„Na příkladu historických varhan se ukazuje, že stávající ochrana je nedostatečná – a navíc i často obcházená.“

„Úředníci nemají možnost zasáhnout proti zahraničním restaurátorům, kteří nemají dostatečnou odbornou kvalifikaci, ale přesto mohou v Česku vykonávat restaurátorskou činnost.“

„Přispět ke zlepšení kvality práce při obnově kulturních památek lze dílčí změnou památkového zákona.“

Rok za rokem se objevují zprávy o neodborně restaurovaných varhanách. Vyrazilo mně dech, když jsem viděl a slyšel, jak někteří takzvaní restaurátoři dokážou památku zničit, píše Pavel Svoboda, varhaník a manažer, v současnosti navíc poslanec dolní parlamentní komory. Ve svém článku se věnuje profesionálnímu zajištění oprav kulturních památek obecně. Jak připomíná, nejde totiž jen o varhany: problém s neodbornými opravami je hlubší, dotýká se zákona o státní památkové péči, který je podle něj třeba revidovat, aby k podobným záležitostem už nedocházelo.

Nedávno se mě dotkla zpráva o zfušované opravě historických varhan. Jsem varhaník, ty nástroje mám opravdu rád, a tak jsem začal pátrat po tom, jak se něco takového vůbec mohlo stát. Ukázalo se, že na vině je místy děravý památkový zákon, ale také jeho špatná aplikace a nemožnost úředníků zasáhnout proti zahraničním restaurátorům, kteří nemají dostatečnou odbornou kvalifikaci, ale přesto mohou v Česku vykonávat restaurátorskou činnost. Proto jsem se rozhodl zasadit o to, aby napříště byly památky – a to nejen varhany – chráněny lépe.

Pokud nechceme dopustit další ničení cenných památek, je třeba Zákon o státní památkové péči podrobit kritice a případně se odhodlat jej novelizovat. Nemám v plánu bezhlavě tlačit na změnu zákona, ale je nutné začít diskutovat s odbornou veřejností o tom, jak neodborným zásahům do památek zabránit.

Hned v půlce ledna jsem proto svolal pracovní jednání se všemi, kterých se záležitost dotýká – s ministerstvem kultury, ale také se zástupci Národního památkového ústavu a Hudební a taneční fakulty AMU v Praze a zástupci Arcibiskupství pražského jako reprezentanta katolické církve, která je největším vlastníkem varhan v zemi. Cílem jednání bylo najít způsoby, kterými lze předcházet neodborným zásahům do cenných památek. Na příkladu historických varhan se totiž ukazuje, že stávající ochrana je nedostatečná – a navíc i často obcházená.

Zákony v současné podobě nedávají odborníkům z oboru restaurátorství dostatečně silný hlas. Navíc ti, kteří se snaží opravy provádět, často obcházejí požadavky na patřičné licence. Cenné památky pak „opravují“ fušeři, kteří nemají dostatečné znalosti. To by se dít nemělo, je v zájmu nás všech, aby cenné artefakty zůstaly zachované i pro další generace.

Po projednání s odborníky minulý týden jsem dospěl k názoru, že je možné přispět ke zlepšení kvality práce při obnově kulturních památek dílčí změnou památkového zákona, a to třeba zakotvením možnosti odebrání licence restaurátorům, kteří poskytují nekvalitní služby.

Rozhodl jsem se také iniciovat jednání s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, které zodpovídá za problematiku uznávání kvalifikací restaurátorů z jiných členských států EU. Společně bych rád našel způsob, jak zabránit poškozování památek nekvalifikovanými samozvanými odborníky ze zahraničí, kteří cíleně využívají skulinek v zákonech a postupech proto, aby nemuseli mít na rozdíl od českých restaurátorů k restaurátorské činnosti licenci.

Lidé mě zvolili proto, abych věci měnil k lepšímu, takže začínám tady a začínám s tím hned. Nechci žádné další poničené skvosty. Je v zájmu nás všech, aby cenné artefakty zůstaly zachované i pro další generace.

Pavel Svoboda

(Autor je předseda Podvýboru pro kulturu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky)

Foto: archiv autora, ilustrační – archiv KlasikyPlus, Facebook