PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Svatá Zuzana pojednává o jeptišce, která za noční meditace v kostele před oltářem propadá do transu.“

„Pěvecké hlasy byly zvoleny šťastně. Klementina Lucie Hilscherové předvedla báječný vývoj charakteru od konejšivé sestry k výrazu obav až k závěrečnému odsouzení.“

„Manželé zjišťují, že jsou si stále atraktivní.“

Opera Národního divadla a Státní opera uzavřely závěrem týdne čtyřletý projekt, připomínající pod názvem Musica non grata kompoziční tvorbu autorů a autorek pronásledovaných nacistickým režimem. Mezi skladatele se vztahem k hudebnímu prostředí první Československé republiky byl zařazen i Paul Hindemith, jehož jednoaktovka Svatá Zuzana zazněla na pražském jevišti dne 6. dubna opět po 101 letech od premiéry v Novém německém divadle. Druhou operou plně navštíveného večera byla Florentinská tragédie od Alexandra Zemlinského. Orchestr Státní opery dirigoval Karsten Januschke, koncertním mistrem byl Michal Sedláček, sbor připravil Adolf Melichar.

„Anna Moriová má dar výrazové přirozenosti a v hlase jakoby automaticky přítomné něhy a poezie.“

„Je nutné ocenit doprovod Martina Levického, který doprovázel citlivě a s nejvyšší péčí.“

„Žádnému z nejvyšších tónů Magdalény Hebousse nechyběla kýžená pocitová ‚hloubka‘ a témbrová plnost.“

Píseň je královna. Operní soubor pražského Národního divadla jí tedy věnuje pozornost. Páté z celkových osmi matiné pilotního ročníku cyklu písňových recitálů se opět odehrálo na jevišti Stavovského divadla a hlavní slovo v sobotu 17. února měly stále ještě studentky pražské akademie, sopranistka Magdaléna Hebousse a mezzosopranistka Anna Moriová. V úvodním čísle se k nim přidali sopranistka Yukiko Kinjo a tenorista Josef Moravec. Na klavír doprovázel Martin Levický a měl tak podíl na hodnotném dopoledni.

„Působivě proměnná předehra se silným motivem famózního sboru ‚Va, pensiero‘ byla brilantní.“

„V dětských rolích vystoupily Anna Kaprasová s Andělou Kybalovou.“

„Ukrajinská Sopranista Oksana Nosatova byla rozhodně hvězdou první premiéry.“

Státní opera Praha uvedla ve čtvrtek 15. února první premiéru nového nastudování opery Nabucco od Giuseppa Verdiho. Představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře bylo realizováno v umělecké koprodukci se Slovenským národním divadlem, kde proběhly premiéry ve dnech 29. září a 1. října.

„Novou inscenaci Jakobína realizuje na jihu Čech velmi mladý tým, k tomu ještě i nejmladší kantor Benda, kterého jsem viděl i slyšel.“

„Pohoda, pocit štěstí a víra v dobro z Jakobína září.“

„Šéfdirigent David Švec vede soubor s jistotou, temperamentem, se smyslem pro hybnost a zároveň s kontrasty v tempech.“

Ve dnech 9. a 10. ledna se na jihu Čech uskutečnily dvě premiéry Dvořákovy půvabné opery Jakobín, na libreto Marie Červinkové-Riegrové, několikrát upravované do verze, kterou po léta vnímáme a která učinila z Jakobína dílo dramatické, s patřičným divadelním spádem.

„Stejně tak scéna na policejní stanici, režijně, pěvecky i choreograficky je skvělá burleska.“

„Čičvák aranžoval všechny scény násilí i milostných aktů velmi distingovaně.“

„Pro Bäumera to byl debut ve Státní opeře, a to debut úspěšný.“

Při uvedení skvělé kritiky, předem vyprodáno 177 představení, ta musela být zrušena a pak 27 let zákaz provádění v zemi původu… Nevím, jestli existuje nějaký podobný příběh operního díla. Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče už se naštěstí znovu hraje v celém světě. V pátek 24. listopadu ji v premiéře uvedla i Státní opera v Praze.

„K nejen mému potěšení nabrala inscenace spolehlivě vzestupnou tendenci.“

„Aleš Briscein se definitivně rozezpíval v pátém výstupu druhého dějství a dále už jen zářil. Nakonec znamenité, byť o intonaci se u něj stále tak nějak bojím.“

„Kdyby Prodanou nevěstu neměli všichni dávno spolehlivě zažitou, těžko by za daných omezených časových možností příprav vznikla v provedené solidní kvalitě.“

Obnovená tradice Opery v Šárce v neděli 3. září oslavila 110. narozeniny první produkce v tomto přírodním amfiteátru. Volba takřka v předvečer smetanovské výroční sezony padla vcelku přirozeně po pěti letech znovu na operu Prodaná nevěsta, vždyť právě ta zněla v daných místech historicky poprvé.

