00002

„Jakub Hrůša za pultem Vídeňských filharmoniků propracoval Janáčkovu partituru do obdivuhodných detailů na obě strany výrazového, tempového a dynamického spektra.“

„Režisér Barrie Kosky je se scénografem Rufusem Didwiszusem věcnější, expresivnější, živočišnější.“

„České interprety v inscenaci vedle Jaroslava Březiny skvěle reprezentuje i mladá mezzosopranistka Jarmila Balážová.“

Režisér Barrie Kosky přišel pro Salcburský festival s nevšední podobou Janáčkovy Káti Kabanové. Inscenace, která měla premiéru v neděli, je moderně náznaková, bez kulis a rekvizit, nesmírně intenzivní. Má ideální pěvecké obsazení. A Jakub Hrůša, na Salzburger Festspiele debutující, jí s Vídeňskými filharmoniky přidává symfonický základ z říše snů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0001

„Kytarový svátek opět učinil z Brna a České republiky mezinárodní kytarovou velmoc.“

„Rutina, stagnace a absence invence jsou věci, které se Mezinárodnímu kytarovému festivalu zdaleka vyhýbají.“

„Pikantností koncertu Vladislava Bláhy a Jaroslava Svěceného bylo, že se na něj stála fronta skoro přes celé náměstí.“

Mezinárodní kytarový festival a kurzy Brno 2022 v letošním roce opět potvrdily, že jsou místem, kam má smysl se vracet. Jedenatřicátý ročník plynul ve znamení mnohotvárné hudby různých stylů. Festival prezentoval klasickou kytaru nejen jako sólový nástroj hudby historických slohových epoch, ale také jako tradiční nástroj španělského flamenca, současné hudby, jazzu i populárního žánru. Na koncertech se představili mezinárodně respektovaní umělci Edin Karamazov, Paulo Bellinati, Jorge Caballero, Vladislav Bláha a podobně. Součástí festivalu je také mezinárodní interpretační soutěž Guitartalent, jejíž úroveň rok od roku stoupá. Masterclass pod vedením zkušených mistrů si nenechali ujít studenti kytary z různých zemí Evropy.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Otko-4

„Vzhledem k tématu by se dokonce dalo v nadsázce hovořit o jakémsi obživlém betlému.“

„Na Otáčivé hlediště se chodí za komplexním dojmem, potěšením, pobavením. Je to svého druhu atrakce, nikoli koncertní síň.“

„Dobré důvody, proč příběh využít jako odrazový můstek pro civilní, letní, neobvyklé, vizuálně poutavé divadelní ztvárnění slavného duchovního díla.“

Händelovo oratorium Mesiáš, jak ho od čtvrtka hraje Jihočeské divadlo před Otáčivým hledištěm v zahradě českokrumlovského zámku, je jedinečným hudebně-vizuálním projektem. Idylickým, nenáboženským, přesto s duchovním ukotvením. Režisér Tomáš Ondřej Pilař přidal k hudbě volně plynoucí náznaky příběhu Josefa Adama Schwarzenberka, vídeňského a krumlovského šlechtice. Zdůvodnění našel nejen v jeho zásluhách o zámecký areál, ale především v až magicky působících souvislostech jeho a skladatelových životních dat.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0001

„I na dálku to byla úžasná atmosféra. Svá virtuální vystoupení jsem nazval Pozdrav ze země krále Miroslava.“

„V Prosečnici si Alfred Strejček založil pracovnu, kde se snaží pracovat, psát. Rozdává ty tři grácie z Pavlova listu Korintským – víru, naději a lásku.“

„Naučil mě taky, že trempský slib je na celý život. Nemusíme podepisovat žádnou smlouvu, nemusíme se o ničem dohadovat, podáme si ruku a je to.“

Kytarový virtuos, skladatel, hudební pedagog a také milovník trempských písní a country hudby Štěpán Rak slaví 8. srpna narozeniny. Není to kulaté jubileum, zato má v číslovce dvě sedmičky. A jako vyznavač horoskopů a hvězdopravec – slovo astrolog nemá rád – mu přikládá velký význam. „Tento rok je pro mě přelomový,“ říká. „Tak to aspoň cítím. Myslím, že se mi mají poodhalit věci, které hodně řeknou, jak a proč dál. Hlavně proč…“ Ve znamení výročí pojednává i řadu svých koncertů. Na mnoha z nich je jeho hudebním partnerem syn Jan-Matěj.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0010

