jsou věci, které se Mezinárodnímu kytarovému festivalu zdaleka vyhýbají.“

„Pikantností koncertu Vladislava Bláhy a Jaroslava Svěceného bylo, že se na něj stála fronta skoro přes celé náměstí.“

Mezinárodní kytarový festival a kurzy Brno 2022 v letošním roce opět potvrdily, že jsou místem, kam má smysl se vracet. Jedenatřicátý ročník plynul ve znamení mnohotvárné hudby různých stylů. Festival prezentoval klasickou kytaru nejen jako sólový nástroj hudby historických slohových epoch, ale také jako tradiční nástroj španělského flamenca, současné hudby, jazzu i populárního žánru. Na koncertech se představili mezinárodně respektovaní umělci Edin Karamazov, Paulo Bellinati, Jorge Caballero, Vladislav Bláha a podobně. Součástí festivalu je také mezinárodní interpretační soutěž Guitartalent, jejíž úroveň rok od roku stoupá. Masterclass pod vedením zkušených mistrů si nenechali ujít studenti kytary z různých zemí Evropy.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Otko-4

„Vzhledem k tématu by se dokonce dalo v nadsázce hovořit o jakémsi obživlém betlému.“

„Na Otáčivé hlediště se chodí za komplexním dojmem, potěšením, pobavením. Je to svého druhu atrakce, nikoli koncertní síň.“

„Dobré důvody, proč příběh využít jako odrazový můstek pro civilní, letní, neobvyklé, vizuálně poutavé divadelní ztvárnění slavného duchovního díla.“

Händelovo oratorium Mesiáš, jak ho od čtvrtka hraje Jihočeské divadlo před Otáčivým hledištěm v zahradě českokrumlovského zámku, je jedinečným hudebně-vizuálním projektem. Idylickým, nenáboženským, přesto s duchovním ukotvením. Režisér Tomáš Ondřej Pilař přidal k hudbě volně plynoucí náznaky příběhu Josefa Adama Schwarzenberka, vídeňského a krumlovského šlechtice. Zdůvodnění našel nejen v jeho zásluhách o zámecký areál, ale především v až magicky působících souvislostech jeho a skladatelových životních dat.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0001

„I na dálku to byla úžasná atmosféra. Svá virtuální vystoupení jsem nazval Pozdrav ze země krále Miroslava.“

„V Prosečnici si Alfred Strejček založil pracovnu, kde se snaží pracovat, psát. Rozdává ty tři grácie z Pavlova listu Korintským – víru, naději a lásku.“

„Naučil mě taky, že trempský slib je na celý život. Nemusíme podepisovat žádnou smlouvu, nemusíme se o ničem dohadovat, podáme si ruku a je to.“

Kytarový virtuos, skladatel, hudební pedagog a také milovník trempských písní a country hudby Štěpán Rak slaví 8. srpna narozeniny. Není to kulaté jubileum, zato má v číslovce dvě sedmičky. A jako vyznavač horoskopů a hvězdopravec – slovo astrolog nemá rád – mu přikládá velký význam. „Tento rok je pro mě přelomový,“ říká. „Tak to aspoň cítím. Myslím, že se mi mají poodhalit věci, které hodně řeknou, jak a proč dál. Hlavně proč…“ Ve znamení výročí pojednává i řadu svých koncertů. Na mnoha z nich je jeho hudebním partnerem syn Jan-Matěj.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0010

„Daleko schůdnější by bylo, kdyby ministr kultury zvážil, ke které z existujících institucí by se Národní fonotéka dala přiřadit. Pak by to ta instituce ovšem musela dostat za úkol, samozřejmě i s potřebnými financemi.“

„Jde o záznamy vší hudby bez rozdílu žánrů a druhů. A k tomu i o záznamy mluveného slova. Obsahově nerozlišujeme, jde nám o to, abychom posbírali údaje o všech typech nosičů.“

„Katalogizace je samozřejmě podmínkou, ale primárně jsme potom zaměřeni na ochranu nosičů. Na to, abychom doporučili, za jakých podmínek se má který nosič uchovávat a jak se s ním může a nemůže manipulovat.“

Mapovat, zpřístupňovat a zachraňovat zvukové kulturní dědictví si dává za cíl projekt Národní fonotéky, mající prozatím podobu stejnojmenného internetového portálu. Doplňuje z různých zdrojů do svého katalogu záznamy o zvukových nahrávkách hudby a slova, které jsou uloženy v knihovnách, ale také u vydavatelů a dalších soukromých institucí. Má už přes 500.000 položek informujících o obsahu a fyzické podobě nahrávek i o vlastníkovi a místě uložení. Prostřednictvím odkazů rovněž poskytuje informace o digitálních úložištích a také o nahrávkách, které lze zakoupit prostřednictvím e-shopu. Muzikoložka a hudební dokumentátorka Iva Horová, hlavní koordinátorka Národní fonotéky, prezentovala prostřednictvím svého kolegy Filipa Šíra v minulých dnech projekt na pražském kongresu Mezinárodní asociace hudebních knihoven, archivů a dokumentačních center (IAML). Přibližuje ho nyní v Rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0001