„Jekatěrina Krovatěva učarovala lehkostí a jemností svého hlasu a osobitým hereckým projevem.“

„Kdyby každý z diváků chtěl takto bez respektu vyjadřovat názor, propukla by v hledišti bouře.“

„Zcela bez soucitu hrabě plivne na Zuzanu, která v této inscenaci zcela pozbyla své vychytralosti a věrnosti.“

Základní kus operního repertoáru, Figarova svatba Wolfganga Amadea Mozarta, byl předveden v novém kabátě. Postaral se o to soubor pražského Národního divadla v čele s režisérkou Barborou Horákovou Joly. Šéfkou hudební stránky inscenace se stala Julia Jones. Premiéra se uskutečnila v pátek 9. června 2023 a do značné míry překvapila.

„Plzeňská nová inscenace Armidy je po všech stránkách povedená.“

„Jozef Benci zcela suverénně ovládá svou roli Hydraota, krále Damašku.“

„Skvělá a ve všech hlasových polohách jistá je Ivana Veberová jako Armida“

Druhou premiérou operního souboru Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni v letošní sezóně se stalo nastudování poslední opery Antonína Dvořáka Armidy. Dvořák ji komponoval mezi 11. březnem 1902 a 23. srpnem 1903. Klavírní výtah Karla Šolce vydala Hudební matice Umělecké besedy až v r. 1941. Partitura na své vydání teprve čeká. Zatímco v Praze v Národním divadle byla poprvé uvedena 25. března 1904 a pak ještě 6x, v Plzni byla poprvé provedena 28. srpna 1925. Za ředitele městského divadla Bedřicha Jeřábka zde byly tehdy v jediném roce provedeny všechny Dvořákovy opery. Naposledy zazněla v Plzni r. 1943.

„Smíšený sbor předvedl příjemnou barvu zvuku, ale i rytmickou přesnost. Krásně zněla i pianissima, byla konkrétní, znělá, a to i v tzv. brumendu, tedy bocca chiusa.“

„Mluvené pasáže Vypravěče se ujala v českém jazyce naše mezzosopranistka Dagmar Pecková, a to skvěle!“

„Německý tenorista Michael Gniffke je omyl!!! Nechápu, kdo a proč ho pozval!“

Na scéně Národního divadla zazněla v pátek 20. ledna mimořádná vokálně-symfonická díla dvou významných představitelů ruské hudby dvacátého století. Orchestr, Sbor Národního divadla a sólisty hudebně vedl americký dirigent John Fiore, který s Národním divadlem spolupracuje už poněkolikáté. Návštěvníci vyslechli Rachmaninovovu chorální symfonii Zvony pro sóla, smíšený sbor a orchestr a operu – oratorium Oedipus rex z pera Igora Stravinského. Stejný program můžete navštívit i v neděli 22. ledna, obrňte se však velikou trpělivostí k výkonu německého tenoristy Michaela Gniffkeho, který svůj (hlavní) part nezvládl po všech stránkách.

„Svou programovou skladbou se koncert záměrně vymkl z nápodoby letité tradice novoročního koncertu vídeňských filharmoniků. Jména rodiny Straussových na letošním programu nefigurovala, nicméně i takto se zde objevily skladby přístupné širšímu okruhu posluchačů a s nimi i renomovaní sólisté – Alžběta Poláčková a Josef Moravec.“

„V předehře k poslední opeře Gioacchina Rossiniho Vilém Tell dirigent dobře odlišil charakter jednotlivých částí počínaje melodií sólového violoncella přes dramatickou bouři a uklidňující pastorale až k rychlému pochodu, v němž se výrazně uplatňují fanfáry žesťů. Dirigent tuto nástrojovou skupinu tentokrát umístil na pravou stranu pódia před obří zrcadla, což pak umocnilo i celkový vizuální dojem z této efektní kompozice.“

„I v nepříznivých akustických podmínkách se orchestru pod taktovkou svého šéfdirigenta  v Ravelově Boleru podařilo vytvořit dojem stále gradující dynamiky a udržet potřebné napětí. Skladba a její provedení byly  po zásluze oceněny mohutným aplausem.“

Již tradičně poslední den v roce připravila Plzeňská filharmonie se svým šéfdirigentem Chuheiem Iwasakim odpolední silvestrovský koncert. Podobně jako všechny předchozí se odehrával ve velkém sále Měšťanské besedy a svým programem přilákal nebývalý počet posluchačů.