„Daleko schůdnější by bylo, kdyby ministr kultury zvážil, ke které z existujících institucí by se Národní fonotéka dala přiřadit. Pak by to ta instituce ovšem musela dostat za úkol, samozřejmě i s potřebnými financemi.“

„Jde o záznamy vší hudby bez rozdílu žánrů a druhů. A k tomu i o záznamy mluveného slova. Obsahově nerozlišujeme, jde nám o to, abychom posbírali údaje o všech typech nosičů.“

„Katalogizace je samozřejmě podmínkou, ale primárně jsme potom zaměřeni na ochranu nosičů. Na to, abychom doporučili, za jakých podmínek se má který nosič uchovávat a jak se s ním může a nemůže manipulovat.“

Mapovat, zpřístupňovat a zachraňovat zvukové kulturní dědictví si dává za cíl projekt Národní fonotéky, mající prozatím podobu stejnojmenného internetového portálu. Doplňuje z různých zdrojů do svého katalogu záznamy o zvukových nahrávkách hudby a slova, které jsou uloženy v knihovnách, ale také u vydavatelů a dalších soukromých institucí. Má už přes 500.000 položek informujících o obsahu a fyzické podobě nahrávek i o vlastníkovi a místě uložení. Prostřednictvím odkazů rovněž poskytuje informace o digitálních úložištích a také o nahrávkách, které lze zakoupit prostřednictvím e-shopu. Muzikoložka a hudební dokumentátorka Iva Horová, hlavní koordinátorka Národní fonotéky, prezentovala prostřednictvím svého kolegy Filipa Šíra v minulých dnech projekt na pražském kongresu Mezinárodní asociace hudebních knihoven, archivů a dokumentačních center (IAML). Přibližuje ho nyní v Rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0001

„Obě představení Straussových oper v Mnichově byla bez nadsázky na světové úrovni.“

„Režisér Marton celou operu rozehrál do nejmenších detailů a vždy zcela v souladu s hudbou. Inscenace nepostrádá i vtip.“

„I při Růžovém kavalíru můžeme konstatovat to, co při představení opery Capriccio. Vynikající orchestr, moderní režie a výborné pěvecké i herecké výkony všech rolí.“

Na Mnichovských operních slavnostních hrách zazněly bezprostředně po sobě dvě opery Richarda Strausse. Capriccio v režii Davida Martona 23. července řídil Leo Hussain, o den později uvedeného Růžového kavalíra v pojetí Barrieho Koskyho dirigoval Vladimir Jurowski. V obou operách se sešlo vzácně vyvážené obsazení inscenačního týmu i interpretů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 30 červenec 2022 18:04

Marek Kopelent inspirativní a srozumitelný

01

„Koncert věnovaný Marku Kopelentovi posluchače seznámil s mnoha polohami skladatelovy tvorby, která oslovuje dosud, protože je nadčasová.“

„Večer otevřel hobojista Vilém Veverka, Kopelentovi blízký interpret, který skladatelovým dílům rozumí.“

„Čtvrtý kvartet předneslo Kvarteto FAMA Quartet s velkou emocionální silou a hráčskou erudicí, v posluchačích přetrval znepokojující až drtivý pocit…“

Patří k nejrespektovanějším a nejpozoruhodnějším českým skladatelům. Marek Kopelent se letos 28. dubna dožil devadesáti let. Na oslavu tohoto jubilea se v Anežském klášteře v Praze uskutečnil před prázdninami koncert, jehož dramaturgie přinesla to nejzajímavější z komorní a sólové skladatelovy tvorby. Gratulační večer, ke kterému se s odstupem vracíme, uspořádali Kopelentovi přátelé ze sdružení Ateliér 90 s vydatnou pomocí Jarmily Tauerové.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
002

„Charles Burney ve svém často citovaném hudebním cestopisu styl Františka Bendy popsal jako jeho vlastní, vytvořený podle vzoru, který by měl studovat každý instrumentalista, totiž podle zpěvu.“

„V roce 1774 přišel zlom. Jiří Antonín Benda se seznámil s melodramem Pygmalion s textem od Jeana-Jacquese Rousseaua a s hudbou Antona Schweitzera.“

„Médea je téma samo o sobě silné, hrůzné. I ve výrazně idyličtější podobě, kterou mu nutně dodává hudba ze sedmdesátých let osmnáctého století, vyznívá dostatečně naléhavě, psychologicky vyhroceně, osudově.“