„Obě představení Straussových oper v Mnichově byla bez nadsázky na světové úrovni.“

„Režisér Marton celou operu rozehrál do nejmenších detailů a vždy zcela v souladu s hudbou. Inscenace nepostrádá i vtip.“

„I při Růžovém kavalíru můžeme konstatovat to, co při představení opery Capriccio. Vynikající orchestr, moderní režie a výborné pěvecké i herecké výkony všech rolí.“

Na Mnichovských operních slavnostních hrách zazněly bezprostředně po sobě dvě opery Richarda Strausse. Capriccio v režii Davida Martona 23. července řídil Leo Hussain, o den později uvedeného Růžového kavalíra v pojetí Barrieho Koskyho dirigoval Vladimir Jurowski. V obou operách se sešlo vzácně vyvážené obsazení inscenačního týmu i interpretů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 30 červenec 2022 18:04

Marek Kopelent inspirativní a srozumitelný

01

„Koncert věnovaný Marku Kopelentovi posluchače seznámil s mnoha polohami skladatelovy tvorby, která oslovuje dosud, protože je nadčasová.“

„Večer otevřel hobojista Vilém Veverka, Kopelentovi blízký interpret, který skladatelovým dílům rozumí.“

„Čtvrtý kvartet předneslo Kvarteto FAMA Quartet s velkou emocionální silou a hráčskou erudicí, v posluchačích přetrval znepokojující až drtivý pocit…“

Patří k nejrespektovanějším a nejpozoruhodnějším českým skladatelům. Marek Kopelent se letos 28. dubna dožil devadesáti let. Na oslavu tohoto jubilea se v Anežském klášteře v Praze uskutečnil před prázdninami koncert, jehož dramaturgie přinesla to nejzajímavější z komorní a sólové skladatelovy tvorby. Gratulační večer, ke kterému se s odstupem vracíme, uspořádali Kopelentovi přátelé ze sdružení Ateliér 90 s vydatnou pomocí Jarmily Tauerové.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
002

„Charles Burney ve svém často citovaném hudebním cestopisu styl Františka Bendy popsal jako jeho vlastní, vytvořený podle vzoru, který by měl studovat každý instrumentalista, totiž podle zpěvu.“

„V roce 1774 přišel zlom. Jiří Antonín Benda se seznámil s melodramem Pygmalion s textem od Jeana-Jacquese Rousseaua a s hudbou Antona Schweitzera.“

„Médea je téma samo o sobě silné, hrůzné. I ve výrazně idyličtější podobě, kterou mu nutně dodává hudba ze sedmdesátých let osmnáctého století, vyznívá dostatečně naléhavě, psychologicky vyhroceně, osudově.“

Češi ve Vídni, to je poslední dobou v tuzemském hudebním životě časté slovní spojení. Nebyli však sami. Češi byli také ve větším počtu přítomni v Mannheimu a v dalších městech dnešního Německa. Včetně Berlína a Postupimi, kde vynikla rodina Bendů. Jeden z jejích příslušníků, Jiří Antonín, jehož komickou operu či singspiel Vesnický trh zpřítomnila letos o prázdninách v Praze a ve Valticích Musica florea, je zajímavým autorem. Přinejmenším díky svým melodramům, ale určitě i kvůli operám a další hudbě. Autorem dosud málo uváděným. Narodil se v Benátkách nad Jizerou před třemi sty lety, posledního června 1722.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
0001

„Otevřít mladým lidem ještě třetí oko, dodat jim novou energii ke studiu nebo je znovu nasměrovat.“

„Studenti zprvu nevěděli, co po nich chci, a nechtělo se jim zkoušet něco nového.“

„Hudební kurzy ve Švihově budou volně pokračovat ještě v letošním srpnu v rámci projektu Orchestrální akademie Plzeňské filharmonie.“

Čtvrtý ročník kurzů Davida Niederleho navštívilo letos ve Švihově dvanáct violoncellistů. Někteří poprvé, někteří opakovaně. „Za rok zase“ zaznívalo z úst většiny účastníků, kteří přijeli nejen z okolí Klatovska a Plzeňska, ale třeba i z Prahy a Českých Budějovic. Nejstarší už navštěvují nižší ročníky konzervatoře, nejmladší jsou žáky základních uměleckých škol.

