„Pan profesor Tuček mi pošeptal: Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“
„Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: Vy jste naše Kostelnička!“
„Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera.“
Vídeňská státní opera v neděli vrátila na jeviště letitou, nicméně stále stejně působivou inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa v režii Davida Pountneyho. Pod taktovkou Seijiho Ozawy měla inscenace premiéru v roce 2002 jako koprodukce s Janáčkovou operou Národního divadla Brno. Tenkrát se ve Vídni zpívalo ještě v němčině a roli Kostelničky si na dlouhých devět let doslova přivlastnila fenomenální Agnes Baltsa, miláček vídeňského publika. Současné provedení už zní v češtině. Hudebního nastudování se ujal dirigent Tomáš Hanus, který svým pojetím Janáčka publikum doslova nadchl. A v roli Kostelničky září česká operní pěvkyně Eliška Weissová…
Když jsem včera seděl v hledišti, nemohl jsem nevzpomenout na pana profesora Reného Tučka, pedagoga Elišky. Psal se rok 2000 a já jsem ho potkal na chodbě Hudební fakulty AMU v Praze: “Poslouchej, jestli chceš slyšet opravdový hlas, přijď zítra odpoledne ke mně na hodinu…“. Zvědavost byla převeliká, pozvání nešlo odolat. U klavíru stála rozesmátá holka z Moravské Třebové, mimochodem její smích byl opravdu slyšet přes celou dlouhou chodbu Lichtenštejnského paláce, která na pokyn začala zpívat Habaneru z Carmen. Dechberoucí už tenkrát! Seděl jsem, poslouchal a nevěřil vlastním uším… Když jsem z hodiny odcházel, pan profesor mi pošeptal: „Na tu jednou budeme jezdit do Vídně!“.
Trvalo to, pravda, dvaadvacet let, pan Tuček se toho už bohužel nedočkal, ale na jeho předpověď konečně došlo. Když před pár týdny odřekla Violeta Urmana, původně ohlášená Kostelnička, pan dirigent Hanus ve Vídni navrhl Elišku Weissovou. Eliška okamžitě sedla na vlak a přijela předzpívat. Nabídku dostala už po první árii: „Vy jste naše Kostelnička!“.
Jak prozíravé od pana dirigenta i od vedení Státní opery. Už o první pauze bylo znát, že jsou Vídeňáci překvapeni výkonem neznámé pěvkyně. A o druhé pauze už bylo jasné, kdo je hvězdou večera. Intendant Státní opery osobně Elišku navštívil v šatně právě po druhém jednání, aby jí kavalírsky políbil ruku a pogratuloval k výkonu. Další smršť nadšení přišla od publika během děkovačky na závěr opery. Grandiózní úspěch české pěvkyně, která z nepochopitelného důvodu září víc v zahraničí než doma. Včera se ve Vídni zrodila hvězda, byl jsem u toho, bylo mi ctí…
Eliško, říkal jsem Ti, že Tvůj čas přijde… Gratuluji!
Radim Dolanský, ředitel zahraničních vztahů, Národní divadlo Brno
Foto: Radim Dolanský