Češi ve Vídni, to je poslední dobou v tuzemském hudebním životě časté slovní spojení. Nebyli však sami. Češi byli také ve větším počtu přítomni v Mannheimu a v dalších městech dnešního Německa. Včetně Berlína a Postupimi, kde vynikla rodina Bendů. Jeden z jejích příslušníků, Jiří Antonín, jehož komickou operu či singspiel Vesnický trh zpřítomnila letos o prázdninách v Praze a ve Valticích Musica florea, je zajímavým autorem. Přinejmenším díky svým melodramům, ale určitě i kvůli operám a další hudbě. Autorem dosud málo uváděným. Narodil se v Benátkách nad Jizerou před třemi sty lety, posledního června 1722.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
0001

„Otevřít mladým lidem ještě třetí oko, dodat jim novou energii ke studiu nebo je znovu nasměrovat.“

„Studenti zprvu nevěděli, co po nich chci, a nechtělo se jim zkoušet něco nového.“

„Hudební kurzy ve Švihově budou volně pokračovat ještě v letošním srpnu v rámci projektu Orchestrální akademie Plzeňské filharmonie.“

Čtvrtý ročník kurzů Davida Niederleho navštívilo letos ve Švihově dvanáct violoncellistů. Někteří poprvé, někteří opakovaně. „Za rok zase“ zaznívalo z úst většiny účastníků, kteří přijeli nejen z okolí Klatovska a Plzeňska, ale třeba i z Prahy a Českých Budějovic. Nejstarší už navštěvují nižší ročníky konzervatoře, nejmladší jsou žáky základních uměleckých škol.

 
Zveřejněno v MladíPlus
00007

„Když od října 1814 do června 1815 probíhal Vídeňský kongres, mladý Ignaz u toho nemohl chybět; složil dobový hit Alexandrovy variace.“

„V roce 1827 působil jako prostředník mezi Londýnskou filharmonií a těžce nemocným Beethovenem, jemuž chtěl zajistit zakázku.“

„Pražský žid, londýnský katolík, vídeňský lev salónů a celoevropský pedagog nebyl géniem komponování, ale zato významnou postavou.“

Dvěma, a možná spíš třemi aspekty se muž, narozený 23. května 1794, liší od většiny postav tohoto volného cyklu. Především tím, že na rozdíl od nich neprožil většinu života v minulém století, ale už v předminulém; stal se svědkem i účastníkem odlišných časů a vydobyl si v nich celoevropské renomé. Díky tomu se o něm sice dodnes ví víc než o jeho následnících, našich zapomenutých krajanech. Má to však háček – kdo byl Ignaz Moscheles, sice leckdo zodpoví na první dobrou, ovšem jeho fascinující život plný setkání s hudebními veličinami má v malíčku málokdo. A přitom, jak známo, ďábel je vždycky v detailu…

 
Zveřejněno v SeriálPlus
 
DSCF5563

„Dovolím si zmínit zásadní rozdíl v jejím přístupu k výuce zpěvu. Neupozorňuje studenty na všechny nedostatky nebo chyby, kterých se dopouštějí a kterých si bezpochyby okamžitě jakožto zkušená pěvkyně i pedagožka musí všimnout.“

„Studenty se musí nechat zpívat, musí z toho mít radost. Když někoho namotivuju, on se uvolní a začne to fungovat.“

„Se skvělou pěvkyní a pedagožkou Kateřinou Beranovou se zpěv stává něčím zcela jiným než pouhou znalostí pěvecké techniky.“

Pravděpodobně jste už slyšeli o ProART Festivalu, v rámci kterého se už od roku 2005 konají nejrůznější workshopy napříč uměleckými obory, zejména pak tance. Málokdo však ví, že zde probíhají také kurzy operního zpěvu s uznávanou pedagožkou Kateřinou Beranovou, která vyučuje od roku 2007 na Anton Bruckner Privatuniversität v Linci. Ta se během letošního ročníku festivalu ujala šesti studentek a nadšenců zpěvu a společně pak po čtyři dny nejen zdokonalovaly pěveckou techniku, ale pracovaly také na hudebním vyjádření vybraných skladeb. A jak vlastně kurzy z pohledu aktivního účastníka probíhají?

 
Zveřejněno v MladíPlus
0001

„Eurovizní soutěž mladých hudebnic a hudebníků se poprvé uskutečnila před čtyřiceti lety v Manchesteru.“

„Dávno před soutěžním večerem probíhají v každé zemi strategické úvahy. Soutěžní vystoupení může trvat maximálně osm minut. Jak je pojmout? Co vybrat? Čím zabodovat?“

„Vítězství je poprvé v českých rukou. Přejme Danielu Matejčovi, aby se uplatnil přinejmenším tak, jak se to podařilo jednomu z předchozích vítězů – Julianu Rachlinovi.“

Vítězem dvacátého ročníku Eurovizní soutěže mladých hudebníků se stal český houslista Daniel Matejča. Ve francouzském Montpellier zabodoval u poroty výňatkem ze Šostakovičova Koncertu pro housle a orchestr č. 1. Mohl by tento senzační úspěch změnit náhled na klasickou hudbu a to, jak si jí ceníme?