 
Zveřejněno v MladíPlus
00007

„Když od října 1814 do června 1815 probíhal Vídeňský kongres, mladý Ignaz u toho nemohl chybět; složil dobový hit Alexandrovy variace.“

„V roce 1827 působil jako prostředník mezi Londýnskou filharmonií a těžce nemocným Beethovenem, jemuž chtěl zajistit zakázku.“

„Pražský žid, londýnský katolík, vídeňský lev salónů a celoevropský pedagog nebyl géniem komponování, ale zato významnou postavou.“

Dvěma, a možná spíš třemi aspekty se muž, narozený 23. května 1794, liší od většiny postav tohoto volného cyklu. Především tím, že na rozdíl od nich neprožil většinu života v minulém století, ale už v předminulém; stal se svědkem i účastníkem odlišných časů a vydobyl si v nich celoevropské renomé. Díky tomu se o něm sice dodnes ví víc než o jeho následnících, našich zapomenutých krajanech. Má to však háček – kdo byl Ignaz Moscheles, sice leckdo zodpoví na první dobrou, ovšem jeho fascinující život plný setkání s hudebními veličinami má v malíčku málokdo. A přitom, jak známo, ďábel je vždycky v detailu…

 
Zveřejněno v SeriálPlus
 
DSCF5563

„Dovolím si zmínit zásadní rozdíl v jejím přístupu k výuce zpěvu. Neupozorňuje studenty na všechny nedostatky nebo chyby, kterých se dopouštějí a kterých si bezpochyby okamžitě jakožto zkušená pěvkyně i pedagožka musí všimnout.“

„Studenty se musí nechat zpívat, musí z toho mít radost. Když někoho namotivuju, on se uvolní a začne to fungovat.“

„Se skvělou pěvkyní a pedagožkou Kateřinou Beranovou se zpěv stává něčím zcela jiným než pouhou znalostí pěvecké techniky.“

Pravděpodobně jste už slyšeli o ProART Festivalu, v rámci kterého se už od roku 2005 konají nejrůznější workshopy napříč uměleckými obory, zejména pak tance. Málokdo však ví, že zde probíhají také kurzy operního zpěvu s uznávanou pedagožkou Kateřinou Beranovou, která vyučuje od roku 2007 na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci. Ta se během letošního ročníku festivalu ujala šesti studentek a nadšenců zpěvu a společně pak po čtyři dny nejen zdokonalovaly pěveckou techniku, ale pracovaly také na hudebním vyjádření vybraných skladeb. A jak vlastně kurzy z pohledu aktivního účastníka probíhají?

 
Zveřejněno v MladíPlus
0001

„Eurovizní soutěž mladých hudebnic a hudebníků se poprvé uskutečnila před čtyřiceti lety v Manchesteru.“

„Dávno před soutěžním večerem probíhají v každé zemi strategické úvahy. Soutěžní vystoupení může trvat maximálně osm minut. Jak je pojmout? Co vybrat? Čím zabodovat?“

„Vítězství je poprvé v českých rukou. Přejme Danielu Matejčovi, aby se uplatnil přinejmenším tak, jak se to podařilo jednomu z předchozích vítězů – Julianu Rachlinovi.“

Vítězem dvacátého ročníku Eurovizní soutěže mladých hudebníků se stal český houslista Daniel Matejča. Ve francouzském Montpellier zabodoval u poroty výňatkem ze Šostakovičova Koncertu pro housle a orchestr č. 1. Mohl by tento senzační úspěch změnit náhled na klasickou hudbu a to, jak si jí ceníme?

 
Zveřejněno v SeriálPlus
00009

„Všichni hudebníci hráli v dobových kostýmech s parukami na dobové nástroje a osvětlení zajištovaly dvojice svíček. Daleko podstatnější však byla akustika divadla, dobové kulisy… a na prvním místě přístup dirigenta Marka Štryncla.“

„Z dirigenta byla znát především dokonalá znalost partitury s pochopením pro specifika barokních vokálních forem, citem pro celkovou proporčnost, a především kontrastnost interpretovaného díla.“

„Představení a jednotlivé výkony zaujaly především jako kompaktní a působivý celek.“

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov nabízí kromě koncertů také operní představení. Ve dnech 21. a 22. července uvedl orchestr Musica Florea Vivaldiho operu Farnace, a to se snahou o maximální autentičnost – historicky poučenou interpretací počínaje a dobovými kostýmy v prostoru zámeckého barokního divadla konče. Představení řídil Marek Štryncl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus