„Silné hudební cítění předával muzikantům a ti jakoby mu četli myšlenky, a tak se navodilo neskutečné silné propojení.“

„Za naprosto excelentní výkon musím v této skladbě vyzdvihnout trumpetistu Jiřího Houdka.“

„Aby se mohl hrát takový repertoár, je nutné ansámbl doplnit o hostující hudebníky z pražských i jiných českých orchestrů. Většina z těchto muzikantů hrají v Baborak Ensemble nebo v České Sinfoniettě.“

Západočeský symfonický orchestr měl v Mariánských Lázních další koncert řízený Radkem Baborákem. V publiku byla shodou okolností také harfistka Jana Boušková. Své dojmy ze hry kolegů a z vyznění celého programu zachycuje s nadšením a uznáním.

Během měsíčního pobytu v Mariánských Lázních jsem měla možnost vychutnat si i kulturní zážitky. Výjimečně krásný koncert Západočeského symfonického orchestru pod taktovkou Radka Baboráka se konal v prostorách nádherného sálu Casina v Mariánských lázních 11. února. Již samotná dramaturgie, kterou připravil šéfdirigent tohoto orchestru Radek Baborák, slibovala výjimečnost. Dle slov samotného dirigenta byl tento program jeden z nejnáročnějších z celé koncertní sezóny, jelikož byl složen pouze z orchestrálních skladeb čtyř odlišných epoch a neobsahoval žádný sólový koncert.

Na úvod zazněla barokní taneční suita Jeana-Philippa Rameau z opery Les Indes Galantes vzniklé v roce 1735. Je zřídka uplatňovaná v symfonických orchestrech, ale už zde bylo jasné, že Radek Baborák baroku rozumí a dává mu větší prostor, než je obvyklé. Jen v této sezóně bylo možné na programu tohoto orchestru vyslechnout skladby od Telemanna, Händela, Bacha, Vivaldiho a právě Rameaua. Za naprosto excelentní výkon musím v této skladbě vyzdvihnout trumpetistu Jiřího Houdka, člena Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Národního divadla, který v náročných sólech na piccolo trubku rozsvítil celý sál svou jiskřivou a naprosto jistou technikou. Radek Baborák svou specifickou a poučenou interpretací skladby jednoznačně přesvědčil, že by se barokní díla neměla přenechávat převážně barokním orchestrům.

Dalším dílem koncertu byla neméně krásná, ale opět interpretačně náročná Symfonie č. 90 C dur Josepha Haydna. I zde však orchestr s naprostou lehkostí a přehledem oslnil. Veškeré technicky průhledné pasáže smyčců nabývaly dojmu jednoduchosti a nadhledu. Samotná skladba obsahuje mnoho hudebních překvapení a humoru tohoto mistra vídeňské klasiky, což bylo ještě umocněno i radostí z hraní samotných členů orchestru a dirigenta. Významně zde vynikala skvělá a zářivá sóla flétnistky Denisy Geislerové. Publikum odměnilo vynikající interpretaci nadšeným potleskem.

Po přestávce následovaly velmi známé a líbezné Symfonické variace na Haydnovo téma op. 56a od Johannesa Brahmse. Radek Baborák znamenitě přenesl atmosféru tohoto díla na posluchače. Silné hudební cítění předával muzikantům a ti jakoby mu četli myšlenky, a tak se navodilo neskutečné silné propojení. Interpretace měla velký náboj. Nádherně intonačně vyladěné dechové nástroje, smyčce zvukově vyrovnané a v souhře bezchybné ještě tuto dokonalost umocňovaly. Poslech této skladby byla opět čistá radost.

Na závěr tohoto výjimečného koncertu zvolil dirigent Radek Baborák skladbu 20. století, Francouzskou suitu op. 248 od Daria Milhauda, která je, stejně jako všechna jeho další díla, ovlivněna jazzem. I v této skladbě proudil život plný rytmů, který probudil temperament samotného dirigenta i celého orchestru. Radek Baborák i v této skladbě dokázal vytvarovat obrovskou škálu barev, které Západočeský symfonický orchestr přejímal jako by to byla samozřejmost a tím i tato skladba oslnila plný sál. Potlesk nebral konce a kromě výkřiků “Bravo” přišly i okamžité standing ovation.

Oslnivý byl obzvlášť muzikantský náboj celého koncertu, který dirigent Radek Baborák se Západočeským symfonickým orchestrem přenesl na posluchače. Nadšení z hudby bylo ohromující a interpretační výkony všech hudebníků orchestru byly fantastické.

Situace Západočeského symfonického orchestru je přitom specifická malým počtem jeho členů. Aby se mohl hrát takový repertoár, je nutné ansámbl doplnit o hostující hudebníky z pražských i jiných českých orchestrů. Většina z těchto muzikantů hrají v Baborak Ensemble nebo v České Sinfoniettě, takže s Radkem Baborákem spolupracují pravidelně a do ZSO dojíždějí opakovaně. I díky tomu se kvalita orchestru velmi rychle zvedla a je inspirací pro všechny stávající členy orchestru. Byla jsem nesmírně mile překvapena a nadšena, že v tomto západním regionu se konají koncerty na takto vysoké, světové úrovni. Objevují se tu na programu koncertů ta největší jména umělců a samotná osobnost Radka Baboráka je již důkazem a velkou záštitou. Poklonu je třeba vzdát právě jemu a celému manažerskému týmu Západočeského symfonického orchestru, protože díky nim se opět podařilo dostat tento nejstarší český symfonický orchestr, který v loňském roce oslavil 200 let trvání, na výsluní.

Zážitek z tohoto koncertu ještě stále přetrvává a jistě nejen u mě, ale u všech, kteří se tohoto večera zúčastnili. Nikdo, kdo navštíví Mariánské Lázně, by si neměl koncerty ZSO ujít. Je to výjimečné, je to nádherné. Bravo.

Jana Boušková

Foto: Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně / Jiří Pužej