 
Zveřejněno v SeriálPlus
00009

„Všichni hudebníci hráli v dobových kostýmech s parukami na dobové nástroje a osvětlení zajištovaly dvojice svíček. Daleko podstatnější však byla akustika divadla, dobové kulisy… a na prvním místě přístup dirigenta Marka Štryncla.“

„Z dirigenta byla znát především dokonalá znalost partitury s pochopením pro specifika barokních vokálních forem, citem pro celkovou proporčnost, a především kontrastnost interpretovaného díla.“

„Představení a jednotlivé výkony zaujaly především jako kompaktní a působivý celek.“

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov nabízí kromě koncertů také operní představení. Ve dnech 21. a 22. července uvedl orchestr Musica Florea Vivaldiho operu Farnace, a to se snahou o maximální autentičnost – historicky poučenou interpretací počínaje a dobovými kostýmy v prostoru zámeckého barokního divadla konče. Představení řídil Marek Štryncl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 23 červenec 2022 11:07

Mansurjan a Janáček jako jin a jang

1

„Mansurjan věděl, že jeho dílo bude na koncertu konfrontováno s Janáčkovou Glagolskou mší. Rozhodl se nekonkurovat jejímu explozivnímu zvuku, a naopak vytvořit kontrast volbou prostředků velmi tichých, niterných.“

„Skladba je skutečně velmi introvertní, snad lze říci meditativní, a bezpochyby v prostředí chrámu, jakým je starobrněnská bazilika, působila magicky.“

„Zřetelná východní melodika ihned dýchla vůní čehosi vzdáleného a tajemného.“

Jedním z vrcholů Mendel Festivalu, uspořádaného u příležitosti dvoustého výročí narození slavného vědce, se stal páteční koncert se světovou premiérou skladby Tigrana Mansurjana. Kompozice Orhnerg – Navapet Bari (Hymnus – Dobrý kapitán), kterou arménský skladatel vytvořil na objednávku festivalu a účinkující Filharmonie Brno, předcházela Janáčkově Glagolské mši. S filharmonií vystoupil Český filharmonický sbor Brno a sólisté Aksel Daveyan, Pavla Vykopalová, Lucie Hilscherová, Aleš Briscein a Jozef Benci, a to pod taktovkou Dennise Russella Daviese.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Tore Tom Denys se narodil právě v Roeselare. Není tak divu, že se pustil do objevování skladeb místního rodáka Willaerta.“

„V momentě, kdy ansámbl rozezněl Willaertovu verzi, jsem byl v úžasu, jak plně a barevně dokáží zpěváci zvukově obejmout veliký prostor.“

„Sametovou barvu hlasu předvedl vedoucí Tore Tom Denys, zpíval zcela odlišně od svých tenorových kolegů.“

Třiadvacáté Letní slavnosti staré hudby odehrávající se na území města Prahy zahájil vídeňský mužský vokální soubor Dionysos Now! s uměleckým vedoucím a tenoristou Torem Tomem Denysem. Koncert, který se konal v úterý 19. července v kostele Panny Marie a slovanských patronů v Emauzském opatství, představil duchovní i světskou hudbu vlámského renesančního skladatele Adriana Willaerta prokládanou gregoriánským chorálem. Zazněla i ukázka tvorby Andrey Gabrieliho. Z výkonu souboru složeného z mezinárodních umělců se doslova tajil dech, absolutní špičkou byl zpěv i výraz kontratenoristy Terryho Weye.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
607

„Collegium 1704 až doposud uvádělo české autory v kontextu s nějakým velkým jménem světového repertoáru. Až nyní stojí na programu jedno jediné jméno – Josef Mysliveček.“

„Spolu s Jakubem Hrůšou je tvůrcem inscenace Janáčkovy Káti Kabanové mezinárodně proslulý australský režisér Barrie Kosky.“

„West-Eastern Divan Orchestra s dirigentem Danielem Barenboimem zahrají Smetanovu Mou vlast.“

Na Salcburském festivalu, který v Mozartově rakouském rodišti začíná právě dnes a potrvá tam do 31. srpna, jsou letos v programu významné české stopy. Jakub Hrůša nastuduje s Vídeňskými filharmoniky a mezinárodní sestavou pěvců Janáčkovu operu Káťa Kabanová a Václav Luks tam s Collegiem 1704 uvede Myslivečkovo oratorium Abramo ed Isacco. Zazní i Smetanova Má vlast.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
58

„Návrat k postcovidovému normálu, jakkoli kvůli křehkému, byl 15. července 2022 oslaven vzpomínkou na koncert uskutečněný ve stejné podobě před sedmadvaceti lety.“

„Při poslechu nebylo od věci si připomenout souvislosti, ve kterých skladby vzniklé před třemi staletími spatřily světlo světa.“

„Hudbu lze legitimně pojímat a vnímat jako součást šířeji koncipované kulturně-společenské události.“

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov zahájil 15. července program z hudby Georga Friedricha Händela. Jihočeská filharmonie pod taktovkou Vojtěcha Spurného zahrála Vodní hudbu a Hudbu k ohňostroji, a to na jezírku v zámecké zahradě. Byla to zároveň vzpomínka na koncert uskutečněný ve stejné dramaturgické podobě před sedmadvaceti lety – v devadesátých letech, v něčem neblaze proslulých, ale symbolizovaných zároveň nadšením z nových možností v kultuře a v médiích. 

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Znojmo-2

„Dnes je oratorium Návrat Tobiášův uváděno jen zřídkakdy, podobně jako jeho opery – Haydna prostě vnímáme v drtivé převaze prostřednictvím jiných děl.“

„Mladičká sopranistka obdařila roli anděla strážného vynikajícím zpěvem i vyzařováním laskavé vznešenosti.“

„Pilař přidal to klíčové: pastvu pro oči. Ale nejen tu. Také divadelní čas a navíc i důležitou řadu symbolů, inspirujících k tichým úvahám o životě.“

Ve výběru vokálně-instrumentálních děl, která každoročně ve vlastních produkcích jako „opery“ uvádí scénicky, má Hudební festival Znojmo trvale šťastnou ruku. Letos tato letní přehlídka doslova objevila oratorium Návrat Tobiášův od Josepha Haydna. Páteční premiérové představení, první z celkem tří festivalových provedení, bylo vizuálně působivé, hudebně výrazné a ve vyznění vzácně pozitivní. Sklidilo ve vyprodané Jízdárně Louckého kláštera zasloužený úspěch.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
R51703

„Kateřina Kněžíková písním dává přirozenost i přesnou míru stylizovanosti, jak ji nachází na pomezí prostoty a operních zkušeností.“

„Krásná hudba s velkoryse klenutými kantilénami.“

„Harfa, pod rukama Kateřiny Englichové znějící vznešeně, zřetelně i barvitě, dodává písním mnoho nápadité a sváteční neobvyklosti.“

Album jim pokřtil horolezec Radek Jaroš, v roce 2014 pokořitel K2, druhé nejvyšší hory světa. Název nové nahrávky nemá sice s velehorami nic společného, ale bylo to během koncertu na festivalu Smetanova Litomyšl vtipné, nápadité a milé. Kateřina Kněžíková s Kateřinou Englichovou, které natočily a uvádějí písně s harfou, mají totiž na obalu desky napsáno K2. Třeba jako Dvě Kateřiny. Ani jedna není první, ani jedna není druhá. Tvoří rovnocenné duo, jedna hudbu maluje a vypráví hlasem, druhá prsty na strunách.

 
Zveřejněno v NovinkaPlus
00001

Pokud chce někdo slyšet ´jiného Haydna´, neměl by si nechat Návrat Tobiáše ujít.“

„Živý repertoár děl, která se různě po světě hrají, je jako ekosystém – čím větší je jeho diverzita, tím je zdravější a udržitelnější.“

„Vše se dělá doslova na zelené louce, ale o to více tento typ projektu přitahuje skutečné nadšence a lidi, kteří dělají umění z přesvědčení.“

Hudební festival Znojmo uvede v pátek v premiéře vlastní inscenaci Haydnova starozákonního apokryfního oratoria Návrat Tobiáše. V Jízdárně Louckého kláštera se bude hrát po tři večery. Na provedení se podílí pětice pěvců od Lucie Kaňkové přes Shiru Patchornik, Dagmar Šaškovou a Theodora Brownea po Adama Plachetku. Czech Ensemble Baroque řídí Roman Válek. Scénické nastudování je dílem režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře, který v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje dílo i svůj přístup k němu. Jedná se o hudební divadlo, byť zpracovává partituru oratoria, říká.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Strana 1 z 37